Milí návštěvníci,

vítejte na stránkách Apologia ■ Pokud jste tu nováčky, doporučuji k Vaší pozornosti menu po pravé straně, včetně úvodníku ■ Stálé návštěvníky upozorňuji, že k přidání komentářů je nyní zapotřebí zaregistrovat se, a to buď při vložení komentáře, nebo trvale v sekci Návštěvníci ■ Děkuji! ■ DV

Neděle, nebo šabat?

Některé nekatolické proudy v křesťanství (např. adventisté sedmého dne) mají za to, že katolíci, podobně jako naprostá většina ostatních křesťanů, nesvětí sobotu, coby den ustanovený Hospodinem ve 3. (podle katolického a luteránského číslování), resp. 4. (podle pravoslavného a protestantského číslování) přikázání Desatera (problémem číslování jednotlivých přikázání se v tomto článku nebudu zabývat, považuji jej beztoho za marginální a jako mnemotechnickou pomůcku pro výuku náboženství, která na podstatě jednotlivých přikázání nic nemění) [*]. Tato praxe může být také jedním ze znaků, které mají identifikovat katolickou církev s „nevěstkou babylónskou“ ze Zj 13 ([*], viz též Nevěstka babylónská?).

V židovství představuje šabat (שבת) den, který Hospodin vyhradil svému vyvolenému národu stranou od ostatních dní v týdnu k odpočinku a bohoslužbě. Vedle šabatu však existovaly ještě další posvátné, vyhrazené dny, totiž novoluní a sedm svátků slavených během roku (Neh 10, 33; Lv 23; Nm 29, 6). Samotné slavení šabatu přitom začíná v pátek večer při západu slunce a trvá až do sobotního západu slunce.

V knize Exodus je toto přikázání vysvětleno jako památka na den, kdy Bůh završil stvoření, v knize Deutoronomium pak šabat představuje vysvobození z egyptského otroctví:

V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý (Ex 20, 11).

Dbej na den odpočinku, aby ti byl svatý, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvůj býk a tvůj osel, žádné tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách, aby si odpočinul tvůj ot Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvůj býk a tvůj osel, žádné tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách, aby si odpočinul tvůj otrok a tvá otrokyně tak jako ty. rok a tvá otrokyně tak jako ty. Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že tě Hospodin, tvůj Bůh, odtud vyvedl pevnou rukou a vztaženou paží. Proto ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, dodržovat den odpočinku (Dt 5, 12-15).

Příkaz daný mojžíšským zákonem byl velmi silný, představoval smlouvu mezi Hospodinem a izraelským národem:

Promluv k Izraelcům: Dbejte na mé dny odpočinku; to je znamení mezi mnou a vámi pro všechna pokolení, abyste věděli, že já Hospodin vás posvěcuji (Ex 31, 13).

Jenže křesťané přitom slaví neděli, nikoli sobotu. To vzbuzuje u některých křesťanů otázku, proč. Argumentují obvykle tím, že toto přikázání jako jediné obsahuje jméno boží, tím, že boží přikázání nelze zrušit. Kristus nepřišel Zákon zrušit, ale naplnit (Mt 5, 17).

Ježíš sám sobotu světil, ale zároveň bylo jeho počínání během soboty příčinou mnoha sporů. On sám nezapomínal dodat, že

sobota je tu pro člověka, nikoli člověk pro sobotu (Mk 2, 27)

a

Syn člověka je pánem i nad sobotou (12, 8; Mk 2, 28).

Kristus tedy říká, že sobota–šabat je tu kvůli člověku, kvůli jeho potřebám (bohoslužbě a odpočinku). Vlastně tak zpochybňuje pojetí, že člověk by neměl v sobotu pracovat na základě toho, že je to den odpočinutí Hospodina po stvoření (Gn 1). Je tak zpochybněn adventisty často uváděný princip, že se jedná o jakýsi všeobecný příkaz, protože se zakládá na samotném stvoření. Ježíš logiku obrací – nikoli, Bůh daruje vyčleněný den pro člověka pro jeho vlastní dobro. Syn člověka je pánem nad sobotou – má autoritu změnit ji (tak jak ji také změnil pro své učedníky, když měli hlad). Podobně také změní Ježíš ustanovení zákona ohledně předpisu o mytí rukou v Mk 7, 19. Novozákonní autoři tuto změnu a Ježíšovy i kritické postoje vůči mojžíšskému zákonu považovali za trvale zavazující.

Jak chápali Kristova slova apoštolové? Pavel v listě Galaťanům, v němž vysvětluje, proč se křesťané nemají řídit mojžíšským zákonem, píše:

Nyní jste však Boha poznali, lépe řečeno: byli jste od Boha poznáni. Jak to, že se zase navracíte k těm bezmocným a ubohým mocnostem a chcete se jim dát znovu do otroctví? Dodržujete ustanovení pro dny a měsíce, období a roky (Gal 4, 9-10).

Pavel zcela očividně vyjadřuje starost, že se galatští křesťané navrátili ke slavení židovského kalendáře, slavení šabatu, novoluní a náboženských svátků. V listě Kolosanům pak píše podobně:

Nikdo nemá právo odsuzovat vás za to, co jíte nebo pijete, nebo kvůli svátkům, kvůli novoluní nebo sobotám. To všechno je jen stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus (Kol 2, 16-17).

Svátky, novoluní a soboty zde označují tři druhy židovských svátků, jak jsem již psal výše. Pavel tímto výrokem jasně sděluje, že židovský náboženský kalendář křesťany nezavazuje. Ačkoli se zastánci soboty (obvykle adventisté) snaží zaštítit svou pozici tím, že Pavel chodíval kázat v sobotu do synagogy (Sk 13, 14. 44; 18, 4), čiil tak bezpochyby kvůli tomu, že byl přesvědčen, že evangelium se má kázat nejprve židům, potom teprve pohanům. Šel-li v sobotu do synagogy, mohl si být jist, že tam nalezne židy, aby jim mohl Krista zvěstovat (Sk 13, 15n; 18, 4). Bylo jeho zvykem přizpůsobovat se prostředí, jemuž kázal – ať už pohanům, nebo židům:

Jsem svoboden ode všech, ale učinil jsem se otrokem všech, abych mnohé získal. Židům jsem byl židem, abych získal židy. Těm, kdo jsou pod zákonem, jsem byl pod zákonem, abych získal ty, kteří jsou pod zákonem – i když sám pod zákonem nejsem (1 Kor 9, 19-20).

Pavlovo sobotní chození do synagogy tedy nepředstavovalo plnění zákona, ale evangelizační strategii. Máme doklady i od jiných křesťanských autorů, že již velmi záhy křesťané začínají nazývat den po sobotě, den Kristova vzkříšení, jako den Páně (Zj 1, 10). V tento den se scházejí, aby společně "lámali chléb" (Sk 20, 7). Je však pravděpodobné, že židokřesťané i nadále zachovávali sobotu, a to přinejmenším do zničení jeruzalémského chrámu roku 70. Zároveň však již na konci 1. století rané křesťanské spisy dokumentují, že křesťané slaví bohoslužbu v neděli:

V den Páně se shromažďujte, lámejte chléb a děkujte (Didaché 14, 1; 70. léta 1. století?).

I když setrvávali při starém řádu (tj. Starého zákona), nová byla jejich naděje. Neslavili již židovskou sobotu, nýbrž den Páně. v němž skrze něho a jeho smrt se zrodil i náš život. Někteří to popírají. My jsme prostřednictvím tohoto tajemství uvěřili a pro toto tajemství zůstáváme učedníky jediného našeho učitele, Ježíše Krista (Ignác z Antiochie, list Magnesijským 9, 1; kolem 106/7).

