Milí návštěvníci,

vítejte na stránkách Apologia ■ Pokud jste tu nováčky, doporučuji k Vaší pozornosti menu po pravé straně, včetně úvodníku ■ Stálé návštěvníky upozorňuji, že k přidání komentářů je nyní zapotřebí zaregistrovat se, a to buď při vložení komentáře, nebo trvale v sekci Návštěvníci ■ Děkuji! ■ DV

Návštěvní kniha

Chcete-li mi poslat nějaký vzkaz, můžete tak učinit tím, že k tomuto článku přidáte komentář s tím, co máte na srdci. Pokud chcete, abych Vám odpověděl osobně, uveďte svůj e-mail, abych mohl odpovědět.

Zároveň tu je možné podávat dotazy na věci, které se týkají katolické církve, případně její nauky a vztahu k Písmu; zkrátka k tomu, co je obsahem a smyslem těchto stránek.

Pro dotazy osobní či duchovní povahy pak spíše doporučuji využít služeb Linky víry na stránkách vira.cz.

45 komentářů:

  1. Dobrý den, mám jeden dotaz, na který mi zatím z žádných kruhů nepřišla uspokojivá odpověď. Týká se to balzamování těl papežů v kontextu s neporušeností těles. ostatků jako důkazem o svatosti dotyčného jedince. V historii se objevilo v této oblast několik prokazatelných zázraků, kdy po mnoha desítkách let po otevření hrobky bylo objeveno neporušené tělo, což svědčilo např. pro proces blaho či svatořečení. jak si mám však v kontextu s touto skutečností vysvětlit tak vehementní snahu organizátorů papežských pohřbů okamžitě po smrti tělo papeže balzamovat, odstraňovat z něho krev a vstřikovat formaldehyd? Cožpak neexistuje jiná možnost, jak tělesné ostatky uchovat po dobu obřadu ? Cožpak dnešní technika toto nedokáže např. formou zmrazení či podchlazení těla po dobu obřadu ? myslím si, že dokáže, chce to jenom chtít! Představme si situaci, kdy za pár desítel let bude otevřen hrob nejmenovaného papeže a zjistí se, že jeho tělo je neporušeno, že nepodlehlo skáze. jedni budou volat: zázrak, důkaz svatosti ! druzí ale namítnou: žádný zázrak, tělo bylo nabalzamováno, proto nepodlehlo skáze ! Zamýšlí se někdo nad touto otázkou, co může podobná nejistota vyvolat v myslích lidí? Křesťané se budou mezi sebou hádat a nevěřící lidé se budou škodolibě usmívat....odpovězte mi tedy na můj dotaz, proč k tomuto balzamování opakovaně a prokazatelně dochází ! Najde se někdo odvážný, když ani pražské arcibiskupství a ani Tomáš Halík na můj dotaz neodpověděli? S přátelským pozdravem Chvála Kristu ! Honza

    OdpovědětVymazat
  2. Nejsem odborník na kanonizace apod. Logické důsledky toho, co píšete, mně ale napadají. Pokud se před pohřbem obvykle papežovo tělo vystavuje pro veřejnost, pak si nedovedu představit nějaké mražení, ale balzamování mi přijde normální řešení, kterého se zřejmě používá nejen u papežů. Každopádně to není nic, bez čeho by to nešlo. Zároveň ale se vedou záznamy o tom, co se s tělem dělo, a tím pádem, pokud bylo balzamované, tak lze těžko považovat v případě případného svatořečení považovat tento fakt za zázrak. Pak se nejedná ale o žádný problém. U historických procesů se lze samozřejmě v konkrétních případech tázat, ale myslím, že současná kritéria pro kanonizaci, která si hlídá patřičná kongregace, jsou dostatečná, a hypotetickou možnost, o níž píšete, vylučují. Protože ale nejsem odborník, doporučoval bych obrátit se na někoho, kdo se těmto kanonizačním procesům ať historicky, nebo v současné době věnuje.

    OdpovědětVymazat
  3. Leaudetur Iesus Christus,

    Pri študiu posv. Tradície som narazil na rôzne rozpory medzi učením pred II. VK a po ňom. (V súčasnosti poznám do desať takýchto rozporov, celkovo je ich na stovky).
    Prvý krát som to njmarkantnejšie postrehol pri Novus Ordo Missae (NOM), presnejšie pri teológii významu konsekračných slov pri pozdvihovani kalicha a na správnu intenciu. K tomuto problému som napísal jedno pojednanie: http://sasulnik.blogspot.com/2008/01/otzky-ku-konsekranm-slovm.html.
    Chcel by som Vás poprosiť, aby ste mi ho nevyvrátili, lebo ak je záver tohto pojednania pravdivý, znamená to pre mňa objektivnú pochybnosť v platne premenenie a vznikajú rôzne dôsledky nielen tohto rozporu má vedú k oprávneniu zastávať postoj vacans sede.

    S pozdravom
    Alexander [sasulnik(at)gmail(dot)com]

    OdpovědětVymazat
  4. LICH,

    Ospravedlňujem sa za preklep, ktorý mi vznikol pri odkaze, ktorý som Vám včera zasielal.
    namiesto ... aby ste mi ho nevyvrátili ...
    malo byť ... aby ste mi ho vyvrátili ...

    S pozdravom
    Alexander

    OdpovědětVymazat
  5. Na tento dotaz jsem odpověděl přímo na Vašich stránkách Sasulníkové otázky, a to záporně.

