Milí návštěvníci,

vítejte na stránkách Apologia ■ Pokud jste tu nováčky, doporučuji k Vaší pozornosti menu po pravé straně, včetně úvodníku ■ Stálé návštěvníky upozorňuji, že k přidání komentářů je nyní zapotřebí zaregistrovat se, a to buď při vložení komentáře, nebo trvale v sekci Návštěvníci ■ Děkuji! ■ DV

Politické kanonizace (odpověď na otázku)

Jeden z našich čtenářů napsal:

V souvislosti s uctíváním svatých vidím hlavní problém v tom, že svatořečení bylo v průběhu staletí mnohdy politicky a mocensky motivováno. Jako příklad bych uvedl Karla Velikého, který se díky aktivitě Friedricha Barbarossy ocitl v „rodině“ svatých mužů a žen, jimž jsou zasvěceny katolické chrámy. Netvrdím, že si v kontextu hodnocení velkých panovníků nezaslouží uznání, ale na svatořečeného má na rukou příliš mnoho krve ... A takových je mnoho.

Odpověď:

Domnívám se, že ani politické motivy některých kanonizací (mohli bychom hledat u více postav, např. při svatořečení sv. Jana Nepomuckého r. 1729) nic nevypovídají o svatosti onoho člověka. Nesměšujme dvě věci: svědectví života v Kristu a to, co z toho druzí mohou udělat - to se netýká jen svatých církve.

U Karla Velikého musíme mít na paměti, že kanonizace vyhlašované papežem existují až od roku 997. Předtím dnešní kanonizaci (tj. zapsání do kánonu-seznamu svatých) odpovídala tzv. translace, tedy přenesení ostatků, tj. projev lidové úcty vůči tomuto člověku). Takže za Karla Velikého kanonizace jak je známe dnes neexistovaly. To vedlo později k některým pochybením, resp. omylům: např. Karel IV. Lucemburský dostal po Karlu Velikém biřmovací jméno (předtím se jmenoval Václav) a měl k němu hluboký osobní vztah. Rozhodl se proto postavit na Karlově kostel Karla Velikého a to prostě proto, že jej za svatého považoval a domníval se, že jej církev považuje za své svaté. Upozorňuji však, že těchto kostelů nesoucích patrocinium Karla Velikého, je minimum (prý jen tři) a žádný další kostel jeho jménem nemůže být pojmenován, protože nikdy nebyl a dodnes není v seznamu svatých! Oficiální název kostela na Karlově je také „ctihodného Karla Velikého a Panny Marie“ – jako jistá výjimka nebo kuriozita to bylo tak ponecháno.

Přestože tedy Karel Veliký nepatří mezi oficiálně uznané, tj. kanonizované svaté katolické církve, nemusíme ale pak život Karla Velikého snižovat – každopádně nebyl žádným pokrytcem. Má nepopíratelné zásluhy o reformu církve a její bohoslužby. Snažil se vytvořit podmínky, v nichž by církev mohla dobře sloužit a podporoval společný život kněží na způsob kanovníků. Desátky vybírané na podporu církve byly za něj používány na její potřeby, což v jiných dobách nebylo vždy pravidlem. Nařídil náboženské vzdělávání obyvatel své říše a to v lidovém jazyce. Díky velkému učenci a rádci jeho dvora, Alcuinovi, nechával do kostelů umisťovat opravené kopie Písma a tak se postaral o to, aby byl opraven již kvůli kopistickým chybám notně „zarostlý“ text latinské Vulgaty. Kandidáti církevního úřadu museli být vzděláni v katedrálních či klášterních školách, aby byli schopni správně vykládat Písmo. Velmi se postaral též o rozvoj církevní hudby založením škol církevního zpěvu v Métách, Soissons a St. Gallen.

Jsem si jist, že „takových případů je mnoho“ - tedy že mnoho podobných případů má určité historické pozadí, na jehož základě je musíme posuzovat. Je pravda, že na základě nerozvinuté historiografie mohli být uctíváni jako svatí lidé, o jejichž historickém životě nic nevíme nebo kde jsme na pochybách, zda vůbec žili. Je také pravda, že záznamy mnoha legend jsou natolik k nevíře, že není možné držet se jich coby historického pramenu – jde o určitý literární žánr, tzv. hagiografii, jejímž účelem není informovat v prvé řadě o historických okolnostech, ale autor se snaží povzbudit víru věřících.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Velmi se těším na Váš komentář.