O změně křesťanského slavení šabatu a neděle vypovídá ze starých svědectví nejobšírněji tzv. list Barnabášův, napsaný někdy na přelomu 1. a 2. století, ve své 15. kapitole. Obsahuje již velmi rané křesťanské vysvětlení, proč křesťané neslaví sobotu spolu se židy, ale neděli, osmý den stvoření, den Kristova vzkříšení:

Ještě o šabatu, svátečním dnu. Je o něm řeč v desateru, jež pronesl Pán Mojžíšovi na hoře Sinaj. "A posvěťte šabat Pána čistýma rukama a čistým srdcem". 2. A jinde: "Budou-li moji synové zachovávat šabat, tehdy budu mít s nimi slitování". O šabatu mluví při stvoření světa. "I učinil Bůh v šesti dnech dílo svých rukou a dokončil je sedmého dne a odpočinul v něm a posvětil jej". 4. Pohleďte, děti, co říká! "Dokončil v šesti dnech". Říká to proto, že v šesti tisíci letech Pán vše dokončí. Den je totiž u něho tisíc let. Sám to dosvědčuje slovy "Hle, dnešní den bude jako tisíc let". Tedy, děti, v šesti dnech, v šesti tisíci letech bude vše dokonáno. 5. "I ustal sedmého dne". To znamená: Až přijde jeho Syn, smete vládu nepřítele, bude soudit hříšné, změní slunce, měsíc i hvězdy. Tehdy sedmého dne bude pěkně odpočívat. Nakonec říká: "Posvětíš sedmý den čistýma rukama a čistým srdcem". Kdo může nyní tento den, který Bůh posvětil, posvětit čistým srdcem? Ve všem jsme zhřešili. Nuže, posvětíme jej správným odpočinkem, když budeme spravedliví a přislíbíme, že již nebudeme hřešit, až se zbavíme špatnosti, až Pán učiní všechny novými lidmi. Až sami napřed budeme posvěceni, tehdy budeme moci posvětit šabat. 8. Nakonec jim praví: "Vaše novoluní a šabaty nesnáším". Podívejte se, jak to říká: Nejsou mi milé ty nynější šabaty, nýbrž šabat, jejž jsem ustanovil, v němž jsem odpočinul a jímž učiním počátek osmého dne, to jest, počátek jiného světa. 9. Proto slavme radostně ten osmý den9. V něm Ježíš vstal z mrtvých, pak se zjevil a vystoupil na nebesa.

Křesťané tedy již velmi záhy vidí, že pro ně je nejdůležitějším dnem, jenž je potřeba světit, den Kristova vzkříšení, den nového stvoření, "počátek jiného světa". Podle křesťanského apologety Justina (Dialog s Tryfónem, 23) je sobota, stejně jako obřízka, dočasným ustanovením platným pouze od Mojžíše po Ježíše Krista: stejně tak, jako Abrahám byl ospravedlněn vírou, ačkoli nezachovával Zákon, a podobně jako jsou ospravedlněny např. ženy, ačkoli nemohou přijmout tělesnou obřízku, tak ospravedlnění křesťanů nepřichází ze zachovávání ustanovení Zákona, jako je sobota nebo obřízka, ale ze smrti a vzkříšení Ježíše Krista. A tak podobně jako obřízka byla pouze předobrazem křtu, tak je i sobota předobrazem neděle: stejně jako se křesťané nenechávají obřezávat, stejně tak nezachovávají židovskou sobotu, ale den Páně, den Kristova vzkříšení, "osmý den".

Přesto se některé zvyklosti, zvláště v Palestině a Sýrii, na něž byli židokřesťan zvyklí, udržely poměrně dlouho a vedle nedělních bohoslužeb se zachovávaly některé sobotní zvyklosti (např. četba Písma). V jiných oblastech (Řím, Alexandrie) se však sobota poměrně brzy stala postním dnem, protože tamní křesťané cítili potřebu vymezit se proti tendencím, které se snažily požidovštit křesťanskou praxi. Definitivní zlom pro slavení neděle představuje pak nejpozději Konstantinův zákon z roku 321, který předepisuje neděli jako den, v nějž se nepracuje a neúřaduje (CJ 3, 12, 2).

Současnou katolickou praxi vystihuje několik odstavců z Katechismu katolické církve (2174-5, 2178):

2174. Ježíš vstal z mrtvých „prvního dne v týdnu“ (Mk 16,2). Jako „první den“ připomíná den Kristova vzkříšení první stvoření. Jako „osmý den“, který následuje po sobotě, znamená nové stvoření zahájené Kristovým zmrtvýchvstáním. Pro křesťany se stal prvním ze všech dní, prvním ze všech svátků, den Páně (hé Kyriaké hémera, dies dominica), „neděle“: „Shromažďujeme se v den slunce, protože je to první den, v němž Bůh vyvedl z temnot hmotu a stvořil svět; tohoto dne také Ježíš Kristus, náš Spasitel, vstal z mrtvých“ (Just. Apol. 67).

2175. Neděle se jasně liší od soboty, po níž časově každý týden následuje, a nahrazuje pro křesťany její obřadní předpis. V Kristově Veliké noci (pascha) dovršuje duchovní náplň hebrejské soboty a ohlašuje věčné odpočinutí člověka v Bohu. Vždyť bohoslužba zákona připravovala na Kristovo tajemství a to, co se v ní konalo, bylo předobrazem poukazujícím na Krista: „Ti, kteří žili ve starém řádu věcí, se obrátili k nové naději a nehleděli už k sobotě, ale žili podle neděle, dne Páně, v němž je náš život posvěcen skrze milost Pána a jeho smrt.“

2178. Tento zvyk křesťanského shromáždění sahá až do počátků apoštolské doby. List Židům připomíná: nezanedbávejte svá „společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale navzájem se povzbuzujte“ (Žid 10,25). Tradice uchovává vzpomínku na stále aktuální nabádání: „Pospíšit si do kostela, přiblížit se Pánu a vyznat své hříchy, kát se v modlitbě … účastnit se svaté a božské liturgie, ukončit vlastní modlitbu a neodcházet před rozloučením … Často jsme to opakovali: Tento den vám Pán dal k modlitbě a k odpočinku. Je to den, který učinil Pán. Radujme se v něm a jásejme."

Odsuzovat slavení neděle, protože text starozákonních knih hovoří jinak, by znamenalo odsoudit generace křesťané od samých počátků. Písmo je zapotřebí vykládat Písmem: Starý zákon Novým, Nový zákon Starým. První křesťané poznali, že se Kristovým vzkříšením něco jasně změnilo (srov. Petrovo zabíjení a pojídání masa ve Sk 10), a proto se měnila i jejich praxe. Věděli, že nejsou ospravedlněni skutky Zákoan, ale krví Ježíše Krista (srov. Řím 5, 9). Současná křesťanská praxe tak není porušením vztahu mezi člověkem a Bohem a nelze v něm hledat nic špatného a Písmu se příčícího. Volání po zachovávání soboty jako dne odpočinku, předepsaném mojžíšským Zákonem, znamená jednak návrat k pojetí, že člověk je ospravedlněn skutky Zákona, jednak projevem toho, že člověk není schopen vykládat Písmo jinak než doslovně.

Slavení neděle není nebiblické, ani protibiblické, jak jsme viděli. Tvoří bezpochyby součást církevní tradice, a nemůžeme tvrdit, že křesťané v novozákonních dobách slavili pouze neděli. Velmi záhy se však křesťané rozhodli pro slavení neděle, a považovali je i za naplnění přikázání Desatera. Změna slavení soboty na neděli není nařízena Kristem, ale prosadila ji autorita církve. Je však pochopitelné, že pro ty, kdo žádnou podobnou autoritu nepřijímají, nebude předchozí výklad přesvědčivý. Problém však nebude v samotné změně, ale v tom, jestli církev opravdu nějakou autoritu od Krista má, či nikoli. Ale to už je jiný příběh...

44 komentářů:

  1. Davide, bratře ve víře.
    Dovol, abych na tvém blogu ukázal na jiný příspěvek na toto téma.

    http://adventistuv.blog.cz/0803/znamenim-viry-v-hospodinuv-zakon-je-sobota#komentar-26743314

    Kéž ns nás všech spočine Ježíšova milost. Davide. Kéž nám Bůh žehná v plnosti svého Ducha.

    Ještě jednou velice děkuji za tu možnost otevřené diskuze.

    S díky Jaroslav Bukáček

    OdpovědětVymazat
  2. Vážený pane Bukáčku, kvůli textu, na který zde odkazujete, jsem tento text napsal. A jsem rád, že jsem se i dnes, ačkoli je pondělí, a nikoli sobota, či neděle, mohl s Pánem setkat. Každopádně děkuji za projevení Vašeho názoru; přál bych Vám poznání toho, že spása člověka leží ještě v něčem (či někom) jiném, než zachovávání mojžíšského zákona.

    OdpovědětVymazat
  3. Davide, bratře ve víře.
    To není "Mojžíšský" zákon, ale Hospodinův Zákon, Hospodinovo Desatero.
    S Pánem života a smrti se můžeme setkat v modlitbě a v Duchu kdykoli samozřejmě.
    Tato diskuze ale je výslovně o Hospodinově dnu odpočinku.
    Změnil ten den Ježíš?
    O tom je tato diskuze.
    Děkuji za tu možnost otevřené diskuze.

    Davide, s díky Jaroslav Bukáček

    OdpovědětVymazat
  4. Ještě Davide toto.
    Píšeš: "přál bych Vám poznání toho, že spása člověka leží ještě v něčem (či někom) jiném, než zachovávání mojžíšského zákona."

