Milí návštěvníci,

vítejte na stránkách Apologia ■ Pokud jste tu nováčky, doporučuji k Vaší pozornosti menu po pravé straně, včetně úvodníku ■ Stálé návštěvníky upozorňuji, že k přidání komentářů je nyní zapotřebí zaregistrovat se, a to buď při vložení komentáře, nebo trvale v sekci Návštěvníci ■ Děkuji! ■ DV

Křest a jeho účinky

O tom, že křest skutečně působí milost a přináší člověku spásu, hovoří množství míst Nového zákona. Ta hovoří nejen o symbolickém, ale skutečném působení na člověka.

Co tedy máme říci? Že máme dále žít v hříchu, aby se rozhojnila milost? Naprosto ne! Hříchu jsme přece zemřeli - jak bychom v něm mohli dále žít? Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom - jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce - i my vstoupili na cestu nového života. Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání. Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili. Vždyť ten, kdo zemřel, je vysvobozen z moci hříchu. Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít. (Řím 6,1-8)
Dali jste se však obmýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha. (1 Kor 6,11)
Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem. (1 Kor 12,13)
Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši. Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli. (Gal 3,26-27)
Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná. (Ef 5,25-27)
On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého. (Tt 3,5)
„To [potopa] je předobraz křtu, který nyní zachraňuje vás. Nejde v něm zajisté o odstranění tělesné špíny, nýbrž o dobré svědomí, k němuž se před Bohem zavazujeme - na základě vzkříšení Ježíše Krista, jenž jest na pravici Boží, když vstoupil do nebe a podřídil si anděly a vlády a mocnosti.“ (1 Petr 3,22-23)

V těchto úryvcích (v některých je křest s vírou samozřejmě spojen, jak se u dospělého očekává) se hovoří o skutečném působení křtu, nejenom o symbolu či veřejném přiznání se k víře. Pak by totiž tyto úryvky hovořily o víře, která nás zachraňuje, avšak dlouze citované úryvky hovoří jinak: „Vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli“, Kristus církev „posvětil a očistil křtem vody a slovem“, „zachránil nás obmytím“, křtem, „který nyní zachraňuje vás“. Křest není pouze Ježíšovým nařízením, ale skutečně přináší duchovní prospěch člověku, který jej přijímá.

Podle pojetí tzv. biblických křesťanů tedy spásu nepůsobí sám křest, ale to, co křest symbolizuje, totiž přijetí víry. Ve velkém vyslání apoštolů říká zmrtvýchvstalý Ježíš:

Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. (Mt 28,19-20)

Ježíš zde neříká: „Jděte ke všem národům a modlete se s nimi, aby mě přijali jako svého osobního Pána a Spasitele.“ Vysílá však apoštoly, aby získávali nové učedníky a křtili je.

11 komentářů:

  1. Milý Davide,

    zkusme se vrátit do historie a podívat se na důsledky tohoto bludného učení o křtu, který "skutečně působí milost a přináší člověku spásu". I když byla praxe nucených křtů, uplatňovaná zejména na Židech v období středověku, v rozporu s kanonickým právem, přesto - pokud byl křest proveden se všemi náležitostmi, byl považován za platný a nesmazatelný. V 11. a 12. století ještě církevní hierarchie povolovala návrat takto nuceně pokřtěných ke své původní víře, avšak už od 13. století začaly inkviziční tribunály uplatňovat velmi tvrdé represe a trestaly tyto ubohé lidi těmi nejhoršímy tresty, vč. upalování na hranici.

    Považuje i dnes ŘKC za platně pokřtěného (tedy v katolickém výkladu znovu zrozeného)každého, kdo je pokřtěn dle všech náležitostí ŘKC, byť nedobrovolně (např. nemluvně)?

    Ještě k citacím z Bible.

    @Hned první uvedené verše z 6.kap. Římanům mluví o křtu jako o pohřbu. Má-li být někdo pohřben, musí nejprve zemřít... zkuste o tom chvíli v tichosti rozjímat.

    @1.Kor.6:11 Dali jste se obmýt... klíčem jsou zde slova DALI jste SE...

    @1.Kor.12:13 zde se nehovoří o křtu ve vodě...

