Milí návštěvníci,

vítejte na stránkách Apologia ■ Pokud jste tu nováčky, doporučuji k Vaší pozornosti menu po pravé straně, včetně úvodníku ■ Stálé návštěvníky upozorňuji, že k přidání komentářů je nyní zapotřebí zaregistrovat se, a to buď při vložení komentáře, nebo trvale v sekci Návštěvníci ■ Děkuji! ■ DV

Katolické slavení eucharistie a bible

Fractio panis, lámání chleba na fresce ze 2. století v Priscilliných katakombách v Římě. Freska vyobrazuje na stole dva podnosy - jeden s chlebem, druhý s rybami. Postava uprostřed láme chléb a před ním stojí kalich s vínem. U stolu se nachází sedm košů, odkaz na Ježíšův zázrak rozmnožení chleba. Vousatá postava, která láme chléb je nejspíše "předsedající", jak jej zachycuje Justinova Apologie z poloviny 2. století - tedy biskup či kněz/presbyter; ostatních šest postav předstvuje církev, která se účastní slavení eucharistie, má podíl na chlebu života a kalichu spásy. Z archeologického hlediska se jedná o velmi cenné svědectví, jak církev slavila eucharistii již ve 2. století. Více informací např. zde.

Základ toho, co eucharistie je, stojí v bibli. Stačí si prolistovat následující úryvky, které se vztahují ke slavení eucharistie, lámání chleba:

  • Ježíšova poslední večeře (Mk 14,12-27; Mt 26,17-30; Lk 22,7-39)

  • lámání chleba s učedníky na cestě do Emauz (Lk 24,13-35)

  • Ježíšova „snídaně“ s učedníky na břehu Galilejského moře (Jan 21,1-14)

  • křesťané „lámají chléb“ v Jeruzalémě (Sk 2,42-47)

  • křesťané slaví večeři Páně v Korintu (1 Kor 11,17-34)

Při mši se čte několik čtení z Písma. V těchto biblických úryvcích se mluví o používání bible při křesťanské bohoslužbě a kázání:

  • Ježíš čte z proroka Izajáše během synagogální bohoslužby (Lk 4,16-22)

  • Ježíš vykládá učedníkům na cestě do Emauz smysl Písem (Lk 24,25-47

  • Apoštolové své kázání zakládají na Písmu (Sk 2,14-36; 7,2-53; 17,1-11)

  • Křesťané čtou ze Zákona a Proroků (Sk 13,15-44)

  • Písmo má své místo v křesťanském životě (2 Tim 3,15-16)

Začátek eucharistie

Mše začíná tzv. vstupními obřady. Mají pomoci vstoupit do Boží přítomnosti, postavit se před Bohem spolu se všemi shromážděnými, vyznat jeho velikost a svou nedostatečnost.

  • Znamení kříže má tyto biblické paralely:

    • Mt 28,19: Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.

    • Jan 14,13-14: A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním.

    • Sk 2,21: ... a každý, kdo vzývá jméno Páně, bude zachráněn.

  • Pozdravení věřících:

    • „Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství Ducha svatého s vámi se všemi.“ 2 Kor 13,14

    • „Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.“ Ef 1,2

    • „Pán s vámi.“ 2 Tim 4,22; srov. Mt 1,23; 28,20

  • Kyrie eleison – „Pane, smiluj se!“ Mt 15,22; 17,15; 20,30-31

  • Gloria – „Sláva na výsostech Bohu“ Lk 2,14; srov. Zj 4,11; 5,11-14

  • modlitba + „Amen.“ Neh 8,6; Ž 41,14; Řím 16,27; Žd 13,20-21; Zj 7,16

Bohoslužba slova

Takto se nazývá první část mše - obsahuje několik úryvků z Písma a homilii (kázání). Končí přímluvami věřících. Vzhledem k tomu, že jde téměř výhradně o biblické texty, nepovažuji za nutné dodat nějaké konkrétní úryvky z Písma.

Bohoslužba oběti

Druhá část – přichází na samotné lámání chleba. Obsahuje modlitby nad přinesenými dary chleba a vína, eucharistická modlitba - nejvlastnější část eucharistie, modlitba Páně, pozdravení pokoje, samotné rozdávání eucharistie. Mše končí modlitbou a požehnáním.

