Milí návštěvníci,

vítejte na stránkách Apologia ■ Pokud jste tu nováčky, doporučuji k Vaší pozornosti menu po pravé straně, včetně úvodníku ■ Stálé návštěvníky upozorňuji, že k přidání komentářů je nyní zapotřebí zaregistrovat se, a to buď při vložení komentáře, nebo trvale v sekci Návštěvníci ■ Děkuji! ■ DV

Prokrestany

Na českém internetu někteří tzv. bibličtí křesťané hodně propagují stránku http://prokrestany.sweb.cz, která si dělá ambice "pomoci porozumět oběma – jak oficiálnímu katolickému učení, tak i pravdě nalezené v Bibli Svaté".

Avšak hned ve 2. odstavci úvodu nalézáme určitou metodologickou nedokonalost. Autoři píší, že pro jednoduché pochopení "je užito oficiálního Katechismu katolické církve a autorizované verze Bible Svaté". Jsou tu v zásadě dva problémy – prvním z nich je fakt, že se implicitně vnucuje představa, že Bible nemá pro katolíky autoritativní váhu, a že ji jaksi vynechává, neboť jejím jediným naukovým dokumentem je Katechismus katolické církve. To ovšem není pravda, Písmo ve všech dobách mělo a má pro život katolických křesťanů maximální prioritu, vždyť to byla právě církev, která jej jako inspirované přijala.

Závažnějším problémem však je, co autoři myslí autorizovanou verzí Bible svaté: žádná taková autorizovaná verze neexistuje. Budiž, nejspíš se jedná o nedokonalost při překladu materiálu z angličtiny, kde se jako Authorised Version označuje bible krále Jakuba z roku 1611. Nejenže v českém prostředí takovýto argument neobstojí, ale nabízí se zásadnější otázka – kdo by měl text bible autorizovat? Má na to nárok jednotlivý křesťan, jednotlivá církev? Existuje vůbec nějaká autorita, která by mohla některý text Písma přijmout, autorizovat? Katolická církev ve svých dějinách přijala, autorizovala rozsah knih Písma svatého, protože jej vždy používala ve své bohoslužbě, řídila jím svůj život, stanovila rozsah obecně přijímaných knih Písma. Písmo se neautorizuje samo sebou, a je-li pro život křesťanů tak zásadní, pak kritérium autenticity posvátného spisu nemůže být subjektivní (nejsem to já, kdo určuje, zda je pro mě tento spis inspirovaným božím slovem, či nikoli), ale musí se nacházet mimo ně, tj. v předávání křesťanské nauky, které započali apoštolové a jejich žáci.

Tatáž stránka pak srovnává odstavec 4 konstituce Fidei depositum, kterou papež představuje Katechismus katolické církve (vydaný v roce 1992) s citátem 2 Tim 3,16-17. Opět tyto úryvky staví do kontrastu, ačkoli si nikterak neprotiřečí. Konstituce doporučuje katechismus jako "výklad víry církve a katolické nauky, jak je dosvědčuje a osvětluje Písmo svaté, apoštolská tradice a učitelský úřad církve". Tento citát neprotiřečí, naopak přitaká biblickému výroku, podle něhož (v překladu KMS, který stránka používá) "veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k vyučování, k usvědčo-vání, k napravování a k výchově ve spravedlnosti, aby byl Boží člověk dokonalý a vybavený ke každému dobrému dílu." Stránky tedy ve skutečnosti prokazují biblickou návaznost konstituce, o níž tvrdí, že s biblí nemá nic společného.

Ad "Mše"

Na stránkách věnovaných mši se autoři stránek Prokrestany opět snaží ukázat, jak absurdní je katolická představa slavení eucharistie, nazývané též mše svatá. Na těchto stránkách se tomuto tématu věnují články seřazené zde; je možné tam nalézt biblické úryvky, které se k tématu vztahují, se kterými se setkáte přímo v průběhu katolického slavení eucharistie a samotnému teologickému významu slavení večeře Páně.