    OdpovědětVymazat
  6. Aby nebylo nutné se proklikávat, zkopíruji svůj komentář k Vašemu dotazu ještě sem: Myslím, že vznesená otázka je poněkud irelevantní, a to vzhledem k významu latinského "multis", které nestojí v protikladu k "omnes" (tedy "všechny"), ale k "pauci" (nemnozí). Podobně se to má i v řečtině (πόλλοι) či aramejštině (saggaim). Moderní evropské jazyky však tento význam pojímají právě obráceně – je-li něco pro mnohé, nebude to za všechny. Pokud vím, pouze francouzštině se daří velmi dobře význam vyjádřit výrazem pour la multitude, "za množství". Ani s jedním z překladů bych problém neměl, v latinském znění se výraz nezměnil.

    Ohledně platnosti se vyjádřila již v roce 1974 Kongregace pro nauku víry, podle níž naprosto nelze uvažovat o tom, že by takový jazykový posun zapříčinil neplatnost konsekrace (pro toto tvrzení nabízí také komplementární biblické verše: Jn 11,52, 2Kor 5,14-15, Tit 2,11, 1Jan 2,2). Totéž Kongregace pro bohoslužbu a svátosti opakuje v oběžníku z roku 2006; instrukce Liturgiam authenticam pak obecně stojí za doslovnějším překladem liturgických textů. Odtud i posun od 70. let, kdy preference stále pro překladatelskou teorii dynamického ekvivalentu. Nicméně ani intence těchto slov se nemění. "Návrat" k doslovnějšímu překladu "pro multis", těžko ovšem realizovatelný zcela bezproblémově, pak je motivován i ekumenicky, totiž jednotou s východními církvemi, které tradičně přebírají evangelní text v doslovnější podobě. Nicméně bych radil nehledat problémy tam, kde opravdu nejsou. Výroky zmiňovaných kongregací jsou krom toho magisteriálním výrokem, což by pro ty, kdo tvrdí, že stojí v katolické tradici, mohlo být také určitým argumentem.

    OdpovědětVymazat
  7. Ďakujem za Vašu odpoveď.
    Na svojom blogu som Vám odpovedal.

    OdpovědětVymazat
  8. Tamtéž odpovídám následovně:

    Ad "irelevantní": sám uvádím, že irelevantní vzhledem k významu latinského "multis". Odpověď F. Müllera stojí v podstatě v linii Vaší odpovědi, takže nic nového. Jenom musím upozornit, že ve své odpovědi směšujete "teologickou komisi ČBK" a "kongregace Svatého stolce", jejichž dokumenty, alespoň v tradičním pojetí, jsou účastí na řádném církevním magisteriu.

    Ad "katechismus Pia V.": krom již zmíněné konfuze ohledně teol. komise a kongregací, resp. dokumentu Ecclesiam authenticam si uvědomme, že celý problém lze převést na problém autority v církvi. Lpíte-li na katechismu Pia V. jako součásti katolického učení, pak byste měl stejně lpět na autoritě Katechismu katolické církve (1992), dokumentů 2. vatikánského koncilu (které dle tradičního rozdělení mají vždy vyšší váhu) a řádného výkonu magisteria, který spadá do kompetence biskupů, tedy i současných biskupů i současného papeže. Neuznáváte-li tuto autoritu, pak stojí otazník nejen nad autoritou celé katolické církve, ale v tomto případě i katechismu Pia V.!

    V případě konsekrace se považuje za dostatečný úmysl činit v této chvíli to, co činí církev (11. kánon dekretu o svátostech 7. zasedání Tridentského koncilu). Krom toho stojí za zmínku, že existuje dokonce katolíky východních církví užívaná anafora Addaje a Mariho, která konsekrační slova vůbec neobsahuje, a přesto je platnou a Apoštolským stolcem uznávanou eucharistickou modlitbou.

    Ad ekumenismus: řeckokatolická církev je také východní církví, ano, však tvrdím, že změna je motivovaná mj. snahou sdílet s východními církvemi tuto důležitou součást eucharistické liturgie. A tedy i snahou odstraňovat překážky, které zabraňují překonání rozkolu (tím nechci naznačovat, že by římskokatolická církev ustupovala ze svých doktrinálních pozic).

    Ad neměnná nauka církve: církev má bezpochyby charisma neomylnosti, nicméně dochází k rozvíjení a reinterpretaci dogmat a teologie a je to v pořádku. Však vzpomeňte jen třeba sv. Tomáše Akvinského, jenž se podle svých současníků pohyboval na hraně hereze...

    Ad poslední odstavec: k tomu jsem se již výše vyjádřil: Vaše závěrečá otázka je pak špatně postavená: pochopitelně (jste-li katolík a záleží Vám na tom) si máte vybrat současné učení katolické církve, a brát jako autoritu Boží slovo, církevní tradici a magisterium. Dobře víte, že národní texty ířmské liturgie používanýé v římskokatolické církvi jsou schváleny Apoštolským stolcem. Ten se, jak jsem již napsal, v posledních čtyřiceti letech třikrát vyjádřil v tom smyslu, že Vámi vyzdvihovaná "změna" (která změnou ve skutečnosti není, jak jsem v krátkosti jazykově vyložil). Nepředstavuje-li pro Vás ani v této věci úřad římského biskupa autoritu, pak Vás samozřejmě nepřesvědčím, avšak mohu se pak ptát, je-li víra, kterou vyznáváte, opravdu katolická.

    OdpovědětVymazat
  9. Dobrý deň. Nebolo by pre návštevníkov pohodlnejšie, keby ste prestavali blog na diskusné fórum? Podľa mňa je tento blog trochu neprehľadný.
    Teda pre mňa osobne.
    Alebo to urobiť vo forme, ako na katolik.cz, kedy otázka a odpoveď je pevne daná, diskusia sa pripája. Viem, že teraz to tu je podobne, ale ja sa tu veľmi nevyznám.

    Inak ďakujem autorovi za tento blog, dá sa tu veľmi veľa naučiť o katolíckej cirkvi.

