Milí návštěvníci,

vítejte na stránkách Apologia ■ Pokud jste tu nováčky, doporučuji k Vaší pozornosti menu po pravé straně, včetně úvodníku ■ Stálé návštěvníky upozorňuji, že k přidání komentářů je nyní zapotřebí zaregistrovat se, a to buď při vložení komentáře, nebo trvale v sekci Návštěvníci ■ Děkuji! ■ DV

Obrazy církve

Výborný přehled o tom, za co se církev považuje, nalezneme v konstituci posledního koncilu katolické církve o církvi (LG 6):

Jako se ve Starém zákoně království často předkládá v předobrazech, tak nyní poznáváme nejvnitřnější podstatu církve prostřednictvím různých obrazů, připravených už v knihách proroků a převzatých ze života pastýřského nebo zemědělského, ze stavby budov nebo také z rodinného života a ze zásnub.

Církev je ovčinec, jehož jedinými a nutnými dveřmi je Kristus (srov. Jan 10,1-10). Je též stádo, o němž Bůh předpověděl, že bude sám jeho pastýřem (srov. Iz 40,11; Ez 34,11n); jeho ovce, i když je řídí lidští pastýři, stále vede a živí sám Kristus, dobrý pastýř a nejvyšší pastýř (srov. Jan 10,11; 1 Petr 5,4), který dal za ovce svůj život (srov. Jan 10,11-15).

Církev je obdělávaná půda, Boží pole (srov. 1 Kor 3,9). Na tom poli roste prastará oliva, jejímž svatým kořenem byli patriarchové a v níž docházelo a dojde ke smíření Židů a pohanů (srov. Řím 11,13-26). Nebeský Hospodář pěstuje církev jako vybranou vinici (srov. Mt 21,33-43 par; Iz 5,1n). Pravý vinný kmen je Kristus, jenž dává život a plodnost větvím, totiž nám, kteří prostřednictvím církve zůstáváme v něm a bez něhož nemůžeme nic dělat (srov. Jan 15,1-5).

Často je církev nazývána také Boží stavbou (srov. 1 Kor 3,9). Sám Pán se přirovnal ke kameni, který stavitelé odhodili, ale který se stal svorníkem (srov. Mt 21,42 par; srov. Sk 4,11; 1 Petr 2,7; Ž 117,22). Na tomto základě budují církev apoštolové (srov. 1 Kor 3,11) a z něho má církev svou pevnost a soudržnost. Tato stavba je označována různými názvy: Boží dům (srov. 1 Tim 3,15), ve kterém bydlí jeho rodina, Boží příbytek v Duchu (srov. Ef 2,19-22), "Boží stan mezi lidmi" (Zj 21,3), ale především svatý chrám, který svatí otcové opěvují jako zpodobený v kamenných svatyních a který liturgie právem přirovnává ke svatému městu, novému Jeruzalému. Do této stavby jsme jako živé kameny zde na zemi vestavěni také my (srov. 1 Petr 2,5). Evangelista Jan nazírá toto svaté město, jak při obnově světa sestupuje z nebe od Boha, připravené jako nevěsta "okrášlená pro svého ženicha" (Zj 21,1n).

Dále je církev nazývána též "Jeruzalém pocházející shora" a "naše matka" (Gal 4,26; srov. Zj 12,17). Je popisována i jako neposkvrněná nevěsta neposkvrněného Beránka (srov. Zj 19,7; 21,2 a 9;22,17). Kristus "miloval církev a vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil" (Ef 5,25-26). Přidružil ji k sobě nezrušitelnou smlouvou a bez ustání "jí dává jíst a přeje jí" (Ef 5,29). A když ji očistil, chtěl, aby s ním byla spojena a byla mu poddána v lásce a věrnosti (srov. Ef 5,24). Navěky ji zahrnul nebeskými dary, abychom pochopili Boží a Kristovu lásku k nám, která převyšuje veškeré poznání (srov. Ef 3,19). Pokud však je církev zde na zemi jako poutnice daleko od Pána (srov. 2 Kor 5,6), považuje se za vyhnankyni, a proto hledá to a myslí na to, co je nahoře, kde Kristus sedí po Boží pravici; život církve je tam ukryt s Kristem v Bohu až do chvíle, kdy se ukáže se svým Ženichem ve slávě (srov. Kol 3,1-4).

Žádné komentáře:

Okomentovat

Velmi se těším na Váš komentář.