Milí návštěvníci,

vítejte na stránkách Apologia ■ Pokud jste tu nováčky, doporučuji k Vaší pozornosti menu po pravé straně, včetně úvodníku ■ Stálé návštěvníky upozorňuji, že k přidání komentářů je nyní zapotřebí zaregistrovat se, a to buď při vložení komentáře, nebo trvale v sekci Návštěvníci ■ Děkuji! ■ DV

Spása v Písmu

Podle Písma záleží konečná záchrana (spása) člověka na jeho stavu v okamžiku smrti. Vždyť Ježíš sám říká:
Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen (Mt 24,13).
Ježíšova velká řeč o soudu v 25. kapitole Matoušova evangelia (v. 31–46) přibližuje ještě více a velmi sugestivně skutečnost, že mezi naším životem a tím, jak na tomto soudu člověk obstojí, existuje jasná souvislost. Ten, kdo umírá v přátelství s Bohem (teologicky se toto přátelství nazývá též „stavem milosti“), získá život věčný. Ten, kdo naopak zemře v nepřátelství vůči Bohu a ve vzpouře vůči němu (tedy ve stavu smrtelného hříchu), bude zařazen „mezi kozly po levici“ (srov. Mt 25,33).

Tato biblická nauka ale neodpovídá nauce tzv. biblických křesťanů, kteří učí, že vyznání Ježíše coby osobního Spasitele je zcela dostačující pro konečnou spásu. Striktně řečeno by žádný hřích nemohl způsobit, aby se takto zřekl spásy, ke které se v Kristu přihlásil. Člověk by byl podle této nauky po svém přihlášení se ke spáse v Kristu navěky a neodvolatelně spasen. V tom tkví nauka tzv. biblických křesťanů o „jistotě spasení“.

Pravdou bezesporu je, že jsme všichni byli vykoupeni Kristovou smrtí na kříži – ať už jsme křesťané, židé, muslimové, příslušníci kmenových náboženství v džungli či ateisté (srov. 1 Tim 2,6; 4,10; 1 Jan 2,2), ale součástí naší odpovědi na toto Kristovo vykoupení je osobní přivlastnění si tohoto Kristova činu pro nás. Jsme-li všichni spaseni Kristem již jeho činem, pak není zapotřebí žádné lidské odpovědi – byli bychom zachráněni a ospravedlněni již od věčnosti, nebylo by zapotřebí našeho pokání ani naší víry. Narodili bychom se spasení a nepotřebovali bychom se „narodit znovu“ (srov. Jan 3,3). 

Dobře víme, že tomu tak není. Pro toho, kdo slyší evangelium, je zapotřebí, aby se obrátil a přijal jej, aby se smířil s Bohem. A stejně jako Adam, Eva a každý jiný člověk můžeme toto své přátelství s Bohem porušit a znovu se k němu navracet jako marnotratný syn z Lukášova evangelia (15,11–32). Evangelium opravdu „je Boží moc ke spasení pro každého, kdo v něho věří“ (Řím 1,16), je „základem, [který jste přijali] a na němž stojíte, a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám ho zvěstoval“ (1 Kor 15,1–2). Víra v Ježíše Krista skutečně ospravedlňuje (srov. Gal 2,16; Ef 2,8–9) – ona a nikoli skutky, které člověk koná –, avšak křesťan zároveň „s úzkostlivou bázní pracuje na tom, aby dosáhl spásy“ (srov. Flp 2,12). Víra křesťana není pouze mluvením naprázdno, ale je-li skutečně vírou, pak je doprovázena skutky. Apoštol Jakub dokonce píše:
Mluvte a jednejte jako ti, kteří mají být souzeni zákonem svobody. Na Božím soudu není milosrdenství pro toho, kdo neprokázal milosrdenství. Ale milosrdenství vítězí nad soudem. Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit? Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás by jim řekl: „Buďte s Bohem – ať vám není zima a nemáte hlad“, ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá. Někdo však řekne: „Jeden má víru a druhý má skutky.“ Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích. Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí se toho. Neuznáš, ty nechápavý člověče, že víra bez skutků není k ničemu? Což nebyl náš otec Abraham ospravedlněn ze skutků, když položil na oltář svého syna Izáka? Nevidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že ve skutcích došla víra dokonalosti? Tak se naplnilo Písmo: ‚Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost‘ a byl nazván ‚přítelem Božím‘. Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlněn, a ne pouze z víry! Což nebyla i nevěstka Rachab podobně ospravedlněna ze skutků, když přijala posly a propustila je jinou cestou? Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků. (Jak 2,12–26)
Víra je skutečným darem Božím – a nikdo jiný nám ji nemůže zasloužit než Ježíš Kristus svým životem, smrtí a vzkříšením. Avšak i v běžném životě, dostaneme-li od někoho dar, je možné s ním naložit různým způsobem – je možné jej přijmout a odmítnout, je možné je přijmout a zničit, ztratit, znehodnotit, nevyužít, reklamovat, dát někomu dalšímu, vrátit dárci... S vírou je tomu právě tak – bylo by velmi svůdné tvrdit, že jednou – dostaneme-li ji, už o ni nemůžeme za žádných okolností přijít, realita je však jiná. Vždyť po celém Novém zákoně nacházíme zprávy o křesťanech, kteří jsou velmi ostře napomínáni (např. když Pavel napomíná Korinťany či první kapitoly Zjevení Janova). Kdyby byli spaseni a ke spáse již ničeho dalšího nepotřebovali, nač takové apoštolské napomínání?