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za nápad. Pokud je těžké zorientovat se, můžete použít hlavní menu vpravo nahoře. Komentáře obvykle nejsou složité, pro zdejší potřeby, myslím, stačí. Šlo o nejprostší způsob, jak celou věc zařídit. Stránky nebyly zamýšlené jako otázky a odpovědi, ale jako jednotlivé články s možnými doplňujícími dotazy pod nimi. Jsem rád, že alespoň někomu slouží.

    OdpovědětVymazat
  11. Dobrý den, ráda bych položila trochu zmatený dotaz.
    Při debatách s katolíky o bioetických jsem častokrát narazila na argument, že něco je přirozené a něco odporuje přirozenému řádu. Přes věškeré vysvětlování, jak se pozná, co je přirozené, jsem vůbec nepochopila,co se tím míní.
    Myslím, že protestantská teologie tyto pojmy vůbec nepoužívá a že i hřích a hříšnost vnímá odlišně.
    Budu ráda, vysvětlíte-li mi katolické postoje.

    Pavla

    OdpovědětVymazat
  12. Milá Pavlo, díky za Vaši otázku. Morálce ani etice se zvlášť nevěnuji, ale pokusím se vyjádřit, co klasická katolická morálka pod pojmem přirozeného řádu či zákona rozumí. Katolická morálka obvykle rozlišuje vedle pozitivního božího zákona, zjeveného ve Staré a Nové smlouvě, také zákon přirozený, tj. to, co do člověka bylo vloženo od počátku Bohem coby stvořitelem a co patří k jeho přirozeným právům a povinnostem. Člověk tedy neodvozuje svá práva a povinnosti v prvé řadě od toho, že je obdržel od společnosti, ale že je jimi "vybaven" od přirozenosti, jsou mu vlastní. Klasickou definicí Tomáše Akvinského je přirozený zákon účastí stvořeného na věčném zákoně. Protože se v katolické morálce od přirozeného zákona obvykle odvíjí pojetí spravedlnosti, práva a povinnosti jako takových, pak pochopitelně to ovlivňuje i pojetí přestoupení tohoto zákona, tj. hříchu. Nevím, zda se k celé věci nevyjadřuje již Váš "lutherský aristotelik" Melanchthon, ale mohl by, poněvadž celý koncept přirozeného zákona či řádu je odvozen již z platónské a aristotelské filosofie.

    Možná ještě konkrétněji: do přirozeného zákona bude patřit právo na život a povinnost nezabíjet, která nemusí být nutně vyjádřena pozitivním zákonem, je vlastní člověku již od stvoření. Přesto je pozitivně rozvedena v Desateru a v Novém zákoně Ježíšovým výrokem o lásce k nepřátelům, či o nenávisti jako takové. Do přirozeného řádu tedy patří chránit lidský život, například. Příkazem nezabiješ je tak vázán nejen žid či křesťan, adresát pozitivního božího zákona, ale každý člověk, protože to patří k jeho přirozenosti. Nepletu-li se, pak rozdíl mezi katolíky a evangelíky je v této věci v tom, že jedni považují lidskou přirozenost za porušenou, ale v zásadě dobrou, druzí pak jako zničenou a vlastně zcela hříšnou. Není-li lidská přirozenost dobrá, pak zde nemá nějaký přirozený zákon místo: proto si také myslím, že evangelická morální teologie pojmu vůbec neužívá.

    Doufám, že se mi podařilo alespoň trochu přiblížit, oč se jedná. Kdyby ne, nebojte se ještě ozvat (i když nevím, jak rychle se mi vzhledem k prázdninovým "výjezdům" podaří odpovědět).

    OdpovědětVymazat
  13. Dobrý den,
    zajímá mě postoj církve k desateru, konkrétně k přikázání, "nezobrazuješ si si, neklaníš" se atd.
    I vzhledem k rozdělení posledního přikázání "nedychtíš" na dvě. Nenašel jsem na toto téma diskuzi, jestli jsem špatně hledal, nasměrujte mě prosím.
    Děkuji, Roman

    OdpovědětVymazat
  14. Milý Romane,
    nejprve ke druhé otázce, totiž rozdělení posledního přikázání. Desatero v podobě, ve které se vyučuje v katolické církvi, pochází v zásadě od sv. Augustina a bylo vždy chápáno jako určitá katechetická pomůcka, snadný způsob, jak nové křesťany naučit základy křesťanské morálky. To, jak se ona přikázání rozdělí, je už věc velmi podružná a vlastně nepodstatná. Protestanti a katolíci rozdělují desatero přikázání trochu jiným způsobem, avšak oba dva směry v křesťanství se v zásadě shodují na jejich textu. Nejde zde tedy o rozdíl v nauce, spíš o určitou mnemotechnickou pomůcku.

    O zobrazování či nezobrazování by chtělo napsat celou stať, uvidím, jak rychle se mi to podaří. Prozatím pouze odkážu na článek o obrazech a sochách na serveru maria.cz.

    OdpovědětVymazat
  15. Dobrý den,
    děkuji za odpověď.
    Souhlasím, že rozdělení není podstatné.
    Maria.cz mě zatím neuspokojila, tak si počkám na článek, až bude zpracovaný.
    Požehnaný večer, den i každou chvíli...
    Roman

    OdpovědětVymazat
  16. Více jsem se snažil vměstnat do tohoto článku: Obrazy, sochy a bohoslužba.

    OdpovědětVymazat
  17. Dobry den,marne se snazim zjistit jake jsou zasadni rozdily mezi katoliky a evangeliky. Vsude narazim na mnozstvi ponekud nesrozumitelnych formulaci. Muzete mi prosim jasne a jednoduse rici, v cem rozdily jsou a proc dochazi k takovym velkym rozporum mezi obemi cirkvemi? Dekuji, H.

