Milí návštěvníci,

vítejte na stránkách Apologia ■ Pokud jste tu nováčky, doporučuji k Vaší pozornosti menu po pravé straně, včetně úvodníku ■ Stálé návštěvníky upozorňuji, že k přidání komentářů je nyní zapotřebí zaregistrovat se, a to buď při vložení komentáře, nebo trvale v sekci Návštěvníci ■ Děkuji! ■ DV

Víra katolické církve

Na začátek bych rád představil víru vlastní katolické církvi. Víra je především osobní přilnutí člověka k Bohu, a zároveň neodlučně je svobodným souhlasem s celou pravdou, kterou Bůh zjevil. Je dobré se mu svěřit a věřit bezvýhradně tomu, co říká. Bylo by lehkomyslné a klamné mít takovou víru v nějakého tvora. (srov. Jer 17,5-6; Ž 40,5; 146,3-4; KKC 150). Kdo říká „věřím“, říká: „Přijímám to, v co věříme my.“ Společenství ve víře není možné bez společné řeči víry. Apoštolská církev již od počátku vyjadřovala a předávala svou vlastní víru v krátkých a pro všechny závazných formulích (srov. dvě z nich dochované v Novém zákoně: Řím 10,9; 1 Kor 15,3-5). Pro čekatele křtu církevní obce připravily určité souhrny víry, které byly vyznání celé místní církve. Cyril Jeruzalémský, který byl ve 2. polovině 4. století biskupem v Jeruzalémě, ve svých křestních katechezích píše:
Tento souhrn víry nebyl sepsán podle lidských názorů, nýbrž bylo z celého Písma vybráno to, co je v něm nejdůležitější, a tak bylo podáno v úplnosti jediné učení víry. A jako sémě hořčice obsahuje ve zcela malém zrnku mnoho větví, tak tento souhrn víry zahrnuje do několika slov celé poznání pravé zbožnosti obsažené ve Starém i Novém zákoně.? (Catecheses illuminandorum, 5, 12; PG 33, 521-523)

Tato vyznání víry se také nazývají „Krédo“ nebo symboly víry – znamením k zjištění totožnosti a znamením společenství věřících. Je to soubor základních pravd víry a tvoří první a základní bod vyučování v křesťanské víře (srov. KKC 188). Během staletí bylo mnoho těchto vyznání víry, jež odpovídala potřebám různých období – vyznání víry starověkých církevních obcí, symbol „Quicumque“, vyznání víry některých církevních sněmů nebo papežů (např. Damasa I. či „Vyznání víry Božího lidu“ Pavla VI. z roku 1968). Nejznámějšími vyznáními víry katolické církve jsou následující dvě. Představují jádro toho, v co katoličtí křesťané věří. Hledáme-li, co skutečně učí katolická církev, musíme začít zde. Apoštolské vyznání víry Název si toto vyznání víry přináší od toho, že je považováno za věrné shrnutí víry apoštolů. Je starobylým křestním vyznání m římské církevní obce. Jde vlastně o nejstarší římský „katechismus“, učebnici víry. Pochází zřejmě ze 3. století a pro tuto svou starodávnost se také těší u křesťanů ve velké vážnosti.

Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země. I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho; jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Ponciem Pilátem, ukřižován umřel i pohřben jest, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých; vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího; odtud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný. Amen.

Nicejsko-cařihradské vyznání víry Tento symbol víry je plodem prvních dvou všeobecných církevních koncilů, v Niceji roku 325 a Konstantinopoli roku 381 – a pro toto všeobecné přijetí je také velmi váženo. Je dodnes společné západnímu i východnímu křesťanstvu, vyjadřuje základ naší víry.

Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného. Věřím v jednoho Pána, Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky: Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem: skrze něho všechno je stvořeno. On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe. Skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem. Byl za nás ukřižován, za dnů Pontia Piláta byl umučen a pohřben. Třetího dne vstal z mrtvých podle Písma. Vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce. A znovu přijde, ve slávě, soudit živé i mrtvé a jeho království bude bez konce. Věřím v Ducha svatého, Pána a dárce života, který z Otce i Syna vychází, s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován a mluvil ústy proroků. Věřím v jednu, svatou, všeobecnou , apoštolskou církev. Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů. Očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku. Amen.

