Milí návštěvníci,

vítejte na stránkách Apologia ■ Pokud jste tu nováčky, doporučuji k Vaší pozornosti menu po pravé straně, včetně úvodníku ■ Stálé návštěvníky upozorňuji, že k přidání komentářů je nyní zapotřebí zaregistrovat se, a to buď při vložení komentáře, nebo trvale v sekci Návštěvníci ■ Děkuji! ■ DV

Oltář

Zobrazení eucharistie jako oběti ze 3. století z Kalixtových katakomb v Římě. Postava oblečená do palia je obrácena k trojnožce, na níž je položen chléb a ryba a tato postava vztahuje k pokrmům svou pravou ruku s gestem modlitby nad těmito dary. Z druhé strany trojnožky stojí ženská postava se zdviženýma rukama v modlitebním postoji. Scéna podle archeologů a historiků zobrazuje proměnu chleba v tělo Ježíše Krista, Spasitele (proto ryba - ἰχθύς). Žena pak zřejmě symbolizuje duši zemřelé - orantské postavy obvykle zachycují mrtvé křesťany. Zde však zastupuje zřejmě celou církev těch, kteří již zemřeli. Nalezená freska je tedy zřejmě svědectvím, že již v raných dobách se církev při slavení eucharistie přimlouvala za zemřelé křesťany. Více např. zde.

V článku o teologickém významu poslední večeře píši o eucharistii jako společenství okolo stolu. Ale katolíci přece mluví o oltáři, na němž se slaví. A často se namítá, že oltář je pohanský obětní symbol, a že zavedení oltářů do křesťanských kostelů znamená znečištění křesťanské zvěsti a pravdy, že jediná je oběť a jediný je kněz, totiž Kristova oběť na kříži. Jak se tedy celá věc má?

Do křesťanského myšlení vstupuje pojem „oltář“ (z lat. altare) až v 5. století. Předtím se ke slavení eucharistie používal dřevěný stůl – zřejmě proto, aby nedocházelo k mýlce a tento stůl se nepovažoval za pohanský oltář (lat. ara). Později se začíná používat kamenných oltářních stolů. Kamenný stůl pak získává novou symboliku, která odkazuje na Nový zákon, který představuje Ježíše Krista jako nárožní kámen, na kterém je vystavěna jeho církev.

Oltář v katolických kostelích tedy nemá pohanský původ. Hovoří o tom již samotný název tohoto symbolu – altare, tedy „to, co je vyvýšeno“: to, co mělo být viditelné pro celé společenství shromážděných křesťanů. Latinský název pro pohanský oltář je však ara. Nemůže mýlit ani tvar těchto oltářů: pohanské oltáříky užívané k obětování např. kadidla či vína mají zcela odlišný tvar od oltářních stolů křesťanských (jak bude na první pohled patrné studentům antického umění či návštěvníkům města Říma).

Současná terminologie se vrací k původnějšímu výrazivu – mluví se tedy znovu především o stolu (lat. mensa), kolem něhož se křesťané shromažďují, aby slavili památku Ježíšovy poslední večeře, resp. o obětním stolu (pro zdůraznění obětního charakteru Ježíšovy smrti na kříži pro spásu celého světa).

Žádné komentáře:

Okomentovat

Velmi se těším na Váš komentář.