    OdpovědětVymazat
  18. Dobrý den, díky za Váš dotaz ohledně rozdílů mezi katolíky a evangelíky. Nevím, nakolik Vám budu schopen odpovědět, nejsa evangelík a při vědomí, že evangelických církví je větší množství, přičemž se ve své nauce a víře mohou navzájem lišit. Těžko pak popsat něco, co platí pro evangelíky obecně. Navíc poslední roky byly svědkem několika společných prohlášení katolické církve a např. lutherských církví ohledně v minulosti tak ožehavých témat, jako je pojem milosti a ospravedlnění, která ukazují, jak si je ve skutečnosti katolický a lutheránský pohled blízký.

    Pro katolickou církev je oproti církvím vzešlým z protestantské reformace typický důraz na církevní společenství s církví v Římě a na kontinuitu mezi církví apoštolů a církví současnou. Nesoulad tedy bude zřejmě panovat v představě co církev je a má být, ačkoli i zde se nalezne velmi výrazná shoda v pohledu. Obvykle se uvádí, že pro protestantské církve je typické přesvědčení, že Písmo má jako zdroj pravdy přednost před jinými prameny, že k ospravedlnění člověka dochází pouhou vírou a důraz na všeobecné kněžství věřících oproti kněžství hierarchickému v katolické církvi. Nicméně, i katolík by se s těmito principy v určitém smyslu mohl ztotožnit – i jemu je Písmo normou víry, i on je přesvědčen, že není ospravedlněn vlastní zásluhou, ale že mu víra v Krista přináší spásu a že je na základě 1. listu Petrova (2,9-10) součástí královského kněžstva Kristova. Na těchto stránkách možná narazíte na konkrétní rozdíly, které některé křesťany "evangelické tradice" a katolické křesťany rozdělují.

    Jsem si vědom toho, že Vám na Vaši otázku neodpovídám jasně, jenže ono to příliš nejde. Obvyklé definice, které se uvádějí, rozdělení spíše vyhrocují než reálně popisují, přičemž nechci zastírat, že zde nepochopení (to je podle mého názoru zásadním problémem rozdělení křesťanstva) a rozdělení existuje.

    OdpovědětVymazat
  19. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  20. Dobrý den, přečetla jsem si na vašem webu rozhovor s paní Pavlou ohledně dogmat o Panně Marii. Jsem křestˇanka, ale nehlásím se k žádné konfesi, protože život mě naučil, že pravda je vždy uprostřed. Mám obrovskou úctu k Panně Marii, často se k ní obracím s prosbou o přímluvu a ráda se modlím růženec. Proč však nemohu být katolík je právě skutečnost, že stejně jako p. Pavla si myslím, že víra je dar, tajemství, a že je proto dobré uchovávat určitý prostor nedořečenosti, bez vyhlašování jakýchkoliv dogmat. "Zachovávejme tedy mlčení a nesnažme se dogmatizovat o nejvyšší slávě Matky Boží. Nebuďme nadměrně mnohomluvnými jako gnostici, kteří ve své snaze vyslovit více, než je nutno, - a více, než mohli, - přimísili plevel svých herezí k pšenici křesťanské Tradice.
    Poslechněme spíše svatého Basila Velikého, který vymezuje to, co náleží do oblasti Tradice, řka, že je to "učení nerozhlašované a nevypravované, uchovávané našimi Otci v mlčení, nepřístupném žádné všetečnosti a tlachavosti, neboť byli zdravě naučeni ochraňovat svatost tajemství mlčením"" (V. Losskij: "Nejsvětější").
    Také nemohu souhlasit, že katolická církev pozměňuje znění některých pasáží Bible, ve smyslu sourozenců p. Ježíše (PJ), zatímco pravoslavná církev se snaží vysvětlovat. Josef byl vdovec, měl děti, které vychovávala p. Maria spolu s Ježíškem, to jsou ti bratři a sestry uváděné v Bibli. Proč to měnit na příbuzné PJ, proč nenechat biblické a opět prostor pro nedořečenost a tajemství. Otázka vycházení svatého Ducha je to samé. Proč něco přidávat, měnit, proč nenechat opět znění Bible, kde přímo PJ říká, pošlu vám Ducha Přímluvce, který od Otce vychází. Dále nemohu souhlasit s organizační strukturou katolické církve. I když souhlasím v souladu se zněním Bible, že církev má mít svou hlavu, nástupce Petra, uspořádání má být autonomní, autokefální, z tohoto principu pak plyne, že papež je západní patriarcha, první mezi rovnými, svou autoritou jako nástupce svatého Petra mluvčím všech křestˇanů. Opět vynechat jakékoli dogma o neomylnosti, proč, k čemu, je-li přirozená autorita jakéhokoli vůdce. Je troufalé, aby člověk mohl prohlásit svou neomylnost, vše se časem může měnit, neomylná je pouze Svatá Trojice. Celibát zavedený u všeho duchovenstva je opět protibiblický a výmysl lidí. Když pominu Bibli, kde je doporučováno dokonce biskupům se ženit, tady stačí životní zkušenost církve. Sexuální skandály, pedofilie, nebo úplně obyčejný vztah venkovského faráře se svojí hospodyní a jejich děti, popřípadě milenky, apod. Má-li někdo dar zdrženlivosti a celibátu, prosím, ale pokud má někdo charisma kněžství, ale chce mít rodinu, proč mu to neumožnit. Moudré je ustanovení pravoslavných, kdy se kněží na nižších úrovních mohou ženit a biskupové jsou z řad mnichů. To jsou tedy moje postřehy, tak jak vidím já církev.

