Milí návštěvníci,

vítejte na stránkách Apologia ■ Pokud jste tu nováčky, doporučuji k Vaší pozornosti menu po pravé straně, včetně úvodníku ■ Stálé návštěvníky upozorňuji, že k přidání komentářů je nyní zapotřebí zaregistrovat se, a to buď při vložení komentáře, nebo trvale v sekci Návštěvníci ■ Děkuji! ■ DV

Kristus jediný prostředník

Vojtěch mi zaslal zprávu, kde se ptá na otázku zobrazování Boha, obrazů obecně, prostřednictví Panny Marie a svatých, otázku papežství, otázku svatých a spásy. Protože o otázce obrazů hovořím již ve článku Obrazy, sochy a bohoslužba , k otázce papežství v několika článcích v sekci Církev, o úctě ke svatým v sekci Maria a svatí a o některých otázkách spojených se spásou v sekci Spása , dovolím se zastavit u druhého z problémů, totiž prostřednictví Panny Marie a svatých. Vojtěch se ve svém dotazu mj. ptá (redakčně zkráceno):

Dobrý den. Jsem katolíkem teprve rok, a po bedlivém studiu písma svatého jsem narazil na mnoho veršů, které velmi ostře oduszují některé praktiky katolické církve.

Velmi závažným rozporem který jsem nalezl je život Panny Marie(neposkrvněné početí, vzatí do nebe)


Katechismus: paragraf 969, 970.

Paragraf 969 je podle mého názoru velmi zajimavý. Není snad pravda, že jediným prostředníkem je Ježíš Kristus, nebo se mýlím?

Zde jsem uvedl jenom některé verše, ale rozporů mezi katechismem a Biblí je mnohem více. Jedná se například o uctívání svatých, otázku spásy etc.

Prosím Vás o jasnou argumentaci. Předem děkuji za odpověď.

Rád bych na tuto otázku jediného prostřednictví Kristova odpověděl, snad se mi podaří, aby to bylo dostatečně jasné. Budu rád, pokud mě tazatel Vojtěch či kdokoli jiný upozorní na nesrovnalosti či na nejasnou argumentaci. Podotýkám jen dopředu, že o některých otázkách již hovořím v článcích v sekci Maria a svatí.

Slova, která dotaz zřejmě vyprovokovala, jsou z odstavce 969 Katechismu katolické církve, kde čteme: „Proto je blahoslavená Panna vzývána v církvi jako přímluvkyně, pomocnice, ochránkyně a prostřednice“. Tazatel pochopitelně namítá, že je to v rozporu s Písmem, kde v 1Tim 2, 5 čteme: „Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš.“ Hovoří-li katoličtí křesťané o přímluvě Panny Marie a svatých, pak se zdá tato nauka v rozporu s výše citovaným apoštolovým výrokem. Stála by v rozporu s biblickou naukou. Nepřekvapuje mne proto, že mnohým některé body katolické nauky na první poslech či přečtení odporují biblické nauce, konkrétně onomu 1Tim 2, 5, které jsme citovali.

Pokusím se vysvětlit, jak to katolíci sami chápou.

Slovo „prostředník“ má obecně dva významy. V prvním z nich označuje toho, kdo vstupuje mezi dvě strany, aby je smířil. Co se našeho vykoupení týká, jedinou osobou, která odpovídá tomuto prvnímu významu, je Ježíš Kristus, jediný prostředník mezi Bohem a lidmi. On jediný účinně vstupuje mezi dvě strany, Boha a lidské pokolení, mezi něž vstoupilo jisté rozdělení či odcizení. Pouze Ježíš mohl tohoto usmíření s Bohem dosáhnout, a také tak učinil. Proto apoštol Pavel píše: „Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš“ (1Tim 2, 5). To je víra většiny křesťanů. To vždycky byla a je i víra katolické církve, jak například čteme v Katechismu katolické církve, čl. 618:

Kříž je jedinou obětí Krista, který je jediným prostředníkem mezi Bohem a lidmi. Protože se však ve své vtělené božské osobě „jistým způsobem spojil s každým člověkem on sám“, dává všem lidem „možnost, aby se přičlenili k tomuto velikonočnímu tajemství způsobem, který zná Bůh“.