    @1.Petr 3:21 (KMS) Naplnění tohoto předobrazu - křest - i vás nyní zachraňuje, ne jako odložení tělesné špíny, nýbrž JAKO ODPOVĚĎ DOBRÉHO SVĚDOMÍ Bohu, skrze zmrtvýchvstání Ježíše Krista

    Křest skutečně přináší duchovní prospěch člověku, který jej příjimá - jak je patrné z výše uvedeného. To mohu dosvědčit já, i miliony dalších křesťanů. Tento duchovní prospěch ale nepřichází jako odpověď na správně a podle předpisů provedený obřad, nýbrž jako odpověď na víru a lásku k Pánu Ježíši, kterou již MÁ křtěný člověk v srdci a ktrá pramení z naděje uložené v nebesích.

    Pokud by totiž Bůh mohl smýt z člověka dědičný hřích a počít v něm nový život pouhým obřadem a tak mu zajistit místo v nebi, probíhala by potom evangelizace daleko snadněji. Křest a rána za krk, aby nám křtěnec náhodou neodpadl...

    Nový život získává člověk přijetím semene Božího Slova, na které reaguje vírou, vyjádřenou slovy.
    Je psáno: "srdcem věříme ke spravedlnost a ústy vyznáváme ke spasení"
    Tehdy dochází k "početí" nebeského člověka. Je to velmi podobný proces, jako v případě početí Pána Ježíše. Marie zde reaguje na Boží Slovo vírou.

    Poslední Vámi citovaný biblický výrok jenom dokládá, co jsem zde napsal:
    1. získávejte mi učedníky
    2. křtěte je
    3. učte je
    Z toho jasně vyplývá, že posláním církve není získávání pokřtěných, ale učedníků, kteří budou zachovávat Pánovo slovo a budou schopni učit zase další...
    S pozdravem Václav

    OdpovědětVymazat
  2. Na Václavův komentář navazuji v diskusi na skupině Google Apologia, kde také v diskusi budeme pokračovat.

    OdpovědětVymazat
  3. Dobrý den, Davide,
    dnes jsem na jednom diskusním fóru byla šokovaná tvrzením, že v ŘKC jsou křtěny mrtví lidé. Jedna matka vyzývala jinou, které se narodilo mrtvé děťátko, ať si ho nechá pokřtít, aby se dítě dostalo do nebe (bez křtu se tam prý dostat nemůže (jakoby u Boha bylo něco nemožného)). Líčila vlastní zkušenost, kdy jim kněz potracený plod pokřtil a tvrdila, že lze křtít i lidi, kteří zemřeli již před nějakou dobou.
    Ve svých tvrzením se zaštitovala karmelitánem Vojtěchem Kodetem a jakousi knihou, kterou napsal.
    Je skutečně podle vás možné křtít mrtvé lidi? Odtrhnout křest od víry je zcela v rozporu s evangeliem.

    Nechci řešit brutální obraz Boha, který nepřijme nepokřtěná nemluvňata. To je holt výsledkem toho, když teologii dělají lidé, kteří nikdy nebyli rodiči (a nebo v horším případě nepoznali, jak veliká a mocná může být Boží láska).

    Mějte se
    Anna

    OdpovědětVymazat
  4. Milá Anno,

    děkuji moc, že se zase ozýváte: mrzí mě, že jsem se pak již v létě neozval. Nejsem však vůbec nadšen ze zpráv, které mi zasíláte. Jsem z nich „na větvi“ podobně jako Vy.

    V katolické církvi se mrtví nekřtili a nekřtí. To dělají mormoni, křesťani to ale nikdy nedělali. Stejně tak katolická církev netvrdí, že ten, kdo nebyl pokřtěn (například tyto malé děti) se do nebe k Bohu dostat nemůže. To je na něm, sám jsem přesvědčen o jeho moci a milosrdenství. Počínání, které popisujete, opravdu s evangeliem slučitelné není. Neznám konkrétní citace V. Kodeta ani jeho knihu, a proto se k tomu těžko mohu vyjádřit. Pokud soudíte, že podobné konstrukce jsou výsledkem toho, že teologii dělají nerodiče, pak si spíš myslím v daném případě, že je produktem lidí a) v teologii zcela nevzdělaných („lidové představy“), b) nedostatečně vzdělaných či teologicky smýšlejících, včetně některých kněží.

    Spáse dětí, které zemřely nepokřtěné, se blíže věnuje dokument Mezinárodní teologické komise „Naděje pro spásu pro lidi, které umírají nepokřtěné“ z roku 2007 (vydal Krystal OP: http://krystal.op.cz/nadeje-na-spasu-pro-deti-ktere-umiraji-nepokrtene-2), který uvádí teologické důvody, proč nepokřtěné děti mohou mít podíl na věčné blaženosti. Online jsem našel anglický, italský a španělský překlad: http://www.vatican.va/roman_curia/congregations/cfaith/cti_index_it.htm.