    OdpovědětVymazat
  21. Milá p. Jano,

    díky za Vaši reakce. K první části bych rád podotkl jen to, že já sám dávám přednost právě té nedořčenosti, o níž hovoříte a na velmi blízké téma píši svou disertaci. Domnívám se, že mnohá vysvětlení, tak jak je i katolické dogma předkládá, není jednoznačné a ve velké většině nechává vícero interpretací. To je přesně příklad sv. Josefa a Ježíšových bratří, který uvádíte – Josefovo předchozí manželství je jedním z vysvětlení, které lze nabídnout a které se zakládá na nekanonických spisech, v tomto případě Protoevangeliu Jakubovu. Existují ale i další možná vysvětlení s tím, že církev se nechce vyjádřit, zda vyprávění Protoevangelia Jakubova je historicky přesné či nikoli. Dalším vysvětlením evangelního textu o Ježíšových bratřích je opravdu i jiný rozsah řeckého slova adelfos, které se neomezuje na bratra v našem smyslu, jak o tom hovořím v tomto článku o Ježíšových bratřích. To opravdu není falšování evangelního textu, ačkoli já sám bych v překladu používaném při liturgii uvítal větší doslovnost, a to zvláště v pavlovských listech.

    K uspořádání církve bych mohl říci asi tolik: dovedu si představit jinou strukturu církve, než tu současnou, a vím, že v průběhu dějin tato struktura byla buď celkově či místně velmi odlišná od té současné. O autokefalitě církví není v Písmu řeč, tudíž není to jediné možné řešení. Centralizace struktury katolické církve (tedy v tomto případě římskokatolické církve, nikoli dalších katolických církví) je sice značná, je ale otázka, nakolik by jiné uspořádání pomohlo vyřešit současné potíže a zda by nevznikly problémy další. Jde ale o věc, která není věroučná a může být jinak.

    S problémem vycházení Ducha svatého je tomu jinak, jde o věroučný problém, ale nakolik jsem studoval starověkou teologii, dovolím si ve zkratce říci, že rozdílnost pojetí a vyjádření Nejsvětější Trojice na Východě a Západě neznamená, že jeden z těchto modelů je chybný a špatný. Jistě víte, že se obě strany snažily a snaží nacházet společné řešení problému, a to již od počátku, kdy tento problém nastal, přes florentskou unii až po současnost.

    K celibátní praxi opět to, co jsem napsal: dovedu si představit současné uspořádání i jinak a – jak jsem už i jinde napsal – znám vícero ženatých katolických kněží, kteří v církvi působí. Takováhle praxe nemůže být dostatečným důvodem, aby ta která církev byla pravá či nikoli.

    Jsem velmi rád za Vaše postřehy. Na závěr jedinou věc: na těchto stránkách se nesnažím ukázat, že katolická církev je ona jediná pravá: chci mnohem méně, totiž ukázat, že ti, kteří tvrdí, že ta která její nauka či praxe je protibiblická, se povětšině mýlí – buď tato praxe obvykle protibiblická není, nebo si kritici obvykle myslí, že církev učí či dělá něco, co ve skutečnosti ona nedělá a neučí (což nebývá problém pravoslavných věřících, konkrétně). Budu jistě rád za další postřehy.

    OdpovědětVymazat
  22. dobry den,je mozne jit ke sv.prijimani a nasledne birmovani,je-li mi29 let a ziji v civilnim manzelstvi?dekuji

    OdpovědětVymazat
  23. Vážená angeliko, s vyřešením situace, kterou popisujete, by neměl být problém: civilní manželství je obvykle možné před církví splatnit. Doporučuji ve věci kontaktovat místního faráře (pokud to není možné, tak jiného) a domluvit se osobně ohledně podrobností. Přeji mnoho božího požehnání. dv

    OdpovědětVymazat
  24. Milý autor stránky, nádohou som sa dostal ku tomuto blogu a musím povedať, že som viac než prekvapený otvorenosťou, ako sa staviaš ku daným témam! Príde mi to ako úplne nový prístup zo strany RKC voči ostatným kresťanom, lebo vďaka tomuto blogu môžem lepšie chápať niektoré veci a zároveň vidím, že sú ľudia ako Ty, ktorý sa na to dokážu pozrieť aj napriek tradíciam a rôznym predsudkom, ktoré sú badateľné u vačšiny katolíkov voči ostatným kresťanom. Takže ešte raz ďakujem za super blog, určite budem častým návštevnikom, i keď mám možno na niektoré veci iný pohľad ;) ale, ako povedal jeden známy muž: Láska Kristova spája nás :)
    Prajem pekný deň

    (pluckybreeze@gmail.com)

    OdpovědětVymazat
  25. Možno by bolo dobré napísať článok o Veľkej noci.
    Kedy sa slávila pred koncilom, prečo to koncil zmenil, prečo určil, že sa to nesmie kryť so sviatkom Pesach, prečo to pravoslávni majú ináč ako katolíci, na základe čoho sa došlo k spôsobu výpočtu...???

    OdpovědětVymazat
  26. Stefane, s dalším článkem o Velikonocích nepočítám. Zřejmě ale znáte onen o slavení Velikonoc v prvních staletích?

    OdpovědětVymazat
  27. Vážený otče,

    i já bych měl jeden dotaz týkající se "jisté nauky", která opravdu není lehkým tématem. Jde o otázku predestinace. Jelikož však nevím, kolik času máte, čemu všemu se ještě věnujete a také jestli jsem nepřehlédl něco k tomuto tématu na Vašich stránkách, nechám svoji otázku zatím jen "nastíněnou".
    Budu rád za jakoukoli reakci, pomoc či nasměrování.
    S pozdravem
    Pavel
    mail: JeffreyM@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  28. Milý JeffreyM,

    uvidíme, co s tím svedeme. Když vydržíte nějakou tu chvíli, možná i pár týdnů, protože teď přes léto nemám zrovna nejlepší přístup k internetu...

    dv

    OdpovědětVymazat
  29. Díky, otče, za Vaši reakci. V mezidobí mám alespoň příležitost znovu promyslet dané téma a ujasnit si to, co mě zajímá nebo v čem nemám prozatím jasno.