Hned v jakémsi exhortativním úvodu je poukázáno na absurdnost a nebibličnost slavení eucharistie. Odpustil bych autorům i nepřesnosti v terminologii, které vznikly zřejmě překladem z angličtiny, závažnější jsou však mylné představy o katolickém učení v těchto oblastech:

  • Prvním omylem je názor, že oplatka (říkejme raději chléb) a víno přenesené na oltář se mění ve fyzické tělo, krev a božství Ježíše Krista. Jistě, věříme, že Kristus je přítomný skutečně, opravdově a podstatně ve způsobách chleba a vína, nad nimiž byla pronesena eucharistická modlitba. Avšak církev netvrdí, že je zde přítomen fyzicky – ačkoli je to celý Kristus, Bůh a člověk, se svým oslaveným tělem a krví, tentýž, který se narodil v Betlémě, zemřel na kříži, vstal z mrtvých a sedí po Otcově pravici.
  • Druhým omylem je názor, že "kněz proměňuje svou mocí". Církev se mnohokrát vyjádřila v tom smyslu, že je to Kristova moc, kterou se on sám stává přítomný uprostřed svých věřících (srov. zvl. dekret o eucharistii 13. zasedání Tridentského koncilu z 11. října 1551). Při samotné eucharistii kněz prosí Otce, aby seslal na dary chleba a vína svého Svatého Ducha, aby se staly tělem a krví Ježíše Krista – nečiní tak sám.
  • Eucharistií se nenazývá pouze svatý, proměněný chléb a víno, ale celé liturgické slavení, které ho doprovází – tedy celá tato modlitba díkůvzdání.
  • Proměna chleba a vína v Kristovo tělo a krev není, jak je uvedeno, nazýváno transubstanciací, avšak církev pouze tvrdí, že když se už budeme bavit o tom, co se při slavení eucharistie děje, hovoříme o změně podstaty chleba a vína (tj. transubstanciaci), což je zatím nejvýstižnější způsob, jak tento boží dar popsat (a který jej nevyčerpává).
  • Eucharistie není "zvláštní" oběť za hříchy; katolíci nevěří, že by se přinášela další oběť za hříchy, ale eucharistické slavení je vstupem do jediné oběti Ježíše Krista, když se odevzdal za hříchy celého světa na kříži jako oběť Otci. Slavením eucharistie se tato Ježíšova oběť zpřítomňuje, neopakuje, dává účastnícím se možnost mít podíl a čerpat z plodů události spásy v Kristu.
  • Katolíci označují eucharistii jako "nebeský pokrm", protože jej považují za dar, který přichází od Boha, ale nevěří, že by jim "zasloužil" věčný život. Je jim příslibem a předchutí toho, co pro nás Ježíš získal, totiž právě mj. věčný život. Jak říká sám Ježíš (Jan 6,53-55 v překladu KMS): "Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tìlo Syna člověka a nebudete-li pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Nebo�ť mé tělo je pravý pokrm a má krev je pravý nápoj."

Eucharistie

Na podstránce věnující se další argumentaci autoři staví proti sobě další výroky KKC a Písma. Avšak i tady se jaksi míjejí – biblické citáty, které předkládají, nijak neprotiřečí víře katolické církve. Tak je tomu s citáty vztahujícími se k jediné oběti Ježíše Krista a příchodu Krista na konci věků (Žd 10,10; Mt 24,27; Sk 1,9), které stavějí proti víře v Kristovu přítomnost mezi jeho věřícími, též při slavení eucharistie. Zapomínají přitom na jasné Ježíšovo slovo: "A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku. Amen" (Mt 28,20). Nevěří snad vůbec, že Ježíš je přítomný se svými učedníky?

Katolická víra v přítomnost Krista v eucharistii přece nikterak nestojí v protikladu s jeho vlastním tvrzením, že příchod Syna člověka bude vypadat stejně, jako když jej apoštolové viděli odcházet (Sk 1,9). Tato víra nestojí v protikladu s duchovním poznáním Krista skrze víru. Bez podkladu je tedy označování katolíků coby "falešných kristů a falešných proroků", kteří "svádějí dokonce i vyvolené" (Mk 13,21). Autoři zde bohužel volí konfrontační tón, a jejich argumentace přitom nezpochybňuje skutečnou víru katolických křesťanů.

Uctívání hostie (idolatrie)

V této části se autoři snaží ukázat, že "učení, že pravý Bůh se inkarnoval do objektu, který vypadá jako chléb vyrobený lidskýma rukama, je nebezpečná domněnka," a že bible eucharistickou úctu striktně zakazuje.