Máme tu však i text odstavce 969 z Katechismu katolické církve (jde přitom dokonce o citaci jednoho z dokumentů 2. vatikánského koncilu, konstituce o církvi Lumen gentium 62):

Mariino mateřství v plánu milosti trvá neustále od okamžiku souhlasu, který s vírou vyjádřila při zvěstování a bez váhání zachovala pod křížem, až do věčného dovršení spásy všech vyvolených. Když byla vzata do nebe, neopustila tento spasitelný úkon, ale nadále nám získává dary věčné spásy svými mnohonásobnými přímluvami … Proto je blahoslavená Panna vzývána v církvi jako přímluvkyně, pomocnice, ochránkyně a prostřednice.

Znamená to, že katoličtí křesťané nahradili Krista jeho matkou Marií? Že by vedle Krista existovali ještě nějací další prostředníci mezi Bohem a lidmi? Že by nyní tedy Maria byla tou, která sama křesťanům „získává dary věčné spásy“? To katolíci netvrdí, naopak by se proti tomu sami ostře ohradili. Hovoří-li totiž o Marii, svatých či dalších křesťanech jako prostřednících, mají na mysli něco jiného než toto jedinečné postavení Kristovo, který usmířil lidstvo s Bohem. Slovo „prostřednictví“ užívají v širším významu, který je tomu prvnímu a primárnímu prostřednictví zcela podřízen, totiž o prostřednictví či zprostředkování, které je účinné pouze skrze Krista, s Kristem a v Kristu, prostřednictví, které mu je podřízeno, bez něhož nemůže existovat.

Osvětlí to hned následující odstavec téhož Katechismu. Katoličtí křesťané nehovoří o tom, že by Maria – a případně další svatí – byli prostředníky ve stejném smyslu jako Ježíš Kristus, jediný prostředník mezi Bohem a lidmi. Bez Krista a jeho prostřednictví by pochopitelně jakákoli jejich přímluvná modlitba byla zcela prázdná, neúčinná. Získává-li Maria dary věčné spásy, jak to čteme v KKC 969, pak je to jen jejími „mnohonásobnými přímluvami“ u Krista, který je jediným prostředníkem mezi Bohem a lidmi. Hovoří-li tedy katolíci o Mariině prostřednictví, pak je zcela podřízeno základnímu a zásadnímu prostřednictví Kristovu, jak jsme o něm hovořili. Proto může odstavec 970 Katechismu (a konstituce o církvi Lumen gentium 62) k tomu dovysvětlit:

Mariina mateřská úloha vůči lidem nikterak nezastiňuje ani nezmenšuje jediné prostřednictví Kristovo, nýbrž ukazuje jeho sílu. Celý spasitelný vliv blahoslavené Panny na lidi … plyne z nadbytku Kristových zásluh; opírá se o jeho prostřednictví, na něm naprosto závisí a z něho čerpá celou svou sílu.“ „Žádný tvor nemůže být nikdy kladen na jednu rovinu s vtěleným Slovem a Vykupitelem. Avšak jako mají na Kristově kněžství rozličným způsobem účast jak posvěcení služebníci, tak věřící lid, a jako se Boží dobrota skutečně vylévá na tvorstvo různým způsobem, tak ani jediné prostřednictví Vykupitele nevylučuje, nýbrž vyvolává rozličnou spolupráci tvorů, vyplývající z účasti na jediném zdroji.

Marii tedy katolíci nekladou na jednu rovinu s Kristem, „vtěleným Slovem a Vykupitelem“. Je mu podřízena, ona jej „nezastiňuje a nezmenšuje jeho jediné prostřednictví“. Přimlouvá-li se za křesťany, pak tak jen ukazuje, jak je toto prostřednictví Kristovo mocné, „ukazuje jeho sílu“. Maria však má, stejně jako každý křesťan, účast na Kristově kněžství, a tak se stává, jako další křesťané, nástrojem, který si Bůh používá, aby mohli spolupracovat na díle spásy, které vyplývá „z účasti na jediném zdroji“ této spásy, totiž Kristova vykupitelského díla.

