Milí návštěvníci,

vítejte na stránkách Apologia ■ Pokud jste tu nováčky, doporučuji k Vaší pozornosti menu po pravé straně, včetně úvodníku ■ Stálé návštěvníky upozorňuji, že k přidání komentářů je nyní zapotřebí zaregistrovat se, a to buď při vložení komentáře, nebo trvale v sekci Návštěvníci ■ Děkuji! ■ DV

Kněžské svěcení

Kněžské svěcení je bohoslužebná slavnost, při níž biskup vzkládá na určitého křesťana ruce, modlí se, aby přijal uschopnění Duchem svatým k vykonávání kněžských úkolů v církvi.

Vzkládání rukou je doloženo na mnoha místech Nového zákona (srov. Sk 13,3; 1 Tim 4,14; 2 Tim 1,6). Svěcení je zaměřeno na službu v církvi, a proto je považováno za jednu ze sedmi svátostí v úzkém slova smyslu.

Církev je přesvědčena, že ji vede jediný vůdce a „biskup“, kněz – Ježíš Kristus sám. Proto je nazýván on sám „hlavou“ církve (Ef 1,22; 5,23; Kol 1,18). Když „pozemský“ biskup klade na někoho ruce, aby jej ustanovil pro kněžskou službu v církvi, činí tak jedině proto, že je přesvědčen, že si ho k této službě vyvolil Ježíš Kristus sám. Není to církev, která si někoho k této službě volí – ta pouze zkoumá, odpovídá-li život a schopnosti křesťana, který vnímá Boží povolání k této službě, jeho povolání. Proto si také církev nemůže osobovat právo a nacházet odvahu k tomu, aby kněze, jáhna či biskupa z jeho úřadu odvolala, aby ho „zbavila svěcení“. Nikoho nejde „odsvětit“ – náleží Pánu. Jako někoho nejde odkřtít, protože si ho Pán vyvolil a patří k němu navěky, tak je tomu i s knězem. V závažných případech může ovšem církev zbavit kněze povinností v určitém společenství věřících nebo může být dokonce z kněžského úřadu sesadit. Zvláštního zasvěcení Kristu jej však zbavit nemůže.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Velmi se těším na Váš komentář.