    Pavel

    OdpovědětVymazat
  30. Dobrý den otče,
    rád bych zde tedy položil pár otázek týkajících se predestinace. Jelikož je to téma velmi komplexní není jednoduché vůbec začít. Budu tedy vycházet ze svých zkušeností a problémů, na které jsem narazil.
    Myslím, že proti základní myšlence predestinace (Božího vyvolení člověka pro zatracení) stojí v Písmu několik míst, které mluví o tom, že Bůh chce spasit "všechny" lidi a "všem" chce prokázat milosrdenství (1Tim 2,6; Řím 11,32)
    Trápí mě však tvrzení o tom, že člověk a jeho přirozenost je zcela zkažená a tudíž člověk není schopen sám od sebe nějakým způsobem poznat Boha. Toto tvrzení razí např. kalvinisté a staví - nejen na něm - své pojetí predestinace, kdy člověk sám od sebe - ze své přirozenosti směřuje do zatracení. Katolická víra však vidí člověka a jeho přirozenost "jen částečně" zkaženou. Ptám se tedy, jestli a kde je možno z Písma poznat, vyčíst, že lidská přirozenost není zkažená úplně a člověk není duchovně zcela mrtvý, tedy už zatracený.

    OdpovědětVymazat
  31. JeffreyM, odpověď na Vaši otázku jsem zveřejnil v samostatném člíánku. Pokud jsem něco opominul, napište.

    OdpovědětVymazat
  32. Dobrý den,

    Vaše stránky jsem jen zběžně prohlédl, snad mi to prominete, jestli vznáším otázku, kterou jste již řešil.
    Chtěl jsem se zeptat jaký máte názor na tento dokument
    http://www.ulozto.cz/8970621/reakcia-na-blahorecenie-jana-pavla-ii-dokument-avi
    určitě jste ho viděl, pokud ne koukněte se až do konce a prosím vás, přiznejte jaké ovoce nese takové chování u představitelů církve ;-)

    děkuji Honza

    OdpovědětVymazat
  33. Vážený Honzo,

    žádáte po mně, abych shlédl poměrně dlouhý dokument velmi obskurní provenience a "dodíval se až do konce". Bohužel různé dokumenty z téhož zdroje již delší dobu znám a nemám důvod jim důvěřovat. Bez konkrétního dotazu po mně vyjádření k filmu jako takovému nečekejte: překračuje to mé časové možnosti a myslím, že samozvaný patriarcha Eliáš za takovou pozornost nestojí. Pokud máte konkrétní dotaz, který se týká katolické víry, rád na něj zodpovím. S pozdravem dv

    OdpovědětVymazat
  34. Dobrý den,

    můžete i bez toho váženého :-), oceňuji takové oslovení a nestojím o něj, připadám si hned o několik let starší.
    Vím, že ten dokument je dlouhý, dostal jsem se k němu náhodou. Já se v tom nějak nevyznám ale dejme tomu ten komentář k dokumentu je místy takový hodně silný a autoři tam, nabízejí své myšlenky a domněnky.
    Přece jenom je tam pár momentů při kterých jsem tajil dech. Když Jan Pavel, líbal korán, i bez komentáře, to se mi nelíbilo. A ty hromadné motlitby zástupců náboženství, z celého světa. Jo to je můj názor na to ;-)

    Konkrétní dotaz mám, ale prosím opravdu stručnou odpověď třeba jako tu minulou.
    Užívá se v katolické církvi pro někoho titul otec ? popřípadě svatý otec ? mnohokrát sem to četl třeba v novinách a tak, ale chtěl bych vědět jak to je v praxi.
    A když ano tak pro koho a proč ?

    Děkuji za odpověď

    Honza

    OdpovědětVymazat
  35. Honzo,

    je opravdu obtížné říci, co autoři dokumentu papeži podsouvají a co tím skutečně sám zamýšlel. Ale podobně jako asi úctou vůči Gándhímu nechtěl uctívat modly, jak sugestivně dokument přesvědčuje, tak asi nechtěl uctívat Korán. Sám jsem o tom již slyšel, a gesto to bylo bezpochyby sporné. Nicméně lze se třeba domnívat, že JP2 šlo o otevřenost vůči druhým, pootevřít přibouchnuté dveře jiným kulturám a náboženstvím v tom smyslu, abychom byli schopni vyjít z bludného kruhu vzájemné nenávisti a třeba i druhým otevřeli cestu k přijetí evangelia. Vzájemný respekt je proto namístě, byť připouštím, že políbení Koránu může být zavádějící. Ježíš říká: „Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.“ Autorům dokumentu, zdá se, je tato maxima cizí.

    K tématu duchovního otcovství tu již máme jeden článek, snad odkaz na něj bude dostatečnou odpovědí.

    S pozdravem dv

    OdpovědětVymazat
  36. Dobrý den,

    mám dotaz k tomu, jak se katolická církev staví k nekřesťanům. Vím, že KC učí, že i nekřesťané jsou různým způsobem zaměřeni k Božímu lidu (viz dokument MTK Křesťanství a ostatní náboženství a dokumenty II. vat. koncilu). Má otázka směřuje k lidem, které KC zařazuje mezi ty, kteří - "bez vlastního zavinění neznají Kristovo evangelium a církev." Co tato definice ale vlastně ve skutečnosti znamená? Můžeme o lidech, kteří už nějakým způsobem od někoho něco slyšeli zvěst evangelia, slyšeli něco o Kristu, říct, že už bez vlastní viny neznají Krista a tudíž nepatří do této skupiny lidí? To mi příjde trochu absurdní. Ptám se proto, kolik toho musí člověk o církvi, evangeliu a Kristu znát či slyšet (a tudíž kvůli tomu i splňovat jisté "podmínky" - patřit do církve apod.), aby se o něm mohlo pozitivně říct, že už Krista i církev zná.

