Milí návštěvníci,

vítejte na stránkách Apologia ■ Pokud jste tu nováčky, doporučuji k Vaší pozornosti menu po pravé straně, včetně úvodníku ■ Stálé návštěvníky upozorňuji, že k přidání komentářů je nyní zapotřebí zaregistrovat se, a to buď při vložení komentáře, nebo trvale v sekci Návštěvníci ■ Děkuji! ■ DV

Církev

V našem rozhovoru také potřebujeme vyjasnit, jak se tedy církev chápe. Církev nemá smysl sama pro sebe. „Kristus je světlo národů“ – tak začíná i pojednání posledního koncilu katolické církve „o církvi“. Chápe se jako znamení a nástroj vnitřního spojení s Bohem a jednoty celého lidstva. Nemá jiného světla, než je světlo Kristovo.
[Církev] sama je zárodek a počátek tohoto [Božího a Ježíšova] království na zemi. Zatímco pozvolna vzrůstá, usilovně touží po dovršeném království a všemi silami doufá a přeje si spojit se ve slávě se svým Králem. (LG 5)
To slovo „církev“ nám taky moc neřekne. Převzali jsme je přes staroslověnštinu (crky) z řečtiny (kyriaké ekklésia). Slovo „ekklésia“ ve Starém zákoně označuje národ sešlý před Bohem (hebr. qahal, jím svolaný), slovo „kyriaké“ pak „tu, jež patří Pánu“. V dnešním vyjadřování tímto slovem označujeme shromáždění modlitby, místní společenství nebo všeobecné společenství Kristových věřících.
Vůdčím obrazem Starého zákona je „Boží lid“, v zákoně Novém pak nachází tento lid svůj střed tím, že se Ježíš Kristus stává hlavou tohoto lidu, a tento lid je tedy jeho Tělem. Církev je ovčínem, jehož jedinými a nutnými dveřmi je Kristus (srov. Jan 10,1-10). Bůh je pastýřem tohoto stáda (srov. Iz 40,11; Ez 34,11nn.), i když jej řídí lidští pastýři, vždy vede a živí sám Kristus, dobrý pastýř a nejvyšší pastýř (srov. Jan 10,11; 1 Petr 5,4), který dal za ovce svůj život (srov. Jan 10,11-15).
Církev je Boží pole (1 Kor 3,9), nebeský hospodář ji zasadil jako vinici (srov. Mt 21,33-43; Iz 5,1nn); pravým vinným kmenem je Kristus, jenž dává život a plodnost větvím, které zůstávají v něm. Církev je Boží stavba (srov. 1 Kor 3,9). Pán je jejím úhelným kamenem (srov. Mt 21,42nn; Sk 4,11; 1 Petr 2,7; Ž 118,22). Je označována také jako Boží dům (1 Tim 3,15), Boží příbytek v Duchu (srov. Ef 2,19-22), Boží stan mezi lidmi (Zj 21,3), ale také jako svatý chrám, nový Jeruzalém, do něhož jsme jako živé kameny včleněni my (srov. 1 Petr 2,5). Nazýváme církev také biblickými výrazy „Jeruzalém pocházející shora“ a „naše matka“ (Gal 4,26; srov. Zj 12,17), neposkvrněná nevěsta neposkvrněného Beránka (srov. Zj 19,7; 21,2.9; 22,17), kterou Kristus „miloval ... a vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil“ (Ef 5,25-26).

Žádné komentáře:

Okomentovat

Velmi se těším na Váš komentář.