    S pozdravem a přáním všeho dobrého dv+

    OdpovědětVymazat
  5. Znovu jsem se na danou diskusi mrkla a musím přiznat, že jsem to trochu dopletla. Knihu nenapsal Kodet, pouze ji opatřil předmluvou. Jmenuje se "Uzdravení rodových kořenů" a vydalo ji Karmelitánské nakladatelství.Karmelitáni z Kostelního Vydří taktéž prováděli onen "křest" bez dítěte. Teď řeší s paní ještě toulající se duše předků, které potřebují zádušní mše, aby přestaly "strašit" (paní O. promine, trochu to karikuji, ale moc ne).

    Z mého pohledu modlářství jak vyšité. Já vím, že zase budete psát o víře babiček, na které musíme být hodní atd., ale někde přece musí být meze. Je báječné, že se vymezujete vůči kdejaké drobnosti u sousedů, ale ve vlastní církvi toleruje naprosto zásadní zkreslování evangelia. K čemu máte biskupy? Neznamená episcopus dohlížitel - dozorce? Na co jiného už by tedy měli dohlížet než na řádné vysluhování svátostí a hlásání evangelia?

    Je možné, že to ve Vatikánu mají vyřešené, ale jak je možné, že to neví ten kněz? Proč mu to jeho biskup nebo koneckonců papež nesdělil? Tu paní, které se narodilo mrtvé dítě svým nepodloženým tvrzením naprosto zdrtil a vehnal ji do náruče modlářtví. Jak je možné, že kněze dělá takovýto nevzdělaný a necitlivý člověk? Znovu se ptám, co dělají biskupové?

    Anna

    OdpovědětVymazat
  6. Milá Anno,

    onu knihu, kterou zmiňujete, jsem četl, protože nejste první, kdo byl některými tvrzeními v ní uvedenými šokován. Knihu nenapsal katolický autor, ale anglikánský psychoterapeut, přestože ji vydalo KNA, kniha nemá církevní schválení a já ji považuji za jednu velkou slátaninu, ostudu nakladatelství a knihu nejen nekatolickou, ale nekřesťanskou. S některými zaměstnanci KNA jsem o tomto faktu hovořil a opakovaně se ptal, proč takovou nekřesťanskou knihu, která mate lidi, vydávají. Už mě kdosi žádal, abych napsal na knihu recenzi, ale zatím jsem se k tomu nedostal: sám mám za to, že by šlo onu knihu označit za newageový šamanismus smíchaný s některými prvky křesťanství.

    K diskusi s onou paní: sám si nejsem jist, co ona paní těmito výroky (křty dětí, toulající se duše…) myslí. Napadá mě, zda nemůže mít na mysli např. pojmenovávání potracených dětí, což někteří psychoterapeuti dělají (pojmenování může nazývat „křtem“, byť tím křest nemyslí). V oné podobě, jak to uvádíte, se o katolickou nauku nejedná a domnívám se, že je to v rozporu s ní: museli bychom být ale přesní ve formulacích.

    Hovoříte-li o „mezích“, pak si myslím, že taková praxe by ony meze překračovala. Pokud je mi známo, někteří moravští biskupové se k dané praxi ve svých diecézích vyjádřili, a to negativně, tím, že ji zakázali, právě proto, že se jedná o praxi v rozporu s evangeliem. Pokud jde o konání onoho kněze či kněží, domnívám se, že je dobře o tom s ním komunikovat a sdělit mu své přesvědčení, že taková nauka a praxe je v rozporu s evangeliem. Je také možné, že ona paní některé z těch věcí nějak zkresluje, ale zde bych se pouštěl do hypotéz.