    Mnohokrát děkuji za odpověď

    Pavel (email: JeffreyM@seznam.cz)

    OdpovědětVymazat
  37. Milý Pavle,

    přijde Vám absurdní tvrdit, že mezi ty, kteří »bez vlastní viny neznají Krista« by mohli patřit ti, »kteří už nějakým způsobem od někoho něco slyšeli zvěst evangelia«, a proto se ptáte, »kolik toho musí člověk o církvi, evangeliu a Kristu znát či slyšet …, aby se o něm mohlo pozitivně říct, že už Krista a církev zná.« Otázka spojuje dvě témata: jednak spásu těch, kteří nemohli uvěřit v Krista, a Boží spravedlnost, která – pochopitelně – nemůže vyžadovat po někom něco, co neměl možnost splnit.

    Reagujete tak na dvě důležitá stanoviska 2. vatikánského koncilu (1962–65), která tvrdí, že »věčné spásy mohou dosáhnout všichni, kdo bez vlastní viny neznají Kristovo evangelium a jeho církev, avšak s upřímným srdcem hledají Boha a snaží se pod vlivem milosti skutečně plnit jeho vůli, jak ji poznávají z hlasu svědomí« (Lumen gentium 16) a že »Bůh si může cestami, které jsou známy jen jemu, přivést lidi, kteří bez vlastní viny neznají evangelium, k víře, bez níž se mu nelze líbit, přesto však připadá církvi povinnost a zároveň i svaté právo hlásat evangelium všem lidem« (Ad gentes 1).

    Otázka však nezní »co všechno« člověk musí slyšet. Hlásání se neděje jen na úrovni verbální komunikace. Zvěst v sobě nese i všechno to, co Boží slovo v dějinách vykonalo a co je evidentní z plodů Boží milosti v průběhu dějin evangelizace a křesťanství během celých dvou tisíc let. Slova o Bohu, který osvobozuje a zachraňuje svůj lid, slova o Bohu, jenž je láska, jsou chápana v kontextu toho, jak církev ve svých konkrétních údech žije. Má-li příjemce evangelní zvěsti předběžnou zkušenost s křesťany, kteří nejsou zjevením Boží lásky a jeho spásonosného díla, nebude pravděpodobně považovat evangelní zvěst za věrohodnou a nelze mu přičítat za vinu, že jí neuvěřil.

    Dovolím si to ilustrovat na dvou epizodách z života Móhandáse Karamčanda Gándhího. Ten si během svého mládí v jižní Africe všímá rozporu, kdy jedny kostely jsou pro bílé a druhé pro četné, a univerzální zvěstí spásy pro všechny – ty otřesou jeho tázáním se po Bohu, jehož hlásají křesťané, natolik že evangelium odmítne. Dovolím si tvrdit, že bez vlastní viny – svědectví, kterému se mu dostalo, nebylo svědectvím evangelní zvěsti, bylo v rozporu s křesťanstvím a Gándhí tak vlastně odmítl nepravé evangelium. Po osvobození Indie v roce 1947 se pak obrací na křesťany s nárokem, aby začali žít evangelium a staly se jeho svědky, slovy: »My vás nevyženeme, ale všem křesťanům v Indii radím, aby začali žít podle Kristova evangelia. Kdybyste k nám přišli v duchu vašeho Mistra – Ježíše – my všichni bychom se stali křesťany«. Gándhí je pro mě příkladem člověka, který evangelium poznal a přitom je – bez vlastní viny – odmítl, protože zvěst, které se mu dostalo, nebyla věrohodná.

    V podobné situaci je pak většina obyvatel i naší země, kteří buď kvůli rozporuplnému svědectví o evangeliu v životě jeho Kristových svědků tímto evangeliem pohrdli, anebo se jim dostalo tak pokrouceného pohledu na církev díky protikřesťanské školní výuce (marxistické vnímání dějin, zdá se, dosud ve školách přetrvává) či mediálnímu obrazu církve (ať už zaslouženému, či nikoli).

    Do toho pak navíc platí, že »budete pronásledováni pro mé jméno«: obraz křesťanů v očích veřejnosti nikdy nebyl pozitivní. Člověka, jehož rozum a srdce evangelní zvěst kdy odmítlo, pak bude sloužit Bůh. Naší nadějí je, že máme dobrého Boha, který je spravedlivý. Láska k bratřím, kteří evangeliu neuvěřili, nás pak pudí, abychom evangeliu vydávali svědectví věrohodné, pravdivé, které odráží tajemství Boha, jenž se učinil pokorným až k smrti kříže, aby každého člověka zachránil a nikdo z těch, které Otec svěřil Synu, nebyl ztracen.

    Tématu se věnuje také článek Mimo církev není spásy?

    OdpovědětVymazat
  38. Malá oprava: nikoli »četné«, nýbrž »černé«, pochopitelně.

    OdpovědětVymazat
  39. Dobrý den,

    chtěl jsem Vám jen poděkovat za práci a úsilí, které jste vynaložil
    a vynakládáte při tvorbě těchto webových stránek. Určitě jsou tyto stránky velkou pomocí a podporou pro nás - lidi, kteří hledáme, ptáme se a kolikrát tápeme v oblasti víry a náboženství.
    A jelikož jsem si uvědomil, že jsem k této pomoci a také možnosti otevřeně diskutovat o různých tématech dodnes přistupoval tak nějak "automaticky",rozhodl jsem se, alespoň touto formou, Vám vřele poděkovat a popřát do další práce Boží požehnání i inspiraci.

