Milí návštěvníci,

vítejte na stránkách Apologia ■ Pokud jste tu nováčky, doporučuji k Vaší pozornosti menu po pravé straně, včetně úvodníku ■ Stálé návštěvníky upozorňuji, že k přidání komentářů je nyní zapotřebí zaregistrovat se, a to buď při vložení komentáře, nebo trvale v sekci Návštěvníci ■ Děkuji! ■ DV

Původ Vánoc coby oslavy narození Krista

Tzv. bibličtí křesťané vyčítají leckdy krom jiného katolické církvi také to, že křesťanům podstrčila leckteré pohanské praktiky, zvláště po legalizaci křesťanství v římské říši na počátku 4. století. V tomto článečku bych se rád zastavil u toho, kdy a proč se Vánoce v křesťanské bohoslužbě objevují. Obvykle se opravdu spojuje slavení Vánoc a pohanská oslava zimního slunovratu, dies natalis solis inuicti, kterou zavedl roku 274 císař Aurelianus1 a která jistě navazovala na starší sluneční kulty. Jde o názor velmi rozšířený, který nacházíme i u mnohých katolických historiků a jak se můžete přesvědčit v komentářích, dokonce i někteří papežové připouštějí, že 25. prosinec coby datum Vánoc je reakcí na pohanské oslavy slunovratu. Jenže ony Vánoce, které křesťané po celém světě slaví 25. prosince, nejsou podle všeho žádnou reakcí na pohanské svátky. Ale pěkně popořádku.

Prvním dokumentem, který nám přináší svědectví je tzv. Chronographus z roku 354. Jedná se o ilustrovaný kalendář pořízený zřejmě pro římského křesťana jménem Valentius. Tento almanach obsahuje několik textů a seznamů, mezi nimi také seznam římských biskupů (papežů) a seznam výročních dnů pohřbu římských mučedníků (Depositio martyrum). A právě tento „liturgický kalendář“ oslav křesťanů umučených pro svědectví Kristu začíná takto: „VIII kal. Ian. natus Christus in Betleem Iudee“: „8. dne před lednovými kalendami (= 25. Prosince): Kristus se narodil v Betlémě judském.“

Vzhledem k tomu, že tento údaj pochází nejpozději z roku 336,2 můžeme tvrdit, že v Římě se narození Krista slavilo již v tomto roce. Obvykle se uvádí, že právě tehdy se Vánoce začaly slavit, avšak to není přesné: Chronographus nám pouze dává možnost zahlédnout, že v tomto roce se křesťané narození Krista již slavili – původ samotné oslavy je tedy zapotřebí hledat již dříve. V samotném Římě však pro časnější datum nemáme další doklady.

Avšak existují ještě starší svědectví než Chronographus roku 354, avšak ta s jistotou do hlavního města římské říše situovat nemůžeme. Pod jménem Hippolytovým3 se nám dochoval nejstarší biblický komentář vůbec, zřejmě z přelomu 2. a 3. stoletíjako datum Kristova narození „středu 25. prosince“.4 25. prosinec jako datum Kristova narození uvádí Sextus Iulius Africanus ve svém spise Chronografiai z roku 221. Tyto údaje tedy svědčí o tom, že křesťané již ve 3. století uvažovali o 25. prosinci jako o dni Kristova narození, bez ohledu na to, že by pohané slavili slunovrat, či nikoli. Augustinova poznámka na adresu donatistů v jeho sermo 202 dává tušit, že se v severní Africe Kristovo narození slavilo (aniž bychom zde věděli datum) nejspíše již před rokem 311.5 Jak si totiž jinak vysvětlit, že Vánoce slaví v Africe společně jak katolíci, tak donatisté, kteří se drželi striktně starobylých církevních tradic?

Myšlenka, že zavedení oslavy narození Krista poblíž zimního slunovratu má souvislost s pohanskými oslavami Slunce pochází z 18. století.6 Vánoce měly být ideologickou pomůckou, která nahradila pohanské oslavy slunovratu (natalis solis inuicti) zavedené oficiálně císařem Aureliánem roku 274.7 Tak se vysvětluje i fakt, že tyto „oslavy neporaženého slunce“ měly inspirovat křesťanský výklad verše z proroka Malachiáše (4, 2), podle něhož těm, kdo se bojí Boha, „vzejde slunce spravedlnosti“. Jenže Malachiáš hovoří o „slunci spravedlnosti“ a nikoli o „nepřemožitelném slunci“. Není možné tyto věci směšovat.

Krom toho samotný biblický verš byl s Kristovým narozením spojován dávno před zavedením Aureliánova svátku roku 274. Z roku 243 se nám dochovalo dílko de Pascha computus, které vzniklo v severní Africe a dochovalo se nám mezi spisy kartáginského biskupa Cypriána. Autor tohoto dílka uvádí jako datum Kristova umučení 25. březen – tedy datum Velikonoc a jarní rovnodennosti (v oné době pochopitelně). Totéž datum je označeno jako první den stvoření; podle autora pak 4. den stvoření – totiž stvoření Slunce a Měsíce – 28. březen, odpovídá dni, kdy se vtělilo Slovo:

Jak obdivuhodná a božská je Pánova prozřetelnost, že v onen den, kdy bylo stvořeno Slunce, se také narodil Kristus, 5. den před dubnovými kalendami (= 28. března), 4. dne v týdnu (= středa), jak správně pověděl prorok Malachiáš…“8

Historik Louis Duchesne přišel již na konci 19. století s teorií, podle níž právě toto datum Velikonoc, 25. březen, stojí u počátku označení 25. prosince za den Kristova narození. Proč? Pokud de Pascha computus a další starokřesťanské spisy spojuje Kristovu smrt s jeho početím a stvořením světa, pak právě tento den jako den Kristova početí (vtělení) přichází devět měsíců před jeho narozením – takto se jednoduše dostaneme k datu 25. prosince. Podobný vztah nalezneme například už u Melitona ze Sard, autora 2. století, v jeho velikonoční homilii.

Původem africký spis de solistitiis et aequinotiis vychází od okamžiku zvěstování narození Jana Křtitele Zachariášovi při jeho službě v chrámu. Podle tohoto spisu lze Zachariášovu službu zařadit podle jednotlivých kněžských tříd ke svátku Tišri, který židé slaví v období podzimní rovnodennosti, tedy na konci září. Z tohoto údaje pak dospívá k tomu, že se Jan Křtitel narodil někdy na konci června, v období letního slunovratu. Když Maria přichází po Gabrielově zvěstování ke své příbuzné Alžbětě, ta je již v šestém měsíci (Lk 1, 36). To znamená, že k tomuto zvěstování podle autora de solstitiis tři měsíce před narozením Jana Křtitele, tedy na konci března. Od tohoto údaje se opět dostáváme k narození Krista, situovanému do období zimního slunovratu, tedy 25. prosinci:

Náš Pán byl tedy počat 8. dne před dubnovými kalendami v měsíci březnu (= 25. března), což je den utrpení našeho Pána a jeho početí. Neboť v tentýž den, kdy byl počat, byl také umučen.“9

Toto schéma jednotlivých událostí Nového zákona je přitom velmi staré a jistě sahá až do 2. století. Skutečný původ datumu oslavy Vánoc tedy není možné klást do pohanských svátků, ani do křesťanské reakce na tyto pohanské svátky, ale je zapotřebí jej odvozovat od slavení křesťanských Velikonoc, oslavy Kristovy Paschy, jeho smrti a vzkříšení.

Proto nelze hovořit o Vánocích jako o pohanských příměscích a porušení křesťanské víry, ani o vlivu římské společnosti na církev, ale o tom, že sami křesťané na mnoha místech10 ještě za doby pronásledování Kristovo narození slavili, a to právě 25. prosince.11

Ilustrace Stránka rukopisu římského Chronographu roku 354.

Poznámky

1 Vánoce. Wikipedia CS; Podmolík, J. Proč se vlastně oslavují „vánoce“? a mnohde jinde – viz též odkazy, které vložil Danny do komentářů.

2 K údaji se jednoduše dostaneme, pokud zvážíme, že v seznamu úmrtí římských biskupů nalezneme na svém místě úmrtí papeže Silvestra 31. prosince 335, avšak až na konci seznamu úmrtí dvou papežů, kteří zemřeli mezi lety 336 a 354, totiž Marka a Julia).

3 V posledních zhruba 30 letech probíhá mezi odborníky diskuse, zda spisy dochované pod Hippolytovým jménem jsou dílem jediného autora, anebo vícero autorů. Zde se otázce nemohu blíže věnovat, stačí však poznamenat, že autor zmiňovaného Komentáře na Daniela nebyl dle všeho autorem tzv. Apoštolské tradice, která bývá (zřejmě mylně) též spojována s církví v Římě.

4 Comm. in Dan. IV, 23. Někteří hyperkritičtí vědci konce 19. století považovali tento údaj za interpolaci, dnes však nemáme důvody k takové skepsi.

5 Důvodem pro tuto hypotézu je úvaha, že donatisté nebyli ochotni s katolickou církví sdílet některé nové prvky slavení a víry, které se vynořily v průběhu 4. století. Pokud Augustin poznamenává, že donatisté s katolíky neslaví svátek Zjevení Páně (Epifanie), který připadá na 6. ledna (a který má také silný vztah k Vánocům, zvláště na křesťanském Východě), pak se lze domnívat, že tento obyčej patřil do doby před donatistickým schismatem, k němuž došlo právě roku 311.

6 Jedná se především o studie P. E. Jablonského a J. Herdaima.

7 Opět se zde jedná o oficiální svátek, avšak pohané oslavovali slunovrat v různých kulturách pochopitelně i dříve.

8 de Pascha computus, 19.

9 de solst. l. 230-233 (ed. Botte).

10 Spisy, které citujeme, vydávají svědectví především o severní Africe, ale též o Malé Asii. Zmiňovaný Chronographus pak pochopitelně i o samotném Římě. Krom toho je pravděpodobné, že ostatní části římské říše napodobovaly v lecčem církev tak významnou, jakou již v té době byla církev římská, proto je možné, že v této oslavě kopírují nějakým způsobem i římské zvyklosti.d

11 Podobné spojení Velikonoc s Vánocemi dokazuje pak další série spisů, které Velikonoce datují k 6. dubnu, a Kristovo narození pak k 6. lednu. Zvláště na Východě je právě toto datum dodnes dnem oslavy Kristova narození, na Západě, k němuž patříme i my, jde pak o svátek Zjevení (Epifanie), kdy si církev připomíná skutečnost, že se Kristus „zjevil“ lidstvu při svém narození, křtu a svatbě v Káně.

42 komentářů:

  1. Zajimave. Pritom dnes asi vetsina katoliku to vysvetleni o pohanskem puvodu rada prijima a ukazuje jako priklad uspesne inkulturace :-)

    Nechcete se vratit na wikipedii a spravit to tam?

    OdpovědětVymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  3. Tak na wikipedii jsem příslušnou pasáž o Vánocích opravil. Díky za povzbuzení.

    OdpovědětVymazat
  4. Dobrý deň. Do akej miery je oprávnená námietka voči dátumu narodenia Pána 25. decembra, ktorá sa opiera o Písmo, keď cituje Lukáša 2,8 a hovorí, že v decembri je v Palestíne veľmi daždivé a chladné počasie? Pastieri kvôli tomu museli svoje stáda zahnať do prístrešia najneskôr do polovice októbra. Určite teda neprespávali vonku v decembri.
    Ďakujem za odpoveď.

    OdpovědětVymazat
  5. Dozajista je potřeba vzít tento fakt v potaz. Nicméně, jak je patrné z článku, já netvrdím, že se Ježíš narodil právě 25. prosince, jen se snažím vysvětlit, kde se to datum mohlo vzít: oslava Kristova narození není pohanského původu, ale lze ji odvodit z data oslavy Velikonoc, církví taktéž slavených.

    Je však zvláštní "náhoda", že při výpočtu Ježíšova narození z kalendáře chrámových služeb kněžských tříd, nalezeného roku 1958 v Kumránu, se výpočtem z doby, kdy v chrámu sloužil Zachariáš a kdy mu bylo oznámeno narození Jana Křtitele, dojde k Ježíšově narození právě někdy v druhé polovině prosince. Je to ovšem jenom hypotéza, která je spíše zajímavá a která klade otázku, zda podobně starobylé církevní zvyklosti či údaje nemohou mít skutečný a historický význam (k detailům viz článek o původu Vánoc na wikipedii).

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj, se zajmem jsem si precetl zapis na Wiki, ale narazil jsem na drobnou nesrovnalost - "Ačkoli se kořeny Vánoc hledají v předkřesťanských oslavách zimního slunovratu (např. svátky mrtvých či Saturnáliích v antickém Římě), tato hypotéza pochází teprve z 18. století" a pak dale v textu "Ne všichni křesťané však Vánoce slaví – například v 17. století byly v Anglii a některých amerických koloniích vánoce kvůli domnělému pohanskému původu zakázány..." Jak se tedy vec ma, kdyz teorie o pohanskych Vanocich vznikly az o stoleti pozdeji? Diky a s pozdravem Jirka

    OdpovědětVymazat
  7. Vážený Jirko, jak víte, wikipedie nepublikuje texty jednoho autora, a tak těžko se obracet zde, že tam v některém článku vidíte rozpor. Nicméně bych se spíš domníval, že důvodem amerických kolonistů pro neslavení Vánoc nebyl jejich pohanský původ, nýbrž fakt, že se o nich nic v Písmu nenalezne, a že se tak jedná pouze o lidskou tradici. Text na wikipedii ale pochopitelně podle jejích pravidel opravit můžete.

