Milí návštěvníci,

vítejte na stránkách Apologia ■ Pokud jste tu nováčky, doporučuji k Vaší pozornosti menu po pravé straně, včetně úvodníku ■ Stálé návštěvníky upozorňuji, že k přidání komentářů je nyní zapotřebí zaregistrovat se, a to buď při vložení komentáře, nebo trvale v sekci Návštěvníci ■ Děkuji! ■ DV

Ještě k Mariinu panenství (odpověď na dotaz)

Mám výhrady trochu k argumentácii o Máriinom panenstve. Jednak Jakubovo Protoevanjelium je apokryf a nie je možné sa naňho záväzne odvolávať (čo zrejme ani nerobíte). Bolo napísané v dobe, kedy boli už všetci Ježišovi učeníci mŕtvi. Ide teda o 2. resp. 3. apoštolskú generáciu. A znečistenie pohanskými náukami nie je možné ani náhodou vylúčiť a hlavne v prípade apokryfov. Júdova a 2. Petrova epištola (obe síce pseudoepigrafy), ktoré boli napísané okolo roku 100 a 130-140 vystupujú proti bludným, zrejme gnostickým, náukam, tiež aj pastorálne epištoly napísané okolo roku 100 varujú už pred bludmi a mnohé apokryfy neboli uznané za kanonické práve preto, že ich obsah bol po stránke vieroučnej problematický, tzn. že toto riziko tu v období vzniku Jakubovho protoevanjelia bolo. Už vôbec nie je možné vieroučné "znečistenie" vylúčiť u Órigena, ktorý mal pomerne blízko ku gnostikom, podobne ako aj iní predstavitelia alexandrijskej školy. Tá sama bola silne ovplyvnená platonizmom a stoicizmom. Práve u Órigena je dualistická náuka veľmi zreteľná a je prirodzené, že z tohto pohľadu, ktorý je nepriateľský voči telu a sexualite (dokonca aj sexuálny akt v manželstve bol pokladaný za znečisťujúci) sa snažil hájiť doživotné panenstvo ženy, ktorá porodila spasiteľa. Jeho negatívny pohľad na sexualitu vidno aj v danom vyjadrení, že prípadné manželské sex. spojenie pokladal za poškvrnenie a ohrozenie čistoty. Čo mi príde ako riadny nezmysel (teda aspoň z hľadiska modernej antropológie). A ešte je treba podotknúť, že slovo čistota sa tu chápe v deformovanom zmysle ako sexuálna zdržanlivosť (čo sa žiaľ udržuje až do súčasnosti). No v Matúšovom blahoslavenstve (Mt 5, 8) sa však chápe predovšetkým ako úprimnosť, s ktorou sa človek vydáva Bohu (G. Denzler, Zakázaná slast, Brno 1999:27). A tento negatívny pohľad na telo a sexualitu nebol cudzí ani iným čelným cirkevným predstaviteľom tej doby. A je možné, že to bol hlavný dôvod prečo existovala snaha vyhlásiť učenie o trvalom Máriinom panenstve za oficiálne, k čomu na koncile v Konstantinopli roku 553 aj došlo. Cirkev to chápe tak, že Mária ostala pannou aj po pôrode. Čo teda na koncile takto jasne definované nebolo, ale (ako zrejme viete) až na Lateránskej synode roku 649, ktorá nebola všeobecným koncilom a preto toto vysvetlenie nie je dogmou. Napriek tomu je súčasťou učenia cirkvi. I keď je pravdou na druhej strane, že tento význam je teoreticky možné odvodiť aj zo samotného spojenia "semper virgo". No aj ďalšie argumenty sú zaujimavé, hlavne tie filologické, s ktorými som sa už tiež stretol, ale sú podľa mňa jednostranne interpretované a v niektorých prípadoch ide o značnú špekuláciu. Napr. spojovať essejskú celibátnu prax s Máriou. Pre toto spojenie neexistuje žiaden dôkaz (okrem toho, širšie vrstvy essejcov v celibáte väčšinou nežili) a ide tu teda podľa mňa o značne odvážnu špekuláciu (avšak na druhej strane nie je to úplne vylúčiteľné, aj keď pravdepodobnosť je podľa môjho názoru dosť nízka). Okrem toho to, že Máriina otázka z Lk 1, 34 bez toho nedáva zmysel nie je pravda. Mohlo predsa ísť jednoducho o vyjadrenie toho, že zatiaľ muža nepozná. Podobne aj Vaša sémantická interpretácia partikuly "heós" je pravdepodobná, ale minimálne rovnako je pravdepodobná aj druhá interpretácia. Takisto to, že pred subst. "teknon" alebo "hyos" je určitý člen zďaleka nemusí znamenať, že ide o Máriinho jediného syna (a okrem toho "teknon" je neutrum, takže určitý člen je "to" a nie "ho"). A pokiaľ viem nikde v NZ nie je Ježiš označený ako Máriin jediný syn (gr. monos). No, ale najdôležitejšie je to, že žiaden z týchto argumentov jasne nedosvedčuje, že Máriia bola doživotne pannou a teda nemala iné deti, ale len predkladá túto možnosť. Možnosť však neznamená nutnosť, že to tak naozaj je. Ja netvrdím, že je treba vyhlásiť dogmu o tom, že Mária po pôrode pannou nebola, a že mala deti. Ale myslím, že je nesprávne tvrdiť aj, že ňou určite bola a ďalšie deti nemala. V podstate nechávam túto otázku otvorenú a pre kresťanskú vieru ju zďaleka nepokladám za primárnu, aj keď si myslím, že je pravdepodobnejšie a aj prirodzenejšie, že Mária doživotne pannou nebola, a že Ježiš mal súrodencov. S. J.
Mezi mé prvotní cíle na těchto stránkách patří především dokázat, že to, co katolická církev tvrdí, není nemožné, a že její nauka není v rozporu s evangeliem, jak tvrdí mj. tzv. bibličtí křesťané. Nekladu si tedy vysoké cíle a vím, že nejsem s to vyšvihnout zde nenapadnutelnou apologii křesťanské víry v podobě, v jaké ji hlásá katolická církev. Jde mi o to, abych poukázal na to, že církevní nauka není nesmyslná, není pohanská, není nijak znečištěná, ale že nárok církve, že uchovává nauku Krista a apoštolů, může být reálný. Citace Protoevangelia Jakubova má za cíl především ukázat, že některé názory nejsou v církvi nové, že se tam neobjevily až po Konstantinovi, jak se leckdy uvádí. Však tento dokument církev nikdy jako autentický neuznala, neznamená to však, že nám nemůže pomoci odhalit mnoho z kultury a myšlení alespoň některých z církevních obcí rané doby. Proto cituji právě Órigena, který již na začátku 3. století se na tento dokument odvolává a podpírá jím existující církevní nauku a celibátní praxi. Órigenova nauka je sice silně ovlivněna platónským pohledem na člověka a některé jeho nauky týkající se antropologie (preexistence duše, vzkříšení pouze duše) církev odsoudila jako nepravověrné, avšak nelze říci, že by sám pohlížel na manželství negativně (ač sám žil v celibátu; badatelé dnes nejsou s to rozlišit, zda informace biskupa Démétria Alexandrijského o Órigenově kastraci nejsou účelovou pomluvou). Pokud některou, v tomto případě celibátní, praxi spojuji s esenským hnutím, pak tak činím záměrně, na blízkost esejských a židokřesťanských konceptů ukazuje např. Danielou ve své Théologie de judeo-christianisme. Máte pravdu, že jsem se snažil přinést pouze argumenty pro to, že Ježíš mohl být Mariiným jediným synem, dokázat to přímo z Písma nelze. To, že je něco přirozenější (opak), není v našem případě argumentem, protože Ježíšovo narození a život nebyl přirozený. Pokud tu tato možnost existuje, a pokud existuje trvalý názor církve na to, jak se věci měly, nevím, proč se nutně stavět na hlavu a tvrdit opak: s vírou v Ježíšovo vykupitelské dílo atd. to spojitost přímo nemá a neovlivňuje ho to. Biskupové na 2. konstantinopolském koncilu, který nauku o věčném Mariině panenství vyhlásili, nevyhlašovali tuto nauku jen tak z hecu. Měli pro to nějaký důvod, a proto vyhlásili dogma o věčném panenství Mariině. Reagovali tak zjevně na názor opačný, ale považovali za důležité se k otázce vyjádřit – zde pouze uveďme, že 2. konstantinopolský koncil završil určitým způsobem christologické debaty předchozího století, kdy byla Marie prohlášena za theotokos, Bohorodičku. Toto dogma tedy nepodporuje negativní pohled církevních představených na manželství (ani nemůže; církevní představení v této době stále ještě žijí v manželství), ale spíše stojí v řadě svědectví církevních spisovatelů, jak ukazuje už samotný článek o Mariině panenství. Bylo to téma, v církvi to bylo důležité – a představitelé církve rozhodli, že toto je opravdu součástí křesťanské nauky.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Velmi se těším na Váš komentář.