Milí návštěvníci,

vítejte na stránkách Apologia ■ Pokud jste tu nováčky, doporučuji k Vaší pozornosti menu po pravé straně, včetně úvodníku ■ Stálé návštěvníky upozorňuji, že k přidání komentářů je nyní zapotřebí zaregistrovat se, a to buď při vložení komentáře, nebo trvale v sekci Návštěvníci ■ Děkuji! ■ DV

Antisemitské výroky církevních otců? (odpověď na dotaz)

Milý Infantrymane,

díky za dobrý dotaz. Ptáte se:
Jak potom chápat ve vztahu k tradici výrok Jana Zlatoústého,že Bůh nenávidí Židy a vždy je nenáviděl.Není žádná omluva pro úkladné vrahy našeho Pána...
Tradice tohoto "světce" uznává a přitom jeho výroky jsou v rozporu s Písmem.To celou tradici poněkud diskredituje.
Pokud člověk uznávaný tradicí jde proti Božímu slovu, jak můžu věřit tomu zbytku???
Principiálně lze říci toto: Ačkoli a) katolická církev uznává Jana Zlatoústého jako světce – pro jiné heroické ctnosti než pro výroky, které zmiňujete – a ačkoli si b) váží jeho exegetické a pastýřské práce, nikdo nikdy nechtěl říct, že veškeré dílo sv. Jana Zlatoústého a každý jeho výrok jsou svaté a stejně hodnotné (to v žádném případě) jako slova Písma. Jinými slovy: ne vše, co světec řekl, je neomylné a bez vady. Úcta k onomu světci se týká v prvé řadě docela jiných kvalit a nelze zaměňovat svatost a neomylnost (o tom se zmiňuje článek o neomylnosti).

Odhlédneme-li od samotného Zlatoústého, pak je potřeba říci, že jeden výrok jednoho církevního otce nijak nemění a netvoří tradici. Církevní otcové jsou pro církev naopak důležití nikoli jako tvůrci tradice, ale její svědkové, totiž že ve svých spisech dokládají nauku a praxi, kterou církev – byť implicitně – držela již od apoštolských dob (a právě proto se tomu říká „apoštolská tradice“). Nelze si proto myslet, že někdo, byť světec, či církevní otec, řekne cokoli a hned se z toho stane apoštolská tradice. A proto omyly ani vzájemný nesouhlas církevních otců nehovoří proti existenci apoštolské tradice (více viz článek Apoštolská tradice).


Jan Zlatoústý a „židé“

Jako patrolog musím pohlížet na Zlatoústého výroky z hlediska historického. Pro antického člověka měla nesmírný význam rétorika, jejichž pravidly se řečník musel řídit. Posluchač pak věděl, jak si řečnická pravidla vykládat. V tomto kontextu je potřeba číst i oněch osm promluv proti židům, o nichž je řeč a z nichž je úryvek nejspíše vzat, se obrací proti těm, kdo slaví židovské svátky, nejspíše proti křesťanům s náklonností vůči židovským kultickým praktikám: v Antiochii nebylo nikdy o křesťany ze židovství nouze a tyto spory se týkaly už apoštolů Petra a Pavla. Situace byla zřejmě taková, že se židovské liturgie a šabatů účastnil i velký počet antiochijských křesťanů, proti nimž se Zlatoústý ve svých promluvách obrací. Zlatoústý používá – stejně jako mnozí další křesťanští autoři – klasických řečnických konceptů, aby své protivníky nejen přesvědčili, ale aby ukázali, že jsou zcela mimo, a to velmi tvrdým způsobem.

Našemu vkusu se to příčí, v zásadě to ale pouze sleduje antické řečnické konvence. Byli-li pak adresáty těchto promluv židé či především křesťané s tendencemi slavit židovské svátky a zachovávat ustanovení židovského zákona, je pak velká otázka: já sám bych se klonil k druhé variantě a řekl bych, že Zlatoústý nehovoří proti Židům, ale proti určité skupině křesťanů, a proto není antisemita v tom smyslu, jak to chápeme my. A stejné „protižidovské“ výpady nalezneme tím pádem i u žida Pavla, či u milánského biskupa téže doby Ambrože, který nazývá synagogu podobnými jmény jako Zlatoústý, ovšem s úmyslem ukázat křesťanům, o kolik lepší a skvělejší jsou tajemství, která slaví křesťané v církvi. Důvod ke kritice nebyl rasový a etnický, ale náboženský: navíc nebyl zřejmě namířen proti někomu jinému, ale do vlastních řad – a to byl nakonec jeden ze Zlatoústého úkolů coby pastýře křesťanské obce.

Církevní otce je potřeba číst v kontextu jejich doby, jen tak jim lze správně rozumět. Zlatoústý psal v 80. letech 4. století, ne ve století dvacátém, po norimberských zákonech. Neměl před očima Osvětim a jistě by mu nepřišlo na mysl, že by bylo možné někoho z rasových důvodů likvidovat. Mám za to, že jediným jeho záměrem bylo přesvědčit křesťany, že jejich víra jim nabízí mnohem více než židovství, které se jim tolik líbí. Proto Zlatoústého, podle mého názoru, nelze odsuzovat a stejně tak nelze odsuzovat ani jeho biblickou nauku, natožpak šmahem a předem, kdy ji neznám.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Velmi se těším na Váš komentář.