    OdpovědětVymazat
  8. Moc a moc děkuji za tento web.
    K datu slavení narození Ježíše Krista jsem našel ještě dva zajímavé odkazy: "http://www.usccb.org/nrb/" a "http://www.isidorus.net/show/felietony,57,Kdy_se_narodil_Kristus".
    Možná nepatřičně, ale přesto upozorňuji (Stefana), že v době narození panovalo tzv: "Římské klimatické optimum" (lze to vygooglit) a bylo tepleji a hlavně jinak než dnes.
    Není pro mne nijak podstatné datum, ale skutečnost, že církev upřímně a pravdivě Krista vyznává a víru předává neporušenou.

    OdpovědětVymazat
  9. Jene, díky za reakci: první odkaz nicméně k tématu nic neříká (pokud jsem se nepřehlédl).

    OdpovědětVymazat
  10. Omlouvám se, první odkaz je tento: "http://rv.omadeg.cz/clanek.php4?id=864"

    OdpovědětVymazat
  11. Hezký den!
    Prosím laskavě o vysvětlení, proč autoritativní katolické zdroje používají argumenty těch, které nazýváte "biblické křesťany", od nichž se Váš článek distancuje a jejich argumenty považuje je za mylné.

    VATIKÁNSKÉ KATOLICKÉ NOVINY, JEJÍCH VLASTNÍKEM JE SÁM „SVATÝ STOLEC“ v roce 2005 uvedly:

    „Jak je dobře známo, datum 25. prosince bylo vybráno římskou církvi ve čtvrtém století. Toto datum bylo římskými pohany zasvěceno bohu Slunce, protože od této doby se dny postupně začnou prodlužovat, dokud nenastane léto. Mimo to byl tento svátek velice živý a veselý, protože propojoval saturnálie (17.- 24. prosinec) z lednovými kalendami (1.leden), kterými byl zahájen nový rok. I když křesťanství už bylo v římské říši potvrzeno Konstantinovým ediktem, mýtus Mithry, který byl uctíván jako bůh Slunce, byl stále rozšířen, zejména mezi vojáky. Výše uvedená slavnost, soustředěná na 25. prosinec, byla hluboce zakořeněná v lidové tradici. Toto vedlo římskou církev k nápadu tomuto dni nasadit křesťanský náboženský význam záměnou oslavy narozenin boha Slunce za narozeniny Ježíše Krista pravého Syna spravedlnosti. (L'Osservatore Romano Weekly Edition in English 5 January 2005, page 10)
    Tyto autoritativní noviny vycházejí v devíti jazycích a např. verze v angličtině je distribuována ve více než 130 zemích. Bývají často vnímány jako oficiální vatikanský zdroj.

    Danny

    OdpovědětVymazat
  12. Hezký den!Trochu jsem také zapátral v dalších katolických zdrojích a zjistil jsem, že tvrzení o závislosti data vánoc na pohanském solárním svátku jsou dřívějšího data než studie egyptologa Paula Ernsta Jablonského (1693-1757) nebo jezuitského učence Bollandista Jeana Hardouina(1646-1729), jak výše uvádíte.



    Jezuitský učenec Urbanus Holzmeister napsal:

    „Dnes je všeobecně přiznáváno, že příčinou pro oslavu dne 25. prosince byl svátek, který toho dne slavili pohané. Již přece PETAVIUS [francouzský jezuitský učenec,1583–1652] si správně povšiml, že 25. prosince se slavilo ‚narození neporazitelného slunce‘.
    Tento svátek dosvědčují: (a) Kalendář Furia Dionysia Filokala sestavený v roce 354 [n. l.], ve kterém je uvedeno: ‚25. prosinec, N[arozeniny] neporazitelného (Slunce)‘; (b) Kalendář astrologa Antiocha (sestavený kolem ROKU 200 [n. l.]): ‚Měsíc prosinec …25…Narozeniny Slunce, světlo dne roste‘; (c) Císař Julián [Julianus Odpadlík, císař v letech 361–363 n. l.] vychvaloval hry, které byly slaveny vždy koncem roku na počest slunce, které bylo nazýváno ‚neporazitelné slunce‘.“ (Chronologia vitae Christi [Chronologie Kristova života], Pontificium Institutum Biblicum, Řím, 1933, s. 46)

    Asi by chtělo toho Petavia vzít do úvahy a opravit to zde i na Wikipedii. Laický badatel Danny

    OdpovědětVymazat
  13. Díky, Danny, za Vaše připomínky a doplnění. Omlouvám se za stručnost, jsem na cestách a nesedím u svého počítače. Petavia jistě na wp přidat můžete, díky za doplnění: samotný fakt však na dalších argumentech, které přináším, nic nemění – historická svědectví jeho názory, stejně jako Jablonského a Hardouina (jen upozorňuji, že "Bollandist" není jméno, ale označení příslušnosti k řeholní kongregaci bollandistů, kteří se věnují zvláště studiu hagiografických pramenů), překonávají.

    Vaše poznámka k L'Osservatore Romano je také trefná: je bohužel pravda, že i mnozí katolíci dnes připouštějí, že Vánoce mají svůj původ ve slunovratu. Tento názor však snad dostatečně jasně vyvracím. Že to postihlo i redakci L'Osservatore, mne nijak netěší. Vatikánský deník (citujete přitom anglickou týdenní mutaci týdeníku, nikoli původní italský deník), byť vlastněný vydavatelstvím Tipografia Vaticana, není ani autoritativním, ani oficiálním zdrojem Svatého stolce, netlumočí tedy nutně ani Svatého stolce či papeže, ani Městského státu Vatikán. Redakce zde uvedla nepravdivou, byť rozšířenou informaci, což je prohřešek proti pravdě, nicméně dotaz, proč tento příspěvek publikovala, byste měl směřovat na redakci, nikoli na mě, protože já na redakci vliv nemám. Prosím jen o odkaz na původní text, který jste překládal, protože považuji za správné uvést i tento mylný názor ve svém článku a oficiální archiv L'Osservatore není pro rok 2005 přístupný.

    OdpovědětVymazat
  14. Přeji hezký den Davide.
    Děkuji za Vaši odpověď. Ten odkaz na agl. L'Osservatore se pokusím co nejdříve dohledat. Dovolte mi však prosím položit otázku týkající se díla de Pascha computus, z něhož ve svém článku citujete a které uvádí, že 28. března se narodil Kristus. Váš komentář však pak dále uvádí, že jde o datum vtělení (inkarnace), což ovšem není totéž jako narození, které by dle těchto úvah skutečně připadlo na čas o přibližně devět měsíců později. Proč se podle Vás máme právě v tomto případě domnívat, že „narození“ se má rozumět jako „vtělení“?

    Ke křesťanským výpočtům z třetího či čtvrtého století, jež citujete, však tak jak tak, jiní odborníci každopádně uvedli informace varující před jejich přeceňováním. Kněz Dr. Józef Sroka na sympoziu pod záštitou polské biskupské Komise pro bohoslužbu a svátosti uvedl:
    „Vánoce. JE JASNOU ZÁLEŽITOSTÍ, ŽE 25. PROSINEC NENÍ HISTORICKÉ DATUM NAROZENÍ KRISTA, přestože toto tvrzení někdy u starověkých (křesťanských) autorů nacházíme. Stará palestinská tradice tvrdí, že dnem Ježíšova narození je 20. květen. Avšak ani toto datum není historicky prokázáno, ačkoli pro starobylost této tradice - a to zvláště tradice palestinské - by to mohlo mít motiv s poměrně vysokou pravděpodobností. Existuje také tradice, která se odráží v traktátu „De solstitiis“ ze čtvrtého století, a v některých spisech sv. Augustina, podle které početí Ježíše v lůně Panny Marie by mělo připadnout na stejný den a stejný měsíc, ve kterém měl Kristus později i zemřít, tedy 25. března. V důsledku toho by tedy jeho narození připadalo na 25. prosinec. Nezdá se však, že tato tradice by mohla být podnětem k zachovávání prosincového vánočního svátku. Pravděpodobně to je jen pokus o vysvětlení této skutečnosti na základě ASTROLOGICKÉHO MYSTICISMU, který byl v té době velice rozšířen.“ (Fr Józef Sroka ART IN LITURGY- Theological message of Advent and the season of Christmas, p. 77; Paper from the Symposium under the auspices of the Polish Episcopal Commission for Divine Worship and the Discipline of the Sacraments - Jasna Góra, October 21st-22nd, 1997) http://www.kkbids.episkopat.pl/anamnesis/13/9.htm

    Odborný asistent P. Ing. SLLic. Kopeček Pavel, Th.D. z Katedry liturgické teologie CMTF UP v Olomouci napsal:
    „Stanovení data Kristova narození je otázkou teoretickou a již ve III. století máme první pokusy v určení tohoto DATA, KTERÉ EVANGELIA NEUVÁDÍ, přičemž se vycházelo z tehdejší symboliky Krista – Slunce. Kalendářně obrátili pozornost k rovnodennostem a slunovratům, domnívali se, že Jan Křtitel se narodil o letním slunovratu a následně, dle Lk 1, 26 se Kristus narodil o zimním slunovratu. I když se nám dnes tyto pokusy jeví pochybnými, přesto rozhodujícím podnětem je „POKŘESŤANŠTENÍ“ POHANSKÉ PRAXE, kterému je třeba dát teologický základ. Slavení Vánoc se v církvi ujalo ve 4. století a následně se rozšířilo po Evropě a na východ.“ (P. Ing. SLLic. Pavel Kopeček, Th.D., „Fundamentální liturgika pro 3. ročník dálkového studia“, CYRILOMETODĚJSKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI /Říjen 2002/, str. 95)

    Děkuji za Vaši trpělivost a ochotu zabývat se tímto tématem. Laický badatel Danny

    OdpovědětVymazat
  15. Datum 25. prosince u Sexta Iuliua Africana Historik PhDr. Jan Burian, CSc., napsal: „Životodárná síla slunečního záření byla již v dřívějších dobách předmětem náboženského uctívání PRAKTICKY PO CELÉM ÚZEMÍ IMPERIA, ale formy kultu byly v různých oblastech odlišné. ZA CÍSAŘSTVÍ /DRUHÁ POLOVINA 1. STOLETÍ PŘ. KR. - P.M./ SE PŘI UCTÍVÁNÍ SLUNCE ZAČALY UPEVŇOVAT VÝCHODNÍ KULTOVNÍ FORMY, vycházející především ze Sýrie. Pod jménem boha slunce se v té době na západ šířil v podstatě kult syrského Baala; východní sluneční kult měl však i styčné body s kultem Mithry na straně jedné a přijal i některé prvky s kultu Apolona a Helia /původní řecký a římský bůh slunce - p.m./ na straně druhé. Význam slunečního kultu tkvěl v tom, že někteří císaři se jej pokusili POVÝŠIT na oficiální státní náboženství." ("Řím - světla a stíny..." /1970/, s. 207)
    Význačný historik a profesor filozofie náboženských dějin Mircea Eliade uvedl, že Aurelián na oficiální úrovni vlastně JEN NAVÁZAL na již v předchozích staletích velice rozšířenou východní tradici oslavy 25. prosince: „Oslava výročí Deus Sol Invictus byla stanovena na 25. prosinec, o 'narozeninách' VŠECH východních slunečních božstev" ("A History of Religious Ideas: From Gautama Buddha to the Triumph of Christianity"/1982/, vol. II, p. 411).
    Církevní historik (anglikán) W. K. Lowther Clarke napsal: „Datum vánoc spadá zpět DO DÁVNÉHO STAROVĚKU. 25. prosinec byl významný jako zimní slunovrat. Byl oslavován jako narozeniny MITHRY a Sola Invictus. Ve formě svátku Kikellia může být zpětně sledován v ALEXANDRII do roku 239 př. nl." ("Liturgy and Worship",/New York: Macmillan, 1932/)
    Řada pohanů se také stala křesťany ve třetím století po Kristu. Sextus Iulius Africanus (c. 160/170 - c. 240) než se stal křesťanem - byl původně pohanem, který byl VOJENSKÝM DŮSTOJNÍKEM LEGIE V ARMÁDĚ císaře Septima Severa (193-211) a právě především vojáci byli mitrhraisté. Navíc se Iulius osobně znal i s císařem Elagabalem (218-222), který se pokoušel na oficiální úrovni Římanům vnutit kult syrského boha slunce, v němž jeho matka byla kněžkou. Sám šel NĚKDY OKOLO ROKU 215 studovat do ALEXANDRIE na křesťanskou katechetické školu (Eusebius, "HE", VI, 31). Tam tedy již PŘED R. 221 (kdy stanovil vtělení Kristovo na 25. března roku 1 př. Kr. - odtud narození 25. prosince) navštěvoval přednášky Herakla z ALEXANDRIE , a byl v přátelském vztahu s učitelem Origenem (185-254). Byl též ovlivněn spisem Klementa ALEXANDRIJSKÉHO (cca150 - 215) „Stromata“. Klement sice ještě kárá „přílišnou zvědavost“ některých, když s jistou ironií hovoří o tom, že EXISTUJÍ ROZLIČNÉ VÝPOČTY PRO DATUM KRISTOVA NAROZENÍ, aniž by mezi nimi jmenoval 25. prosinec. (Stromateis 1.21; 145.6; 1146.4). A Origenes v roce 245 přímo označuje nápad oslavit narozeniny Kristovy jako „obyčej hříšníků a pohanů“(Homilies on Leviticus, VIII.3.2). Přesto „byla to zejména alexandrijská škola, která spojovala solární symboliku s Kristem“ (Pavol Černý „Obraz narození Krista v Kodexu vyšehradském“ str. 18). KLEMENT TOTIŽ NAPŘ. POPISUJE JEŽÍŠE ŘÍDÍCÍHO SLUNEČNÍ VŮZ NAPŘÍČ OBLOHOU a též např. tvrdil, že nebeská tělesa byla Bohem vytvořena k uctívání: „On /Bůh/ dal slunce, měsíc a hvězdy, aby byly vzývány; neboť Bůh učinil tuto zákonitost pro národy, aby zcela nepropadly ateismu a úplně nezahynuly.“ („Miscellanies“, kniha 6., kap. 14) Podobné výroky vyrobil i Origenes. Lze tedy usoudit, že Sextus Iulius Africanus mohl dobře vědět o tom, že jeho křesťanští učitelé neznali přesné datum Kristova narození a tady neměl s datem 25. prosince na co navázat. Ovšem mohly jej ovlivnit jejich některé pohanské koncepty v jejich učení, nebo skutečnost, že studoval v Alexandrii, kde se 25. prosinec slavil jako narození slunce – malého dítěte. Také Juliův život v armádě holdující mithraismu s jeho slunovratovou oslavou 25. prosince či úzká spjatost s císaři, jež byli ctiteli slunce, mu mohly „napomoci“ k stanovení takového data Kristova narození, který se kryl s pohanskou oslavou slunovratu.