Autoři tedy mají zato, že katolíci uznávají modlu (k tomu slouží i další biblické citáty, např. Dt 4,13-16; Iz 42,8; Jn 4,23-24). Celá další argumentace pak stojí na tom, že není možné uctívat sochy, obrazy, falešné bohy apod.

Avšak katoličtí křesťané věří, že Ježíš je skutečně mezi nimi přítomen a této jeho skutečné přítomnosti se klaní – vzdávají tak chválu přímo Bohu a neslouží nikomu dalšímu. Sklání se před jeho obětí, protože to je mj. doslovný význam latinského slova hostia, které vešlo do užívání právě pro spojení eucharistie s Kristovou jedinou obětí. To, co je úmyslem věřících křesťanů při katolické liturgii, je uctívat Boha v duchu a v pravdě, vzdát chválu jedině Bohu a nikomu jinému. Katolické slavení eucharistie tedy není v žádném případě modloslužbou.

Obětování mše

Hned první věta této podstránky netvrdí o katolické nauce pravdu, když uvádí: "Římskokatolická církev učí, že Ježíš Kristus je nanovo obětován ve mši." Hovořili jsme o tom již výše, ale znovu zopakuji, že katolíci nevěří, že by tu byl Kristus znovu obětován. Další smysl je bohužel velmi zatemněn nedokonalým překladem z angličtiny, ale snad se nám podaří dopátrat se trochu více smyslu v těchto slovech.

Autoři polemizují s tím, že by se při slavení eucharistie uskutečňovalo dílo našeho vykoupení (KKC 1364, konstituce Lumen gentium 2. vatikánského koncilu, 3). Ano, Kristus přinesl jednou provždy (Žd 7,27). V Duchu svatém však je tato událost spásy, událost Krista, přítomna v jeho církvi po všechny věky. Znovu se opakuje tatáž argumentace, kterou uvádíme výše, a můžeme jen pro bližší porozumění doporučit oddíl těchto stránek o významu eucharistie. Katolíci si totiž nepředstavují, jak píši autoři Prokrestany, "že Kristova oběť na kříži před 2000 lety nebyla postačující pro odpuštění všech našich hříchů". Byla. A protože byla, chtěl Kristus, aby na ní všichni měli podíl. Jakoby zde argumentace ze strany ctěných autorů probíhala s fiktivním, neexistujícím protivníkem, protože to, čemu se staví, není naukou katolické církve.

Přijímání

Poslední část oddílu o eucharistii se nakonec vrací ke křesťanskému výkladu Ježíšových slov z 6. kapitoly Jana. Doslovný výklad Ježíšových slov, který říká, že "nebudeme-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudeme mít v sobě život" zavrhují s tím, že "i dnes víme, že Ježíš nemohl mínit doslovné jezení a pití masa a krve, protože to by bylo v rozporu s tím, co řekl Bůh ve svém Slově." Janův úryvek ale nelze vykládat celý duchovně. Církev od svých počátků tomuto úryvku rozuměla v tom smyslu, že Ježíš dává své tělo a krev za spásu světa, a sám sebe dává jako pokrm a nápoj svým učedníkům: "Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev je pravý nápoj" (Jan 6,55). Musel by Ježíš v tomto diskursu zdůrazňovat, že to nemyslí obrazně, ale doslovně? Tato slova nelze spiritualizovat a přeskočit literní význam slov. Copak se křesťané již od samých počátků mýlili, když toto místo vykládali celkem jasně? To přece možné není.

25 komentářů:

  1. Souhlasím s Tvým hodnocením stránek Prokrestany.

    Jsou povrchní a jejich cílem je zaujmout hned - proto ta metoda protikladů.

    Něco si z toho ale člověk odnese, pokud chce. Začte-li se do celého katechismu nebo celé Bible, mají ty stránky smysl.

    Díky i za Tvé stránky

    jarda

    OdpovědětVymazat
  2. No, pokud myslíte, že takové útočné stránky proti katolické církvi a v mém pohledu proti křesťanství mají smysl, tak bych asi byl rád, kdybyste to ještě rozvedl: mám to chápat tak, že podle Vašeho názoru je katechismus nesmysl vcelku, nebo některé jeho části zvlášť? Jinak ale díky za komentář.

