Milí návštěvníci,

vítejte na stránkách Apologia ■ Pokud jste tu nováčky, doporučuji k Vaší pozornosti menu po pravé straně, včetně úvodníku ■ Stálé návštěvníky upozorňuji, že k přidání komentářů je nyní zapotřebí zaregistrovat se, a to buď při vložení komentáře, nebo trvale v sekci Návštěvníci ■ Děkuji! ■ DV

Svatí a zemřelí ve starokřesťanských nápisech a malbách

Archeologická svědectví nám mohou velmi přiblížit vztah rané církve ke svatým a mučedníkům. Zvyk slavit památku mučedníku je prastarý a nacházíme o něm svědectví již v polovině 2. století v listu smyrnenské církve do Lyonu (tzv. Passio Polycarpi). Mučedníky křesťané považovali za ochránce a přímluvce zemřelých u božího trůnu, jak ukazuje také jeden epigraf z ciriackých katakomb:
CVIQVE • PRO • VITAE • SVAE • TESTOMONIO • SANCTI • MARTYRES • APVD • DEVM • ET • CHRISTVM • ERVNT • ADVOCATI ..... … svatí mučedníci budou pro všechny obhájci u Boha a u Krista

S tímto pohledem se shodují i zobrazení postav v katakombách, které stojí u Krista soudce, obhajováni a chráněni místními mučedníci. Lze najít i vyobrazení, v nichž mučedník přivádí zemřelého ke Kristu-Soudci. Ve Vercelli byl nalezen epigraf, jehož závěr zní:

O • FELIX • GEMINO • MERVIT • QUI • MARTYRE • DVCI | AD • DOMINVM • MELIORE • VIA REQVIEMQVE • MERERI Šťastný je ten, který si zasloužil doprovod dvou mučedníků až k Pánu a dosáhnutí věčného odpočinku.

Nápis se zmiňuje o knězi, který byl pohřben v blízkosti hrobů mučedníků a tento nápis se také přímluvy těchto dvou mučedníků, Nazaria a Viktora, dovolává. Zobrazení zemřelého mezi dvěma mučedníci před Kristem můžeme najít např. v katakombách sv. Hermeta či pod římskou bazilikou sv. Jana a Pavla na Celiu. Stejnou představu doporučení zemřelého svatými můžeme nalézt v následujícím epigrafu (pochází z Říma a nyní je k vidění v Carseoli v Museo del Bagno):

PAVLO • FILIO • MERENTI • IN • PA CEM • TE • SVSCIPIANT • OMNIVM • ISPIRI TA • SANCTORVM • QVI • VIXIT • ANNOS • II • DIES • N • L Pavlovi, milému synovi, který žil 2 roky a 50 dní, aby jej duše všech svatých přijaly v pokoji.

Podobnou modlitbu nalezneme i v pohřební antifoně, které se dodnes užívá v římské liturgii:

In paradisum deducant te Angeli in tuo adventu suscipiant te Martyres et perducant te in civitatem sanctam Ierusalem. Andělé ať tě doprovodí do ráje, mučedníci tě přivítají v jeho branách a uvedou do svatého města, Jeruzaléma.

Přijetí zemřelého svatými nalézáme také na mnoha vyobrazeních, např. na této pohřební fresce z Domitilliných katakomb:

Svatá Petronila zde přijímá jistou Venerandu e doprovází ji do nebe; přitom ji objímá a ukazuje knihu evangelií. V katakombách lze najít i příklady modliteb, které se obracejí přímo ke svatému, aby zemřelého přijal do nebe:

.... benEMERENTI • IN • PACE • QVAE • VIXIT ANNIS • XXX • MESIS • SEx .... KAL • SEPTEMBRIS • SANCTE • LAVRENTI SVSCEPTA • HABETO • ANIMam ešus [té, která odpočívá v za]slouženém pokoji a žila 30 let a 6 měsíců … 1. září. Svatý Vavřinče, přijmi [její] duš[i].

Tato svědectví jsem shromáždil, abych ukázal, že katolická praxe modlitby ke svatým nevznikla z ničeho nic, ale že ji můžeme vidět i u prvních křesťanů (jak ukazují např. hroby z konce 1. století v bezprostřední blízkosti hrobu apoštola Petra pod současnou Svatopetrskou bazilikou v Římě). Z archeologických nálezů je zkrátka možné ukázat, že modlitba za mrtvé a modlitba ke svatým nebyla v prvních křesťanských staletích církvi cizí.

2 komentáře:

  1. V súvislosti s učením dušiach svätých v nebi mi minule bola položená otázka, že ako treba chápať tú patristickú literatúru, ktorá jednoznačne odmieta koncepciu, kedy duše hneď po smrti odchádzajú do neba /Justin Mučeník (C. Trypho 80:2) a Irenej Lyonsky (V:31:2)/?

    OdpovědětVymazat
  2. Co se Justinova Dialogu s Tryfónem týče, ze samotného textu nevyplývá, že by Justin odmítal explicite teorii o okamžitém odchodu do nebe. Hovoří o vzkříšení, po němž má podle něho následovat tisícileté království v Jeruzalémě. Lze tedy u něho pozorovat milenaristické tendence, podobně jako v onom místě u Ireneje, který je mnohem jasnější a opravdu zastává teorii, podle níž křesťané v hrobě spí až do vzkříšení. Nicméně, on sám se neobrací proti názoru, že by to mohlo být jinak, ale proti gnostikům zdůrazňuje, že vzkříšení křesťané budou mít tělo, což gnostici popírali. Ani jeden z nich se tak nestaví výslovně proti nauce, že zemřelý je "ihned" přijat do nebe.

    Patristické spisy slouží a) jako svědectví o tom, že v určité době a v určitém prostředí existovaly nějaké názory, které všeobecná církev přijímala, či nikoli; b) jako autority, které svědčí v určité otázce či při výkladu Písma. Kvalita jednotlivých patristických spisů se velmi liší, máme tu díla otců-biskupů, která byla bezvýhradně většinou křesťanů přijímána, a máme tu také apokryfní spisy, které většinová církev odmítala a odsuzovala. U Justina a Ireneje se jedná o svědectví o jedné z nejstarších epoch křesťanské víry, která se pochopitelně v průběhu dějin vyvíjí. Tak jako církev opustila prvotní Pavlův názor (a nejen jeho), že Kristus přijde ve slávě co nevidět, tak s postupem času zamítla i některé teorie, např. i tu o usnutí zemřelého až do vzkříšení. Jako u každého jiného spisu je potřeba mít na paměti v jakém kontextu dílo vzniklo, co chce říci a proti komu se případně vyhraňuje. Justin v tomto spise proti židům odmítajícím křesťanství, Irenej proti gnostikům. Prvnímu jde především o fakt vzkříšení mrtvých, druhému o tělesné vzkříšení.

    OdpovědětVymazat

Velmi se těším na Váš komentář.