    OdpovědětVymazat
  16. Hezký den Davide. Vámi požadovaný odkaz na
    L'Osservatore Romano Weekly Edition in English 5 January 2005, page 10 lze nalézt na katolické webové stránce - EWTN Global Catholic Network 5817 Old Leeds Rd., Irondale, AL 35210 USA :

    http://www.ewtn.com/library/CHISTORY/XMASTREE.HTM

    V minulosti jsem také někde narazil na ještě jeden docela zajímavý citát, kdy nejvýznamnější papež moderní doby Jan Pavel II., tři dny před vánočními svátky - 22. prosince 1993 - uvedl během proslovu vyřčeném na Generální audienci v Římě důvod, proč římskokatolická církev ustanovila 25. prosinec jako datum narození Krista.

    "Vánoce jsou pouze tradičním datem. Tento den byl vybrán, aby nahradil pohanský svátek "Neporazitelného slunce". Křesťanům se zdálo logické a přirozené, aby oslavili v tento den jediné a pravé Slunce na zemi, Ježíše Krista."

    /.../„Jinými slovy,“ napsal novinář Nello Ajello v listu La Repubblica, „někdo prohlásil za datum Ježíšova narození datum neskutečné, vymyšlené, nesprávné.“

    Celý článek jsem dnes dohledal v archívu listu La Repubblica - "SE NATALE VIEN D' AGOSTO"
    23 dicembre 1993 — pagina 1:

    http://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/1993/12/23/se-natale-vien-agosto.html

    Laický badatel Danny

    OdpovědětVymazat
  17. Milý Danny,

    vážím si velmi zájmu o toto téma i odkazu na L’Osservatore.

    @De Pascha computus: Text spisu klade na stejné datum, tj. 28. března, 4. den stvoření Slunce a Ježíšovo narození. Citace je zajímavá nikoli kvůli datu, kdy se mohl Kristus narodit, ale kvůli vnitřní souvislosti mezi slavením Velikonoc a datem slavení Vánoc. V textu samotném není řeč o vtělení, ale o narození (O quam praeclara et divina Domini providentia, ut in illo die quo factus est sol in ipso die nasceretur Christus V kl. Apr. feria IIII. et ideo de ipso merito ad plebem, dicebat Malachias propheta: orietur vobis sol iustitiae, et curatio est in pennis [CSEL 33/3, 269], český překlad v textu). O tom můj text dále hovoří v popisu Duchesnovy teorie; nepřesnost, na níž jste mě upozornil, jsem opravil. Dopustil jsem se jí ve snaze výklad co nejvíce zjednodušit, neboť přehled všech zmiňovaných křesťanských spisů a souvislostí, které tyto jednotlivé spisy kladou mezi různé okamžiky dějin spásy, by byl nepřehledný a vyčerpávající. Souvislost mezi oslavou Vánoc a Velikonoc potvrzuje i „dublování“ svátkem Zjevení Páně čili Epifanií (viz pozn. 11).

    @historické datum: Já netvrdím, že se Kristus narodil 25. prosince. Ve článku pouze poukazuji na to, že volba tohoto data nemá primární souvislost se zimním slunovratem, jak se často uvádí (to nakonec dokládáte i množstvím dalších autorů). Důvody pro tuto volbu byly jiné. Jsou však velmi raného data, které vylučuje kontaminaci pohanstvím – to jsem chtěl ukázat. Proto nemohu souhlasit ani s rozšířeným názorem, že Vánoce jsou „pokřesťanštěním pohanské praxe“ (viz Vámi citovaný dr. Kopeček).

    @slunovrat: Byť je pochopitelně slunovrat starší než jeho oficiální zavedení roku 274 Aureliánem, přesto mám pochybnosti, zda by křesťané již ve 3. století, kdy můžeme oslavy Narození Krista v některých církevních oblastech pozorovat, byli ochotni slavit tuto událost jako „pokřesťanštění pohanských oslav slunovratu“.

    @Iulius Africanus: Diskreditovat křesťana na základě toho, že byl v mládí pohan, mi přijde dost ubohé. Kdo z nás nebyl. Iulius Africanus byl historik, tak se spíš lze domnívat, že ten údaj od někoho přejímá, než že by si jej vymyslel. Zajímavější jsou ovšem ty Klémentovy a Órigenovy odkazy (škoda jen, že ty odkazy ze Stromat jsou nepoužitelné, neboť to číslování ničemu neodpovídá). Já každopádně nemám představu, že by všichni křesťané již ve 3. století Narození Krista slavili. Někde ovšem již jistě ano, např. v severní Africe (tím pochopitelně nemyslím Egypt, ale provincii Africa).

    @Jan Pavel II. (a text gen. audience na http://www.vatican.va/holy_father/john_paul_ii/audiences/1993/documents/hf_jp-ii_aud_19931222_it.html): Shodneme se, Vy, já i JP2, že 25. prosinec (s největší pravděpodobností) není historickým datem Kristova narození. Vy se s ním zřejmě shodnete, že si křesťané pokřesťanštili pohanské oslavy slunovratu. Já si dovolím nesouhlasit, s odvoláním na Duchesnovu teorii o spojitosti mezi 25. prosincem a Velikonocemi.

    @ještě k Petaviovi: vzhledem k chybné citaci Filokalova kalendáře (text uvádím v článku) mám pochybnosti, zda Petavius opravdu spojil křesťanské Vánoce s římskými oslavami neporazitelného Slunce, a proto text nechávám v původním znění (tj. ohledně 18. století jako období, kdy tak první autoři učinili). Můj pramen je T. J. Talley, Origins of the Liturgical Year, jak jsem uvedl i ve článku pro wp:cs.

    Na závěr se ale musím zeptat, vida množství odkazů, jimiž mne zásobujete: co jimi nakonec chcete prokázat?

    OdpovědětVymazat
  18. Děkuji Davide za odpověď.

    Domnívám se, že by neměla být nadhodnocována duchovní úroveň křesťanů 3. století. Před časem jsem objevil různé doklady svědčící, že ne všude byla důsledně definována křesťanská identita v opozici vůči kulturnímu prostředí či ve vztahu k jiným náboženstvím. Např. plod mnou výše zmíněné alexandrijské školy a pozdější biskup Řehoř Thaumaturgus (213-270) říká, že jeho učitel Origenes pokládal za nutné jej důkladně zasvětit nejen do všech tehdy známých pohanských filozofií (mimo atheismus), protože „rozhodl, že nám nesmí být neznáma žádná řecká nauka“ (Gregory T., „Oration and Panegyric Addressed to Origen“, Argument 14“), ale zároveň jej silně nutil „věnovat své vzdělání pohanské vědě i učení pro objasňování Písma svatého“ (in A. T. Jones "The Two Republics" /1891/,p.223). Církevní historik J.L. Mosheim o jeho evangelizaci uvádí: „Když si Řehoř uvědomil, že prostý a nezkušený dav setrvává ve své modloslužbě, kvůli zábavám a tělesným potěšením, kterých si užívali o pohanských svátcích, udělil jim svolení dopřát si stejných zábav při slavení památky svatých mučedníků, doufaje, že postupem času je to přiměje z vlastní vůle obrátit se k více chvályhodnému a řádnému životu." (Ecclesiastical History, Vol I, cent. 2, p. 202).
    Soudobý katolický slovník významných osobností v křesťanstvu o Řehoři T. říká:

    „On věřil, že pohanské učení může být použito pro podporu křesťanství, on změnil tradiční pohanské svátky na křesťanské a byl vysoce úspěšný v přivádění pohanských davů do své církevní diecéze.“ (Lavinia Cohn-Sherbok "Who's who in Christianity“ /London,1998/,p.115)
    Tento druh „vysoce efektivní evangelizace“ opravdu nevídaně zabíral, neboť dle slov samého Řehoře Thaumaturga bylo původně v jeho městě jen 17 křesťanů, kdežto po důkladném použití těchto účinných metod ve městě nakonec zbylo jen 17 nepokřtěných pohanů. Fakt, že tato praxe byla používána jeho předchůdci, byl dobře znám i Augustinovi(354-430) a on sám ji s jistými výhradami akceptoval, jak o tom sám píše v dopise adresovaném do svého rodného města.
    „Augustin z Hippo, píšíc Alypiusovi z Tagastu, líčí těžkosti, s nimiž se setkal při svých pokusech zabránit nevázaným hodům, konaným v samotné církvi k poctě mučedníků. On dále říká, že byl roztrpčen proti svým předchůdcům, kteří tyto hody dovolili, ale jejich odpovědí bylo, že tak učinili kvůli zástupům pohanů, kteří vnesli do církve zvyky svých svátků, a nemohli být o ně hned a zcela připraveni. "Proto se našim předchůdcům zdálo být prospěšné, aby s touto slabostí bylo jednáno povolně, a že sváteční dny k poctě svatých mučedníků by měly být oslavovány dle vzoru těch předchozích, když ne s podobnou rouhavostí, tak alespoň s podobnými rozkošemi." 1 Augustin, třebaže si ponechal své výhrady vůči hýřivému požitkářství, neměl očividně jakoukoli námitku proti zvyku samému, a to je v každém případě pozoruhodné svědectví o antické církevní diplomacii, která věděla jak překlenout staré a nové.“ (1 - Augustine, Ep. XXIX., 8 in Benedict, ed. ii. 52.; „SPIRITUAL HEALING“, W. F. COBB, D.D./1914/pp.79-80)
    Významný středověký církevní dějepisec, katolický kardinál Baronius Caesar o tom napsal:

    „Tyto slavnosti, které pohané hanebně praktikovali v pověrečném uctívání, církev dovolila přenést ke svatému užívání, poté co je očistila posvěcením; takže těmito rituály, které satan vymyslel ke svému vlastnímu uctívání, všichni mohli ctít Krista pro větší pohanu ďábla. Tak pohanské svátky zatížené pověrou byly změněny na úctyhodné svátky mučedníků a modlářské chrámy byly změněny na svaté chrámy, jak Theodoret (vlivný syrský biskup a církevní historik cca 393 – 457; p.m.) ukazuje." (Epilonte, Annalium Cardinalis Baronii, a Spondano. In Dues Partes /Lugduni, 1686/, p. 79)