  • Sanctus

    • „Svatý, svatý, svatý“ Iz 6,3; Zj 4,8

    • „Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně“ Ž 118,26; Mk 11,10

  • Slova ustanovení – Mk 14,22-24; Mt 26,26-28; Lk 22,19-20; 1 Kor 11,23-25

  • Tajemství víry:

    • „Tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste.“ srov. 1 Sol 4,14-15; 1 Kor 15,3-23

    • „Kdykoli jíme tento chléb a pijeme tento kalich, zvěstujeme tvou smrt a čekáme na tvůj příchod, Pane Ježíši Kriste.“ 1 Kor 11,26

    • „Zachraň nás svým křížem, vysvoboď nás svým vzkříšením, Ježíši Kriste, Spasiteli světa.“ Lk 4,42

  • Modlitba Páně - „Otče náš...“ Mt 6,9-13; Lk 11,2-4; srov. Mk 14,36; Gal 4,6

  • „Neboť tvé je království i moc i sláva navěky.“ pouze některé biblické kodexy po Mt 6,13; srov. Zj 4,11

  • pozdravení pokoje: Jan 14,27; 16,33; 20,19-20; 20,26

  • „Beránku Boží“: Jan 1,29.36; srov. Zj 5,6-13; 22,1-3

  • „Pane, nezasloužím si, abys ke mně přišel...“ Lk 7,1-10

8 komentářů:

  1. Dobrý večer. V súvislosti s Eucharistiou by som sa chcel spýtať, či by ste mi mohli odporúčať nejakú literatúru pojednávajúcu o histórii slávenia Eucharistie v Cirkvi. Nejedná sa mi o kontemplatívnu príručku, tých je dosť, ide mi skôr o historické pojednanie o spôsoboch slávenia Eucharistie. Samozrejme v slovenskom alebo českom jazyku.
    V poslednej dobe som na nete našiel dosť výpovedí, ktoré hovoria, že slávenie Eucharistie v prvom tisícročí je nepodobné tomu, čo zažívame dnes. Internetové články však môžu byť pochybné, preto by som chcel odkaz na nejaký seriózny zdroj. Ďakujem.

    OdpovědětVymazat
  2. Momentálně nemám přehled o aktuální české/slovenské literatuře k tématu, protože již delší dobou pobývám v zahraničí. Pro období starověku existuje kniha F. Kunetka, Eucharistie v křesťanské antice. Pro pozdější období by se bylo potřeba obrátit na cizojazyčnou literaturu.

    Podoba slavení eucharistie se v různých dobách a prostředích lišila a liší – však se stačí podívat na rozmanitost, která existuje dnes, např. i uvnitř katolické církve mezi latinským a byzantským ritem. I na křesťanském Západě existovalo množství způsobů slavení eucharistie – jinak se slavila v Římě, jinak v Miláně, jinak v severní Africe. Tato rozmanitost forem slavení ale neznamená nutně odlišnost významovou. Možná bych ono tvrzení otočil: tehdejší slavení eucharistie bylo našemu slavení v lecčem podobné.

    OdpovědětVymazat
  3. Dobrý deň. Mohli by ste sa vyjadriť, že kedy dochádza k prepodstatneniu darov pri Eucharistii? Vo všeobecnosti sa má za to, že k tomu dochádza pri slovách premenenia - pokiaľ viem. Avšak existuje katolícka anafora (mezopotámska anafora Addai a Mari - teda Tadeasa), ktorá slová premenenia neobsahuje.
    Ak je pravda, že k prepodstatneniu dochádza pri slovách premenenia, ako dochádza k prepodstatneniu u tejto mezopotámskej anafory?

    Ďakujem.

    OdpovědětVymazat
  4. Dokument Papežské rady pro jednotu křesťanů, který vysvětluje právě otázku, na níž se ptáte, vznikl z potřeby intercommunia mezi katolickou chaldejskou církví a asyrskou východní církví. Katolická tradice je stálá (už u církevních otců, např. Ambrože a Jana Zlatoústého) v tom, že Kristova slova ustanovení mají moc posvětit či proměnit dary chleba a vína v průběhu eucharistické modlitby (anafory). Avšak církevní otcové nechápají tato slova ustanovení jako formuli v technickém slova smyslu; celá anafora je modlitbou díkůvzdání a posvěcení, nejen slova ustanovení (KKC 1352). Ve většině současných anafor římského ritu předchází slovům ustanovení epikleze, tedy modlitba, aby Duch svatý posvětil dary chleba a vína, nad nimiž církev pronáší modlitbu díkůvzdnání Otci. Kdyby zbytek anafory důležitý nebyl, zřejmě by se stalo běžným omezovat anaforu na slova ustanovení, což se ale neděje – tím se chce říci, že na pro posvěcení darů má modlitba díkůvzdání, jíž anafora je, nezastupitelný význam (vždyť od ní se eucharistie nazývá eucharistií–díkůvzdáním).