    Davide, máš pocit, že ten můj blog není o oslavení Ježíše a spáse V Ježíši? Vždyť se tam o to snažím, co mi síly stačí... Snažím se ctít i Otce. Vždyť Otec a Syn jedno jsou. Ctít Desatero přikázání není Ježíšem překonáno, nebo ano? Mojžíš ten Zákon jen přinesl z hory, ale není to jeho přece zákon. Je to zákon našeho Otce Hospodina, nebo ne?
    Davide, já vidím tvé úsilí na blogu tomto i jiných.

    Děkuji za tu možnost otevřené diskuze.

    S díky Jaroslav Bukáček

    OdpovědětVymazat
  5. Vážený pane Bukáčku, mojžíšský zákon (nebo také jen Zákon, či Mojžíš – přívlastek zde nemusí označovat autora, ale to není pole polemiky) není pouze Desatero. Podstatná věc je, že se již první křesťané necítili tímto zákonem vázáni (což dokládám v textu). A pokud jste si text dobře přečetl, pak dobře víte, že 1) netvrdím, že tento den změnil Ježíš, ale 2) že ji změnila církev, a to velmi záhy. 3) Ježíš zjevně se svobodou zacházel jako někdo, kdo nad ní má autoritu a zná její pravý význam. Příkaz v Ex 31,13 se neobrací ke všem lidem, ale k Izraelcům. Změna ze soboty na neděli nebyla motivována pohanstvím, ani bezbožností, ale možná právě tím, že první křesťané dobře viděli dosah Kristova evangelia a svobody, kterou přineslo. Ovšem argument jste neposkytl jediný. Chcete-li diskusi, je dobré do ní vnést nějaké argumenty. Já si však stojím za tím, že trváte-li na zachovávání soboty, pak byste měl trvat na zachovávání ostatních nařízení mojžíšského zákona, kterých je více než 600. Avšak právě proti těmto tendencím se obracel již Pavel v listu Galaťanům.

    OdpovědětVymazat
  6. Ještě k předchozímu příspěvku: tyto stránky, jak stále opakuji, slouží pouze k tomu, abych ukázal, že nauka a praxe katolické církve nejsou v rozporu s Písmem svatým; vyšší ambice si nekladu. O boží oslavě nemají být blogy, ale lidské životy (Řím 12, 1n.).

    OdpovědětVymazat
  7. Davide, bratře ve víře, tykejme si, jsme bratři ve víře.

    Píšeš: " A pokud jste si text dobře přečetl, pak dobře víte, že 1) netvrdím, že tento den změnil Ježíš, ale 2) že ji změnila církev, a to velmi záhy."

    A to je dobře, Davide? Já se bojím, že nikoli. Proč se takto přeme? Platí Desatero i pro nás, nebo ne?

    Píšeš:"Příkaz v Ex 31,13 se neobrací ke všem lidem, ale k Izraelcům."

    Davide... Já nechci ubližovat v této diskuzi. Já si toto ale nemyslím, že to tak je.

    Píšeš:"Změna ze soboty na neděli nebyla motivována pohanstvím, ani bezbožností, ale možná právě tím, že první křesťané dobře viděli dosah Kristova evangelia a svobody, kterou přineslo. Ovšem argument jste neposkytl jediný."

    Davide, já na tom blogu pokud jde o toto téma uvádím odkaz na stručný souhrn z práce jednoho bratra, kterou ocenil i papež Jan Pavel II. Zde je odkaz na přednášku onoho bratra, pokud jde o téma "Změna ze soboty na neděli" ---
    http://www.sweb.cz/casdpribram/Studium/From_Sabbath_To_Sunday.htm

    Závěrem Davide píšeš: "tyto stránky, jak stále opakuji, slouží pouze k tomu, abych ukázal, že nauka a praxe katolické církve nejsou v rozporu s Písmem svatým; vyšší ambice si nekladu. O boží oslavě nemají být blogy, ale lidské životy (Řím 12, 1n.)."

    Samozřejmě, je to tak. A já si moc vážím toho, jak usilovně pracuješ. Já sám mám mnohé hříchy ve svém životě a jsem veliký hříšník. Oboum nám dal Ježíš zaslíbení a tak se i já mohu radovat, protože "spasení není ze skutků, ale z víry."

    Davide, vše dobré. Mám tě rád a jsi mi sympatický.

    OdpovědětVymazat
  8. Vámi nabízený text znám, v textu jej již cituji a považuji jej za velmi zavádějící a nevědeckou. V svém textu píši, že pokud neuznáváte autoritu církve, samozřejmě že mé argumenty nepřijmete. Problém leží někde jinde než v samotném zachovávání soboty. Uznáváte-li však pouze autoritu Písma, těžko k jinému závěru dojdete.

    Neznám Vás osobně a o blízkém sourozenectví v naší víře pochybuji, proto nevidím důvod přijímat Vaši nabídku k tykání. Jsem naopak toho názoru, že vykání je dobrým znakem vzájemného respektu.

    OdpovědětVymazat
  9. Dobrý večer, při pročítání článků a diskuzí k nim se chci optat: Jak velkou máme svobodu od desatera? Lidé, křesťané, už jím nejsou vázáni? Děkuji.
    Jarda Kuben

    OdpovědětVymazat
  10. Můžeme se podívat, například, co Petr a ostatní apoštolové nařizují křesťanům pocházejícím z pohanství ve Sk 15: sami, pod působením Ducha svatého, určují, v čem křesťané ustanovení mojžíšského zákona mají zachovávat, a v čem ne. Podle tohoto úryvku pro křesťany desatero zavazující není. Na druhou stranu Ježíš říká bohatému mladíkovi: "Zachováváš nezabiješ, nesesmilníš atd.?" (Mt 10, 19). Zároveň jiná nařízení (o umývání nádob, striktní zachovávání soboty, modlitební oděv) ruší či mění: "Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům... já vám však pravím..." (Mt 5, 21).

    K otázce určitě patří celá otázka vztahu víry a skutků. Jsme ospravedlněni vírou, nikoli zákonem (viz sekce Spása). Pavel trvá v listě Galaťanům na tom, aby se křesťané nenechali od svobody v Kristu uvést zpět k otroctví mojžíšského zákona (Gal 2, 4). Tato svoboda je příležitostí k projevování lásky k bližnímu, která je opravdovým naplněním zákona (Gal 5, 13, srov. 1Pt 2, 16-17). Podobně se vyjadřuje i přímo Ježíš v Mt 22, 36-40 – učedník Ježíše Krista je vázen láskou k Bohu, k bližnímu a k sobě samému. Desatero je "jen" rozvinutím tohoto základního přikázání. Nový zákon Desatero nikde neopakuje, zároveň jsou jednotlivá přikázání předpokladem lásky k Bohu a bližnímu, tak jak ji vyžaduje evangelium.

    Na základě toho, že již Pentateuch uvádí dvě různá vysvětlení šabatu (o který Vám nakonec bezesporu jde), totiž 7. den stvoření a východ z Egypta, lze celkem chápat, že se církev, jejíž exodus nastal ve smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Dává smysl, že církev začala slavit svůj exodus. Ze SZ platilo již za prvích křesťanů ze SZ to, co se vztahovalo na Krista a jeho evangelium: nové vysvětlení Hospodinova dne, totiž den Páně vysvětlený jako Ježíšova pascha, přejití, dává velmi dobře smysl. Zajímavé je sledovat, že někdo v církvi již v novozákonní době musel mít dostatečnou autoritu, aby den slavení změnil.

    OdpovědětVymazat
  11. DObrý den. Sice můžete argumentovat, jak chcete, ale je jasné, že svěcení neděle není Biblické. Svěcení soboty bylo v prvních církvích praktikováno až do 5.století. Jedná se o jiná místa než v Řím. Zde byla situace jiná. První ndeělní zákon byl uzákoněn císařem Konstantinem v roce 7. března 321. Takže to opravdu není biblické. Navíc má svěcení neděle pohanský původ, takže to je vše. Svěcení neděle je jenom pohanský zvyk. Vím, že veškerou argumentaci máte velmi dobře promyšlenou. Úplně my stačilo promluvit si o otázkách ,které jsem měl na vás se svýmn kmotrem, a poznal jsem,jak je Katolická církev nenezpečná. Začal jsem se setkávat s lidmi, kteří tvrdili, že jedině v Katolické církvi je možné bý spasen, a že jíná náboženství nejsou ta pravá. O tom, že je katolická církev jedna z nejstaršcíh sekt na světě. Teď nemluvím o slově sekta ve smyslu například odtrženého směru, ale o slově sekta v pejoratovním smyslu. Jedny ze znaků sekty jsou přísný centralismus, hlavní vůdce, který si hraje na boha, čímž ani náhodou není,a fundamentalismus, etc. Prostě s katolickou církví jsem skončil. Úplně mi stačilo přečíst si encyklku Mortalius animos.