Nejde přitom jenom o slovíčkaření. Tentýž rozdíl významu slova prostřednictví nalézáme přímo v 1. listě Timoteovi, v němž nacházíme verš o jediném prostředníku mezi Bohem a lidmi, Ježíši Kristu (1Tim 2, 5). Písmo si nemůže protiřečit, a proto je zapotřebí číst verše v kontextu předcházejícím i následném, v kontextu celé knihy a nakonec celého Písma. Nějaké učení z knihy Genesis například nebude stát v rozporu s jiným v Janově evangeliu, či naopak: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi" není v rozporu s „Na počátku bylo Slovo“. Když se tedy snažíme porozumět výroku v 1Tim 2, 5, bez jeho bezprostředního kontextu jej můžeme snadno dezinterpretovat. „Jeden prostředník znamená jeden prostředník – žádné výjimky,“ můžeme si pochopitelně říci. Je-li tomu tak, pak by opravdu jakákoli výpověď o Mariině prostřednictví či přímluvě Marie a svatých byla v příkrém rozporu s Písmem. Když se však podíváme na kontext, v němž apoštol Pavel tento výrok uvádí, budeme zřejmě překvapeni. Snaží se snad v tomto verši zavrhnout myšlenku, že vedle Ježíše existují prostředníci, kteří by mu byli podřízeni? Nikoli. Právě naopak! Však se podívejme na začátek 2. kapitoly 1. listu Timotejovi, na slova, která jeho výroku o jediném prostředníku přímo předcházejí:

Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti. To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu (1Tim 2, 1–4).

„Prosby, modlitby, přímluvy“ – to jsou přece skutky, které zprostředkovávají Boží pomoc pro toho, za něhož prosím, za něhož se modlím, za něhož se přimlouvám. Stávám se přece prostředníkem Boží milosti, o níž prosím, pro toho, za něhož prosím. Pavel hovoří o tom, že křesťané prosí, modlí se, přimlouvají se, děkují „za všechny lidi, za vládce a za všechny, kdo mají v rukou moc“. Když se za ně přimlouvají, stávají se pro ně prostředníky Božího požehnání a milosti, a přitom nijak neohrožují, nezpochybňují jediné Kristovo prostřednictví – však bez něho nemůžeme dělat nic (srov. Jn 15, 5).

Vždyť to známe i ze svého každodenního života – naprostá většina křesťanů se modlí, stejně jako první křesťané, za sebe navzájem. Často za tím účelem dokonce zakládají modlitební skupinky. Zprostředkovávají si tak navzájem Boží pomoc a milost, a přitom to nijak nezpochybňuje Kristovu úlohu prostředníka mezi Bohem a lidmi. Jen kvůli němu a jeho vykupitelskému dílu je naše modlitba účinná. Mnoho lidem se dostalo mnoha milostí díky vytrvalé modlitbě jejich rodičů a prarodičů. To nijak neprotiřečí 1Tim 2, 5. V tomto smyslu platí to, co jsme citovali z Katechismu a 2. vatikánského koncilu, totiž že „jediné prostřednictví Vykupitele nevylučuje, nýbrž vyvolává rozličnou spolupráci tvorů, vyplývající z účasti na jediném zdroji“. Díky jedinému prostředníku Kristu a jeho vykupitelskému dílu víme, že má smysl se jeden za druhého modlit, má smysl přimlouvat se za Boží pomoc, za Boží milost a spásu každého člověka. Tím, že máme účast na „jediném zdroji“, totiž Kristově vykupitelské oběti a jeho moci, můžeme „rozličně spolupracovat“ na tom, aby se plodů této jedinečné vykupitelské oběti dostalo opravdu každému. Tím, že sami máme účast na Kristově prostřednictví – jeho kříži –, se sami – neseme-li skutečně jeho kříž – stáváme prostředníky tohoto jeho vykupitelského díla. Chvála a díky za to pochopitelně nepatří nám, ale tomu, který si nás povolal a vše dobré v nás koná. „To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu“ (1Tim 2, 4). Jako křesťané se tedy můžeme připojit k Mariině modlitbě v Lukášově evangeliu:

Duše má velebí Pána a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení, že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný (Lk 1, 46–48).

