APOLOGIA.CZ

Dobrý den, zajímá mě postoj církve k desateru, konkrétně k přikázání, "nezobrazuješ si si, neklaníš" se atd. I vzhledem k rozdělení posledního přikázání "nedychtíš" na dvě. Nenašel jsem na toto téma diskuzi, jestli jsem špatně hledal, nasměrujte mě prosím. Děkuji, Roman Nejprve ke druhé otázce, totiž rozdělení posledního přikázání. Desatero v podobě, ve které se vyučuje v katolické církvi, pochází v zásadě od sv. Augustina a bylo vždy chápáno jako určitá katechetická pomůcka, snadný způsob, jak nové křesťany naučit základy křesťanské morálky. To, jak se ona přikázání rozdělí, je už věc velmi podružná a vlastně nepodstatná. Protestanti a katolíci rozdělují desatero přikázání trochu jiným způsobem, avšak oba dva směry v křesťanství se v zásadě shodují na jejich textu. Nejde zde tedy o rozdíl v nauce, spíš o určitou mnemotechnickou pomůcku, jejímž základem zůstává text Dekalogu v Ex 20 a Dt 5. Přikázání "nezobrazíš si" atd. a užívání obrazů a soch v katoli

Modlit se lze nejen slovy, ale i postoji a gesty. Již tím, zda při modlitbě stojím, sedím nebo klečím, mohu Bohu něco říkat. Vždyť i mezi lidmi probíhá zhruba sedmdesát procent komunikace neverbálně. Člověk nemluví jen slovy, ale celé jeho tělo promlouvá. Vždyť není pouze duše, ale je spojením těla a duše. Tělo má proto v modlitbě své místo. Když se katoličtí křesťané znamenají křížem – nejčastěji na začátku a na konci modlitby – vyjadřují tím před Bohem úmysl, s nímž svou modlitbu, své konání, svůj život, chtějí spojit: totiž s křížem Ježíše Krista, totiž jeho výkupnou oběti na kříži, a s trojjediným Bohem, neboť toto znamení obvykle doprovázejí slovy: Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen. Znamením kříže tedy křesťan vyznává ústřední pravdu své víry: Bůh se stal jedním z nás, zemřel na kříži pro naši spásu, pro spásu celého našeho já, a že se nám dostává podíl na Spasitelově moci, díky níž jsme osvobozeni od hříchu a smrti a dostává se nám naděje na vzkříšení a věčný ži

Jak čtou katolíci Písmo svaté? Co pro ně Boží slovo znamená? To je jistě otázka, kterou si kladou nejen oni sami, katolíci, ale i leckdo další. Velmi průzračný text v tomto smyslu nabízí jeden z největších středověkých teologů, vlastním jménem Ioannes Fidanza (1221–74), známý pod řeholním jménem Bonaventura z Bagnoreggia. Dovoluji si na něj zde upozornit, protože dosvědčuje, že pro katolické křesťany opravdu Písmo není nic druhořadého, právě naopak: Písmo svaté nevzniklo z lidských výmyslů, ale Božím zjevením, které vyšlo od Otce světel, od něhož mají původ všecky rody na nebi i na zemi. Z něho na nás proudí skrze jeho Syna, Ježíše Krista, Duch svatý. Skrze Ducha svatého, který rozdává a rozděluje dary každému, jak chce, je nám dána i víra, a skrze víru přebývá Kristus v našich srdcích. Toto je poznání Ježíše Krista, z něhož jakožto z počátku pramení síla a pochopení celého Písma svatého. Proto je nemožné, aby někdo začal pronikat do jeho poznání, nemá-li napřed vlitou víru v K