    OdpovědětVymazat
  7. Taky mě překvapuje, jak někdo přišel na to, že se mají křtít mrtvé děti a zajímalo by mě, jak by to mělo probíhat a co bych si pod tím měla představit. Já si vzpomínám, že jsem asi před 15 lety četla knihu v angličtině (bohužel už nevím, jak se jmenovala a od koho byla), která jako prostředek vyrovnání se se životními traumaty navrhovala v případě potratu (ať umělého nebo spontánního) místo vytěsňování přijmout to, že zde byla a je osoba, která se nemohla normálně narodit, dát jí jméno a navrhovala nějaký jednoduchý příklad, jak to v rodině udělat. Takové psychologické medtody existují i v jiných případech a asi někomu můžou pomoci. To by mi nepřišlo nepřijatelné. Ale to bylo na psychologické rovině, ne o křtu jako takovém. Nemohla ta paní třeba myslet něco podobného? Nevím, nečetla jsem její slova a nevím, co se přesně na takových "akcích" děje. Jiný je případ, kdy se stane, že dítě potrat přežije, pak je dovoleno ho pokřtít, ale to je prostě křest malého dítěte, které je živé. Jinak nechápu, jak na něco takového může někdo přijít, myslím, že Písmo i Katechismus mluví dost jasně. Jestli je to tak, jak píšete, tak by někdo zasáhnout měl.

    OdpovědětVymazat
  8. Milá Anno, možná se mi podařilo najít internetovou diskusi, o které píšete, a šokovala mě. Ale jinak z toho neumím odvodit nějaké přesnější údaje: co se děje a s jakým výkladem. Bylo by potřeba o tom vědět víc z nějakého přesného a důvěryhodného zdroje. Jinak tu knihu taky znám a já osobně nevím, jak autor k některým svým tvrzením přišel. Podle sdělení jednoho mě známého italského katolického psychiatra a psychologa jeho teorie nemají oporu ani v této vědě.
    Martina

    OdpovědětVymazat
  9. Bylo by jistě dobré zjistit, co je "objektivně" událo. Ale já vidím jako obrovský problém i kdyby se jednalo o čistě subjektivní dojmy oné ženy(žen). Jak je možné, že se opakovaně schází s knězem a ten ji nevysvětlí, jak věci jsou? Začínat si takhle pohrávat s psychoterapií a motat ji do služby kněze? To není jistě v pořádku, zvlášť když paní nemá ani ponětí, co to na ní zkouší.To je obrovské pastorační selhání.

    Oproti Davidovi nemám dojem, že stížnost něco vyřeší. Koneckonců, kdy stížnosti laiků v ŘKC byly vyslechnuty? Chodí k nám do kostela katolička, která si kdysi spolu s dalšími dvěma stěžovala na sexuální obtěžování ze strany kněze. Kněz byl přesunut a věc zametena pod koberec. Z Olomouce i z Ameriky známe případy, jak jsou biskupové schopni ignorovat i daleko závažnější stížnosti laiků.
    Ostatně po návštěvě papeže proběhla/probíhá u nás bouřlivá (na místní poměry) diskuse o podobě mše ve Staré Boleslavi. Jsou podepisovány petice. Biskupové ovšem vydají pastýřský list, který se soustřeďuje na to, jak bylo všechno super a hlasy zespodu zcela ignorují.

    OdpovědětVymazat
  10. Milá Anno,

    nepochybuji o tom, že Vám zmiňované problémy leží na srdci. Nicméně si uvědomme, že v této diskusi problém chybných či mylných jednotlivých pastoračních rozhodnutí, problematiku sexuálního obtěžování a zneužívání, vztahu pastorace a psychoterapie, stížnosti laiků u církevních představených, zametání problémů pod koberec, staroboleslavskou bohoslužbu a reakce na ni nevyřešíme. Není mi ani jasné, kam tím, že tyto problémy zde shromažďujete, míříte, co tím chcete ukázat. Že jsou katolíci hříšní? Ano, jsou. S tím budeme souhlasit. Ale ruku na srdce: Vy jste se s podobnými pochybeními, selháními, pohoršeními – ať pastoračními, či naukovými – v jiné církvi než katolické nesetkala? Nikdy se Vám či někomu blízkému nestalo, že by mu nekatolický kněz, farář, pastor neporadil špatně či chybně? A pokud se v katolické církvi takové věci stávají, ukazuje to na něco? Že jsou katolíci horší než ostatní? Nebyl bych si tím jist. Každopádně to ukazuje na porušenost člověka a na fakt, že člověk je svobodná bytost a že svoboda je čímsi, co není v katolické církvi tak docela pošlapáno.