Je to Bůh, kdo činí s křesťany, kteří spolupracují s jeho milostí veliké věci, a totéž platí i pro Marii, opravdu „s ní Bůh učinil veliké věci“. Mariiným prostřednictvím, jejím souhlasem, dal Bůh světu Spasitele, Ježíše Krista (srov. Lk 1, 26–38), jediného prostředníka mezi Bohem a lidmi. V okamžiku, kdy hovoříme o přímluvě Panny Marie a svatých, o jejich prosbách za Boží ochranu, mnoha křesťanům se to nelíbí, protože mají za to, že to nějakým způsobem podkopává či omezuje Ježíšovo prostřednictví, jeho všemohoucnost, jeho schopnost naslouchat našim modlitbám. Mariina spolupráce s Boží milostí, jejímž prostřednictvím Bůh dal světu svého jednorozeného Syna, však neumenšuje všemohoucnost Boží, ani vykupitelské dílo Kristovo a jeho moc. Však se podívejme se i na jiné biblické postavy, které se stávají prostředníky mezi Bohem a dalšími lidmi, a přitom to nijak Boží a Kristovu všemohoucnost neohrožuje, anebo nás to nikdy nenapadlo:

V knize Genesis tak vidíme například Abraháma, jak se ujímá prostřednické role kvůli Sodomě: Bůh s jeho počínáním souhlasil, a také odpověděl. Vidíme-li dále počínání Josefovo, nelze si nepovšimnout, jak se Josef stává v mnoha ohledech prostředníkem Boží pomoci pro jeho rod. Mojžíš je prostředníkem vyvedení vyvoleného národa z Egypta, jeho prostřednictvím se lidu dostává zákona a smlouvy. Árónští kněží zprostředkávají obětmi lidu odpuštění, ale i díkůvzdání či přímluvu.

V Novém zákoně pak Ježíš shromažďuje apoštoly a když je posílá hlásat zvěst o království, činí z nich prostředníky svého poselství, jejich prostřednictvím jsou lidé uzdravováni a přijímají evangelium, a to nejen za Ježíšova pozemského života, ale tento úkol dostávají i po jeho vzkříšení, aby šli, učili všechny národy, křtili je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého (Mt 28, 18–20), aby odpouštěli hříchy (Jn 20, 23), aby slavili eucharistii (1Kor 11, 23–25). Celé jejich poslání je prostřednictvím. Apoštol Pavel hovoří jen krátce po onom 1Tim 2, 5 o sobě jako prostředníku, když říká: „Byl jsem ustanoven hlasatelem a apoštolem tohoto svědectví – mluvím pravdu a nelžu – učitelem pohanů ve víře a v pravdě“ (1Tim 2, 7). Jinými slovy, Bůh jej ustanovil prostředníkem, neboť prostřednictvím jeho hlásání, apoštolátu a učitelství dostalo pohanům svědectví ve víře a pravdě.

V témže smyslu katoličtí křesťané hovoří jako o prostřednici také o Marii, o níž věří, že žije u Boha a přimlouvá se za všechny křesťany. Totéž pak platí o křesťanech, kteří byli spaseni a kteří se pochopitelně mohou u Boha za církev a za všechny lidi přimlouvat a tak jim účinně pomáhat a zprostředkovávat Boží pomoc a milost. Účinnost jejich prostřednické činnosti, stejně jako účinnost každého prostřednictvím, které na sebe berou dosud na zemi žijící křesťané, je zcela podřízena jedinému prostředníku, Ježíši Kristu, jak to on sám popisuje v Janově evangeliu:

Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. [...] Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky (Jn 15, 5. 7–8).

Křesťané jsou povoláni k mimořádné solidaritě mezi sebou navzájem v jednotě s Kristem. Tento vztah založený na jednotě v Kristu také dává křesťanským přímluvám a prosbám za sebe navzájem sílu a účinnost, ať už je křesťané pronášejí na zemi, nebo před Bohem v nebi. To nijak neprotiřečí 1Tim 2, 5, naopak jen ve světle toho, že máme účast na Kristově kněžství, můžeme tomuto verši správně rozumět.

14 komentářů:

  1. Dobrý den Děkuji za vysvětlení,ale pořád nesouhlasím na základě Bible s několika věcmi.
    Několik věcí se týká panny Marie. Jde jednak o neposkvrněné početí panny Marie a jednak o její nanebevzetí do nebes.
    Rozhodně nechci snižovat postavení Panny Marie, jako Boží rodičky. To je zcela jasné, ale nemohu souhlasit s posledními dvěma dogmaty, jak jsem uvedl výše.