    OdpovědětVymazat
  19. Hlavní teze Vašeho článku o vánocích se opírá o tvrzení, že můžete ukázat zmínky o datu 25.12. v křesťanských zdrojích již před jeho pohanským slavením z dob císaře Aureliána – rok 274. Tyto však nic neříkají o tom, že v tento den křesťané SLAVILI JAKO SVÁTEK KRISTOVA NAROZENÍ. Naproti tomu je řada zmínek o tom, že starověcí Římané odedávna i v dobách před Kristem oslavovali v prosinci Saturnálie, na něž 25.12. navazovala OSLAVA BRUMÁLIÍ. Křesťanský apologeta Tertulián(cca155-220)Z KRAJE TŘETÍHO STOLETÍ dosvědčuje, že křesťané jeho doby se do těchto zvyků často zapojovali. Ve spise zaměřeném proti modlářství, v návaznosti na kapitolu nazvanou „O dodržování dnů spjatých s modlářstvím“ napsal: „Jaké hříšné slavení (pohanských svátků; p.m.) mezi bratřími! /…/ ČASTO se u nás oslavují Saturnálie a Nové roky a BRUMÁLIE i Matronálie. Dárky se vzájemně přijímají a nadělují. Novoroční dary se dávají s okázalou veselostí, hry a hlučné hostiny se konají. O co více jsou pohané věrni svému náboženství, když se starostlivě vyhýbají přebírání křesťanských slavností. /…/ Oni by se báli vypadat jako křesťané, ale my se nebojíme vypadat jako pohané!“ (On Idolatry 14 , ANF III, p. 70)
    Slavný římský učenec s filologickým vzděláním Marcus Terentius Varro (116 př. Kr. - 27 př. Kr.) napsal: „Bruma se říká proto, že tehdy je den "brevissimus - nejkratší; solstitium - SLUNOVRAT", protože toho dne "sol - slunce" zdá se "sistere - zastaveno" v místě, které je nám nejblíže.“ (De Lingua Latina 6.8) Totéž o trochu později potvrzuje římský básník Ovidius (43 př. Kr. – 18 po Kr.), když říká, že „bruma je ZAČÁTEK NOVÉHO SLUNCE a konec starého“ (Fasti 1.161). A filozof Plinius Starší (23-79) v roce 77 po Kr. naprosto konkrétně říká, že jde o 25. prosinec: „Bruma začne při osmém stupni Kozoroha, osmý den před lednovými kalendami“(Natural History 18, 221, chap. 59).To vše je potvrzeno ještě i na konci 4.století, kdy gramatik Servius říká,že “NOVÉ SLUNCE je osmý den před kalendami ledna”(Commentary on the Aeneid of Vergil, 7. 720)

    „The New Shaff-Herzog Encyclopedia of Religious Knowledge“ o vlivu těchto svátků na stanovení data vánoc uvádí: „Pohanské Saturnálie a BRUMÁLIE byly příliš hluboce zavedeným a oblíbeným zvykem, než aby je křesťanský vliv odstranil. Uznání neděle císařem Konstantinem jako státního svátku ([dies solis, den slunce] Foiba /tj. Apolóna; p.m/ a Mithry a dne Páně), spolu s vlivem manicheismu, který identifikoval Syna Božího jako hmotné Slunce, mohlo křesťany čtvrtého století přivést k tomu, aby považovali za vhodné ustanovit narozeniny Syna Božího v časové shodě s narozeninami hmotného Slunce. Pohanský svátek s jeho vzrušením a radovánkami byl tak populární, že křesťané byli potěšení ze záminky, která jim dovolovala pokračovat v oslavě tohoto svátku s malou změnou v duchu či způsobu. Křesťanští kazatelé ze Západu i Blízkého východu protestovali proti nevhodné povrchnosti, se kterou se Kristovy narozeniny slavily, kdežto křesťané Mezopotámie obvinili své západní bratry KVŮLI PŘIJETÍ TOHOTO POHANSKÉHO SVÁTKU JAKO KŘESŤANSKÉHO Z MODLÁŘSTVÍ A UCTÍVÁNÍ SLUNCE." (Samuel Macauley Jackson, /Michigan, 1908/, p. 48)
    Tento citát zároveň ukazuje, že s kritickou tezí o závislosti vánoc na pohanském svátku slunovratu nepřišli JAKO PRVNÍ vědeckými hypotézami vyzbrojeni protestanté 18. století (např. egyptolog Paul Ernst Jablonski 1693-1757), ani jezuitský expert na hagiografické prameny Jean Hardouin (1646-1729) v témže století, ani jezuitský učenec Petavius (1583–1652) nebo puritáni v 17. století, ani reformátoři 16. století, ani neznámý syrský pisatel z 12. století (v poznámce díla mnicha Dionysia bar Salibiho), ale jak posledně uvedená encyklopedie uvádí, šlo o mezopotamské křesťany, kteří byli současníky tehdejšího dění. Také The Encyclopedia Britannica /1946 ed./, ve stati “Christmas“ uvádí přesně tytéž důvody - „UCTÍVANÍ SLUNCE A MODLÁŘSTVÍ“ - kterými syrští a arménští křesťané obviňovali římské křesťany jako SOUDOBÍ ÚČASTNÍCI nově zaváděného solárního data 25. prosince.

    OdpovědětVymazat
  20. Význačná archeoložka Jacquetta H. Hawkes napsala:
    „Nemyslím, že jde o přehnané tvrzení, když se řekne, že ve čtvrtém století a též nějaký čas poté, platilo pro velmi mnoho lidí západní říše naprosté splynutí státního křesťanství se státním slunečním kultem. Členové východní církve vskutku vyčítali těm západním, že NEJSOU LEPŠÍMI NEŽ POHANŠTÍ UCTÍVATELÉ SLUNCE. Výběr 25. prosince pro Kristovo narození přinesl zvláštní problém, protože to byl den zimního slunovratu, kdy byly slaveny BRUMÁLIE, svátek narození Neporazitelného slunce." („Man and The Sun“ /Cresset, 1962/, p. 202)

    Podobné soudobé protesty se však objevily také i na Západě přímo na apeninském poloostrově. Univerzitní profesor starověkých náboženství Witold Tyloch o tom napsal:
    „Ovšem ještě na konci 4. století biskup Filastrius z Brescie, považoval ty, co slaví 25. prosince vánoce jako podezřelé z hereze a PODLEHLÉ POHANSKÝM VLIVŮM“ (Týdeník „Argumenty“ č. 51-52/ 1975, čl. „Narodziny Jezusa“).

    Rovněž Vámi uvaděný spis „De solistitiis et aequinotiis“ si je také vědom pohanského slavení 25.12.:
    „Tento (den - 25. prosinec) nazývají Narozeniny Neporazitelného („Invicti Natalem”); ale kdo je tak neporazitelný („invictus”) jako Pán…? Oni to nazývají narozeninami slunce, ale Kristus je slunce spravedlnosti." ( /"Del Solst. Et Aequin." (II, str. 118, ed.1588)/

    K vašemu údaji donatistech a Augustinovi – zde se Augustin o 25. prosinci vůbec nezmiňuje. Jen vytýká donatistům odmítání svátku Zjevení Páně (6. leden) jako narušování jednoty s východními křesťany. Chápu, že Vám asi jde o tzv. argument vyplývající z mlčení, ale na tom lze jen těžko něco solidního stavět. Pro mlčení může být celá řada nejrůznějších důvodů. Augustin třeba jen nechtěl čelit námitkám o pohanském původu 25. prosince, které mu tenkrát činil i manichejec Faust, jak o tom v kontextu píše vědec J.W. Draper: „Tento pokus získat ze světa nové konvertity převzetím jejich idejí a zvyků, neprocházel bez námitek těch, jejichž rozum tento motiv rozpoznal. "Vy jste," říká Faustus Augustinovi, "nahradili oběti pohanů svými mšemi; jejich modly vašimi mučedníky, kterým sloužíte s úplně stejnými poctami. Vínem a pokrmy si snažíte obměkčit duchy mrtvých; vy oslavujete významné svátky pohanů, jejich kalendy i jejich SLUNOVRATY; a ty jste ve svých způsobech přejali beze změn. Ničím se nelišíte od pohanů, až na to, že od nich máte oddělená svá shromáždění." Pohanské obřady byly všude zaváděny. (History of the Conflict Between Religion and Science, /New York: D. Appleton, 1874/ , p. 38 )

    Petavius cituje Filokalův kalendář správně. Údaj, který o Kristově narození uvádíte Vy se nachází liturgickém oddílu Depositio martyrum (Uložení mučedníků), který je seznamem výročních slavností uložení mučedníků do hrobu, které bylo zpravidla relizováno právě v den smrti. Viz on-line http://www.tertullian.org/fathers/chronography_of_354_12_depositions_martyrs.htm

    V jiném oddílu je však ještě jeden seznam svátků (celkem 63), tentokrát římských (pohanských), kde je k datu 25. prosince uvedeno „Natalis invicti“, což bylo označení pro svátek Narození neporazitelného /slunce/ (či výročí posvěcení chrámu Neporazitelného /slunce/) a uspořádání her na jeho počest. Viz on-line http://www.tertullian.org/fathers/chronography_of_354_06_calendar.htm

    V díle „Slovník středověku“ je o tomto napsáno: „Obvykle když křesťané slavili natalis [narození] světce neboli mučedníka, tak to byla jeho smrt čili nebeské narození, ale v tomto případě bylo natalis přiřazeno Mesiášovo pozemské narození, v přímé konkurenci s pohanským natalis [natalis Solis invicti – narození neporazitelného Slunce]" (The Dictionary of the Middle Ages, pp. 317-318)

    Děkuji za vaši velkou trpělivost všechny ty citáty učíst. Budu vděčný za jakokoli Vaši připomínku k tomuto tématu.

    Laický badatel Danny

    OdpovědětVymazat
  21. Díky, Danny, za obšírné odpovědi a překlady z anglických zdrojů.

    @"Domnívám se, že by neměla být nadhodnocována duchovní úroveň křesťanů 3. století." Nikdo ji tu nenadhodnocuje. Byli stejně dobří a špatní jako křesťané 21., stejně jako 1. století.

    @"Před časem jsem objevil různé doklady svědčící, že ne všude byla důsledně definována křesťanská identita v opozici vůči kulturnímu prostředí či ve vztahu k jiným náboženstvím." Nikde není řečeno, že by křesťanství muselo být důsledně opozicí vůči svému kulturnímu prostředí či náboženstvím. To jeho identitu netvoří. Nezapomínejte, že vedle evangelního „kdo není s vámi, je proti vám“ tam naleznete i „kdo není proti nám, je pro nás“ (Mk 9, 40).

    @Řehoř Divotvůrce: To, co uvádíte, nevypovídá o Řehořově nekřesťanství. Kdybychom neznali některé nauky, např. filologii či archeologii, nebudeme dnes schopni Písmu porozumět tak jako tak. Budu-li chtít člověku, který je zběhlý ve filosofii (což je dnes málokdo) přiblížit evangelium, nejspíše budu muset znát, jaké jsou jeho filosofické názory, abych mohl poukázat na možné omyly v jeho nauce. Snaze alexandrijské školy porozumět řecké filosofii pak lze mnohem snáze rozumět jako evangelizačnímu úsilí namířenému proti gramotným lidem zběhlým ve filosofii. Nicméně argument s Řehořem považuji za irelevantní, vždyť já se na něj taky neodvolávám. Stejným způsobem, že v 1. století existovali křesťané pochybného zrna, jako například Ananiáš a Safira, případně různí sektáři v listech Janových a Apokalypse, byste diskreditoval i prvotní církev, což zřejmě nechcete.

    @"Efektivní evangelizace": neshledávám principielně nic špatného na tom, že někdo nejprve slouží modlám, a posléze Bohu. „Ale co na tom! Jen když se jakýmkoli způsobem, ať s postranními úmysly, ať upřímně zvěstuje Kristus; z toho se raduji a budu radovat“, mohu říci já, stejně jako Apoštol (Flp 1, 18).

    @Caesar Baronius (přelom 16. a 17. století je již zcela jistě novověk, nikoli středověk): v zásadě totéž, jde přece o opuštění kultu model k opravdové bohopoctě. Není nic špatného na tom, že přejdu k věcem lepším a dokonalejším. Proč Vás to pohoršuje? I Apoštol dovoloval křesťanům jíst maso obětované modlám, vždyť modly ani bohové tohoto světa nic nejsou a jest jen jeden Bůh.

    OdpovědětVymazat
  22. @Slavení Vánoc ve 3. století: Navzdory Vašim námitkám jsem si jist, že křesťané, alespoň někde, konkrétně v Africe, slavili Vánoce jako svátek již ve 3. století, jak uvádím jak v článku, tak v diskusi, tak ještě jednou níže. Právě kvůli argumentaci podobné, jako je Tertullianova, jehož citujete, se domnívám, že pro církev bylo nepřijatelné slavit pohanské svátky – však to taky Tertullianus neschvaluje, ale kritizuje. Jako vsuvku si dovolím poznamenat, že předávání dárků na Vánoce není původně katolický zvyk, protože dárky se krajově dávaly buď na sv. Mikuláše či na sv. Lucii, tj. 6. či 13. prosince a nepletu-li se, ve středověku církev vzájemné dárky na Vánoce zakazovala právě kvůli tomu, aby křesťané nedělali totéž co pohané.