    Přeji vám hezký den.


    Vojtěch Janoušek

    OdpovědětVymazat
  12. Vážený Vojtěchu,

    díky za Váš příspěvek a úsilí, s nímž se snažíte o poznání pravdy. Pár slov k tomu, co píšete:

    @"Sice můžete argumentovat, jak chcete, ale je jasné, že svěcení neděle není Biblické." Říkáte jinými slovy, že na mé argumenty nebudete reagovat a že pravdu máte Vy. Problém je v tom, že žádné vážné argumenty, které by protiřečily tomu, co já říkám, nenabízíte. Co si představujete pod "svěcením neděle"?

    @"Svěcení soboty bylo v prvních církvích praktikováno až do 5.století.": Ano, to já nezpochybňuji, že některé křesťanské skupiny, zvláště ty původně žido-křesťanské, ustanovení týkající se šabatu zachovávali až do 5. století. Zároveň už máme v NZ doklady o tom, že křesťané již v apoštolských dobách soustředí svou bohoslužbu na neděli. Existují doklady o křesťanech, kteří zachovávali židovská ustanovení týkající se soboty a zároveň slavili i den Páně, den po sobotě, neděli. Legitimitu neděli to nebere. Proto souhlasím, když říkáte "Jedná se o jiná místa než v Řím. Zde byla situace jiná." Jak kde, jak v čem.

    @"První ndeělní zákon byl uzákoněn císařem Konstantinem v roce 7. března 321." Zákon se týká římské legislativy, nikoli církve samotné, přičemž nenařizuje svěcení neděle, ale pouze stanoví, že úředníci nebudou toho dne úředně k dispozici. Proto nedokazujete, že "takže to opravdu není biblické". Stejně tak nijak neprokazujete, že "navíc má svěcení neděle pohanský původ, takže to je vše. Svěcení neděle je jenom pohanský zvyk". Chcete snad říci, že ti, kdo v NZ slaví "den Páně", tj. neděli, jsou pohané, že apoštolové jsou bezvěrci? Mimochodem mezi zvyklosti římských pohanů nepatřilo zachovávání "neděle" ve smyslu našem, křesťanském.

    @"poznal jsem,jak je Katolická církev nenezpečná": Proč je nebezpečná?

    @"Začal jsem se setkávat s lidmi, kteří tvrdili, že jedině v Katolické církvi je možné bý spasen, a že jíná náboženství nejsou ta pravá": Asi se shodneme, že pokud je jediným prostředníkem mezi Bohem a lidmi Kristus Ježíš, jen v něm lze dojít spásy. Pak zřejmě jen náboženství, které představuje skutečného Spasitele, může nabídnout spásu, nebo nikoli? Doporučuji článek Mimo církev není spásy, ten se otázce více věnuje.

    @Sekta: Označujete katolickou církev za sektu, protože u ní spatřujete silný centralismus, vůdce, který si hraje na Boha a fundamentalismus. Centralismus: pohled do církevního práva by ukázal, že katolická církev je relativně decentralizovaná, stále platí okřídlené Augustinovo „v podstatném jednota, v ostatním svoboda, ve všem pak láska“ jako určitý normativ. Máte-li vůdcem na mysli papeže, pak stačí říci, že ten si přece nehraje na Boha. Hovoříte-li o fundamentalismu, uveďte příklady: já znám mnohem fundamentalističtější podoby křesťanství než katolickou nauku.

    @Mortalium animos: Co Vám po přečtení encykliky Mortalium animos Pia XI. stačilo k tomu, abyste "s katolickou církví skončil"?

    Přeji vše dobré, dv

    OdpovědětVymazat
  13. Dobrý den. Omlouvám se za dnešní první komentář.
    Přečtení enyckliky Moratlium animos byla jen poslední kapka.
    Samozřejmě za to v prvé řadě věrouka Katolické církve, která je i když se snažíte argumentovat velmi Nebiblická.Ať už se jedná o zobrazování Boha. Myslím si, že srovnávat fotku Václava Klauze s fotkami svatých je velmi slabé.
    Prostě již mě nebaví poslouchat takové řeči, o tom,jak je Katolická církev nadřezená všem, a také řeči o spáse celého světa etc.

    Kromě toho, jsem zjistil, že Katolická církev je opravdu sekta. Jak už jsem uvedl třeba přísný centralismus, který je i přes váš argument, že v Katolické církvi existuje mnoho řádů, zcela irelevantní. I přesto je Katolická církev velmi centralistická. Stejně tak, má nezpochcybnitelnou autoritu, tou je Papež. Je úplně jedno, jaká si dává jména. To je také jeden ze znaků sekty. Dalším aspektem sekty, který Katolická církev slplňuje je způsob získávání členů(například amazosnké kmenya atd.)Dalším znakem je homogenita katolické církve. Dalším znakem je nesvoboda myšlení. Když řeknu, že zpochybním dogmata O Panně Marii, tak budu potrestán(prohlášen za Kaciře.
    Vím, že použití pojmu sekta je problematické, ale přesto ho použiji. Katolická církev by se dala opravdu považovat za sektu.
    Tento termín nepoužívám v souvislosti s sektou,jako novou náboženskou skupinou, kterou křesťanství také bylo,ale opravdu v souvislosti se sektou, jaký je její pejorativní význam.

    Jistě máte pravdu, že existují i jiné fundamentální sekty(skupiny), a není jich málo,ale to nehraje roli. Nedělámn si iluze, že jestliže vstoupím třeba do nějaké protestantské církve, tak tam nenarazím na nějaké fanatické pomatené lidi. Rozdíl ovšem bude v tom, že jednak nadřazenost a jiné další věroučné znaky nebudou oficiálním učením,a také v tom, že se bude jednat o jednotlivce.

    Myslím, si že jak historie, ale také současnost Hovoří za vše.
    Jistě i jindy v jiných církvích se třeba dějí zvěrstva, ale třeba v Katolické církve nedochází k jejich odstranění,ale dochází spíše k utajování, ututlávání etc. Ať už to je například zneužívání dětí, nebo finanční napojení Vatikánu na Italskou Mafii, nebo praní špinavých peněz ve Vatikánské Bance. Zde sice k relativní nápravě došlo, ale přesto.



    S pozdravem

    Vojtěch Janoušek


    Ps: rozhodně vést diskuzi takovým způsobem, jako někteří jiní diskutující na tomto fóru. Proto se omlouvám za možná trochu tvrdší tón.

    S pozdravem


    Vojtěch Janoušek

    OdpovědětVymazat
  14. Milý Vojtěchu, jsem rád, že mi odpovídáte. Mám přitom na paměti, že jste studentem teologické fakulty, proto Vám znovu připomínám, že Vaši vyučující Vám jistě budou nápomocni s konkrétními teologickými problémy. Zatím tolik:

    @Mortalium animos: Byla-li to poslední kapka, co se Vám na té encyklice nelíbilo? Které výroky jsou nepravdivé, zavádějící, nebiblické?

    @Zobrazování Boha: Otázce se podrobně věnuji ve článku o sochách, bohoslužbě a svátostech.

    @"Prostě již mě nebaví poslouchat takové řeči, o tom,jak je Katolická církev nadřezená všem, a také řeči o spáse celého světa etc.": Není otázka, zda nás něco baví, či nikoli, ale zda je něco pravdivé, či nikoli. Jako křesťané zkrátka věříme, že Kristus dal svůj život za spásu světa, s tím nic nenaděláme. V jakém smyslu jste přišel na to, že katolická církev o sobě tvrdí, že je „nadřazená všem“?

    @Sekta:
    a) centralismus: Nikde jsem nic o řádech v souvislosti s Vaší námitkou přísného centralismu neříkal, Váš výrok je zkreslený. Papež je omylný, takže nejde o „nezpochybnitelnou autoritu“.

    b) amazonské kmeny: misie k národům stojí na Kristově pověření v Mt 28, 19n, proto by byl podle Vaší argumentace sektářský již NZ. Což není pravda. Sektou by byla jakákoli církev, nejen katolická.

    c) homogenita: Co míníte "homogenitou" katolické církve? Čím se projevuje?

    d) Jak se projevuje údajná "nesvoboda myšlení", kterou v katolické církvi pozorujete?

    e) Hovoříme-li o Vašem případném zpochybnění mariánských dogmat, Vy máte nějaké důvody či důkazy, abyste je vůbec zpochybnil?

    @"Myslím, si že jak historie, ale také současnost Hovoří za vše." Co touto větou myslíte? Málokdy co "hovoří za vše".