    Anaforou Addaje a Mariho se na tom nic nemění: je to anafora, proti níž v dějinách nikdo nevyslupoval, a asyrská východní církev si uchovala plnou nauku o eucharistii. Zmiňovaný dokument ji označuje za platnou, tedy že během ní dochází k proměně chleba a vína v Kristovo tělo a krev. Slova ustanovení tam však nejsou přítomná doslovně (ad litteram), ale průběžně v celé modlitbě díkůvzdání (tedy euchologicky). K proměnění tedy dochází pronesením celé anafory Addaje a Mariho. Pro další informace onen dokument Papežské rady pro jednotu křesťanů.

    OdpovědětVymazat
  5. Dobrý deň. V západných krajinách je bežná prax prijímania na ruku. Chcel by som sa opýtať, že či je to len výsledok pokoncilových reforiem, alebo takáto forma prijímania má svoje opodstatnenie v tradícii Cirkvi z historického hľadiska. Ďakujem.

    OdpovědětVymazat
  6. Praxe přijímání na ruku je běžná nejen na Západě, v Čechách taktéž. Praxe má své precedenty, nejznámější doklad se nachází v jeruzalémských mystagogických katechezích připisovaných sv. Cyrilu Jeruzalémskému ze 4. století; lze ale předpokládat, že tato praxe byla původní. Forma zde není nejdůležitější a může se pochopitelně měnit jak historicky, tak místně. A s úctou lze eucharistický chléb přijímat jak na ruku, tak rovnou do úst. Raná církev se zajímala o to, jak něco dělat, pouze pokud nastal nějaký problém, důležitější pro ně bylo co mají dělat a s jakým postojem. Což platí i pro současnou církev.

    OdpovědětVymazat
  7. V tzv. Katechezích sv. Cyrila Jeruzalémského se popisuje, řekněme ritus, sv. přijímání. Kdyby někdo chtěl praktikovat to, co je tam popisováno, byl by určitě nařčen z pověrčivosti. To, co si však někteří z tohoto vypůjčili, je to, že je "na ruku". Budiž řečeno, že jde o ojedinělý doklad takovýchto praktik. Spory o posvěcené ruce a purifikaci.... jsou zcela nepodstatné. Nejdůležitější, co v této problematice vidím, a na co se vůbec nebere zřetel je, že ono "na ruku" je zásadním způsobem proti jednotě církve. A to již samo o sobě a také kvůli těm, kteří tyto praktiky rozšířili.
    K hlavnímu tématu: Anafura Addai v Mari je svatý, starobylý a nanejvýš úctyhodný text. Chaldejská církev do něj vložila slova proměňování, tak jak jsou obvyklá v ostatních anaforách. Ještě v 60. letech katoličtí autoři nepovažovali její použití v původní podobě za možné a neváhali Asyřany prohlašovat za nepořádné, líné a pomatené, "neboť často konají bohoslužbu bez proměňování". Dnes je postoj katolické církve díky výše zmíněnému dokumentu jasný. Anafura Addai v Mari v podobě, jak ji užívá Svatá katolická apoštolská asyrská církev východu, má tutéž hodnotu, jako ostatní uznávané anafory.

    OdpovědětVymazat
  8. Rudolfe,

    děkuji za Vaše připomínky.

    @přijímání na ruku: Pokud oprávněná církevní autorita v otázce, jakým způsobem mají věřící přijímat, nějakým způsobem rozhodla, proti jednotě církve bude spíše zpochybnění její autority tak rozhodnout, než se podle jejího rozhodnutí zachovat, resp. využít jedné z možností, které se nabízejí.

    @Anafora Addaje a Mariho: nerozumím, nač se snažíte poukázat.

    OdpovědětVymazat

Velmi se těším na Váš komentář.