Milí návštěvníci,

vítejte na stránkách Apologia ■ Pokud jste tu nováčky, doporučuji k Vaší pozornosti menu po pravé straně, včetně úvodníku ■ Stálé návštěvníky upozorňuji, že k přidání komentářů je nyní zapotřebí zaregistrovat se, a to buď při vložení komentáře, nebo trvale v sekci Návštěvníci ■ Děkuji! ■ DV

Apoštolská posloupnost

Co se rozumí apoštolskou posloupností? Je to návaznost, ve které každý katolický biskup je „následníkem“ dalších biskupů, a toto „následnictví“ sahá až k apoštolům.

Církevní otcové prvních staletí se odvolávali na apoštolskou posloupnost jakožto určitou zkoušku pravověrnosti té které nauky. To bylo v dobách velkých kontroverzí a zvláště střetu mezi křesťanskou církví a gnostickými sektami naprosto nezbytné. Všichni se odvolávali na svatá Písma a bylo proto potřebné mít k dispozici ještě jiné měřítko.

Protestantský církevní historik J. N. D. Kelly píše ve svém nejvýznačnějším díle:

Kde lze nalézt apoštolské svědectví nebo tradici prakticky? […] Nejzjevnější odpovědí byla ta, kterou apoštolové svěřili ústně Církvi a která byla předávána z generace na generaci. […] Narozdíl od domnělých tradic gnostických byla tato tradice zcela veřejná a otevřená, protože ji apoštolové svěřili svým nástupcům a ti zase těm, kdo přišli po nich, a byla proto v Církvi viditelná všem, kdo o ni měli zájem a hledali ji. (Early Christian Doctrines, 37)

Pro církevní spisovatele prvních staletí „garantovala identitu ústní tradice s původním zjevením nepřerušená posloupnost biskupů velkých biskupských sídel, jejíž linie vedla k apoštolům. […] Další zárukou byl Duch svatý, neboť poselství bylo svěřeno Církvi, a Církev je domovem Ducha. Biskupové církve jsou […] Duchem obdaření muži obdaření „neomylným charismatem pravdy“ (tamtéž).

Svědectví prvních dvou staletí

Velmi raným a přitom silným svědectvím je zásah římského biskupa Klémenta kolem roku 80, kdy napsal korintské církvi list, ve kterém řeší problém, který v této církvi nastal. Církev reptala proti svým představitelům a to tak hlasitě, že toto reptání dolehlo až ke sluchu jiným církevním obcím, i velmi vzdáleným:

Pohromy a protivenství, jež nás tak náhle a rychle za sebou postihly, trochu pozdě podle našeho názoru, bratří, obrátily naši pozornost k tomu, co se u vás stalo, k hanebným a odsouzení hodným různicím, které by měly být naprosto cizí vyvoleným Božím a které vyvolalo několik pošetilců a smělců v takové míře, že vaše slavné a věhlasné a všemi lidmi milování hodné jméno bylo velmi potupeno. (1Clem 1,1)
Proč jsou mezi vámi sváry, hněv, spory, rozbroje? Což nemáme jednoho Boha, jednoho Krista a jednoho Ducha lásky vylitého na nás, a jedno povolání v Kristu? Proč trháme a ničíme Kristovy údy? Proč se bouříme proti vlastnímu tělu? Proč jsme tak nerozumní, že zapomínáme, že jsme jeden údem druhého? Pamatujme na slova Ježíše, našeho Pána. „Běda člověku onomu,“ řekl, „lépe by mu bylo, kdyby se nenarodil, než aby jednoho z mých vyvolených pohoršil; lépe by mu bylo, kdyby mu byl zavěšen mlýnský kámen na jeho hrdlo a pohroužen do moře, než aby pohoršil jednoho z mých maličkých“ Vaše roztržka mnohé z vás změnila, mnozí zmalomyslněli, mnozí zaváhali a nás všechny zarmoutila. A ta roztržka u vás trvá dosud. Čtěte list blaženého apoštola Pavla. Co vám napsal hned na počátku svého evangelia? Opravdu z vnuknutí Ducha svatého napsal vám list o sobě, Kéfovi a Apollovi. Již tehdy jste měli sklon k roztržkám. Avšak tehdy to nebylo tak zlé. Přiklonili jste se totiž k apoštolům jako nejlepším svědkům a k muži jimi doporučenému. Podívejte se však, kdo nyní vás rozeštval a kdo zneuctil slávu široko známé vaší bratrské lásky. Milovaní, je to hanba a velká hanba a je nedůstojné křesťana slyšet, že nejspolehlivější a starobylá korinská církev zásluhou jednoho či dvou lidí se bouří proti kněžím. A toto se nedostalo jenom k našemu sluchu, nýbrž i k těm, kteří smýšlí jinak než my. Vaší vinou je tupeno jméno Pána a vám samým hrozí nebezpečí. (1Clem 46,5-47,7)