    @Tvrdíte: "Jistě i jindy v jiných církvích se třeba dějí zvěrstva, ale třeba v Katolické církve nedochází k jejich odstranění,ale dochází spíše k utajování, ututlávání etc." Jste si svým tvrzením jist? Usuzujete jen na základě mediálních zpráv, nebo z vlastní zkušenosti? Můžete svá obvinění nějak prokázat? Můžete prokázat, že by katolická církev byla výrazně horším prostředím, kde se zneužívají děti? Můžete prokázat finanční napojení Vatikánu na italskou mafii? Odkud berete svá obvinění, že se ve vatikánské bance perou špinavé peníze? A i kdyby to byla pravda, katolická církev je tedy podle Vás sektou, protože se ve vatikánské peníze podle Vás perou špinavé peníze? Jaký to dává vůbec logický smysl?

    Připomínám nakonec, že jste dosud neodpověděl na následující námitky: argumenty proti svěcení neděle, proč je katolická církev nebezpečná a co Vám po přečtení encykliky Mortalium animos Pia XI. stačilo k tomu, abyste "s katolickou církví skončil?

    dv

    OdpovědětVymazat
  15. 1. Ohledně kauz, které jsem uvedl, je jansé že je nemohu nijak dokázat, ale je zcela jasné, že třeba ohledně zneužívání dětí byla většina případů řešena na základě kanonického práva, nikoli světského.

    2. Ohledně Mariánských dogmat, vy máta nějaké důkazy o tom, že byla Mari vzata do nebe, nebo že byla vyvolena dopředu? Já myslím, že nikoliv.
    V bibli o těchto dogmatech není ani zmínka.

    3. Svoboda slova se týká samozřejmě dogmat. Jako křesťan samozřejmě nezpochybňuji základní články víry, ale nesouhlasím například s dvěma Mariánskými dogmaty,jak jsem uvedl výše. Nikde pro ně není biblické potvrzení.

    4. Ohledně získávání členů máte samozřejmě pravdu, že by byla za sektu jakákoliv jiná církev. Ale i přesto, že jste zpochybnil jeden, znak sekty, tak pořád se dá Katolická církev považovat za sektu.


    Třeba ohledně zobrazování a modloslužby, myslím, že jsme na tom stejně jako, židé či muslimové. Myslím si, že je správné nezobrazovat žádné modly,ani se jim klanět. Navíc v Bibli, kontrétně v NZ je modloslužba jasné odsouzena. Jenom s tím rozdílem oproti SZ, že není zapovězeno zobrazení, ale ten daný úkon, což je v podstatě to samé.

    5. Ohledně např. Enykliky Moratalium animos:

    Nelíbí se mi dvě věci. První věc je to, jakým nadřazeným tónem mluví papež Pius XI o jiných náboženstvích. Nelíbí se mi, že říká, že jenom Křesťanství je to nejlepší. Myslím si, že nikdo nemá právo tvrdit, že jenom jedno náboženství je to nejlepší. To není pravda.
    Další věcí, kterou velmi odsuzuji, je to pokrytectví, které hlásá. Mám na mysli to, že ten kdo se nejvíce mýlí, tak nejvíce křičí. Jenom já mám pravdu, jenom já mám patent na pravdu.


    Encyklika Mortalium animos byla pouze poslední kapka.


    S pozdravem


    Vojtěch Janoušek

    OdpovědětVymazat
  16. Vážený pane Vojtěchu,

    @1: Opravdu je jasné, že většina případů zneužívání byla řešena na základě kanonického práva, a nikoli světského? Jste si jist, že kanonické právo je zde v rozporu s civilním právem?

    @2: Bezpochyby vím, jak tato dogmata vznikla a jaký vztah k Písmu mají. To však Vy, jako student teologie, za něhož se prohlašujete, máte také. Mimochodem, o některých dogmatech jako takových v Písmu zmínky, i velmi přesné, jsou.

    @3: Svobodu slova Vám nikdo nebere. Nikde jste ale neprokázal, že by nauka církve ohledně Ježíšovy matky Marie byla nesprávná.

    @4: Zpochybnil jsem i ostatní znaky, které uvádíte, proto odpovězte na mé otázky, které jsem dříve položil. Vaše tvrzení je nepodložené a zavádějící.

    @Zobrazování: Nejsme na tom stejně jako židé a muslimové. O tom Písmo nic neříká. V uvedeném článku jasně píši, že obrazy a sochy samy o sobě nejsou nutně bohoslužbou a uvádím místa ze SZ, kde Hospodin výrobu soch nařizuje. Modloslužbu ohledně obrazů odsuzuje i KKC (viz onen článek, který bude dobré si přečíst).

    @5: Pokud křesťanství není pravdivé, není nejlepším náboženstvím. Je-li pravdivé, nejspíše bude lepší než náboženství, která nejsou pravá. Jsem-li přesvědčen o pravdě a mám k ní důvody, mohu tvrdit, že můj názor je lepší, protože pravdivější, než názor druhého. Předpokládám, že kurz logiky a epistemologie jste již absolvoval.

    V jakém smyslu encyklika Mortalium animos hlásá pokrytectví, jak říkáte? Očekáváte, že někdo bude říkat: já se nutně mýlím a nemohu poznat pravdu? Pak nutně nemůže poznat pravdu a mýlí se i v tomto svém názoru, že se nutně mýlí a nemůže poznat pravdu, tedy se nutně nemýlí a pravdu poznat může.

    dv

    OdpovědětVymazat
  17. Raději se nebudem zabývat tím, co jsem uvedl v souvislosti s kauzami katolické církve.

    Prosím vás o to, abyste uvedl argumenty pro svěcení neděle, také vás promím o to, abyste uvedl argumenty pro zobrazování soch,a jiných soch v kostele. Myslím si, že argumentace příbytkem, je také poněkud pokulhávající.
    Třetí věc o kterou vás prosím je, abyste uvedl argumenty,pro nanebevzetí a neposkvrněné početí Panny Marie. S těmito dogmaty jsou totiž jak Protestanté, tak i ostatní církve(Pravolavní,etc) zajedno. Ještě vás prosím o vyjasnění pojmu transubstaniace. Pravoslavná argumentace, která toto odsuzuje se mi zdá velmi dobrá. V krátkosti to spočívá, v tom, že nač je nutné přijímat tělo kristovo, když Ježíš Kristus, byl člověkěm. Nepřijáme Kristovo tělo, ale pouze jeho božství.


    S podravem


    Vojtěch Janoušek

    OdpovědětVymazat
  18. Milý pane Janoušku,

    Důvody, proč křesťané slaví neděli, se dočtete v článku a v KKC 2173 a dále. Argumentaci k obrazům a sochám najdete v příslušném článku, na nějž jsem Vám již odkaz posílal: neuvedl jsem tam pouze jeden argument, proto doporučuji, abyste si prostudoval i ty ostatní.

    Ohledně pojmu transubstanciace si nalezněte článek na těchto stránkách k tématu, už jsem se k němu vyjadřoval, stejně tak i k mariánským dogmatům. Pokud opravdu studujete na TF JČU, jak jste uváděl, nejlepší bude v těchto otázkách konzultovat skripta a učebnice, které Vám tam jistě byly doporučeny (psal jste onehdy, že jste před státnicemi). Nevím, jakou „pravoslavnou argumentaci, která se Vám zdá velmi dobrá“ máte na mysli, musel byste ji přiblížit a vysvětlit. Vašemu výkladu s tělem Kristovým nerozumím. dv

    OdpovědětVymazat
  19. Dobrý den. Ohledně neděle si myslím, že katechismus, nemá pravdu. Musíme světit sobotu, nikoliv neděli.
    Navíc jsem narazil na jednu zajímavou věc. Jedná se o tento úryvek z katechismu.
    paragraf:492
    Tento „jas jedinečné svatosti“, kterým je Maria ozdobena „od prvního okamžiku svého početí“, dostává zcela od Krista: „byla vykoupena vznešenějším způsobem vzhledem k zásluhám svého Syna“. Víc než kteroukoliv jinou stvořenou osobu ji Otec v Kristu „zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary“ (Ef 1,3). V něm ji „vyvolil ještě před stvořením světa“, aby byla před ním svatá a neposkvrněná v lásce (Ef 1,4).


    Není tento překlad divný. V žádném překladu jsem takto zkreslený překlad nenašel. Navíc by to nedávalo smysl v kontextu celého textu.
    Jestli toto není falšování božího slova, pak už nevím. Toto je zcela jasně zkreslený text.
    Nevím co si o tom mám myslet.


    S pozdravem

    Vojtěch Janoušek

    OdpovědětVymazat
  20. Milý Vojtěchu,

    pokud tvrdíte, že katechismus nemá pravdu, pak nestačí, že si to myslíte. Musíte uvést nějaké důvody, proč by KKC pravdu neměl.

