Otázky a odpovědi: Lidská přirozenost a predestinace

JeffreyM mi položil následující dotaz:

Dobrý den otče,
rád bych zde tedy položil pár otázek týkajících se predestinace. Jelikož je to téma velmi komplexní není jednoduché vůbec začít. Budu tedy vycházet ze svých zkušeností a problémů, na které jsem narazil.
Myslím, že proti základní myšlence predestinace (Božího vyvolení člověka pro zatracení) stojí v Písmu několik míst, které mluví o tom, že Bůh chce spasit "všechny" lidi a "všem" chce prokázat milosrdenství (1Tim 2,6; Řím 11,32)
Trápí mě však tvrzení o tom, že člověk a jeho přirozenost je zcela zkažená a tudíž člověk není schopen sám od sebe nějakým způsobem poznat Boha. Toto tvrzení razí např. kalvinisté a staví - nejen na něm - své pojetí predestinace, kdy člověk sám od sebe - ze své přirozenosti směřuje do zatracení. Katolická víra však vidí člověka a jeho přirozenost "jen částečně" zkaženou. Ptám se tedy, jestli a kde je možno z Písma poznat, vyčíst, že lidská přirozenost není zkažená úplně a člověk není duchovně zcela mrtvý, tedy už zatracený.

Pokusím se stručně na Váš dotaz odpovědět, vědom si toho, že zde téma predestinace popsat v úplnosti nemohu. Sám jsem také kalvínskou nauku detailně nestudoval, a tak si nejsem kupříkladu jist českou terminologií, kterou kalvinisté užívají. Ale snad si porozumíme.

Píšete nejprve:

Myslím, že proti základní myšlence predestinace (Božího vyvolení člověka pro zatracení) stojí v Písmu několik míst, které mluví o tom, že Bůh chce spasit "všechny" lidi a "všem" chce prokázat milosrdenství (1Tim 2,6; Řím 11,32)

S tím budu já (i katolická církev) souhlasit. 2. vatikánský koncil to vyjadřuje následovně:

Kristus totiž zemřel za všechny (srov. Řím 8, 32), a protože poslední povolání člověka je ve skutečnosti jen jedno, totiž božské, musíme být přesvědčeni, že Duch svatý všem dává možnost, aby se přičlenili k tomuto velikonočnímu tajemství způsobem, který zná Bůh (Gaudium et spes 22).

Uvědomme si také, že samotný pojem predestinace se v Písmu nenachází, jde až po teologickou formulaci Augustinovu – Písmo hovoří o povolání či o vyvolení – zmiňme již vyvolení božího lidu třeba v Ex 19, 5, Dt 7, 6-15 či Am 3, 2; 5, 14). Božím plánem spásy je tajemství Krista, v němž všichni lidé, židé a pohané, sjou povoláni k dědictví a účasti na zaslíbení (Ef 3, 5-11; 2Tim 1, 9-10; Řím 9, 23-24).

Hovoříme-li pak o předurčení, pak evangelní poselství je především poselstvím o vyvolení a předurčení Krista, Syna božího. V něm však nachází předurčení ke spáse celé lidstvo: díky jemu. Toto základní předurčení je nezávislé na lidském jednání, jedná se o vůli boží, která je účinná („Kristus je moc boží ke spáse toho, kdo věří“: Řím 1, 16; 1Kor 1, 18) i všeobecná, neboť Kristus je skutečným zvěstováním boží spásy všem lidem. Z této spásy pak není nikdo vyloučen (srov. 1Tim 4, 10). Všichni mají možnost dospět k Bohu, a to nikoli vlastní silou, ale jsou k tomu boží milostí osvobozeni. Boží láska nevyhrožuje, ale zve k láskyplné odpovědi: nenutí, ale zve k osobním dějinám spásy. Proto jde na druhou část vaší odpovědi odpovědět odkazem na 1Sol 5, 9-10:

Vždyť Bůh nás neurčil k tomu, abychom propadli jeho hněvu, nýbrž abychom došli spásy skrze našeho Pána Ježíše Krista. On zemřel za nás, abychom my, ať živí či zemřelí, žili spolu s ním.

Kristova spása překračuje neskutečně lidskou schopnost na tuto nabídku odpovědět ze dvou důvodů: jsme hříšníci a jsme pouze stvoření. Bůh nás však uschopnil ke svobodné odpovědi na tuto nabídku, a to je nakonec milost: Bůh má v otázce spásy člověka absolutní primát. Podobně pak i 1Tim 2, 3-4:

To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu.

Kdyby byl člověk zcela zkažen, jak by jej mohl Bůh spasit a zachránit, když už by nebyl člověkem, kdyby už v něm nebyla lidská přirozenost? Pochopitelně ta je hříchem narušena, člověk trpí, umírá, nežije ctnostně, jako předtím... Ale ještě je člověkem a nikde není řečeno, že by mu obraz a podoba boží byly Bohem odňaty: za svůj stav si člověk může sám. A stejně tak je pravda, že koná-li člověk jakékoli dobro, je to jen díky boží milosti, která v člověku působí.

Již z výroků Písma, které uvádím, vyplývá přesný opak toho, že by člověk už byl zcela zatracený: lidstvo je již v Kristu spaseno, zachráněno, a člověk je uschopněn Bohem k odpovědi na boží nabídku spásy.

Doufám, že se mi podařilo Vám na dotaz aspoň základně odpovědět.