    @New Shaff-Herzog: bezpochyby zajímavý odkaz, nicméně bohužel bez antických pramenů, jsem tedy skeptický (tedy to, co píšete verzálkami). Zároveň se domnívám, že Jacksonovo tvrzení dost zpochybňuje jeho převzatá teze o zkorumpované a zpohanštělé církvi ve 4. století, která a) neodpovídá obrazu církve ve 4. století, jak ji znám, b) by se pod ní většina odborníků na církevní dějiny nepodepsala. Je mi otázkou, zda Jackson spíše nechce polemizovat jako presbyterián se současnou katolickou církví, případně dokonce s praxí slavení Vánoc. Ale jak jsem řekl, a Vy jste to nevyvrátil, doklady o slavení Vánoc tu máme už ze 3. století (viz výše), stejně jako pokusy stanovit datum jeho narození, nikoli pod vlivem kultů 4. století či Konstantina, nýbrž z důvodů jiných, o nichž již dříve.

    @Hypotézy (Dionýsios bar Salibi, mezopotámští křesťané): dobrý bod, nicméně pramen existuje? EB 1946 uvádí nějaký pramen?

    @J. H. Hawkes: Vaše „význačná“ archeoložka se mýlí už v premisách: křesťanství se stává de facto státním náboženstvím až v 5. století. Proti jejím tvrzením hovoří už jen vysoké procento pohanů mezi nejvyššími císařskými úředníky až do posledních let 4. století. Proto není možné, aby západním křesťanům splývalo náboženství se slunečním kultem.

    @Philastrius z Brescie: Tyloch špatně četl. Text v de haeresibus 140 (PL 12, 1273) zní: „ Sunt quidam dubitantes haeretici de die Epiphaniorum Domini Salvatoris qui celebratur octavo idus Januarias, dicentes solum Natalem debere eos celebrare Domini octavo kalendas Januarias, non tamen diem Epiphaniorum, ignorantes quod sub lege et secundum Salvator carnaliter omnia in se et de se consummabat, ut et nasceretur VIII kal. Jan. et appareret VI.“ Jinými slovy, Philastrius nekritizuej ty, kdo slaví Vánoce 25. prosince, ale pouze ty, kdo neslaví Narození Páně 25. prosince a Epifanii 6. ledna.

    @De sol. et aeq.: A co? Však já nezpochybňuji, že pohané 25. prosince opravdu slavili naroniny Sol invictus.

    OdpovědětVymazat
  23. @Augustin a donatisté: Teorie je poměrně rozšířená a přijímaná: bližší vysvětlení viz Lawler, Introduction k Augustinovým vánočním promluvám, s. 9-11: http://bit.ly/gEBqJd. I argumenty ex silentio mohou být poměrně silné. Draper se ve své knize, nepletu-li se, snaží pouze ukázat, že křesťanství je v rozporu s vědou a rozumem, argumentace tomu bohužel odpovídá. Já sám si nedovedu představit, jak by donatisté mohli začít slavit Narození Krista společně s katolíky.

    @Petavius: No výborně, to jsem netušil, že na CCEL je latinský text. Nemyslíte, že oddělení obou kalendářů je zde dostatečně výmluvné?

    @Dictionary of the Middle Ages: Konkurence to bezpochyby byla. Je ovšem otázka, zda a) křesťané jen přebarvili pohanský svátek křesťanskými barvami (nesouhlasím), zda b) jej církev zavedla jako přímou konkurenci pohanským kultům (vysoce nepravděpodobné) či c) zda jde o prostou shodu okolností (souhlas).

    Díky za Vaši trpělivost a snahu přijít na kloub. Na závěr si dovolím pár otázek k tématu: Vy si opravdu myslíte, že dnešní katolíci slaví Ježíšovy narozeniny? Není to spíš tak, že je to den, kdy slaví, a to liturgicky, bohoslužebně, příchod Božího Syna na svět? V čem je tedy toto bohoslužebné slavení pohanské? Jakou má souvislost s pohanskými oslavami slunovratu? Opravdu se domníváte, že dnes katolíci uctívají o Vánocích Slunce? Opravdu si myslíte, že slavíme Saturna jako staří Římané?

    S přáním všeho dobrého a Božího požehnání dv.

    OdpovědětVymazat
  24. Hezký večer Davide.

    Ve Vašem dnešním příspěvku ze 17:34 hod. mi jednotlivých bodech odpovídáte na první z mých odpoledních komentářů, kde popisuji metody pokřešťanšťování pohanů třetího století Řehořem Thamaturgem(Divotůrcem). Citáty ukazují, že již tenkrát církev pozměňovala svátky pohanských bohů na svátky křesťanských mučedníků. Z nějakého důvodu se tento můj první odpolední příspěvek na této stránce nezobrazil, byť na něj odpovídáte. Máte možnost jej tedy zařadit nebo potřebujete jej poslat znovu?

    Máte pravdu, že se s pomocí Boží snažím přijít věcem na kloub. Všechny vaše připomínky - za něž Vám úpřimně děkuji - považuji za nepřehlednutelné a pokusím se je řádně promyslet, promodlit a pokud budu umět tak i zodpovědět.

    Laický badatel Danny

    OdpovědětVymazat
  25. Milý bratře Davide,
    děkuji za korektní zobrazení mého příspěvku. Než odpovím na některé z Vašich závažnějších námitek, dovolte mi prosím v základních tezích ukázat, jak bych Váš článek koncipoval dle mě známých faktů.
    - 25. prosinec byl mithraisty slaven v římské říši již v 1. STOL. PŘED KRISTEM. Přibližně ve stejné době čím dál tím víc do římské říše z východu pronikaly i další solární kulty, slavící narození svých bohů 25. prosince
    - POHANÉ SPOJOVALI NAROZENÍ BOHA SLUNCE S TÍMTO DATEM MNOHEM DŘÍVE, než křesťan Sextus Iulius Africanus roku 221 výpočty naznačil, že se Kristus narodil 25. prosince
    - Tento jediný relevantnější údaj z třetího století (Chronografiai z roku 221) VZNIKÁ ZA SITUACE, KDY JEHO AUTOR JE OBKLOPEN RŮZNÝMI POHANSKÝMI VLIVY. Sám jej řadu let v mithraistické armádě mohl ještě jako pohan slavit, autor pak po své příklonu ke křesťanství přibližně 5 let studuje ve městě, kde se minimálně od 3. stol. př. Kr. mezi pohany 25. prosinec slaví, jeho křesťanští učitelé sami učí různé astrologické bludy o živoucích kosmických tělesech, ovšem přesné datum Kristova narození neznají – disponují mnoha různými daty, je v osobním kontaktu s císařem Elagabalem, který nastoluje na oficiální úrovni v římské říši syrský kult slunce, v němž je odedávna oslavován 25. prosinec
    - křesťané třetího století oslavovali DEN SMRTI svých mučedníků, nikoli dny jejich narození
    - křesťané třetího století oslavovali Kristovu smrt eucharistií, ale nemáme žádný bezpečný důkaz, že by již ve třetím století slavili Kristovo narození
    - Někteří křesťané JIŽ NA ZAČÁTKU TŘETÍHO STOLETÍ často slaví i slunovratový 25. prosinec (Brumálie) i jiné pohanské svátky
    - Někteří KŘESŤANŠTÍ MISIONÁŘI již někdy kolem poloviny třetího století POKŘESŤANŠŤUJÍ SVÁTKY POHANSKÝCH BOHŮ a usnadňují tak vstup pohanů do církve
    - Definitivní rozhodnutí církve v Římě kolem r. 330 pro stanovení data vánoc na 25. prosinec bylo určujícím předpokladem pro šíření vánočního svátku do dalších míst
    - Obvinění z řad křesťanů o závislosti data vánoc na svém pohanském původu nepocházejí až z 18. století, ale OD MEZOPOTAMSKÝCH KŘESŤANŮ již z dob zavádění tohoto solárního data. Toto tvrzení je poté opakováno i jinými aktéry v dalších staletích
    - Stanovisko o pokřesťanštění pohanských oslav slunovratu je zastáváno mnohými katolickými historiky i nejvýznamnějším papežem moderní doby Janem Pavlem II.
    - Nejen „bibličtí křesťané“, ale také KATOLIČTÍ ODBORNÍCI POUKAZUJÍ NA FAKT, ŽE CÍRKEV ÚMYSLNĚ PŘEJALA I MNOHÉ JINÉ POHANSKÉ ZVYKY A SVÁTKY do své liturgie a obřadů
    - Chytrý nápad umístit Kristovo početí do velikonoc (25. březen- rovnodennost) byl vynikajícím odrazovým můstkem, (25. březen- rovnodennost), jak nádherně vypadajícím křesťanským obalem vyšňořit starý pohanský zvyk - oslavit o slunovratu svatý den. OSLAVA PŮVODNÍHO SVATÉHO DNE ZŮSTALA a nová přizpůsobená ideová výbava pomohla uklidnit svědomí

    OdpovědětVymazat
  26. @ 25. PROSINEC VE VAŠEM ČLÁNKU – trochu se přehlíží skutečnost, že mezi křesťany ve třetím století kolovala CELÁ ŘADA RŮZNÝCH DAT KRISTOVA NAROZENÍ, která také měla různá logická a zbožná zdůvodnění
    – z pěti vámi uváděných zdrojů je 25.12. NAZNAČEN jen ve dvou případech, přičemž oba je nutno dopočítat s nadějí, že těhotenství trvalo PŘESNĚ 9. měsíců. Druhý je již příliš pozdního vzniku („Chronografiai“ z r. 221 a „De solistitiis et aequinotiis“ z pol. 4. stol.). ŽÁDNÝ z údajů však výslovně nehovoří o SLAVENÍ tohoto dne.
    1, Hippolitus - Comm. in Dan. IV, 23. - z r. 2O4
    „Středa 25. Prosince“ – téměř jistá interpolace (úmyslná dodatečná změna z pozdějších dob). Tento fakt potvrzují i SOUDOBÍ AUTOŘI, kteří říkají, že váha důkazů hovoří pro „2. Duben“ jako původní Hyppolitův údaj. Viz on-line
    http://books.google.cz/books?id=6MXPEMbpjoAC&pg=PA81&lpg=PA81&dq=%22it+show+signs+of+strain%22&source=bl&ots=becbc2b2hB&sig=B4_LUbA4s1jV4yLAowYlw5kGR-c&hl=cs&ei=_S4eTZewJ8238QOe9OSZBQ&sa=X&oi=book_result&ct=result&resnum=5&ved=0CDcQ6AEwBA#v=onepage&q=%22it%20show%20signs%20of%20strain%22&f=false
    2, SEXTUS IULIUS AFRICANUS - CHRONOGRAFIAI z r. 221 nebo 222 – i když zde není 25. 12. výslovně jmenován, je uvedeno, že 25. březen byl datem Kristovy smrti i zvěstování jeho vtělení. To by mohlo ukazovat na 25. prosinec jako den narození. Autor je trvale obklopen pohanskými vlivy - viz výše. Možná věřil, že tak snadněji zaujme pohany pro křesťanství.
    3, dílko de Pascha computus z roku 243 - Tento anonymní autor VŮBEC NIC NEŘÍKÁ O 25. PROSINCI, ale tvrdí, že SE KRISTUS NARODIL 28. BŘEZNA jen proto, že dle židovské tradice 28. březen byl čtvrtý den stvoření, kdy bylo vytvořeno slunce
    4, SPIS DE SOLISTITIIS ET AEQUINOTIIS (polovina 4. stol.) – zmiňuje 25. březen jako početí i smrt Krista, ale dále již jasně polemizuje s pohanským slavením 25. 12. a snaží se vymezovat vůči „neporazitelnému slunci“. Spis je příliš pozdní, než aby se mohl stát impulsem k zahájení křesťanského svěcení 25. prosince. JDE O DODATEČNÉ ZDŮVODNĚNÍ PŘEDLOŽENÉ K OSPRAVEDLNĚNÍ a POPULARIZACI JIŽ NOVĚ NASTOLENÉHO DATA.
    5, Augustin - sermo 202 (kolem r. 412) – VŮBEC NIC SE ZDE NEHOVOŘÍ O 25. PROSINCI a už vůbec ne o jeho svorném slavení oběma skupinami před r. 311. Zde se jen vytýká donatistům neslavení svátku Zjevení Páně (6. leden) jako narušování jednoty s východními křesťany. Jedním z dobrých důvodů proč nevytýkat donatistům neslavení 25. Prosince, mohl spočívat v tom, že ani východní apoštolské stolce v Alexandri i a Jeruzalémě ještě ani v roce 412 vánoce o 25. prosinci ještě neslavily. Stalo se tak až v roce 432 a 439(resp. 635). JEDINÝ JISTÝ FAKT VYPLÝVAJÍCÍ Z TOHOTO MÍSTA JE, ŽE 6. LEDEN NEBYL PŘED ROKEM 311 DONATISTY SLAVEN.