    OdpovědětVymazat
  3. Možná bych připojit takový trochu obecný komentář:
    Mám takový dojem z tohoto článku i z celé pokoncilní katolické teologie, že je tak trochu jako "chytrá horákyně" - ani nahá ani oblečená. Kluzké formulace umožňují spojovat protiklady a dávají možnost uniknout kritikům a zároveň neznepokojit vlastní ovečky.

    Když to řeknu obhrouble - zajímalo by mne, která konkrétní moravská svíčková bába, klečící před hostií nebo svatým obrázklem, by mi podala totéž vysvětlení Kristovy přítomnosti v eucharistii, jako tento blog. A pokud žije v zásadní nevědomosti, proč ji nositelé učitelského úřadu církve nechávají v omylu?

    OdpovědětVymazat
  4. Katolická teologie se opravdu snaží spojovat protiklady - proto je taky katolická, snaží se učinit tajemství Krista přístupné pokud možno všem. Druhý katolický teolog není vyhozen z církve nutně kvůli tomu, že má jiný názor než já: nauka je většinou limitována, nikoli přesně definována. Připadá mi to jako velmi nedogmatický přístup, který ve skutečnosti umožňuje poměrně velkou svobodu hledání Boha. Teologie novozákonních autorů se také od sebe vzájemně odlišuje, nelze říci, že ten či onen autor evangelií je lepší či horší než jiný či než pisatel těch či oněch listů. Katolické teologii se příčí pohled stylu "buď - anebo", naopak obvykle říká "i - i".

    Moravská babička by totéž vysvětlení nepodala. A nevadí mi to, protože mé vysvětlení není jediné správné. Její vysvětlení bude samozřejmě možná jednodušší, ale bude založeno na víře, že Kristus je v eucharistii přítomen (pod to bych se ostatně podepsal též), a že jej může "přijmout pod svou střechu". Neznalost teologických distinkcí neubírá na velikosti víry. Vyučování má za cíl přivádět druhého k hlubšímu poznání, k tomuto pozvání však lze zvát, nelze druhého přinutit. A moravská babička do společenství církve patří a nevidím žádný důvod, proč ji z něj vylučovat či ji pro její jednoduchou víru kaceřovat. A krom toho se domnívám, že se představitelé církevního úřadu snaží uvádět druhé do víry, vysvětlovat atd.: však se v katolických kostelích káže evangelium!

    OdpovědětVymazat
  5. Jenom glosa k poslední větě - o jednoduché víře. Je to asi zásadní otázka, co ještě je jednoduchá víra a co už je pověra? Kudy vede hranice? Odpověď je asi nesnadná a přitom velmi důležitá... Co bychom dali dnes za úvodní větu Athanasiana "Kdokoli chce být spasen musí věřit, že..." ?

    OdpovědětVymazat
  6. Já bych onu úvodní větu ps.-athanasiánského symbolu klidně nechal: "Quicumque vult salvus esse, ante omnia opus est, ut teneat catholicam fidem, Kdokoli chce být spasen, především je důležité, aby se držel katolické víry." Krom toho, nereflektovaná víra nemusí být pověrou.

    OdpovědětVymazat
  7. Dva dotazy:

    Co míníš slovy "nereflektovaná víra"?

    --- A co obnáší "katolická víra"? Jsou to včechny články katechismu? (pak se obávám, že většina katoláků nebude spasena, nebo´t ty články ani nezná, natož aby v ně věřila...) Nejsou-li, pak, co to je?

    OdpovědětVymazat
  8. Nereflektovanou vírou myslím to, že je zcela evidentní, že není nutné mít rozebrán do mrtě vlastní názor na všechny otázky, které se víry týkají. U některých se mohu spolehnout na mínění druhého, můžu najít prosté argumenty, které mi budou stačit, atp. Může jít bez dalšího o spolehnutí se na slovech Písma (v diskutovaném případě např.: "Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj.").

    Vyznání víry se netýká prvořadě samotných článků katolické víry, ale Boha Otce, Syna a Ducha svatého: jim přece křesťan vyznává víru. Je třeba rozlišovat fides quae creditur (obsah víry samotné) a fides qua creditur, osobní postoj víry (ve smyslu důvěry/věrnosti) vůči Bohu. Otázka spásy není vázána na samotný obsah víry, ale na vztah k Bohu (a primárně ovšem na boží moc, milosrdenství a moudrost).