    1. Neposkrvěné početí:
    Marie musela nýt hříšná, protože zcela jasně a pokorně přijala svůj úkol, a bez jakýchkoliv pochybností obětoju holoubata za hřích(LV,12, 1-8)
    Lukáš 1,46-47
    Lukáš 2,22-24-úryvek o jejím očišťování

    2. Nanebevzetí Panny Marie:
    Vaše argumentace SZ(Enoch, Eliáš), potažmo potencialitou toho, že je to možné nebstojí.
    To, že je něco možné, neznamená, že se to stalo.
    V NZ zákoně není o tom, že byla Panna Maria vzata do nebes ani zmínka.
    Myslím, že Panna Maria umřela stejně,jako každý jiný člověk, a že až přijde Ježíš Kristus, tak bude vzata do nebe.

    Další věcí, s kterou nemohu souhlasit je otázka Papežství. Musím s poctivostí říci, že Otázka Papežství má dvě strany. První strana Papežství je otázka politická. Ano Papeže uznávám, jako hlavu státu Vatikán, to ano.
    Druhá stránka je ale stránka víry. Tady s Papažstvím rozhodně nesozhlasím.
    Bible jasně říká, že jedinou hlavou církve a také autoritou je kristus.
    Když si čtu Bibli, stále více si říkám, že Šimon((Petr), je možná ještě horší než Jidáš.
    Ježíš v NZ jasně říká, že kdo stratí život pr něho, tak ho získá.
    1. První verš se týká přímo papežství:
    Matouš 23,7-12. V tomto verši se jasně říká, že nikomu kromě Boha, nemáme dávat titul Otec, a nikoho kromě Boha nemáme nazývat svrchovanou autoritou.Myslím, že jak původ Papežova jména, tak jeho tituly hovoří za vše(kristův Náměstek,původ jména papere-Otec)
    Tady ještě uvádím několik veršú, které odsuzují apoštola Petra.
    Matouš, 16,23
    Marek 8, 33
    V těchto verších byl Apoštol Petr nazván dokonce Satanem.
    Také další verše potvrzují podle mého názoru obraz Apoštola Petra, jako základu církve.
    Matouš 26,34-35
    Matouš 26,74
    Galatským 2,9-14

    Prosím vás o reakci ne můj příspěvek.

    s pozdravem

    Vojtěch Janoušek

    OdpovědětVymazat
  2. Milý Vojtěše,

    díky za rychlou reakci. Slíbil jsem, že na některé věci odpovím a jsem přitom rád, žes má stanoviska k některým otázkám našel na těchto stránkách sám.

    @Neposkvrněné početí: Lv 12, 1–8 a Lk 2, 22nn. se netýká hříchu a jeho odpuštění (přece není hříchem porodit dítě), ale o rituální očistu. Lk 1, 46n. nehovoří o Mariině hříchu; církev vyznává, že i Maria potřebovala Spasitele, který ji ovšem spasil jiným způsobem, než ostatní – kdyby jej neměla, hříchu by ochráněna pochopitelně být nemohla. Z biblických veršů, které uvádíte, nevyplývá, že by Maria musela být hříšná – přesto je Kristus i jejím Spasitelem. Více v příslušném článku.

    @Nanebevzetí Panny Marie: NZ důkaz pochopitelně nemáme. Je-li ale smrt trestem za hřích, a Maria se podle víry katolické církve narodila bez hříchu, proč by měla umírat jako ostatní lidé? Enoch a Eliáš jsou precedenty, že Bůh je mocný a může vzít rovnou na nebe dokonce i hříšné lidi. Jde tedy především o výpověď o tom, jak veliká moc je Kristova vzkříšení. Proč myslíte, že Maria zemřela jako ostatní lidé? Proč myslíte, že bude vzata do nebe, až přijde Ježíš Kristus (tj. zřejmě při svém druhém příchodu na zem)?

    @Papežství: Papež coby hlava Městského státu Vatikán je až od roku 1929. Chcete-li, klidně říkejte římský biskup, ten tu je od 1. století – nikoli politický, ale církevní reprezentant své církve. Pokud říkáte, že v církvi není jiná autorita než Kristus, pak se stavíte proti mnoha místům v NZ, kde je zcela jasné, že Kristus pověřuje své učedníky či jim dává moc, tj. předává jim svou autoritu. Je zřejmé, že apoštolové měli v církvi jasnou autoritu, podobně i biskupové, presbyteři či jáhni, jak je z Písma jasné.

    @Petr: Církev nikdy neučila, že by byl Petr bez hříchu, naopak. A zároveň dostává od Krista jasnou autoritu, činí pokání po své zradě, přijímá Kristovo odpuštění (narozdíl od Jidáše), vyznává, že Krista miluje. Bůh si používá nedokonalé nástoje, mezi nimi Vás, mne a třeba i Petra. Záleží na něm. K tématu též Svatost a hřích v církvi.