    OdpovědětVymazat
  27. Milý bratře Davide,
    Trochu něco o sobě. Jsem kristovcem, který věří na pravé božství i pravé lidství v osobě našeho Spasitele Pána Ježíše Krista. Vážím si toho, že můžeme spolu otevřeně diskutovat a vést jakýsi neoficiální ekumenický rozhovor o tomto historicko-věroučném tématu. Jsem opravdu jen laický nadšenec (ženatý podnikatel s dítětem- dvouletou holčičkou) bez formálního teologického vzdělání, ovšem s poměrně rozsáhlou knihovnou (téměř 8000 svazků různého zaměření). Vy kněz, akademik vybavený latinou a biblickými jazyky, s velmi snadným přístupem k patristickým zdrojům. Věřím, že i tak naše diskuze může mít vzájemně obohacující přínos, protože Duch Kristův pracuje za hranicemi všech konfesí. Také mi prosím promiňte, že tu a tam dělám chyby. Netušil jsem třeba, že "Bollandist" není vlastní jméno a v soustředění na některé momentálně důležitější aspekty jsem přehledl , kdy začíná novověk. Samozřejmě také platí, že naše křesťanská identita není založena na opozici vůči jiným náboženstvím, jak jsem se chybně vyjádřil. Křesťan, i když se nemá „připodobňovat světu“ /Řím 12,2/, tak není „vzat z tohoto světa“/Jan 17/ a má být pro své okolí kvasem a solí, jak to nádherně popsal Ježíš ve svých podobenstvích. (Ježíš je nesrovnatelně krásný!)

    K jiným připomínkám:

    @Připouštím, že Tyloch asi mohl špatně číst katalog hereziologa Filasteria (cca 330-397). Přišlo mi trošku divné, že jeho tvrzení nikde jinde nenacházím potvrzeno. Mohl byste prosím Davide, ten Filasteriův latinský výrok přeložit slovo od slova, abych mu mohl rozumět přesně?

    @Zde je Vámi požadovaný citát dokládající, že kritická teze o zavedení oslavy narození Krista v době zimního slunovratu má souvislost s pohanskými oslavami Slunce existovala ve 12. století.
    Poznámka neznámého syrského pisatele, který v díle mnicha Dionysia bar Salibiho (zemřel 1171 n. l.) „Expositio in Evangelia“ uvádí:

    „Bylo mezi pohany zvykem oslavovat 25. prosince narozeniny slunce, kdy roznítili ohně na znamení veselí. Těchto obřadů a hýření se také účastnili křesťané. Když si tedy učitelé církve všimli, že křesťané jsou nakloněni tomuto zvyku, svolali radu a rozhodli, že v tomto dni by mělo být oslavováno pravé Narození." (Ramsay MacMullen,"Christianity and Paganism in the Fourth to Eighth Centuries", /Yale 1997/, p. 155)

    OdpovědětVymazat
  28. @K mezopotamským křesťanům – ta jejich obvinění z modlářství a uctívaní slunce vůči západním bratrům v souvislosti s křesťanským slavením vánoc určitě někde existují. Kromě Jacksona, Enc. Brit. a Hawkes, jsem něco velmi podobného našel i u A. T. Jonese v„The Great Empires of Prophecy From Babylon to the Fall of Rome“ /1898/, str. 579.580, který v druhé polovině věty cituje církevního historika Neandera:

    „Tento svátek … byl tak svědomitě následován, že byl vlastně uváděn „jako obvinění proti křesťanům katolické církve, že oslavují slunovrat spolu s pohany.“ -- Neander. /14/ (14 [str. 580] Neander - "History of the Christian Religion and Church," sekce iii, část ii, div. iii, ods. 21-23, a poznámky.)

    Vždyť i římský biskup-papež Lev Veliký (440-461) v jednom vánočním kázání neměl problém přiznat: „Jsou mezi námi takoví, kteří se domnívají, že tento náš slavnostní sváteční den je ctihodný ani ne tak kvůli narození Krista, jako kvůli narůstání nového slunce“ (Leo the Great, Sermo 22: in nativite Domini, 2, 6 (PL 54, 198B) XXI., 6)

    EB (ed. 1946) ještě uvádí, že k dalším výtkám arménských a syrských křesťanů patřilo, že 25. prosinec byl vynalezený učedníky Cerinthuse (heretik a současník apoštola Jana)

    Také Ilustrovaná Encyklopedie náboženských obřadů připouští jakési protesty v řadách starověkých křesťanů, když uvádí: „Přirozeně to podléhalo vážným výtkám v rané církvi a i přes skutečnost, že Ježíš Kristus a svatí postupně nahradili božstva pohanů, bylo to dlouho považováno za neshodné s křesťanským ideálem. Nicméně, svátek byl v lidové oblibě příliš silně zakořeněn, než aby mohl být zrušen a církev nakonec udělila nezbytné uznání, domnívaje se, že když Vánoce nemohly být potlačeny, tak by měly být na počest křesťanského Boha uchovány." („Man, Myth & Magic“ /1995/, Vol. 3, p. 418)

    @ Sextus Julius Africanus a jeho život před a po konverzi ke křesťanství. Sklon vracet se ke starým modlářským zvykům je v některých případech tak silný, že se někdy jeví jako téměř nevykořenitelný. Vzít do úvahy tuto MOŽNOST i v případě Julia Africana mi nepřipadá nekorektní. Kolik jiných dávnověkých i středověkých téměř nevykořenitelných pověrečných zvyků je z 25. prosincem spjato dodnes… (štědrovečerní talíř navíc pro duši zesnulého příbuzného, vyhlížení zlatého prasátka, pověra, že dárky nosí malý „ježíšek“ apod.)

    Např. i Augustinovo stádo zápolilo s podobnými problémy. V kázání z 25. prosince 401 (PL 46, 996), musel své posluchače napomínat:

    „Zastavte tyto poslední svatokrádeže, zastavte toto bláznění po marnostech a nesmyslných hrách, zastavte tyto ZVYKY, které se sice již nekonaly k poctě démonů, STÁLE VŠAK NÁSLEDUJÍ RITUÁLY DÉMONŮ…Včera, po večerní pobožnosti, celé město bylo v plamenech smrdutých ohňů, celá obloha byla zahalena dýmem! Pokud si nevážíte náboženství, alespoň myslete na zlo, které činíte společenství. Víme, bratři, že to jsou děti, kdo to prováděl, ale jsou to rodiče, kteří jim museli dovolit hřešit.“(F. Heim, Solstice d’hiver, solstice d’ete dans la predication chretienne du ve siecle. Latomus 58 /1999/, p. 649)

    OdpovědětVymazat
  29. Nově získáni křesťané již v 1.stol n.l. měli podobný problém, když měli sklon vracet se k zvykům spjatým s daty své předchozí pohanské víry. Apoštol Pavel musel církev v Galácii i Kolosech napomínat těmito slovy:
    „DŘÍVE JSTE však neznali Boha a BYLI JSTE OTROKY BOHŮ, kteří ve skutečnosti bohy nejsou. Nyní jste však Boha poznali; lépe řečeno: byli jste od Boha poznáni. Jak to, že se zase NAVRACÍTE k těm bezmocným a ubohým mocnostem (ř:STOICHEIA) a chcete se jim dát znovu do otroctví? Dodržujete ustanovení pro dny a měsíce, období a roky! Bojím se, aby úsilí, které jsem vám věnoval, nebylo nakonec nadarmo." (Gal 4,8-11) „Dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl prázdným a klamným filosofováním, založeným na lidských bájích, na vesmírných mocnostech (ř:STOICHEIA), a ne na Kristu." (Kol 2,8)
    STOICHEIA = prvky hmotného světa, kosmická tělesa jako slunce, měsíc, planety a hvězdy, za nimiž dle astrálních spekulací stojí duchové (andělé, démoni, božstva), kteří je oduševňují – viz slovníky k řeckému NZ nebo i populární http://helenhall.net/music/stoicheia/.

    Juliův křesťanský učitel Origenes i jeho pomocník Herakles studovali filosofii u tehdejšího slavného Alexandrijského filosofa Ammónia Sakky, zakladatele novoplatonismu. Eusebius o Origenovi uvádí jedno svědectví, že „Platón mu byl STÁLÝM společníkem. STÁLE měl po ruce spisy…nejproslulejších pythagorejců. Používal i knihy Chairémona stoika a Kornuta, OD KTERÝCH SE UČIL VÝKLADU ŘECKÝCH MYSTÉRII A PŘENÁŠEL JE NA ŽIDOVSKÉ SPISY.“ Jednou věcí je seznámit se zásadami filosofie a úplně jinou “výklad řeckých mystérii přenášet na židovské spisy“ a přebírat tak od pohanů některé falešné nauky. Origenes kromě bludu o preexistenci nesmrtelných lidských duší např. také věřil, že Kristus zemřel i za takové rozumné bytosti jako jsou „slunce měsíc a hvězdy“, vždyť „nebeská tělesa duši mají, protože přijímají příkazy od Boha, což dělají jen oduševnělé bytosti…Je tedy jasné, že hvězdy mají duši a rozum.“ (viz Jacquetta Hawkes „Man and The Sun“ /Cresset, 1962/, p. 201; cit. Pavel Milko „Origenes učitel“/2008/, str. 21.149) To jsou hodně podobné omyly těm, před kterými varoval ap. Pavel v Kol 2,9: „Dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl prázdným a klamným FILOSOFOVÁNÍM, založeným na lidských bájích, na VESMÍRNÝCH MOCNOSTECH (ř:STOICHEIA), a ne na Kristu.“

    Sextus Iulius Africanus i Řehoř Thamaturgos hluboce pili z filozofických vědomostí nabitého zdroje (Origena), který byl o pár století později oficiálně církvi prohlášen jako bludař. Není tedy bez zajímavosti, že jeden jako první známý dobře doložitelný křesťanský autor stanovil Kristovo narození na datum římského slunovratu a druhý je první známý doložený křesťan, který svátky pohanských bohů pokřesťanšťoval (dovolujíc při nich pohanské radovánky s obžerstvím a opilstvím). To vše se odehrává v nedalekých časových kategoriích navazujících na dobu, kdy Tertulián křesťany napomíná kvůli ČASTÉMU slavení zimní pohanských svátků včetně slunovratových Brumálíí a Origenes hovoří o lidech „kteří slaví pohanské svátky, i když jsou křesťany“ (Homilie na knihu Jozue VIII 4) a odsuzuje nápad slavit narozeniny Krista krále jako „obyčej hříšníků a pohanů“ (Homilies on Leviticus, viii. 3.2).

    Zde je vidět, že Origen měl ještě určitou soudnost a „brzdy“, kdežto někteří jeho žáci už nikoli. I když Origen „obloupil Egypt o jeho vědu“ jak s oblibou říkával (a žel při veškeré opatrnosti zašel i tak dál než bylo zdrávo), tak si stále uvědomoval jisté nepřekročitelné hranice. Okrást o zlato egyptskou vědu, nebylo pro něj totéž jako okrást Egypt o jeho liturgické zvyky a data. Stále ještě rozpoznával, že přenášení pohanských liturgických praktik do pravé víry je něco, před čím byli ti, co vyšli z Egypta a měli dobýt Kanaán jasně Bohem varováni:

    OdpovědětVymazat
  30. „Dej si pozor, abys neuvízl v léčce, která po nich zbude, až budou před tebou už vyhlazeny: abys nevyhledával jejich bohy a neřekl: "Jak sloužily tyto pronárody svým bohům, tak to budu dělat i já!" Něco takového nesmíš udělat PRO Hospodina, svého Boha, neboť všechno, co ony činily pro své bohy, Hospodin nenávidí jako ohavnost;“ (Deuteronomium 12,30.31)

    Zde je vidět, že Hospodinu se nemá vysluhovat bohoslužba za pomocí „cizího ohně“, tedy liturgií či „svatými dny“ pocházejícími z nesvatých zdrojů. Pojďme se ještě nachvíli podívat do egyptské Alexandrie, kde konvertovaný mithraista Sextus Iulius Africanus studoval a co na něj dál mohlo působit.

    Kyperský biskup Epiphanius ze Salaminy (cca 310-403), v roce 375 o Alexandrijském slavení 25. prosince napsal:
    „V tomto dni (zimní slunovrat 25. prosince), to jest v osmém dni před lednovými kalendami, Řekové - mám na mysli modloslužebníky - slaví svátek, který Římané nazývají Saturnálie, Egypťané Krónie, a ALEXANDRIJCI Kikéllie. Důvodem je to, že tento osmý den před lednovými kalendami tvoří rozhraní, v němž nastává slunovrat; den opět se začne prodlužovat a slunce svítí déle a světlo stále roste." (Lékárnička proti herezím - Panarion haereses, 51, 22, 3 - 8 / in GCS II, p. 285/)

    Historička a religionistka PhDr. Iva Doležalová ve své odborné studii obecně naznačila, jak to mohlo na bývalého mithraistu působit:
    „Neméně významným faktorem … bylo zvláště v průběhu 3. století, také silně se rozvíjející antické uctívání slunce a slunečních mysterií ISIDY A MITHRY a v neposlední řadě jejich SILNÁ PŘITAŽLIVOST. /…/ Na východě měla již zmíněna Kikellia dobu svého slavení zakotvenou na 25. prosince. A tento Isidin svátek byl rozšířen prakticky PO CELÉM HELÉNISTICKÉM SVĚTĚ. (Kabinet pro studia řecká, římská a latinská ČSAV, Praha 1986 „Pronikání polyteistických prvků do pok. křesťanství“)

    Religionista Karel Zlámal ve shodě badatelem E. Nordenem a K. Hollem napsal: „O slavnosti, která byla konána v ALEXANDRII, víme s několika pramenů (hlavním pramenem jsou spisy Macrobia, Epiphania a snad též Claudiana) toto:
    V noci z 24. na 25. 12. shromáždili se věřící v podzemní místnosti. Zde se konaly O PŮLNOCI zasvěcovací obřady. Při svítání opouštěl zástup mystů obřadní síň (adyton) v procesí, v jehož čele byla nošena SOŠKA DÍTĚTE JAKO SYMBOL PRÁVĚ ZROZENÉHO BOHA SLUNEČNÍHO. Jakmile první paprsky sluneční ozářily věřící, zazněl jejich chvalozpěv: „Panna porodila, světla přibývá“. Tyto slavnosti se pravděpodobně datují již z doby Ptolemeů (3. stol. př. l.; p.m.).“

    Zajímavé je, že soška malého dítěte se sluneční svatozáří se o 25. prosinci v kostelích nosí dodnes.