    OdpovědětVymazat
  9. "Avšak církev netvrdí, že je zde přítomen fyzicky – ačkoli je to celý Kristus, Bůh a člověk, se svým oslaveným tělem a krví, tentýž, který se narodil v Betlémě, zemřel na kříži, vstal z mrtvých a sedí po Otcově pravici."

    Pardon, ale jak je možné být přítomen s tělem a nebýt přítomen fyzicky? Pokud fyzickým myslíme tělesné, pak je Kristus v Eucharistii přítomen fyzicky, i když místně nerozprostraněným způsobem. To je něco jiného, než být přítomen pouze duchovním způsobem.

    OdpovědětVymazat
  10. Byla-li by Ježíšova přítomnost fyzická, bylo by možné ji změřit, empiricky dokázat, že se jedná o ten či onen jeho sval či jiný kus těla. Komunikanti by pak byli kanibaly, protože by eucharistie pro je neživila duchovně, ale materiálně. Kristova přítomnost v eucharistii není podle dekretu o eucharistii Tridentského koncilu z roku 1551 fyzická, ale svátostná. To neznamená, že tato přítomnost není reálná a podstatná.

    OdpovědětVymazat
  11. Dobrý den. Jsem Katolíkem teprve rok, a po bedlivém studiu písma svatého jsem narazil na mnoho veršů, které velmi ostře oduszují některé praktiky katolické církve.
    První takouvou praktikou je zobrazování Boh(Ježíše Krista) a obrazů obecně. Tuto modloslužbu Bible zcela jasně odszuje. Tady uvádím jenom některé verše:
    Katechismus: paragraf 477
    Bible:
    Exodus 20,4-5
    Skutky Apoštolské 17,29
    Římanům 1,22-25

    Druhým velmi závažným rozporem který jsem nalezl je život Panny Marie(neposkrvněné početí, vzatí do nebe)
    Katechismus: paragraf 969, 970.
    Paragraf 969 je podle mého názoru velmi zajimavý. Není snad pravda, že jediným prostředníkem je Ježíš Kristus, nebo se mýlím?
    Dalším velmi závažným rozporem je například Papežství:
    Bible jasně říká, že nemáme nikoho kromě Boha nazývat Otcem a Svrchovanou autoritou.
    Katechismus: paragraf 881, biskupský sbor paragraf 883
    Bible: 1 Petrův 2,4-8
    Efezským 1,22-23.
    Zde jsem uvedl jenom některé veršea, ale rozporů mezi katechismem a Biblí je mnohem více. Jedná se například o uctívání svatých, otázku spásy etc.
    Prosím Vás o jasnou argumentaci. Předem děkuji za odpověď.

    OdpovědětVymazat
  12. Vojtěchu,

    díky za Váš dotaz, pokusím se na některé body z těch, na něž se ptáte, odpovědět v příštích dnech, až nebudu na cestách. Prozatím mohu odkázat na některé články v oddílech Bible a katolická tradice, Církev a Maria a svatí, které Vás zřejmě budou zajímat a které alespoň částečně na Vaše dotazy odpovídají. S přáním všeho dobrého dv.

    OdpovědětVymazat
  13. Jasně. Určitě počkám. Omlouvám se za možná trošku hrubší reakci, ale tyto rozpory jsem zjistil teprve nedávno.
    Dky tomu, že třetím rokem studuji TF v Českých Budějovicích, tak vím, že vést teologickou diskuzi není jednoduché. Vím, že nelze vysypat pár Biblických citátů a tím argumentovat. Je nutné tyto citáty chápat v celkovém kontextu.
    Předem děkuji za Vaěi reakci.

    S pozdravem

    Vojtěch Janoušek

    OdpovědětVymazat
  14. Vojtěchu,

    na Váš dotaz odpovídám ve článku Kristus jediný prostředník. Budete-li mít jakékoli další nejasnosti, nebo pokud se mi nepodařilo vše dobře vyjádřit, určitě se mi ozvěte.