    @Otec: Viz článek Duchovní otcovství. Papere nic neznamená, máte zřejmě na mysli papa či papas. Katolíčtí křesťané nikterak nezpochybňují, že skutečnou hlavou církve je Kristus. Papež mu tuto úlohu nebere. Mimochodem, „svatý otec“ nepatří ani mezi oficiální papežské tituly, nikdo Vás ani k užívání tohoto označení nenutí.

    Prozatím asi tolik, přeji vše dobré,

    dv

    OdpovědětVymazat
  3. Moc se omlouvám, za tvrdá slova. Jsem stále velmi zmatený. Navíc v docela těžkém období. Čekají mě státnice a bakalářka, takže toho mám opravdu moc.

    S pozdravem

    Vojtěch Janoušek

    OdpovědětVymazat
  4. Přeji každopádně světlo Ducha svatého a Boží požehnání v tomto období. dv

    OdpovědětVymazat
  5. Dobrý den,
    jen chci poznamenat, že (1Tim 2, 1–4) se vztahuje jen na živé křesťany, kteří se mají přimlouvat u Boha ve jménu Pána Ježíše, nelze zde si myslet, že nějaký mrtvý se může za nás přimlouvat, to by si protiřečilo s nařízením v 3.Moj 20,6 "Kdyby se někdo uchyloval k duchům zemřelých (modlil se k nim, prosil o přímluvy apod) a k vědmám, aby s nimi smilnil, proti takovému se obrátím a vyobcuji jej ze společenství jeho lidu."

    Buďme opatrní ke komu se v modlitbách obracíme, zda k jedinému prostředníku mezi námi a Bohem a to k Ježíši Kristu, nebo používáme svatých, kteří jsou mrtví ....protože to znamená, že se Bůh od nás odvrátí a nebudeme počítáni mezi Boží lid.

    Pavla

    OdpovědětVymazat
  6. Milá Pavlo,

    díky, že se ozýváte. Jak správně poznamenáváte, 1Tim 2, 1–4 hovoří o živých křesťanech-přímluvcích a v jistém smyslu prostřednících Božích darů a milostí, jak v článku samotném naleznete. Při pozorném čtení lze také postřehnout, že katoličtí (a další) křesťané nechápou přímluvu svatých jako „uchylování se k duchům zemřelých“. Bůh není Bohem mrtvých, ale živých – a zemřelí křesťané, „svatí“, smrtí nezemřeli, ale žijí v Bohu. V článku se mimochodem vysvětluje i to, proč přímluva svatých nestojí v rozporu s Kristovým jediným prostřednictvím.

    Tyto stránky se mimochodem snaží většinou vysvětlit, jaká je skutečně katolická nauka a praxe, abychom se snad naučili jeden druhého lépe chápat. K přímluvě svatých u Boha viz též článek Svatí a modlitba.

    S pozdravem dv

    OdpovědětVymazat
  7. Dobrý den,

    děkuji za odpověď, přesto mi to nesedí s Písmem:

    Nebeský Otec poslal svého jediného Syna, aby hříšník mohl k Němu přicházet přímo skrze "
    člověka Ježíše Krista". Tvrzení, že je ještě další pomocník, prostředník a přímluvce nebo
    ochránce, je v plném rozporu s Božím Slovem. Tak mnoho zmatku je obsaženo v oficiálním
    učení katolické církve, že velmi zřetelné a důležité vlastnosti Boha, Ducha svatého a Jeho
    Syna Ježíše Krista, jsou připisovány římskokatolické Marii. Naše modlitby
    k Marii nedosáhnou ani k Bohu Otci v nebi, ani k Ježíši Kristu, alespoň jak tvrdí Bible "Jsou to právě vaše nepravosti,co vás odděluje od vašeho Boha, vaše hříchy zahalily jeho tvář před vámi, proto neslyší.(Izajáš 59:2) "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne." (Jan 14:6) Nebo, že by Ježíš lhal? Jasně by nám přece řekl, zda se máme modlit k lidem, ať k živým či k mrtvým, nemyslíte?