2 komentáře:

  1. Milý DV,

    zajímavý článek, jen bych dodala pár bodů z Písma
    1) Zde je jasně řečeno, kdo bude spasen:
    Římanům 10,9-11 "Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení,neboť Písmo praví: ‚Kdo v něho věří, nebude zahanben.‘
    2)Kdo může být Božím dítětem:
    Jan 1,12-13
    “Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha.”
    3) Jak si uchovat spásu:
    Koloským 2,6
    "Žijte v Kristu Ježíši, když jste ho přijali jako Pána."
    4) Na skutcích spása nezáleží, naše postoje srdce pak prozkoumá Bůh:
    1 Korintským 3,11-15
    “Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy – dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm.”
    5) k Fp 2,12 použiji Kralický překlad:
    "A tak, moji milí, jakož jste vždycky poslušni byli, netoliko v přítomnosti mé, ale nyní mnohem více v nepřítomnosti mé, s bázní a s třesením spasení své konejte." Tzn. uvádějte v život, mluvte o své spáse, žijte jako Ti kdo jsou spaseni a přivádějte ke spáse. My opravdu nemůže přidat ke své spáse nic, ta je nám dána zadarmo, ale je důležité v Kristu žít, známé přísloví říká, čím srdce přetéká tím ústa mluví, máme-li tam plně Ježíše, nejenže se za Něj nestydíme, ale svoji lásku k Němu zjevujeme ostaním .... není jen moji niternou záležitostí, ale celým mým bytím.
    Lukáš 6,45-46 "Dobrý člověk z dobrého pokladu svého srdce vydává dobré a zlý ze zlého vydává zlé. Jeho ústa mluví, čím srdce přetéká.Proč mne oslovujete ‚Pane, Pane‘, a nečiníte, co říkám?"
    6)Jaký skutek po nás Bůh vlastně žádá?
    Jan 6,28-29
    "Řekli mu: „Jak máme jednat, abychom konali skutky Boží?“ Ježíš jim odpověděl: „Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal.“ "

    Biblické porozumění spásy je následující, přijmout Ježíše za svého Pána a Spasitele, žít v Něm, a Matouš 28,19-20 "Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku. “
    Marek 16,15-18
    "A řekl jim: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen. Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky; budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je.“

    Pavla

    OdpovědětVymazat
  2. Milá Pavlo,

    děkuji i zde za doplnění biblických úryvků ke spáse. Článek sám se však snaží ukázat, že víra se projevuje vyznáním nejen ústy a srdcem, ale také životem a že pohled Písma na ospravedlnění zahrnuje také skutky jako projev víry. Na ty bychom neměli zapomínat a neměli bychom číst Písmo jednostranně.

    dv

    OdpovědětVymazat

Velmi se těším na Váš komentář.