Vojtěch mi zaslal zprávu, kde se ptá na otázku zobrazování Boha, obrazů obecně, prostřednictví Panny Marie a svatých, otázku papežství, otázku svatých a spásy. Protože o otázce obrazů hovořím již ve článku Obrazy, sochy a bohoslužba , k otázce papežství v několika článcích v sekci Církev , o úctě ke svatým v sekci Maria a svatí a o některých otázkách spojených se spásou v sekci Spása , dovolím se zastavit u druhého z problémů, totiž prostřednictví Panny Marie a svatých. Vojtěch se ve svém dotazu mj. ptá (redakčně zkráceno): Dobrý den. Jsem katolíkem teprve rok, a po bedlivém studiu písma svatého jsem narazil na mnoho veršů, které velmi ostře oduszují některé praktiky katolické církve. Velmi závažným rozporem který jsem nalezl je život Panny Marie(neposkrvněné početí, vzatí do nebe) Katechismus: paragraf 969, 970. Paragraf 969 je podle mého názoru velmi zajimavý. Není snad pravda, že jediným prostředníkem je Ježíš Kristus, nebo se mýlím? Zde jsem uvedl jenom něk

Milý Infantrymane, díky za dobrý dotaz. Ptáte se: Jak potom chápat ve vztahu k tradici výrok Jana Zlatoústého,že Bůh nenávidí Židy a vždy je nenáviděl.Není žádná omluva pro úkladné vrahy našeho Pána... Tradice tohoto "světce" uznává a přitom jeho výroky jsou v rozporu s Písmem.To celou tradici poněkud diskredituje. Pokud člověk uznávaný tradicí jde proti Božímu slovu, jak můžu věřit tomu zbytku??? Principiálně lze říci toto: Ačkoli a) katolická církev uznává Jana Zlatoústého jako světce – pro jiné heroické ctnosti než pro výroky, které zmiňujete – a ačkoli si b) váží jeho exegetické a pastýřské práce, nikdo nikdy nechtěl říct, že veškeré dílo sv. Jana Zlatoústého a každý jeho výrok jsou svaté a stejně hodnotné (to v žádném případě) jako slova Písma. Jinými slovy: ne vše, co světec řekl, je neomylné a bez vady. Úcta k onomu světci se týká v prvé řadě docela jiných kvalit a nelze zaměňovat svatost a neomylnost (o tom se zmiňuje článek o neomylnosti ). Odhlédneme-li o

JeffreyM mi položil následující dotaz: Dobrý den otče, rád bych zde tedy položil pár otázek týkajících se predestinace. Jelikož je to téma velmi komplexní není jednoduché vůbec začít. Budu tedy vycházet ze svých zkušeností a problémů, na které jsem narazil. Myslím, že proti základní myšlence predestinace (Božího vyvolení člověka pro zatracení) stojí v Písmu několik míst, které mluví o tom, že Bůh chce spasit "všechny" lidi a "všem" chce prokázat milosrdenství (1Tim 2,6; Řím 11,32) Trápí mě však tvrzení o tom, že člověk a jeho přirozenost je zcela zkažená a tudíž člověk není schopen sám od sebe nějakým způsobem poznat Boha. Toto tvrzení razí např. kalvinisté a staví - nejen na něm - své pojetí predestinace, kdy člověk sám od sebe - ze své přirozenosti směřuje do zatracení. Katolická víra však vidí člověka a jeho přirozenost "jen částečně" zkaženou. Ptám se tedy, jestli a kde je možno z Písma poznat, vyčíst, že lidská přirozenost není zkažená úp

Lucas Cranach, Papež podepisuje odpustky; v: M. Luther, Passional Christi und Antichristi, 1521 . Roznětka husitského hnutí i německé reformace o století později: odpustky. Známe je z Vávrových filmů a každý, kdo o nich jen zaslechl, si na ně jistě utvořil silný názor. Důvod je celkem prostý: ačkoli u jiných oborů a věd se respektuje fakt, že člověk si k daným otázkám musí něco nastudovat a něco zjistit, co se týká Boha a církve, na ty je expert v zásadě každý. Tím ovšem nechci shazovat problém ze stolu: historický fakt, který jsem zmínil na začátku už sám napovídá, že kombinace církev a odpustky tvoří účinnou třaskavinu, která vrhá podezření, že církvi jde docela o něco jiného než o evangelium, a že právě tato praxe je dostatečným důvodem pro tvrzení, jak zkažená, zvrácená a nebiblická katolická církev byla a je. Toto pojednání nemůže být úplným souhrnem katolické nauky o odpustcích – rozsah by přesáhl snesitelnou délku a krom toho je smysl