    OdpovědětVymazat
  31. Církevní historik (anglikán) W. K. Lowther Clarke napsal:
    „Datum vánoc spadá zpět do dávného starověku. 25. prosinec byl významný jako zimní slunovrat. Byl oslavován jako narozeniny MITHRY a Sola Invictus. Ve formě svátku Kikellia může být zpětně sledován v ALEXANDRII do roku 239 př. nl." (W. K. Lowther Clarke, ed., Liturgy and Worship /New York: Macmillan, 1932/)

    Znalkyně starověkých jazyků a teoložka Susan K. Roll, Ph. D. o tomto datu napsala:
    „V kalendáři Canopus, z roku 239 př. nl., se zápis "Narozeniny Slunce. Světlo roste" objevuje u data slunovratu, ukazujíc určitou představu o slunci umírajícím a ZNOVUZROZENÉM JAKO DÍTĚ." (Toward the origins of Christmas, by Susan K. Roll, p. 33; cf. Baumstark Liturgie comparée, 169)

    Už řecký historik Plutarch (46-120 p. Kr.) totiž poznamenal, že Isidin syn Horus - neboli svou řeckou podobou jména "Harpocrates se narodil o zimním slunovratu, nehotový a dítěti podobný" (Plutarch's Morals: Theosophical Essays, trans. by Charles William King, [1908], p. 56).

    Mám za to, že Juliův chytrý nápad umístit Kristovo početí do velikonoc (25. březen- rovnodennost) byl vynikajícím odrazovým můstkem (25. březen- rovnodennost), jak nádherně vypadajícím křesťanským obalem vyšňořit starý pohanský zvyk - oslavit o slunovratu svatý den. Oslava původního svatého dne by tedy zůstala a nová ideová výbava mohla pomoci uklidnit svědomí. Julius pro podobnou praxi JEN PŘIPRAVIL teoretické základy. Nemáme žádný jasný výslovný důkaz o tom, že křesťané ve třetím století 25. prosince slavili Kristovo narození, i když Origenův výše zmíněný výrok z Homilies on Leviticus, viii. 3.2, dává tušit, že nemusel reagovat jen na pouhý názor, ale možná již na nějaký praktický pokus. A velmi zajímavý nález z poloviny třetího století je i ten, o kterém New Catholic Encyclopedia /1967/ říká:

    „Mimo jiné, SOL INVICTUS BYL PŘIJAT KŘESŤANY V KŘESŤANSKÉM SMYSLU, kdy je Kristus znázorněn jako Apolón/Hélios v hrobce (r. 250), objevené pod bazilikou sv. Petra ve Vatikánu.“ (v hesle „Konstantin Veliký“)

    Univerzitní profesor starověkých dějin Gordon J. Laing napsal:

    "Během DRUHÉHO, TŘETÍHO a čtvrtého století dosáhly kulty Slunce veliké obliby. V náboženském světě, ve kterém křesťanství bojovalo o místo, tvořili UCTÍVAČI SLUNCE JEDNU Z VELKÝCH SKUPIN. MNOHO z nich bylo získáno pro křesťanství A PŘINÁŠELI SI DO SVÉ NOVÉ VÍRY ZBYTKY STARÉHO NÁBOŽENSTVÍ. /…/ Zrovna naše Vánoce připadají na den svátku populárního římského boha slunce." (Gordon J. Laing, Survivals of Roman Religion /New York: Longmans, 1931/, p. 192)

    @Tertulián - nedlouho poté co na kraji třetího století, napomínal své bratry, že často slaví pohanské svátky včetně slunovratových brumálií, rezignoval na další jednotu s církví. Když viděl, že jeho kritika nedopadala na úrodnou půdu, vstoupil raději ke křesťanským montanistům, dávajícím důraz na morální pevnost. Tito upozorňovali na uvolněné mravy křesťanů z konce 2. století a přelomu třetího. Právě toto vzbuzovalo Tertuliánovy sympatie, byť zřejmě věděl, že v některých jiných požadavcích a zásadách jdou někdy nad rámec evangelia.

    OdpovědětVymazat
  32. Milý bratře Davide,

    ikdyž pocházím z protestantského prostředí, které si je vědomo své identity a odlišností, nejsem antikalolík. Miluji katolické křesťany. Už v dětství jsem si uvědomil, že jsem mohl narodit třeba v rodině našich katolických sousedů a můj životní příběh by se asi vyvíjel trochu jinak… Ve svém pohledu na Boha vycházím s biblického trinitarismu. Katolické křesťany jsem vždy obecně považoval za lidi, kteří věří v Nejsvětější Trojici (byť zatíženou některými aristolisticko -platónskými koncepty) a nikoli v nějakého pohanského boha slunce či římského Saturna. Věřím, že mezi řadovými katolíky i kněžími je řada Božích dětí, které žijí podle svého nejlepšího vědomí a svědomí v souladu s tou mírou světla jakou od Boha přijali. Nemálo z nich může svým životem i upřímností zahanbit nejednoho protestanta, který je pyšný na své „sola scriptura“, ale nežije podle něj. Bůh zná ty, kdo jsou jeho. Pokud mívám výhrady, pak je to spíše více proti některým kompromisům a praktikám katolického systému a mnohem méně vůči jednotlivým lidem. Bůh nás neodsoudí za to, že jsme žili v omylu, ale spíše za to, že jsme nevyužili jim dané příležitosti hledat pravdu a podle ní žít.

    @Netvrdím, že DNEŠNÍ katolíci o vánocích uctívají slunce, byť tomu tak v např. ve čtvrtém a pátém století v některých případech bylo. Papež Lev I. ve vánočním kázání z roku 460 (Sermo XXVII) řekl:
    „Stejně NĚKTEŘÍ KŘESŤANÉ, pokládají to za správné takto činit - uctívat Slunce na vyvýšeninách, když ono stoupá při úsvitu - takže před vstupem do požehnané baziliky apoštola Petra, která je zasvěcená Jedinému živému a pravému Bohu, když vystoupí po schodech k vyvýšené terase, obrátí se a pokloní se směrem k vycházejícímu Slunci a se skloněnou šíji vzdají hold jeho oslnivé kouli." (NPNF H.XII, p. 140).

    To k čemu mám výhrady je závislost katolické liturgie i dogmatiky na některých lidských tradicích či filozofiích, zvycích či datech svátků v nemálo případech převzatých přímo z pohanských zdrojů. Když Áronovi synové Nádab a Abiu vnesli do starozákonní liturgie „cizí oheň“ z jiného než svatého zdroje, pak Hospodinův nesouhlas byl hodně výstražný. A podobně tomu bylo, když izraelský král Jeroboám vymyslel svá vlastní data svátků odlišných od biblického kalendáře. Katolický historik Theodore Maynard naproti tomu napsal:

    „Často bývá vznášeno obvinění…, že katolicismus je navlečen do mnoha pohanských obleků. Musí být dodáno, že katolicismus je připraven UZNAT TUTO VÝTKU - A DOKONCE SE TÍM VYCHLOUBÁ." ("The Story of American Catholicism" /New York, 1941/, p. 37)

    @Pokud je věřím, že „modla nic není“, tedy že je to „nicka“ jak to mnohokrát říká již SZ, pak ji nepotřebuji. Mohu ji zničit nebo třeba sníst(maso obětované bohům). Nemám důvod ji slavnostně vztyčovat uprostřed svatopetrského náměstí a přitom pod trestem smrti vyhlašovat posvátné ticho, jak to učinil roku 1586 „pontifex maximus Sixtus V.“ s obeliskem, který k uctívání slunce užívali již staří Egypťané a poté římští císařové. Snad někdo z moderních papežů pochopí, že tato pohanská relikvie patří do spíš do vatikánského muzea na ne místo, desítky tisíc lidí uctívají Hospodina.

    OdpovědětVymazat
  33. Katolický teolog, kněz a profesor Jan Wierusz-Kowalski velmi otevřeně napsal:

    „Liturgie rané církve rychle vstřebává vedle židovských prvků také prvky vypůjčené z pohanských liturgií, jakož i helenistických mystérií, které měly velký úspěch v celém tehdejším antickém světě. SKUTEČNOST, ŽE MNOHO MODLITEB A GEST KATOLICKÉHO OBŘADU POCHÁZÍ Z POHANSTVÍ, BYLO V ŘADĚ PŘÍPADŮ KÁMENEM ÚRAZU DOKONCE PRO NEJEDNOHO KATOLICKÉHO UČENCE. Avšak podrobná srovnávací díla Zielińskieho, Nordena, a z katolické strany knězů Dölgera, Prümma a též mnoha dalších spolehlivě prokázaly, že když pohané příjímali křest, aby se stali se katolickými křesťany, tak úplně nepřestávali se způsobem modlitby, ve kterém byli vychováni a se kterým byli sžiti. Křtíc pohany, křtila církev také mnoho jejich modliteb a obřadů. Například se zjistilo, že některé modlitby vznášené k Apolónovi nebo Asklepiovi přímo vešly do pokladnice liturgických modliteb, přičemž POUZE JEN ZMĚNILY JMÉNO DANÉHO BŮŽKA NA JMÉNO KRISTOVO. Četné podoby, které nalézáme mezi křesťanskou liturgií a pohanskými mystériemi se nedají uspokojivě vysvětlit ani nahodilou shodou forem vlastních všem kultům, ani křesťanským vlivem na některé formy pohanských mystérií. /…/ KATOLICKÁ CÍRKEV SI NEJEDNOU ZÁMĚRNĚ PODRŽELA JISTÉ POHANSKÉ ZVYKY. Věděla, že je pro ni snadnější tyto pohanské zvyky jednoduše pokřtít a dát jim křesťanský obsah, než je zrušit. Zde mají původ některé SVÁTKY i procesí, protože na místo pohanských slavností bylo zapotřebí vnést do křesťanského kultu nějakou obdobu. Této metody se ještě papežové drželi i v VII. století….“ („Liturgika“ /Warszawa, 1956/, str. 43-45)

    @Stav církve ve třetím století. Většinou se připomíná, že křesťané těch dob, nebyli ochotni hodit ani zrnko na obětní oltář Diany a raději zemřeli. Ovšem už tenkrát bylo nemálo takových, kteří uplatili římské úředníky a byli „v pohodě“. Církev je pak sice posléze přijala za členy zpět, a proto vznikl spor s donatisty. Prosím nahlédněme, co říkají mé zdroje o stavu církve ve třetím a čtvrtém století. A proč západním křesťanům ve 4. století mohlo splývat náboženství se slunečním kultem.


    Univerzitní profesor církevních dějin dr. Rudolf Říčan /protestant/ napsal:

    „Od konce druhého století se v církvi objevují projevy tzv. n i ž š í h o k u l t u, tj. uctívání mučedníků, světců a jejich relikvií (ostatků). Docházelo k němu pod vlivem pohanského prostředí jednak bezděčně, jednak ÚMYSLNĚ, ABY CÍRKEV POSKYTOVALA SVÝM ÚDŮM OBDOBU TOHO, ČÍM SE HONOSILI POHANÉ. Víra pak snadno klesá a vyhlíží po hmotných zárukách. Křesťanské svatyně nad hroby mučedníků měly nahradit místa kultu antických hrdinů. VÝROČNÍ SLAVNOSTI A MÍSTNÍ SVÁTKY opouštěných božstev se PŘENÁŠELY na křesťanské světce. Také užívaní amuletů a vyhlížení po zázracích svědčilo o zmaterializování víry. Lze-li na jedné straně říci, že tak církev brala přitažlivost pohanským kultům, POSKYTUJÍC LIDEM TO, ČÍM PŮSOBILY, je třeba také říci, že ODTUD VZALO POČÁTEK I HRUBÉ PORUŠENÍ KŘESŤANSTVÍ.“ („12. století církevních dějin“ /Praha 1989/, str. 119)

    OdpovědětVymazat
  34. „Katolická encyklopedie“ o tomtéž procesu uvádí:

    „Když po pronásledováních začal plynout čas, a již zde nebylo žádné aktuální měřítko, kterým by se dalo srovnávat bezpříkladné hrdinství mučedníků, NEBYLO TĚŽKÉ PŘENÉST NA KŘESŤANSKÉ MUČEDNÍKY KONCEPTY, KTERÉ VYZNÁVALY STAROVĚKÉ NÁRODY O SVÝCH HRDINECH. Tento přenos byl podpořen mnohými případy, kdy se křesťanští svatí stali nástupci místních božstev, a křesťanské uctívání nahradilo starověké místní uctívání. Toto vysvětluje VELKÝ POČET PODOB (SPOLEČNÝCH RYSŮ) MEZI BOHY A SVATÝMI. Proměna bohů ve svaté byla tak hojně prováděna, že důkazy není třeba pracně hledat." (The Catholic Encyclopedia, /1910/, Vol. 9, art. „Legends of the Saints.“)


    Římskokatolická publikace „Přehled církevních dějin I“ pro studenty teologické fakulty CMTF UP v Olomouci, v kapitole o době Konstatina Velikého uvádí:

    „Na venkově se misionáři setkali s konzervativní lidovou religionizitou. V pokřesťanšťování jim pomáhali asketičtí poustevníci, a především statkáři, kteří se během svého pobytu ve městě s křesťanstvím seznámili. Tato misie byla zdlouhavá.