    Katolický katechismus představuje Marii jako prostřednici a jako ekvivalent k Ježíši Kristu
    jako tomu, který smíří Boha a člověka. Jinak řečeno prostředník mezi Bohem a člověkem je
    ten, který prosí a intervenuje v našem zájmu. Podle Písem Svatých, naše prosby v modlitbách
    k Bohu jsou přijatelné pouze skrze jediného prostředníka Ježíše Krista. Tyto záležitosti
    zprostředkování mezi Bohem a člověkem se musí brát se vší vážností, protože je jen jediný,
    kdo je zároveň Bohem i člověkem, a tím je Ježíš Kristus. Jedině tento prostředník může
    přivést věřícího do vztahu s Bohem, který jediný je Svatý. Bohu jsme přijatelní pouze tehdy, jdeme-li k Němu skrze samotného Ježíše Krista.

    1 Timoteovi 2:5 "Je přece jediný Bůh a
    jediný prostředník mezi Bohem a lidmi,
    člověk Kristus Ježíš."
    1 Janův 2:1 "A kdyby někdo zhřešil, máme u
    Otce přímluvce, Ježíše Krista, toho
    Spravedlivého."
    Židům 13:6 "Pán je můj pomocník, nebudu
    se bát. Co mi může udělat člověk?"

    Můžete mi prosím napsat odkaz v Bobli, kde nám říká Ježíš, že naše modlitby Bůh vyslyší, když se nebudeme modlit k Bohu Otci skrze Ježíše, ale přes svaté (a to jsou i živí lidé, jelikož kdo přijal Ježíše do svého života za svého Pána a Spasitele jak je psáno Římanům 10,8-11 "Co však praví? ‚Blízko tebe je slovo, v tvých ústech a ve tvém srdci‘; je to slovo víry, které zvěstujeme. Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení, neboť Písmo praví: ‚Kdo v něho věří, nebude zahanben.‘ ")

    Budu Vám moc vděčna, když mi tento verš najdete, kde jsme vybízení k tomu, abychom využívali i jiné prostředníky než Ježíše Krista.

    Děkuji moc.

    Pavla

    OdpovědětVymazat
  8. Pavlo,

    děkuji za Vaši vyčerpávající odpověď. Dovolím si přesto tvrdit, že neříkáte, v čem se mýlím. Snažím se vysvětlit, co katoličtí křesťané myslí, když říkají, že využívají modlitby Panny Marie a svatých, což nijak nezpochybňuje úlohu jediného prostředníka mezi Bohem a lidmi, Ježíše Krista.

    Nikde netvrdím, že „je ještě další pomocník, prostředník a přímluvce,“ jak říkáte. Ani nevím, koho nazýváte „římskokatolickou Marií“, já znám pouze tu, o níž hovoří Písmo jako o „panně zasnoubené muži jménem Josef“, jíž si Bůh vyvolil, aby „poslal svého Syna, narozeného z ženy“ (Gal 4, 4). Ani nikde netvrdím, že by se křesťané, byť prosí svaté, aby se za ně přimlouvali, nechtěli „modlit k Bohu Otci skrze Ježíše Krista“. Váš citát Iz 59, 2 nijak nevysvětluje, proč by se živí či zemřelí křesťané nemohli u Boha přimlouvat za bratry. Ježíš zůstává jediným prostředníkem pro všechny lidi, i pro svaté, i pro Marii. Myslím, že se vlamujete do otevřených dveří. Proto ani není zapotřebí, abych Vám nabízel jiný verš, neboť ani já, ani katolická církev netvrdí, že bychom měli „využívat i jiné prostředníky než Ježíše Krista“. To ovšem se již snažím vysvětlit v článku, na nějž reagujete, tak, že se nepopírám, avšak naopak využívám týchž biblických úryvků, které mi předkládáte.

    Myslím, že znám katolickou nauku, a domnívám se, že jí přisuzujete něco, co Vám o ní snad jiní pověděli, nebo jako o ní máte představu, ale domnívám se, že tato představa je mylná. Maria sama nazývá v Lk 1, 46-55 Boha svým Spasitelem, i ona potřebuje spásu, i ona potřebuje ve svých modlitbách jediné Ježíšovo prostřednictví, jako ostatně každý z nás.

    Přeji vše dobré, dv

    OdpovědětVymazat
  9. Vážený pane, Davide Vopřado.
    Čas pokročil a zjišťuji, že dříve jsem měl tu drzost diskutovat o Kristu a Bibli, aniž bych Bibli a tedy Krista, důkladně studoval.