    Pokud se Vám pak nezdá překlad KKC 492, pak byste měl uvést, v čem je špatný a v jakém smyslu "v kontextu nedává smysl". Co myslíte falšováním Božího Slova?

    dv

    OdpovědětVymazat
  21. Myslel jsem to v souvislosti s tím úryvkem, který jsem uvedl výše. zajímalo by mě , z jakého překladu tento úryvek je?

    Prozkoumal jsem několik překladů,ale nikde to není takto formulováno.

    Tady uvádím několik úryvků:

    Ekumenický překlad:
    Efezským 1:3  Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů;
    Efezským 1:4  v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří.


    Nová smlouva:
    Efezským 1:4  On si nás v něm vybral před založením světa, <+> abychom <+> byli svatí a bez poskvrny <+> před jeho <(+> tváří v lásce,
    Efezským 1:5  <+>když nás podle 4<) >zalíbení 5< >své vůle <+>předurčil skrze Ježíše Krista <(>k tomu ,abychom se stali jeho syny 6<) >


    Kralický překlad:
    Efezským 1:4  Jakož vyvolil nás v něm před ustanovením světa k tomu, abychom byli svatí a neposkvrnění před obličejem jeho v lásce,
    Efezským 1:5  Předzřídiv nás k zvolení za syny skrze Ježíše Krista v sebe, podle dobře libé vůle své,


    Pokud je v několika desítkách překladů uvedeno, že nevyvolil marii(ji),ale nás všechny, takže pokud katechismus uvádí tento podivný úryvek, pak se nejedná o nic jiného, než tendeční zkreslování Božího slova.


    S pozdravem

    Vojtěch Janoušek


    PS:
    Prosím vás o to, abyste uváděl konkrétní příklady. Já je uvádím.

    OdpovědětVymazat
  22. Týká-li se Ef 1, 3 všech křesťanů, týká se pochopitelně i Marie.
    @PS: Neuvedl jste nikde, proč by KKC neříkal pravdu. Řada je na Vás. dv

    OdpovědětVymazat
  23. Máte sice pravdu, že pokud se to v těch úryvcíh týká všech, pak se to týká pochopitelně i marie. Ale v katechismu se to týká jen Marie. Tudíž jsou vyloučení všichni ostatní.

    Neuvedl jste jaký překlad byl použit v katechismu.


    Vojtěch Janoušek

    OdpovědětVymazat
  24. Pokud tvrdíte, že KKC tvrdí, že Ef 1, 3 (citovaný v Bognerově překladu) se týká jen Marie, špatně jste si onen odstavec přečetl. dv

    OdpovědětVymazat
  25. Nikoliv. Přečetl jsem si to správně. Jedná se zcela jasně, ne o falšování to jsem řekl možná moc přísně, ale o zkreslení určitě.
    V těchto úryvcích se totiž nehovoří o tom, že by Bůh vyvolil marii samotnou, to je nesmysl. V těchto úrvycích se hovoří o Apoštolech, a nikoliv o Marii. Kdyby byla Maria vykoupena ještě před svým narozením, byla by o tom v Bibli zmínka,což není. Takže je to naprostý nesmysl. Navíc třeba vaše argumentace o Nanebevzetí, je také poněkud nepřesná. Protože váš argunment Henochem není přesný.
    Myslím, že správná argmumentace je ta že Henoch nebyl vzat do nebe, ale do nebe, jako do vesmíru, protože nikde není zmínka o tom, že by umřel. Navíc v NZ není o nanebevzetí není ani zmínka, tudiž je Dogma o nanebevzetí nebiblický blud.

    OdpovědětVymazat
  26. Vážený Vojtěchu,

    @KKC 492: Český překlad ("Víc než kteroukoliv jinou stvořenou osobu ji Otec v Kristu „zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary“ (Ef 1,3)."), ani původní francouzský text ("Plus que toute autre personne créée, le Père l’a " bénie par toutes sortes de bénédictions spirituelles, aux cieux, dans le Christ " (Ep 1, 3).") netvrdí, že by Maria byla jedinou osobou, která by byla z nebe zahrnuta rozmanitými duchovními dary. Jen konstatuje, že to bylo v míře větší, než u jiných stvořených osob. Proto Vaše tvrzení "Ale v katechismu se to týká jen Marie. Tudíž jsou vyloučení všichni ostatní." je skutečně mylné.

    @Mariino vykoupení: Maria byla podle katolické nauky vykoupena až Kristovou smrtí na kříži, o čemž v Písmu pochopitelně je. Tudíž to nesmysl není.

    @Henoch: Tvrdí-li Písmo, že Henoch (ale i Eliáš) byl vzat do nebe, chce se tím říci, že nezemřel. Je jedno, v jakém smyslu je slova „nebe“ užito. Argumentace chce pouze ukázat, že Maria není jediná, o kom by katolická církev tvrdila, že nezemřela.

    @"nebiblický blud": Katolická církev nikde netvrdí, že by dogma o nanebevzetí Panny Marie bylo přímo doloženo v Písmu. Písmo není jediným pramenem zjevení. Písmu se však nijak nepříčí. Pokud tvrdíte, že se jedná o "nebiblický blud", dopouštíte se omylu. Není pravda, že by cokoli, co není v Písmu, bylo bludem. V samotném Písmu byste na podporu tohoto tvrzení podporu nenašel. Pokud byste proto svou tezi, že "cokoli není v Písmu, je nebiblický blud" aplikoval přímo na své tvrzení, pak byste zjistil, že to, co tvrdíte, by byl "nebiblický blud". Proto je Vaše tvrzení vnitřně rozporné a jako takové mylné.

    dv

    OdpovědětVymazat
  27. Vážený pane, Davide Vopřado.
    Čas pokročil a zjišťuji, že dříve jsem měl tu drzost diskutovat o Kristu a Bibli, aniž bych Bibli a tedy Krista, důkladně studoval.

    K tomuto tématu.

    MUSÍ KŘESŤANÉ SVĚTIT SOBOTU?

    Křesťané jsou pod zákonem Kristovým (Gal 6,2), který je nazván novou smlouvou, založenou na lepších zaslíbeních a jejímž prostředníkem není Mojžíš, ale Kristus (Žd 8, 6-7). Zákon byl dán pouze do doby jeho příchodu (Ga 3,19). Tohoto prostředníka Nové smlouvy předpověděl již Mojžíš (Dt 18,15) a apoštol Petr v něm rozpoznal o letnicích Krista (Sk 3,22).
    Tak byla skrze kalich uzavřena Nová smlouva (L 22,20), která je potvrzena křtem (1 Pt 3,21) a připomínána Večeří Páně (L 22,19). Připomínka staré smlouvy mezi Bohem a Izraelem - sabat (Ex 31,13, Lv 24,8), jež byla stvrzena obřízkou (Sk 7,8) byla proto vyprázdněna křížem. Kvůli tomu také Pavel, farizeus a milovník zákona, který si byl lépe než kdokoliv po něm vědom moci kříže, napsal. „Nikdo tedy nemá právo odsuzovat vás za to, co jíte nebo pijete, nebo kvůli svátkům, kvůli novoluní nebo sobotám" (Ko 2,16) a galatské křesťany před takovou praxí dokonce varoval: „Dodržujete ustanovení pro dny a měsíce, období a roky! Bojím se, aby úsilí, které jsem vám věnoval, nebylo nakonec nadarmo" (Ga 4,10-11). Vnější věci jako dodržování dnů jsou dnes pouze záležitostí přesvědčení. „Někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení" (Ř 14,5).

    Pavel v dopise Timoteovi proto píše, že zákon není určen pro spravedlivého (1 Tim 1,8). Tímto spravedlivým se člověk stává bez skutků zákona z víry (Ř 3,28), která vychází ze slibu, danému Abrahamovi ještě před vyhlášením desatera, a který se naplnil v Kristu (Gal 3,16-17). V životě církve se naplnění tohoto slibu projevilo obdržením zaslíbeného Ducha svatého, skrze víru v Kristovo vzkříšení (Ga 3,14). Skrze tohoto Ducha je do srdcí křesťanů vylita láska (Ř 5,5), jež nás uschopňuje k plnění „nového" přikázání lásky (J 13,34). Právě z tohoto důvodu není desatero určeno pro spravedlivého, ale pro hříšníka.
    Jestliže budu z moci Ducha svatého milovat svého Pána, nebudu se přeci klanět jiným Bohům. Pokud miluji své rodiče, budu o nich mluvit v úctě. Pokud miluji svého bližního, nebudu o něm křivě svědčit a pokud miluji svoji manželku, nebudu cizoložit. Do sobotního odpočinku, který mi byl dříve zákonem přikázán, jsem rovněž vešel skrze víru, a ne pouze na jeden den v týdnu (Žd 4,3). Proto křesťan nežije pod kletbou zákona, ale pod milostí, která jej naopak z moci hříchu vysvobodila a nepotřebuje již nad sebou dozorce (Ga 3,25). Milost nám není dána k tomu, abychom Boha poslouchat nemuseli, ale naopak proto, abychom jej s čistým svědomím mohli z moci zaslíbeného Ducha poslouchat mnohem více.