    S pozdravem

    Jeffrey

    OdpovědětVymazat
  40. Dobrý deň,
    chcem sa spýtať dve otázky:
    1. Niekde som sa dočítal, že niektorí učitelia cirkvi zastávali presvedčenie, že heretikov treba mučiť (sv. Augustín), resp. zabíjať (sv. Tomáš Akvinský). Chcem sa teda spýtať, čo ich viedlo k tomuto presvedčeniu a čo si mám o tom celom myslieť, lebo z toho nemám dvakrát dobrý pocit.
    2. Podľa čoho vieme, že ľudský život začína jeho počatím? Konkrétne som sa dozvedel nedávno fakt, že sa emebryá na začiatku niekedy rozdelujú, čím vznikajú jednovaječné dvojčatá, a takisto sa niekedy spájajú. Trochu mi robí problémy predstava jak sa z jednej duše stávajú dve, alebo sa z dvoch stane jedna :)
    Tieto otázky asi nie sú nejaké dôležité, ale aj tak by ma zaujímala odpoveď na ne.
    Ďakujem

    Jozef

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milý Jozefe,

      Děkuji za Váš dotaz.

      Ad 1. Augustin sám k mučení heretiků nikde nevybízí. Tomáš přirovnává falšování pravdy (ze strany heretiků) k falšování peněz, za něž byl v jeho době trest smrti - nám to připadá kruté, a je jistě dobře, že se společnost od té doby v respektu k druhé osobě někam posunula.

      Ad 2. Nejsem embryolog, ale člověk se stává člověkem, když je jako individuum nositelem jedinečných vlastností, což se děje právě položením vajíčka čili vznikem zygoty. Více informací např. zde. Církev je přesvědčena, že každý lidský život je potřeba chránit od jeho počátku.

      S pozdravem dv

      Vymazat
  41. Dobrý den,



    rád bych se zeptal a poznal názor Váš, potažmo KC na text ze SZ o soudci Gedeonovi. Jsem si plně vědom, že tento můj dotaz nezapadá přesně do struktury Vašich webových stránek, jelikož však nad tímto "problémem" přemýšlím už dlouho, dovolím si ho Vám přesto předestřít.



    O co mi přesně jde. Hospodin přijde ke Gedeonovi a oznamuje mu určitý úkol, kterého se má zhostit. Mě však fascinuje samotné Gedeonovo chování a přístup. Již od prvního okamžiku chce po Hospodinu důkaz, že k němu mluví opravdu On -Bůh (Sd 6,17-23). A to ještě Hospodina žádá, aby na něho "počkal", než přinese svou oběť. A Hospodin čeká...Následně Gedeon pozná, že k němu mluví skutečně sám Hospodin. Když však má vykonat úkol, který od Boha dostal, opět si Gedeon po Bohu žádá důkazy (i když jeden důkaz na svou vlastní žádost už dostal ! ), které by mu potvrdily, že úkol, který ho čeká, zvládne. Tudíž předkládá Hospodinu - dvakrát!! - své podmínky - to slavné rouno a rosa (Sd 6,36-40) -
    a Bůh tyto jeho "nadiktované" požadavky, bez žádného pozastavení, přesně splní.

    Když si to shrnu, tak Gedeon celkem třikrát požaduje po Bohu, aby splnil jeho požadavky a podmínky, které mají vyvrátit jeho nedůvěru a obavy a Hospodin, "bez mrknutí oka", mu zcela vyhovuje:-)



    Připadá mi to velmi zajímavé, zvláštní, fascinující...lze si z tohoto textu (respektive z chování Gedeona) vzít něco do vlastního, osobního vztahu s Bohem, do modlitby, do života, ve kterém přece také v každé situaci můžeme hledat Boha a ptát se po jeho záměrech?



    Ještě bych se na tento text o Gedeonovi podíval z úhlu pohledu jiných postav Písma sv., které měly také "co dočinění" s Bohem. Např. Abraham, když se přimlouval za spravedlivé v Sodomě, sice také s Bohem "smlouval", ale jeho postoj byl velmi ponížený a je z něho "cítit" Abrahamovo vědomí si své vlastní "malosti" a nedokonalosti před Bohem (Gn 18,23-33) - (což mi u Gedeona docela chybí).

    A ještě zajímavější je to u Zachariáše, kterému anděl Páně zvěstuje, že se mu narodí syn. Ovšem Zachariáš je starý muž, má ženu rovněž v pokročilém věku, a tak je jeho reakce nedůvěřivá. Mezi námi - já osobně být na Zachariášově místě, tak jednám přesně jako on:-) Myslím si, že jeho reakce je daleko přirozenější, než (neuctivé? dá-li se to tak nazvat) Gedeonovo kladení si podmínek samotnému Bohu. Přesto byl Zachariáš "potrestán" němotou, protože neuvěřil slovům anděla...(Lk 1,18-20).



    Takže jde nějak vysvětlit rozdílné Boží chování v různých situacích nebo říct, že v dialogu s Bohem by se měl člověk chovat "tak a tak" a né jinak?



    Děkuji Vám mnohokrát za Vaši reakci, pokud odpovíte, popř. za nasměrování k nějaké literatuře apod.



    S pozdravem a přáním všeho dobrého



    JeffreyM
    mail: JeffreyM@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vážený JeffreyM,

      děkuji za Váš dotaz, v němž zmiňujete epizodu Gideonovu a Zachariášovu, zmiňujete i Abraháma. Mohli bychom přidat ještě např. Sářin smích nad zprávou o narození Izáka. Dovolte mi pouze stručnou odpověď. Samozřejmě souhlasím s tím, že z každé z příhod si člověk může vzít ve svém vztahu k Bohu a v dialogu s ním inspirovat. Zároveň rozdílné vyznění jednotlivých epizod hovoří o veliké Boží svobodě a zároveň o jeho respektu ke každému člověku a jeho svobodě.

      Co se literatury týká, mohu odkázat na komentáře k jednotlivým biblickým knihám, ať českým (Sacra Pagina, Malý Stuttgartský komentář, Výklady ke Starému zákonu), nebo nesčetným zahraničním.

      Srdečně dv

      Vymazat

Velmi se těším na Váš komentář.