    K tomuto tématu.

    S Vámi se naprosto nedá vést duchovní debata.
    Když máte odpovědět přímo, je Vaší odpovědí - "děkuji za vyčerpávající odpověď".
    A pokračujete - "Přesto si dovolím tvrdit, že neříkáte v čem se mýlím."

    Nejlépe Vás celkově na celém Vašem blogu vystihuje věta:
    "Snažím se vysvětlit, co katoličtí křesťané myslí........"

    A když máte přímo a jasně odpovědět na jasnou otázku založenou na jasném Božím Slově, Bibli, standardně konstatujete odpověď ve stylu:

    "Myslím, že znám katolickou nauku, a domnívám se, že jí přisuzujete něco, co Vám o ní snad jiní pověděli, nebo jako o ní máte představu, ale domnívám se, že tato představa je mylná."

    Davide.
    Stalo se toto:

    Před několika lety se v Chicago Tribune objevil příběh jedné ženy z New Mexico, která si při
    pečení kukuřičných placek tortilla všimla, že skvrny od pánvičky na jedné placce připomínají
    Ježíšovu tvář. Nadšeně to ukazovala manželovi a sousedům, kteří všichni souhlasili, že tvář,
    kterou skvrny od pečení na placce vytvořily, se Ježíši skutečně podobá.
    Žena vzala placku a šla s ní za knězem, aby ji posvětil. Vypověděla, že placka změnila
    její život, a její manžel potvrdil, že od té doby, co upekla tuhle placku, je mnohem mírnější,
    veselejší a ochotnější se podřídit. Kněz poněkud váhal, protože nebyl zvyklý světit kukuřičné
    placky, ale nakonec souhlasil.
    Žena odnesla placku domů, uložila ji do vitrínky a obložila chomáči bavlny, jako by se
    vznášela na oblacích, udělala pro ni zvláštní oltář a zpřístupnila tuto malou svatyni poutníkům.
    Během pár měsíců navštívilo „Kapli Ježíše na Tortille“ přes osm tisíc lidí. Všichni se shodli,
    že tvář vypečená na placce je Ježíšova tvář, až na jednoho reportéra, který řekl, že jemu
    připomíná boxera Leona Spinkse, někdejšího mistra těžké váhy.

    Vůbec jsem nezaznamenal, že by se od tohoto pozdvižení své členky římskokatolická církev distancovala.
    Vy ano?

    Jaroslav Bukáček

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vážený pane Bukáčku,

      katolická církev se obecně k podobným fenoménům staví velmi skepticky a platí zásada, že nikoho nepodněcuje, aby jim věřil, naopak. Pozitivní vyjádření ze strany církve k podobným zázrakům či zjevením jsou velmi vzácná. Myslím, že kdyby se církev vyjadřovala ke všem náboženským šílencům (a třeba jen těm v USA), začalo by se jí vyčítat, že přes stromy jejích vyjádření není vidět les evangelního poselství. Není lépe podobné nesmysly ignorovat?

      S pozdravem
      dv

      Vymazat
  10. Moment.

    Uznává římskokatolická církev a nauka Saula z Tarsu, resp. apoštola Pavla, jako Kristova apoštola a zvěstovatele Kristova evangelia?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Samozřejmě, že apoštola Pavla a jeho listy církev uznává, jak by také ne. Doufám, že ale apoštola národů nechcete srovnávat s tortillovou plackou v Novém Mexiku: prvního listy jsou slovo Boží, o tortillových plackách ale v Písmu nic nemáme, že.

      Vymazat
  11. Uznáváte apoštola Pavla jako zvěstovatele Kristova evangelia.
    To je dobře.
    Tak tedy.
    1 konkrétní dotaz:

    Kdy na naposledy jste četl v Bibli, co píše apoštol Pavel v listu Galatským?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vážený pane Bukáčku,

      nevím, nakolik souvisí Váš dotaz s meritem věci, o níž se bavíme: jak jsem před chvílí podotkl v jiném Vašem příspěvku, domnívám se, že možná příliš jednostranně zdůrazňujete nauku listu Galaťanům oproti jiným částem Písma. Nicméně je-li to tak podstatné, podle mých záznamů bych řekl, že jsem naposledy list Galaťanům četl 27. května 2012.

      S pozdravem
      dv

      Vymazat

Velmi se těším na Váš komentář.