    Rozdíl mezi starými a novými přikázáními, včetně desatera, shrnul Pán Ježíš v „kázání na hoře", kdy žádal spravedlnost mnohem vyšší než tu, kterou mohla zajistit litera zákona. Vrahem již není jen vrah, ale i ten, kdo se hněvá bez příčiny a smilníkem je již ten, kdo se na ženu dívá chtivě. Milost z moci Ducha tedy žádá mnohem více, než žádalo desatero a ten, kdo zpytuje srdce i ledví se s pouhou literou rozhodně nespokojí.

    V epištole Galatským Pavel stavění spásy na základě dodržování přikázání starého zákona dokonce nazývá jiným evangeliem (Ga 1,6) a návrat k dodržování přikázání skutků zákona k popření kříže (Ga 3,21) a návratu k vesmírným mocnostem a modlářství (Ga 4,9-10). Nikde v Novém zákoně proto nejsou křesťané ani náznakem vedeni k svěcení sedmého dne a dokonce jeruzalémský synod, který se právě problematikou zákona a milostí zabýval, nic takového křesťanům neuložil (Sk 15).

    Jaroslav Bukáček

    více na
    www.cirkevusti.cz/musi-krestane-svetit-sobotu

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vážený pane Bukáčku,

      Pán Ježíš v Mt 19, 17 odpovídá mladíkovi: „A chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!“ Těžko pak považovat za křesťanský názor, že dodržování Božích přikázání nevede ke spáse a životu věčnému...

      S pozdravem
      dv

      Vymazat
  28. Odpovědi
    1. Ne, ale podobně jako křesťané v NZ (Sk 20, 7; Zj 1, 10) slavíme den Páně, tedy neděli – jak ostatně uvádím již v článku výše, který doporučuji k přečtení.

      Vymazat
    2. Se slavenim nedele souvisi rovnez tzv, "nedelni povinnost" - cirkevni prikazani. Ja chodim na msi svatou kazdou nedeli,svobodne a rad,tesim se na ni jako na vrchol tydne.Stane se ,ze treba jednou za rok zavolaji neverici kamaradi a pozvou me na vikendove putovani po horach. Pak stravim krasne chvile se svymi bliznimi,obdivuju krasu Boziho stvoreni a pomodlim se. Podle cirkevnich pravidel jsem ovsem spachal tezky hrich (potvrdili mi nezavisle na sobe dva knezi ). Ja ovsem nemohu prijmout ,ze by toto moje jednani bylo v Bozich ocich tezce hrisne ! Je to priklad toho ,jak cirkev interpretuje Bozi slovo velmi extenzivne a vzneseny ideal premenuje na zavazny limit se sankci tezkeho hrichu za neplneni. Treti prikazani je jiste velmi dobre,potrebne a hlavne v dnesni dobe uzitecne. Ale takto je primo deformovano. Podobne by se dalo psat o jinych "pravidlech" stanovenych cirkvi . Domnivam se ,ze tento extremni vyklad Bozi vule muze evangeliu spise skodit nez prospivat.

      Vymazat
    3. K tomu je dobré znát např. obsah KKC, čl. 2181: „Nedělní eucharistická oběť je základem a stvrzením celého křesťanova jednání. Proto jsou věřící povinni účastnit se eucharistie v zasvěcené dny, ledaže jsou z vážných důvodů omluvení (např. nemoc, péče o kojence), anebo jsou od ní svým farářem zproštěni (dispenzováni). Ti, kteří o tuto povinnost vědomě nedbají, dopouštějí se těžkého hříchu.“ Církev se na 4. lateránském koncilu (1215) ptala, co křesťanovi pomáhá ke spáse, a účast na nedělní eucharistii takto předepsala. Když si ovšem definici KKC přečtete, tak si povšimnete, že od této povinnosti může dispenzovat z dobrých důvodů farář. To bych učinil i ve Vašem případě "víkendového putování po horách". A to, že církev má zájem na tom, abyste se staral o svou spásu, naslouchal Božímu slovu a slavil bohoslužbu... to těžko považovat za "deformaci" Božího přikázání... S přáním všeho dobrého dv

      Vymazat
    4. Dobrý den,děkuju za Vaši odpověd. V tom je právě ten problém - nutno požádat o dispens !!
      Proč to nemůže být ponecháno na svědomí člověka ? Proč chce mít církev neustále všechno pod kontrolou,rozhodovat a dovolovat?? Papež František krasne řekl 8.5.2014 : "...církev...produkuje překážky,aby lidé nemohli dosáhnout milosti..". Proč mají být ustanovení KKC závazným povinným kriteriem a ne krásným ideálem ??

      Vymazat
    5. Tady ale nejde o kontrolu. Když citujete Františkovo „církev … produkuje překážky, aby lidé nemohli dosáhnout milosti“, pak to v souvislosti s nedělní eucharistií nedává smysl. Protože církev učí, že člověk (mj.) dosahuje milosti účastí na nedělní eucharistii, kdy se dává Kristus člověku jako Milost s velký M. Není lepší prostředek spásy. Takže když po Vás církev žádá, abyste – není-li k tomu dostatečný důvod – nevynechal nedělní mši a není-li zbytí, požádal o dovolení svého faráře, pak se jen církev snaží, abyste milosti dosáhl, nikoli naopak. Učení církve je, jak požadujete, krásným ideálem, na který se ovšem nerezignuje a jakkoli jsme na cestě – a to je nám všem jasné –, k tomu ideálu a k milosti směřujeme. Nebo ne?

      dv

      Vymazat
    6. Zdá se mi ,jako bychom mluvili různými jazyky. A při tom se jistě shodujeme v tom,že nedělní mše svatá je vrcholem týdne,ideálem,setkáním s Bohem atd.. Jde ale o tu běžnou praxi a postupy církve v konkrétních případech. Domnívám se ,že milosti nedosahujeme účastí na nedělní mši ale že to je nádherný dar Boží,který nemůže být závislý na nějaké naší konkrétní "zásluze".
      Opakuji : proč to nemůže být věcí svědomí člověka,které je tím obrazem Božím v nás??
      Proč to musí místní kněz "odškrtávat" ??
      A důležitá otázka : co tedy myslí papež František těmi konkrétními překážkami ? Když ( v jiných diskusích ) ukážu na některou jinou "překážku" ,tak se vždy dozvím,že toto jistě nebylo myšleno. Takže co tedy považuje papež za problém ?
      V.W.

      Vymazat
    7. Tak snad trochu tuším, co máte na mysli. Jen si nemyslím, že bychom měli církev brát primárně jako místo příkazů a zákazů. Pokusím se o nedokonalou paralelu s životem rodiny, pro kterou je, dejme tomu, nejdůležitějším prvkem týdne nedělní oběd. Ten má svou funkci, někdo se na něj těší, někdo méně, někdo jej musí připravit, všichni se na něm nějak podílejí. A když jeden z členů rodiny přijde s tím, že by rád v tu dobu něco jiného, pak je namístě, aby bral v potaz druhé členy, např. rodiče. Ten zřejmě bude mít nějaké pochopení, ale pokud důvod k absenci nebude nijak závažný nebo to bude příliš často, tak se zřejmě bude mračit, protože to rodině prospívat nebude. Podobně když bude někdo nemocný nebo mu bude špatně, tak je jasné, že všichni pochopí, že se oběda nezúčastní. Ale je otázkou normální slušnosti komunikovat s těmi druhými a brát je v potaz. A jistě byste sám neřekl, že to, že se požaduje účast na nedělním obědě, nebo souhlas rodiče, že na oběd nebudu, je pro život rodiny či jedince překážka. A moje svědomí je jen jeden z činitelů, které jsou do věci vtaženy. Rozumíme si již trochu lépe?

      Vymazat
    8. Dekuju za Vasi trpelivost. Myslím,že Vám rozumím a líbí se mi i Váš příměr. A dokonce nás i přiblížil k jádru problému. Myslím,že jím je to jak chápat církev a její fungování. Já sním o církvi,jak ji definoval i poslední koncil - putující lid Boží,který ve svobodě , v "jednotě v různosti", různými cestami s radostí kráčí ke společnému cíli. Ve svobodě a radosti !! Bez řady (až detailních ) předpisů ,příkazů a pravidel. Podle svého svědomí,které je "obrazem Božím v nás". I v té rodině nejsou žádná (psaná nebo nepsaná ) pravidla !! Každý jedná podle toho ,jak to cítí.Má ostatní rád a když ví,že jim ublíží,rád se omluví. Ale není k tomu zavázán . Když plánuje výlet,tak to ostatní vezmou zcela samozřejmě a bez omluv (!!) na vědomí..