Kde hledat dále Jak jsem se již zmínil, zmíněná vyznání víry neobsahují vše, co katolická církev považuje za svou víru. Velmi důležitým pramenem pro naše hledání, čemu katolíci oficiálně věří a čemu ne, jsou následující:

  • Písmo svaté čili bible. Netřeba zde popisovat soubor knih inspirovaných Duchem svatým, které církev považuje za Boží slovo.
  • Katechismus katolické církve. Nový „světový“ katechismus nabízí oficiální stanovisko o jednotlivých tématech života z víry. Můžeme jej tedy označit za jeden z primárních zdrojů, pokud chceme zjistit obsah víry katolické církve.
  • Dokumenty 2. vatikánského koncilu. Konstituce, dekrety a prohlášení 2. vatikánského koncilu, posledního koncilu katolické církve konaného v letech 1962 až 1965 za účasti biskupů z celého světa, mohou ukázat mnohé, z čeho církev dnes žije.
  • Víra.cz nabízí velký přehled textů, které hovoří o víře a jednotlivé její aspekty vysvětlují.

6 komentářů:

  1. Jak může být nicejsko-cařihradské vyznání společné s Východem, když je v něm filioque?

    OdpovědětVymazat
  2. Samotná otázka filioque je poměrně dost složitá - západní církev tvrdí, že s východním pojetím Trojice je zcela slučitelné. Východní církev se pak staví k otázce odlišně: někteří připouštějí, že tomu tak je, někteří nikoli. Pro východní teologii by bylo zcela přijatelné tvrdit, že Duch svatý vychází z Otce skrze Syna, což je pro západní církev zcela přijatelné. Při pokusech o sjednocení křesťanů, např. na Florentském koncilu, např. východní delegace nemusela podpisovat vyznání víry s přídavkem filioque ale bez něj, protože obě strany uznávaly, že se jejich nauka v této věci shoduje a jedná se pouze o konkrétní způsob vyjádření. Východní církvi je ke cti, že zachovala ustanovení Chalkedonského koncilu, že toto vyznání nemá být měněno - to se přes snahy několika papežů na Západě nepodařilo. V zásadě ale platí, že navzdory tomuto spojení zůstává nauka východní a západní církve v naprosté většině bodů slučitelná a netvořila by překážku pro jednotu těchto církví.

    OdpovědětVymazat
  3. Dobrý deň.
    V článku sa píše o apoštolskom vyznaní a o nicejsko-carihradskom vyznaní. Trochu ma to mätie, lebo ja poznám apoštolské vyznanie, nicejské vyznanie a nicejsko-carihradské vyznanie. To ktoré Vy voláte apoštolským, ja volám nicejským.
    Apoštolské /rímske/ podľa mne známych informácií znie takto /latinská verzia/:
    Verím Boha Otca všemohúceho,
    a v Ježiša Krista, jeho jediného Syna, nášho Pána,
    ktorý sa narodil z Ducha svätého a Márie Panny.
    Ktorý za Ponského Piláta bol ukrižovaný a pochovaný,
    tretieho dňa vstal z mŕtvych,
    vstúpil na nebesia,
    sedí po pravici Otca,
    odkiaľ príde súdiť živých a mŕtvych,
    verím v Ducha svätého,
    svätú Cirkev,
    odpustenie hriechov,
    a vzkriesenie tela.
    /a život večný - nachádza sa iba v gréckej verzii./

    OdpovědětVymazat
  4. Tři vyznání víry, jak je citujete, opravdu existují. Nicejské vyznání je delší, než uvádíte (srovnání textu nicejského a nicejsko-konstantinopolského vyznání je pěkně udělané např. na anglické Wikipedii (české heslo přináší překlad velmi nepřesný, používaný zřejmě některými evangelickými církvemi). Apoštolské (římské) vyznání víry se dochovalo v několika verzích, které jsou si poměrně podobné (viz první čísla Enchiridionu Denzinger-Schönmetzer/Hünnermann) – tam by patřila i verze, kterou uvádíte. Znění, jehož používám, je v podobě, v které ho cituje Katechismus katolické církve (1992) a současné znění českého překladu římské liturgie.

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem za informácie, stále v tejto veci pátram. A ako vidím, trochu som sa pomýlil, nicejské vyznanie je predsa len iné, ako som si myslel. Teda už chápem, že apoštolské vyznanie máme vo viacerých verziách, ktoré sú si podobné. Ja uvádzam kratšiu, Vy dlhšiu. Máte nejaké informácie o dobe vzniku /formovania/ týchto dvoch verzií? Predpokladám, že sú staršie ako nicejské a nicejsko-carihradské.

    OdpovědětVymazat
  6. Netvrdím, že existují pouze tyto dvě verze, je jic mnohem více, ale mají tutéž strukturu a mezi sebou se liší přítomností či absencí jednotlivých slov či přívlastků. Zajímá-li Vás téma více, doporučoval jsem Vám onen Enchiridion symbolorum, který přináší poměrně přehledně jednotlivé verze, jak se nám v různých rukopisech dochovaly. Apoštolské vyznání víry lze v zásadě datovat do 2. století, s tím, že se jeho forma ustálila až ve století 9. Jednoduchou informaci nabízí česká Wikipedie (podrobněji anglická verze).

    OdpovědětVymazat

Velmi se těším na Váš komentář.