Tváří v tvář tomuto velkému pohoršení zasahuje římská církev:

Boží církev v Římě Boží církvi v Korintě. Skrze našeho Pána Ježíše Krista nechť hojně přebývá ve vás milost a pokoj všemohoucího Boha. (1Clem, prol.)

Římský biskup proto Korintským připomíná, jaké je místo hlasatelů evangelia, těm, kterým je svěřena služba v církvi.

Za hlasatele evangelia nám ustanovil Pán Ježíš Kristus apoštoly. Ježíš Kristus zase byl poslán od Boha. Tedy Kristus od Boha, apoštolové od Krista. Obojí v krásném řádu podle Boží vůle. Apoštolové když tedy přijali příkaz učit a když zmrtvýchvstáním Pána Ježíše Krista nabyli jistoty a po seslání Ducha Svatého byli v Božím slově utvrzeni, vyšli hlásat příchod Božího království. Kázali po vesnicích i městech. Tam věřícím ustanovili za biskupy a jáhny své první žáky, jež z vnuknutí Ducha Svatého uznali za vhodné tohoto úřadu. Toto nebylo ničím novým. Již před dávnými časy je psáno o biskupech a jáhnech. Písmo kdesi říká toto: „Ustanovím biskupy jejich ve spravedlnosti a jáhny jejich ve víře“ (nepřesná citace Iz 60,17). (1Clem 42)
I naši apoštolové věděli skrze našeho Pána Ježíše Krista, že kvůli biskupskému úřadu vzniknou spory. Proto obdařeni darem dokonalé předvídavosti ustanovili shora jmenované a pak také ustanovili, aby po jejich smrti převzali jejich službu další osvědčení muži. O těch, kteří byli ustanoveni od apoštolů a o dalších, kteří byli s vědomím církve od nástupců apoštolů ustanoveni a kteří slouží Kristově stádci rádi, pokorně, neohroženě a ne řemeslně a jimž všichni po dlouhou dobu dávají nejlepší vysvědčení, soudíme, že jsou nespravedlivě zbavováni úřadu. Nebudeme mít malý hřích, jestliže zbavujeme biskupského úřadu ty, kteří rádi a bezúhonně konali svou povinnost. Blahoslavení kněží, kteří dříve působili a již zemřeli plodnou a svatou smrtí. Ti již nemusí mít strach, že je někdo odstraní z určeného jim místa. Víme totiž, že jste některé zbavili důstojné služby, ač ji bezúhonně vykonávali. (1Clem 44)

Tento list, sepsaný ne až tak dlouho po smrti apoštola Pavla, který sám znal velmi dobře korintskou obec a ve svých listech ji napomínal, je nám svědectvím o tom, jakou vážnost měl v církvi úřad – tato vážnost je založena teologicky, nikoli sociologicky. Jako Otec poslal svého Syna, tak i Syn poslal apoštoly, aby hlásali jeho evangelium. Ti pak posílají své nástupce, aby pokračovali v tomto jejich poslání, poslání spásy, které Otec svěřil Synovi. Garantem a tvůrčí silou tohoto poslání a hlásání je Duch svatý, vždyť v Duchu Kristově je evangelium hlásáno a on je zárukou pravdy, kterou Kristus vyučil své apoštoly.

Pro naši otázku je jistě zajímavá i skutečnost, že podle svědectví církevního spisovatele přelomu 2. a 3. století Tertulliana Kléménta ustanovil za biskupa apoštol Petr:

Církev ve Smyrně se například odvolává na to, že Polykarpa ustavil Jan, a církev Římanů, že Klémenta vysvětil (ordinatum est) Petr. (De praescr. haer. 32,2)
Posloupnost a věrnost

S otázkou apoštolské posloupnosti spojují její odpůrci otázku morálního úpadku nositelů biskupského úřadu (či svěcení). Napadají tuto posloupnosti v tomto smyslu: Co zaručuje apoštolská posloupnost, když nezabránila úpadku církve a průniku magie do církve? K čemu nám je, byli-li vysvěceni nevěřící a nevěrní kněží (cit. z: Drápal, Můj vztah ke katolické církvi)?