    S přáním Božího požehnání a všeho dobrého dv

    OdpovědětVymazat
  15. I já bych rád přidal svou zkušenost s tzv. biblickými křesťany a jejich jednáním a přístupem k druhému.
    Jsou to sice "zkušenosti" z netových diskuzí, ale i to vypovídá něco o člověku, jeho vnímání, myšlení i víře.
    Web prokrestany.cz, já osobně, vnímám jako útočný, pomlouvačný, laicko-amatérský postoj vůči katolické církvi, který je navíc (a to hlavně) založený na překroucených informacích a jednotlivých článcích víry KC tak, aby výsledný nauka ukazovala, jací jsou katolíci bludaři. Myslím, že každý, kdo se pohybuje na internetu, diskuzních fórech atd. už zažil, jak mocné je i psané slovo a jak moc dokáže celkovou nauku změnit pár myšlenek, které se vysvětlí a použijí "trochu jinak", než jak jsou ve skutečnosti. Nebudu zde vyjmenovávat všechny překroucené rádoby důkazy, které použivají tito křesťané proti KC - to už udělal autor tohoto webu. Já bych se chtěl podívat na chování těchto křesťanů z jiné stránky, a to ze stránky lidského přístupu k druhému a k bližnímu. Má zkušenost je takové, že tzv. bibličtí křesťané přistupují k druhému právě stylem, kterým je veden web prokrestany.cz. Tedy, nejdříve zjišťují, kdo jsi (ale ne jako člověk, ale jestli jsi katolík, protestant nebo "něco" jiného), následně začnou vyjadřovat svou víru, začnou samozřejmě poukazovat na bludařství KC a když zjistí, že s nimi nesouhlasíš, dají ti právě nálepku bludaře, zatraceného, tedy toho, který potřebuje obrácení a to "správné" přijetí Ježíše Krista.
    Já sám se však ptám, nakolik je toto jejich chování, tato jejich evangelizace "podobná" chování a učení Ježíše Krista? Kde je láska, pochopení a prostor pro vyjádření a důstojnost druhého člověka - byť s jiným názorem? Přijímal Ježíš hříšníky s bravurně vypracovanou, bezchybnou naukou, kterou měl hříšník přijmout a teprve poté mohl přijít k Ježíšovi nebo nabízel svou láskyplnou náruč, své objetí a odpuštění všem lidem bez kladení podmínek týkajících se jejich názorů a myšlení? Ano, lidé, kteří uvěřili v Ježíše, přijali potom jeho učení, Boží příkazy apod. Ale první co bylo a z čeho pak jejich obrácení vyplynulo, byla Ježíšova bezmezná a bezpodmínečná láska a přijetí takového hříšného člověka, jako toho, který má svou důstojnost, svobodu a „hodnotu“ před Bohem i přesto, že je hříšník...

    OdpovědětVymazat
  16. ahoj JeffreyM
    ...predkladáš typickú katolícku demagógiu a tá znie:,,kto s nami nesúhlasí, ten nás nemá rád,,...a nemá lásku...,,Ježiš nemal žiadny problém pomenovať farizeov ,,pokrytci,,...obielené hroby,,...dúfam že nepochybuješ o Ježišovej láske...Ján Krstiteľ tiež nazval niektorých židov ,,vreteničie plemeno,,...
    ...ja osobne preto nemám problém nazvať rímsku cirkev ,,neviestkou,, alebo ,,odpadlou cirkvou,, a ver mi, to nemá nič spoločné s mojou láskou alebo neláskou ale s pravdou...zrejme si myslíš že lásku k RKC dokážeme tým že sa budeme spolu modliť pred sádrovou panenkou, modliť sa k zosnulým a veriť v nanebovzatie panenky...milovať neznamená veriť v bludy...milovať znamená stáť v pravde aj za cenu straty priazne...
    ivanp

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milý ivanep,

      mohu chápat Tvé rozhořčení i prorocký tón, nicméně by bylo dobré učit se vzájemnému respektu. K němu patří např. i to, že se snažím pochopit, čemu a proč ten druhý věří a vyjadřovat se o tom s respektem. Tvá slova o „panenkách“ o přílišném respektu nehovoří, a to nejen k nám, ale i k Ježíšově matce.