      Stále jsem nedostal odpověd na zásadní otázku : co považuje papež František za ty umělé překážky ze strany církve,které je třeba odstranit ? Co považoval kardinál Martini za nutné reformy, u nichž má církev 200 let zpoždění (viz jeho poslední rozhovor) ??
      Vy obhajujete ve všech bodech současný stav učení a fungování církve. Vy nutnost změn a reforem v církvi nepociťujete ?? (promiňte osobní otázku).
      S pozdravem
      Václav Wachtl

      Vymazat
    9. Díky za Vaši odpověď. Shodneme se, že příliš pravidel škodí, na druhou stranu pravidla, alespoň rámcová, jsou pro společný život důležitá. Myslím, že se pletete: v rodině nepsaná pravidla určitě existují, protože jinak by to bylo pro všechny k nepřežití. A jednat podle toho, jak to cítí, stačí do té chvíle, dokud všichni cítíme tak nějak podobně. Paradoxně určitá pravidla mohou umožnit jednotu v různosti, o níž hovoříte. A co se rodiny i církve týče, nakonec se jedná, při vší svobodě, o společné putování, na to nezapomínejme. Pravidla sama o sobě nejsou ničím negativním, nakonec poměrně jasná pravidla k životu stanovil církvi a svým učedníkům i Ježíš.

      Nemyslím, že obhajuji principiálně stav učení a fungování církve. Jako teolog mám dokonce povinnost promýšlet způsoby, jak nauku církve a její fungování přenášet do současnosti a budoucnosti. A oblasti, kde si dovedu představit, že by církev mohla žít lépe, samozřejmě vidím. Zároveň jako křesťan a služebník církve vidím leccos "zevnitř", a proto vím, že někdy změna příliš neřeší anebo je pro velkou část Božího lidu nepřijatelná. V církvi máme každý svá práva, a také své povinnosti – a to nám také společně umožňuje žít. Co myslel František? Přečtěte si Evangelii gaudium a zřejmě pochopíte. Co myslel C. M. Martini, to lze také vygooglovat. Hodně zdaru,

      dv

      Vymazat
    10. Dobry den. Tady si asi nerozumime. Vy hledate ,jak by "cirkev mohla zit lepe". Pod tim si lze snad predstavit male "kosmeticke" upravy. Kardinal Martini ovsem zduraznuje ,ze reformy v cirkvi maji 200 let zpozdeni (!!!). To znamena kritickou situaci a nutnost radikalnich reforem. Rovnez papez Frantisek ( i ve Vami zminovane exhortaci - napr. cl.43 nebo 47 apod.) uziva terminy jako "desive aktualni" a jinde vyzyva k odvaznym zmenam. Vyzyva take biskupske konference k predkladani navrhu a prevzeti odpovednosti. A co na to biskupove ? Mlci,cekaji ,zadne reformy nenavrhuji. A kdyz se ozve odvazny hlas napr. kardinala Kaspera (povereneho papezem ) ,tak se jeste ozyvaji protesty s cilem jakymkoliv zmenam zabranit.
      Nezbyva nez se modlit,aby Buh dal ucastnikum podzimni synody dostatek sily a odvahy alespon zahajit tolik potrebne reformy a zmeny.
      S pozdravem Vaclav wachtl

      Vymazat
    11. Nejsem tolik kritický. Momentálně, jak sám zmiňujete, probíhá příprava synodu o rodině, a jak sám říkáte, návrhy na reformy padají. A že je kolem nich rušno a diskuse, to je jedině dobře. Bylo by špatně, kdyby diskuse neprobíhala. Což je nakonec to, co chcete. Nakonec i to je projev synodality v církvi. Pro tuto chvíli by mi docela stačilo, kdyby se podařilo dotáhnout reformy navržené před 50 lety 2. vatikánským koncilem, už to by nebylo málo! Přeji hodně zdaru, dv

      Vymazat
  29. Tomu nerozumím.

    Napsal jste:

    ___________________

    Pán Ježíš v Mt 19, 17 odpovídá mladíkovi: „A chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání!“ Těžko pak považovat za křesťanský názor, že dodržování Božích přikázání nevede ke spáse a životu věčnému...
    ___________________

    Kde jste našel, Davide, přikázání o neděli?

    Křesťané jsou pod zákonem Kristovým (Gal 6,2), který je nazván novou smlouvou, založenou na lepších zaslíbeních a jejímž prostředníkem není Mojžíš, ale Kristus (Žd 8, 6-7). Zákon byl dán pouze do doby jeho příchodu (Ga 3,19). Tohoto prostředníka Nové smlouvy předpověděl již Mojžíš (Dt 18,15) a apoštol Petr v něm rozpoznal o letnicích Krista (Sk 3,22).
    Tak byla skrze kalich uzavřena Nová smlouva (L 22,20), která je potvrzena křtem (1 Pt 3,21) a připomínána Večeří Páně (L 22,19).

    Kvůli tomu také Pavel, farizeus a milovník zákona, který si byl lépe než kdokoliv po něm vědom moci kříže, napsal. „Nikdo tedy nemá právo odsuzovat vás za to, co jíte nebo pijete, nebo kvůli svátkům, kvůli novoluní nebo sobotám" (Ko 2,16) a galatské křesťany před takovou praxí dokonce varoval: „Dodržujete ustanovení pro dny a měsíce, období a roky! Bojím se, aby úsilí, které jsem vám věnoval, nebylo nakonec nadarmo" (Ga 4,10-11). Vnější věci jako dodržování dnů jsou dnes pouze záležitostí přesvědčení. „Někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení" (Ř 14,5).

    Pavel v dopise Timoteovi proto píše, že zákon není určen pro spravedlivého (1 Tim 1,8). Tímto spravedlivým se člověk stává bez skutků zákona z víry (Ř 3,28), která vychází ze slibu, danému Abrahamovi ještě před vyhlášením desatera, a který se naplnil v Kristu (Gal 3,16-17). V životě církve se naplnění tohoto slibu projevilo obdržením zaslíbeného Ducha svatého, skrze víru v Kristovo vzkříšení (Ga 3,14). Skrze tohoto Ducha je do srdcí křesťanů vylita láska (Ř 5,5), jež nás uschopňuje k plnění „nového" přikázání lásky (J 13,34). Právě z tohoto důvodu není desatero určeno pro spravedlivého, ale pro hříšníka.

    Jaroslav Bukáček

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vážený pane Bukáčku,

      Mt 19, 17 jsem citoval právě proto, že se domnívám, že při veškerém důrazu na Pavlovu nauku v Gal možná pozapomínáte na jiná místa Písma, kde Pán hovoří o tom, že ani život v boží milosti nestojí v protikladu se životem podle božích přikázání. Nevlamujete se náhodou do otevřených dveří? Katolická církev nauku o milosti nijak nepopírá, ale dodržování přikázání se životem v milosti souvisí. Vaše argumentace, že přikázání jsou pro hříšníky, kdežto milost pro spravedlivé je v lecčem zavádějící, např. nemůžeme tvrdit, že hříšníkům je přikázáno nezabiješ, kdežto spravedlivých se toto přikázání netýká. Buďme opatrní, abychom se nepovýšili nad Písmo a evangelium.

      S pozdravem dv

      Vymazat
  30. Opravdu Vám nerozumím, Davide.

    Vykládejte prosím Bibli Biblí.
    Jinak nemůžeme slyšet, co říká Kristus skrze ap. Pavla.

    Co říká list Galatským v kontextu o tom, jak a čím jsme spaseni?
    Píšete mi:
    "Nevlamujete se náhodou do otevřených dveří?"

    Domnívám se, Davide, že podle Vašeho výkladu, resp. římskokatolické věrouky, jsou ty dveře zavřené.

    Kde jste v Bibli našel, že máme světit jakýkoli den s odkazem na Boží přikázání?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vážený pane Bukáčku,

      určitě víte, že vedle listu Galaťanům tu máme např. "Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil" (Ef 2, 10) nebo "Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlněn, a ne pouze z víry!" (Jak 2, 24) a dokonce "Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá" (Jak 2, 17). Co se biblických citátů se zachováváním "jakéhokoli" dne týče, stačí se podívat do textu článku, kde jsou některé z nich uvedeny (kdybyste jej četl, zřejmě byste se mě znovu neptal). S pozdravem a přáním všeho dobrého, hlavně poznání boží pravdy, dv

      Vymazat

Velmi se těším na Váš komentář.