Jak jsme na jiném místě viděli, není důvodem, aby církev odmítala ty, kdo nejsou zcela bez poskvrny – jsou posláni Kristem, aby byli jejími pastýři. Oni se budou zodpovídat z toho, jak vedli svůj lid – církvi ale nepřísluší obracet se proti poslání, které od Krista mají. Korintská církevní obec byla „v úpadku“ již velmi brzo – v apoštolské době. Přesto byla apoštolská posloupnost zárukou Kristovy nauky. A nemáme důvod domnívat se, že by tomu bylo později jinak.

Můžeme si v církvi uzurpovat místo, které nám nepřísluší (jak se tomu dělo i v Korintě při bohoslužbě, výrazu života církve):

Bratří, každý z nás, jak mu určuje jeho hodnost, nechť svědomitě koná bohoslužbu, ať nepřekračuje při své službě stanovený řád. (1Clem 41,1)

Lze samozřejmě napomínat a pranýřovat nešvary, které se dějí, musíme si však uvědomit, že služba pastýřů v církvi je založena teologicky, trinitárně, na vztahu Syna k Otci, apoštolů k Ježíšovi, biskupů k apoštolům a Božího lidu k biskupovi, který je pastýřem tohoto lidu, pastýřem Kristem povolaným. Tohoto povolání jej nezbaví jeho hřích ani jeho prohřešky. Ty diskreditují jeho službu a jeho svědectví evangeliu.

Další patristická svědectví o apoštolské posloupnosti

Hegesippus

Eusebius, autor Církevních dějin popisuje pět ztracených knih Hegesippových ze druhého století. Tyto knihy se ztratily a dochoval se nám z nich pouze malý úryvek, který cituje právě Eusebius (HE 4,30). Hegesippus se v něm raduje z toho, že se setkal s mnoha biskupy, kteří mají stejnou víru. Dokládá nám, že posloupnost biskupů v jednotlivých církevních obcích je důležitá, že se děje podle ustanovení Písma (Zákon, Proroci a Pán):

Když jsem přišel do Říma, setrval jsem tam až do doby Aniceta, jehož jáhnem byl Eleutherus. Po smrti Aniceta pak nastoupil Soter a po něm Eleutherus. Při ustanovování nástupce biskupa v každém městě se postupuje tak, jak to nařizují Zákon Proroci a Pán...

Irenej z Lyonu

Dalším důležitým svědectvím je svědectví galského biskupa a mučedníka Ireneje z Lyonu (Eirénaia, † 202) z jeho díla Proti herezím (kolem roku 190):