      Ani já nemám problém nazvat církev – celou církev, nejen „římskou“, jak píšeš – nevěstkou: tak to činili již církevní otcové, tj. křesťanští autoři 1. tisíciletí, když ji nazývali casta meretrix, čistá nevěstka. Všichni jsme hříšníci, a to, co nemá do činění s učením Krista a apoštolů, to, co je pokrytecké, jistě potřebuje očistit. Obvykle toho nedosáhneme tím, že ukazujeme prstem na nedostatky druhých. Protože pak se nám může snadno stát, že se obílenými hroby a farizeji staneme i my sami. Já sám.

      dv

      Vymazat
    2. dobrý deň...
      ...myslím že aj tento portál má za cieľ ukázať svetu pomýlenosť protestantizmu a obhájiť RKC...ako keby celý problém bol práve v tom, že protestanti ,,nechápu, ale ak im to patrične vysvetlíme, tak všetko bude v poriadku,,...ako keby problém bol v nesprávnom pochopení rímskeho katolicizmu...tento web portál má za cieľ ,,dovysvetľovať,, a objasniť katolícke učenie...je to prefíkané ale účelné...

      ...vzájomný rešpekt neznamená súhlasiť s niečím čo pokladám za bludnú náuku...problém nie je ,,snažít se pochopit, čemu a proč ten druhý věří,,...ale problém je v tom že pri akomkoľvek nesúhlase s učením RKC sú celoplošne označení protestanti ako tí ktorí ,,nemajú lásku,, a ,, nesnažia sa pochopiť,,...
      ...pre mňa je vzorom Kristus, ktorý nemal problém vstúpiť do ostrej polemiky s káždým kto bol podľa neho bludár...milovať RKC neznamená zdvorilo prižmúriť oči pred tým čo vnímam ako blud...milovať RKC je hovoriť pravdu...
      prajem vám aby písmo svaté bolo pre vás viac ako katechizmus, viac ako rímska tradícia a viac ako rímsky biskup a viac ako cirkevný koncil...
      ivanp

      Vymazat
    3. Milý ivanep,

      ne, tento portál nemá ukázat pomýlenost protestantismu. Ale co se týká druhé části, pak je opravdu jeho cílem uvádět na pravou míru některé omyly ohledně katolické církve. Když Vám někdo předhazuje, že děláte něco, co neděláte, také mu vysvětlíte, co děláte skutečně a proč.

      Nikdo po Vás nechce, abyste s učením katolické církve souhlasil. Je dobře, že polemizujete, ale nesmíte se divit, že pokud někomu vyčítáte něco, co nedělá, anebo pokud to chápe tak, že urážíte něco, co je mu drahé, že se ozve. Polemizujme, ale není důvod zesměšňovat. Katolíci zřejmě nebudou tak hloupí, aby se klaněli před sádrovými soškami... možná za tím bude něco jiného.

      Co se týče katolického pohledu na Písmo svaté, pak doporučuji prostudovat si oficiální dokumenty katolické církve k tématu, např. konstituci Dei verbum II. vatikánského koncilu, jehož 50. výročí se letos slaví (<a href="http://www.vatican.va/archive/hist_councils/ii_vatican_council/documents/vat-ii_const_19651118_dei-verbum_cs.htmldostupné např. zde</a>). Odtud byste zjistil, že pro církev, dokonce i pro církevní koncil, je Písmo svaté normou, před níž se sklání. Např. „Co bylo Bohem zjeveno a je v Písmě svatém obsaženo a vyjádřeno, bylo zaznamenáno z vnuknutí Ducha svatého. Svatá matka církev totiž považuje podle apoštolské víry všechny knihy jak Starého, tak Nového zákona se všemi jejich částmi za posvátné a kanonické, protože jejich původcem je Bůh, neboť byly sepsány z vnuknutí Ducha svatého, a jako takové byly církvi předány.“

      dv

      Vymazat
  17. dobrý deň...
    píšete:
    Když Vám někdo předhazuje, že děláte něco, co neděláte, také mu vysvětlíte, co děláte skutečně a proč...
    znova opakujem: problém nie je v tom že potrebujem niečo dovysvetľovať....a ak mi to patrične vysvetlíte, tak sa mi rozsvieti v hlave...
    problém je v tom že aj po vašom vysvetľovaní môj vzťah k vám sa nemení a naďalej vás pokladám za pomýlených a vašu teologiu za bludnú...
    z vašej strany je to vnímané ako nedostatok mojej lásky a dôkaz že to treba ďalej ,,dovysvetľovať,,...
    ...v každom vašom príspevku je nespočetné množstvo herézy a nesúladu s písmom...napr. píšete: ,,Svatá matka církev,,...
    ...teraz neviem či matkou je cirkev, Mária, alebo Jeruzalem, (Gal 4,26) alebo všetky tri?...
    o cirkvi je zmienka ako o neveste ale nikdy nie ako matka....Mária je matka Krista, ale nikdy nie je menovaná ako matka cirkvi...atď...
    ...to je len malý a možno nepodstatný zlomok herézií len v jednom vašom komentári...
    ...preto som uviedol moje odporúčenie mať písmo svaté ako najväčšiu autoritu v cirkvi, ktorej je všetko podriadené...