    Vedle toho je zapotřebí upozornit, že vedle chybných a mylných jednotlivých pastoračních rozhodnutí existuje také množství podobných rozhodnutí správných a moudrých. Vedle případů sexuálního obtěžování či zneužití existuje mnoho duchovních, kteří se ničím takovým neprovinili. Vedle těch, kteří si pletou pastoraci s psychoterapií existují také ti, kde žádný takový problém neexistuje, byť mohou být sami psychoterapeuty. Vedle stížností, které nebyly vyslyšeny existují také stížnosti, na jejichž základě se jednalo správně. Vedle problémů, které někdo zametl pod koberec, se také některé problémy řešily správně, vedle konkrétních připomínek k některým aspektům staroboleslavské bohoslužby lze říci, že se celkově papežská návštěva povedla.

    Věci, o nichž píšete, se dít mohou a také se dějí. Protože jde ale o lidská selhání, lze o nich hovořit a lze je napravovat. V katolické církvi je každý, kdo v ní něco činí, někomu zodpovědný – ona selhání, o nichž píšete, tedy je dobré řešit s daným člověkem či jeho představeným. Pokud Vaše stížnost není vyslyšena, je pak záležitostí svědomí a úsudku toho, kdo o ní rozhoduje. I tam ale sedí pouze člověk. Ale za svou věc je zodpovědný: jestli to dělá, či jestli to dělá dobře, je pak na jeho svědomí, nebo snad ne? Nebude dobré počínání představeného, pokud těm „zdola“ dá vždycky za pravdu (byť ji mít nemuseli), nebude dobré, pokud ony hlasy zdola vůbec nebude reflektovat. Zkrátka: není možné se v roli kohokoli zodpovědného – a to nejen v církvi – vyhnout Skylle (nic nedělá) i Charybdě (dělá příliš, moc zasahuje). Měl by si toho však být vědom i kritik.

    Přeji vše dobré, d+

    OdpovědětVymazat
  11. Milý Davide,
    je mi jasné, že ve všech křesťanských církví jsou lidé selhávající a hříšní (Církev Kristova je přece tím pravým místem, kde mají hříšníci být!). Ale o tom jsem já nepsala.
    Spíš jsem poukazovala na selhávající a nefunkční biskupský úřad. Setkala jsem se ve vlastní církvi s mnohými nepěknými věcmi a problémy, ale v naprosté většině se pojmenovaly, řešily a diskutovaly. (ne vždy bylo řešení podle mého gusta, ale alespoň se o věcech mluví).
    Ráda bych nabídla srovnání z jiného prostředí. Působím ve škole a nedovedu si představit, že by jakýkoliv ředitel při podezření na sexuální obtěžování dítěte pedagogem neoznámil čin okamžitě na policii a kantora jenom převedl do jiné třídy. Jaktože je v církvi něco takového možné a dokonce se to tam děje opakovaně?

    Žiju v církvi, která má presbyterně-synodní zřízení s pořádnou dávkou demokratického rozhodování. Nechci kritizovat biskupský systém, má jistě mnohé klady (a presbaterně synodní zase mnohé záporné stránky). Jenže přílišné soustředění odpovědnosti bez špetky demokratického podílu na moci, je paralyzující jak pro toho, kdo rozhoduje, tak i pro celý systém. Jsou jistě věci, o kterých se v církvi hlasovat nemá - např. věroučné otázky. Pak jsou věci, o kterých se sice hlasovat taky nemá, ale kde se má velmi pozorně naslouchat celému Božímu lidu - např. liturgie. Pokud celý lid slaví, musí se i podílet na podobě tohoto slavení. (A jsme u bohoslužby v Boleslavi.) A pak jsou věci, které by i v církvi měly být spravovány jednoznačně vším lidem, demokraticky. Jde jednoznačně o záležitosti finanční, stavební a ekonomické. Proč má kněz, který je v nějaké farnosti na pár roků rozhodovat o ekonomických a stavebních záležitostech, zatímco farníci, kteří zde prožijí celý svůj život ani neví, kolik se vybralo na mši.

    Na závěr jen drobná poznámka na okraj. Překvapuje mě, že vnímáte papežskou návštěvu jako úspěch, mě tedy spíše zklamala. Podle toho, jak jste líčil Benedikta XVI. jako úžasného kazatele, jsem čekala něco lepšího. Několik věcí mi přišlo nehorázných a několik žalostných. Líbila se mi snad jen úvodní večerní modlitba (i když i tam mě papežova homilie rušila v rozjímání). Ale byla to koneckonců vaše návštěva, tak proč by se měla líbit mně. Poslední odstavec, ale koneckonců i celý příspěvek už zcela opouští téma, a tak je asi načase rozhovor ukončit.

    Vše dobré

    Anna

    OdpovědětVymazat

Velmi se těším na Váš komentář.