    - MNOHO POHANSKÉHO MUSELO BÝT ZAŘAZENO DO KULTU
    - posvátná místa dostala křesťanskou podobu
    - pohanská božstva byla nahrazena uctíváním světců a andělů.

    Po celou dobu vlády však Konstantin respektoval antické kulty.“ (Studium na CMTF UP v Olomouci, Archív studijních materiálů z I. - V. ročníku, I. ročník, „Přehled církevních dějin I /223 kB/“, kap. „Konstantin Veliký a jeho nástupci“, str. 29.30)

    Významný historik Paul Johnson napsal:

    "Konstantin byl téměř jistě mithraistou, a jeho vítězný oblouk, postavený po svém "obrácení", dosvědčuje "boha Slunce", nebo "neporazitelné Slunce". MNOHO KŘESŤANŮ NEČINILO JASNÝ ROZDÍL MEZI TÍMTO KULTEM SLUNCEM A JEJICH VLASTNÍM NÁBOŽENSTVÍM. Oni měli Krista "řídícího svůj (sluneční; p.m.) vůz po obloze"; oni konali své bohoslužby každý den slunce (neděli), poklekali k modlitbě směrem k východu slunce a svátek narození Krista měli 25. prosince o narozeninách Slunce v zimním slunovratu. Během pozdější obnovy pohanství pod císařem Juliánem MNOHO KŘESŤANŮ SNADNO ODPADALO KVŮLI TÉTO ZÁMĚNĚ; BISKUP Z TROJE (PEGASIUS CCA 350-360; p.m.) ŘEKL JULIANOVI, ŽE SE VŽDY TAJNĚ MODLIL SE K SLUNCI. Konstantin nikdy neopustil uctívání slunce a měl slunce na svých mincích. On udělal den slunce (neděli) dnem odpočinku, uzavřel soudy a zakázal všechny práce kromě polních prácí. Ve svém novém městě Konstantinopoli, vztyčil sochu slunečního boha, nesoucí jeho vlastní rysy; i další sochu bohyně matky Kybéle, ač byla představena v pozici křesťanské modlitby." („A History of Christianity"/1976/, p. 67.68) /Ženy mithraistů byly většinou velkými ctitelkami bohyně matky Kybéle; informaci o uctívání slunce biskupem z Troje potvrzuje rovněž Henry Chadwick v The Early Church (The Penguin History of the Church, 1967 revised 1993) p.m./

    OdpovědětVymazat
  35. Univerzitní profesor dějin náboženství Marcel Simon, ředitel Centra bádání pro dějiny náboženství, specialista na starověké křesťanství a judaismus napsal:

    „Zdá se, že VE 4. STOLETÍ NENÍ ŽÁDNÝ ZÁSADNÍ ROZDÍL MEZI ZPŮSOBEM CHOVÁNÍ PRŮMĚRNÉHO KŘESŤANA A CHOVÁNÍM PRŮMĚRNÉHO POHANA, snad jen v tom, že jeden vzdává poctu jedinému Bohu, kdežto druhý stále uctívá mnoho bohů. Ideologické rozdíly nejsou spojeny s příliš velkými rozdíly v chování, zvlášť od doby, kdy už křesťanům nehrozí pronásledování. Při obrácení se na křesťanství, které je v principu založeno na úplném rozejití se se starým životem člověka, SE V PRAXI TOLERUJE MNOHO POHANSKÝCH POZŮSTATKŮ. U těch, které Guignebert nazýval polokřesťany nacházíme mnoho gest, postojů, zvyků a někdy dokonce náboženských přesvědčení převzatých z pohanství. /Autor zde navazuje na informace dalšího univerzitního profesora křesťanských dějin Ch. Guigneberta, které uvedl na str. 253: „Charles Guignebert nedávno prokázal význam – přinejmenším početní – jaký ve starověké církvi měli ti, které on nazývá polokřesťany. Lze je nalézt dokonce v davu věrných, kteří i po přijetí křtu věřili pohanským pověrám. Jejich zbožnost se jistě nepříliš lišila od zbožnosti dnešních sicilských či kalábrijských ne vždy plně pokřesťanštěných mužů, kteří vzývají na pomoc svaté jako nástupce starověkých božstev a uctívají jejich obrazy; a polokřesťané 4. století pěstovali na rozích ulic a křižovatkách kult dávných bohů pod jejich pravými jmény.“ /…/ Společně s astrologií a magií pronikají do kruhů věrných nejen pohanské zvyky, ale také pohanská víra. Církev – neschopná radikálně zlikvidovat tyto po předcích zděděné sklony – usilovala je udržovat alespoň v takových mezích a dávat jim takový směr, aby byla možnost spojit je z křesťanskou ortodoxií. CÍRKEV ODSOUDÍ JEN VYLOŽENÉ POHANSKÉ IDEJE A PRAKTIKY, ALE TOLERUJE V POKŘESŤANŠTĚNÉ PODOBĚ NĚKTERÉ SYMBOLY, A TAKÉ NĚKTERÉ SVÁTKY VYPŮJČENÉ PŘÍMO Z POHANSTVÍ. /…/ Jeden z nejsilnějších proudů pohanské zbožnosti a myšlení této epochy – SLUNEČNÍ KULT – byl nepochybně rozhodujícím činitelem při formování symboliky Kristus - Slunce. Byl také ROZHODUJÍCÍM ČINITELEM při stanovení data vánoc. Ve spojení s kultem Mithry nabýval svátek zimního slunovratu v pohanském kalendáři stále větší význam. Spolu s návratem prodlužujících se dnů byl 25. prosince zachováván Dies natalis Solis invicti. Plně si toho vědoma, církev ustanovila v tomto dni zachovávat narozeniny Spasitele, toho Solis salutis, které vzešlo, aby vykoupilo svět. Předmět cti se změnil, ovšem datum zůstalo stejné. Působení pohanských sil slunečního kultu bylo tak silné, že po pokřesťanštění zimního slunovratu církev také spojila tutéž symboliku i s letním slunovratem, kterému zasvětila narozeniny Jana Křtitele, který Krista zvěstoval. /…/ Je to tentýž proces, doložený množstvím příkladů, který více či méně známé křesťanské svaté nastěhuje tam, kde byla předtím vzdávána čest pohanským božstvům, ať už místním či všeobecným. Tento proces hraje hlavní roli v pozvolném POKŘESŤANŠTĚNÍ POHANŮ, VE KTERÉM SE NEJEDNOU MUSELO AKCEPTOVAT UCTÍVÁNÍ DŘEVA, KAMENE NEBO VODNÍHO PRAMENE s tím, že se jen dodal nový patron.“ („Cywilizacja wczesnego chrzešcijaňstwa I-lV.wieku“/Warszawa 1979/ str. 274-6)

    OdpovědětVymazat
  36. @K různým oddílům pohanských a křesťanských svátků v JEDNOM Filokalově kalendáři a o čem to výmluvně svědčí

    Univerzitní profesor dějin náboženství Marcel Simon, ředitel Centra bádání pro dějiny náboženství, specialista na starověké křesťanství a judaismus, o Chronografu 354 napsal:

    „Až do naší doby se dochoval nesmírně zajímavý dokument, který vlastně uvádí PŘÍKLADY TOHOTO SPOJOVÁNÍ ČI SPÍŠE VZÁJEMNÉHO PRONIKÁNÍ KŘESŤANSTVÍ S POHANSTVÍM. Máme na mysli kalendář z roku 354, tzv. Filokalův kalendář, podle jména svého autora Furia Dionysia Filokala. Uvádí seznam výročních svátků, v té době oficiálně slavených ke cti císařů, od Augusta až po Konstantia (II.;337-361;p.m.). A je tam rovněž zobrazeno sedm planet týdne, s označením dnů a hodin, kterým tyto planety vládnou, a informace o příznivém či nepříznivém působení vlivů každé z nich, k symbolům astrologického zvířetníku (zodiaku) jsou připojeny pokyny týkající se prací, jakých se lze ujmout, když se Měsíc nachází v každém z těch symbolů, přičemž čas je tam rozdělen, jak podle starého římského systému na osmidenní týdny, tak na sedmidenní planetární týdny. Jsou tam vyjmenované hry ke cti různých pohanských božstev, veliké svátky klasického pohanství. Například luperkálie, nebo svátky východních náboženství, jako svátek bohyně Kybély v březnu a Isidy v březnu a říjnu. Den 25. prosinec tam vystupuje jako svátek Slunce, Natalis Solis invicti. Uprostřed tohoto čistě pohanského textu nacházíme seznam výročních svátků mučedníků nebo seznam římských biskupů od sv. Petra po Libéria. SLOŽENÝ - ABYCHOM NEMUSELI PŘÍMO ŘÍCT - SYNKRETICKÝ CHARAKTER TOHOTO DOKUMENTU je tím více zarážející, že byl zredigován za podpory i iniciativy císařských vlád a také tím, že jeho SESTAVOVATEL BYL OFICIÁLNÍM PAPEŽOVÝM KRASOPISCEM. Tento kalendář ukazuje, jak vítězné křesťanství se přinejmenším na jistou dobu přizpůsobilo do rámců posvěcených tradicí a jakou toleranci prokazovaly oficiální římská centra, které samotné již byly z části získány pro křesťanství, a dokonce se jim podařilo pro novou víru naklonit si i samotného vládce.“ („Cywilizacja wczesnego chrzešcijaňstwa I-lV.wieku“/Warszawa 1979/, str. 277).

    Historička Michele Renee Salzman, PhD. specialistka na náboženské dějiny pozdní antiky upozorňuje, že nejvýznamnější části v této křesťanské kalendářní sbírce byly svátky pohanské. V knize věnované římskému Chronografu 354 napsala:

    „Ústřední částí kalendářního Kodexu z r. 354 byl jeho ilustrovaný kalendář, oddíl založený výhradně na pohanských a světských obrazech a zaznamenávající jedině císařská výročí. Takto se v tomto Kodexu 354 dostalo NEJVĚTŠÍ SPOLEČENSKÉ PODPORY TĚMTO POHANSKÝM SVÁTKŮM a tradicím spojeným s římskou senátorskou aristokracií a císařskou vládou, a NIKOLI RITUÁLŮM A TRADICÍM CÍRKVE." („On Roman Time, The Codex-Calendar of 354 and the Rhythms of Urban Life in Late Antiquity“/California, 1990/, p. 24)

    S přáním Božího vedení a požehnání

    Danny

    OdpovědětVymazat
  37. Milý Danny,

    děkuji za hojné noční psaní. Snad jsem to tentokrát vše odklikal a je publikováno. Budu si to muset pořádně přečíst, není toho málo; přiznávám jistou potíž zorientovat se v tom, co často chcete dlouhými citovanými úseky vlastně sdělit. Mějte proto, prosím, se mnou strpení. Prozatím snad jen dovolte, abych též opětoval přání Božího požehnání a vedení.

    dv

    OdpovědětVymazat
  38. Milý Davide,
    jsem rád za Vaší ochotu to vůbec učíst. Jeden příspěvek ve kterém např. hovořím o svém kladném vztahu ke katolický křesťanům o kterých netvrdím, že o vánocích uctívají slunce se nezobrazil. Předchází mu komentář z 0:19 hod. a následuje komentář z 0:32 hod.
    Danny

    OdpovědětVymazat
  39. Snad je to již v pořádku, omlouvám se. Bohužel má zásadní literatura k tématu zabalena v krabicích, kdoví ve které. Asi budu muset počkat, až mi otevřou 10. knihovnu.

    OdpovědětVymazat
  40. Proc;se vers Malachias 4,2 spojuje s Jezisovym narozenim, kdyz se v kontextu mluvi o druhem prichodu JK?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. SZ proroctví Mal 4, 2 (3, 20 LXX) s Ježíšovým narozením spojovala raná církev, naopak neexistuje důvod, proč by jej vztahovala na paruzii čili druhý příchod Krista.

      Vymazat

Velmi se těším na Váš komentář.