    ivanp

    OdpovědětVymazat
  18. Milý ivanep,

    klidně nás považujte za pomýlené, ale chybou by bylo považovat katolickou církev za pomýlenou na základě mylných domněnek. Co se týká Vaší lásky ke komukoli, neměl jsem v nejmenším potřebu se k ní vyjadřovat, neznám Vás a nemám proč a jak se k ní vyjadřovat.

    Budu-li konkrétní, Gal 4, 26 hovoří o Jeruzalému, v němž dojde církev naplnění, jako o matce; ve Zj 19, 7 je označena za nevěstu Beránkovu. Označení "svatá matka církev" v rozporu s Písmem tedy není, není žádný výrok, který by to popíral. V 1 Sol 2, 7 Pavel, služebník církve, se starají o ty, které přivedli k církvi, jako matka. Církev se má ve svých představených i navzájem k sobě láskyplně chovat jako matka. Na tom není nic bludného, a proto křesťanští autoři již od konce 2. století (Klement Alexandrijský, Cyprián) hovoří o církvi jako o matce explicite.

    A mimochodem, onen text, který jsem Vám posílal, hovoří právě o tom, že Písmo je v církvi přijímáno jako nejvyšší autorita...

    dv

    OdpovědětVymazat
  19. dobrý deň...
    Galatským 4:24  A to je obrazná reč. Oné (matky) znamenajú totiž dve zmluvy;

    Galatským 4:22  Lebo je napísané, že Abrahám mal dvoch synov: jedného od služobnej a, druhého od slobodnej...

    Agar - plodí deti otroctva
    Sára - plodí deti zasľúbenie - ona je našou matkou - ona predstavuje vrchný Jeruzalem...

    s tým súhlasí aj slovo:
    1 Peter 3:6  ako Sára, ktorá poslúchala Abraháma a nazývala ho pánom. Vy ste jej dcérami,...

    cirkev nie je v žiadnom prípade ,,našou matkou,,...ani Mária...
    cirkev je vždy označená ako správne uvádzate nevesta Kristova...
    1 Sol 2,7 pripodobňuje ap. Pavla k matke a cirkev k dcére...nikdy nie cirkev ako matka...

    na záver vás chcem upozorniť na katolícky precedens, ktorým sa dá čokoľvek dokázať..
    píšete:
    Označení "svatá matka církev" v rozporu s Písmem tedy není, není žádný výrok, který by to popíral...

    ...ale zároveň ani nie je žiadny výrok ktorý by to dokázal...toto je typická katolícka argumentácia, postavená na tom, že niekto niečo v stredoveku povedal (napr. Cyprián)a neodporuje to písmu, tak to musí byť pravda...podľa tejto argumentácie som iste multimiliardár, pretože v písme nie je žiadny výrok ktorý by to popieral...

    ivanp

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milý ivanep,

      vidím, že máte bojovnou náladu. Myslím, že jste se chytl maličkosti. Církev je svatá, protože ji ospravedlňuje Kristus, svatý Boží. Obrazně lze církev označit za matku, protože jsme se stali její součástí a součástí Kristova těla křtem. Ale to je jedno, řeč byla o autoritě Písma. Nemám důvod Vás nadále dráždit, chcete-li se hádat, hádejte se s někým jiným a přeji vše dobré.

      dv

      Vymazat
  20. dobrý deň...
    píšete: Nemám důvod Vás nadále dráždit, chcete-li se hádat, hádejte se s někým jiným...

    ...to ma prekvapuje....ja sa nemienim s vami hádať...ja kultivovane kladiem otázky a na vaše sa snažím odpovedať...ale máte pravdu:
    Církev je svatá, protože ji ospravedlňuje Kristus...s tým iste súhlasím...

    ivanp

    OdpovědětVymazat

Velmi se těším na Váš komentář.