Kdokoli v každé církvi, kdo by chtěl poznat pravdu, může kontemplovat tradici apoštolů, kterou nám bylo dáno poznat po celém světě. Můžeme vypočítat ty, koho apoštolové ustanovili jako biskupy a jejich nástupce až do našich dob, muže, kteří ani nevěděli o tom, o čem heretici blouzní, ani to neučili. (AH 3,3,1)
Ale protože by trvalo příliš dlouho vypočívat ve svazku, jako je tento, posloupnost všech církví, ohromíme všechny, kdo se jakýmkoli způsobem, buď pro vlastní potěšení nebo zpupnost či pro slepotu a nestydatý názor, scházejí jinde než se sluší a poukážeme zde na posloupnost biskupů největší a nejstarší církve, která je známa všem, a kterou v Římě založili a uspořádali dva nejslavnější apoštolové, Petr a Pavel – té církve, která vlastní tradici a víru, se kterou přichází k nám, poté co ji apoštolové hlásali lidem. S touto církví musejí totiž pro její vyšší původ souhlasit všechny církve, tj. všichni věřící po celém světě. A právě v ní věřící na kterémkoli místě zachovali apoštolskou tradici. (3,3,2)
Polykarpa také apoštolové nejen vyučili a nehovořili s ním jako s mnoha, kdo viděli Krista, ale apoštolové v Asii jej také ustanovili biskupem církve ve Smyrně. Viděl jsem ho jako mladík, neboť otálel [na zemi] dlouhou dobu, a když jako stařec slavně a převznešeně vytrpěl mučednictví a odešel ze života, učil vždy věci, které se naučil od apoštolů a které církev předává dále; a pouze tyto věci jsou pravdivé. O těchto věcech svědčí všechny církve v Asii a stejně tak i muži, kteří nastoupili po Polykarpovi až do dnešní doby. (3,3,4)
Neboť tedy vlastníme takové důkazy, není zapotřebí hledat pravdu mezi jinými to, co můžeme lehce obdržet od Církve. Neboť apoštolové, jako bohatý mladík, [který svěřil své peníze] směnárníkovi, vložili Církvi do rukou přebohatě všechno, co přísluší pravdě, aby každý, kdo chce, mohl z ní čerpat vodu života. […] Představ si, že vznikne diskuse ohledně nějaké otázky, kterou považujeme za důležitou, neobrátíme se k nejstarším církvím, se kterými apoštolové stále rozmlouvali a nepoučíme se od nich o tom, co je jisté a jasné ohledně současné otázky? (3,4,1)
Je povinností poslouchat kněze, kteří jsou v církvi – ty, kdo jsou, jak jsem ukázal, držiteli posloupnosti od apoštolů, ty, kdo společně s posloupností biskupů obdrželi neomylné charisma pravdy podle dobrého zalíbení Otcova. Ale [je též povinností] podezírat ostatní, kdo se vzdálí od prvotní posloupnosti a shromažďují se na nějakém jiném místě, ať už to jsou heretici převrácené mysli nebo schismatici, kteří se nadýmají a hledají potěšení v sobě, anebo pokrytci, kteří jednají pro zisk a ješitně. Všichni ti odpadli od pravdy. (4,26,2)
Pravým poznáním je učení apoštolů a starobylé uspořádání Církve po celém světě a zjevnost Kristova těla podle posloupnosti biskupů, kteroužto posloupností biskupů bylo [toto poznání] svěřeno církvi, která se nachází všude. (4,33,8)

Q. S. F. Tertullianus

Tertullianus, církevní spisovatel z Kartága v severní Africe, napsal kolem roku 200 spisek De praescriptione haereticorum – obranu církve proti heretickým názorům a skupinám.

[Apoštolové] založili církve v každém městě, ze kterých všechny ostatní církve, jedna po druhé, odvozovaly své podání víry a semena nauky, a každý den je odvozují, aby se mohly stát církvemi. Pouze z tohoto důvodu budou schopny považovat se za apoštolské, za výhonek apoštolských církví. Každý rod se musí nutně obracet ke svému původci, aby zjistil, kým je. Proto církve, ačkoli jsou mnohé a tolik veliké, obsahují pouze jedinou původní církev, [zbudovanou] na apoštolech, ze které všechny [pocházejí]. Tímto způsobem jsou všechny prvotní a všechny jsou apoštolské, pokud prokázaly, že jsou v jednotě jedno. (20)

Aurelius Augustinus

Jeden ze čtyř velikých otců západní církve, hipponský biskup Augustin vyznává v jednom ze svých polemických spisů, proč zůstává v církvi, která má kořeny u apoštolů:

Existuje mnoho věcí, pro které zůstávám poprávu v lůně [katolické církve]. Drží mě v ní svornost lidí a národů, drží mě v ní autorita započatá zázraky, živená nadějí, rozrostlá láskou, upevněná starobylostí. Drží mě zde posloupnost kněží od samotného stolce apoštola Petra, jemuž Pán po zmrtvýchvstání svěřil úkol živit jeho ovce (Jan 21,15-17), až po současný episkopát (tj. biskupy). A nakonec mě zde drží samotný název „katolická“, které, nikoli bez důvodu, náleží pouze této Církvi, takže žádný heretik, ačkoli se všichni chtějí nazývat „katolickými“, se neodváží ukázat poutníkovi, když se jej zeptá, jak se dostane ke katolickému kostelu, cestu ke své bazilice nebo domu. (Contra epistulam Manichaei quam vocant Fundamenti liber unus 4,5)

8 komentářů:

  1. Dobrý den. Mám jenom jeden dotaz. Není apoštolská posloupnost nesmysl. Protože apoštolů bylo jenom dvanact, a ti budou soudit izraelské kmeny. Postavení apoštolů je velmi významné, a tudíž nepřenosné. Viz třeba toto: http://www.zelo.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=101

    Zkuste si toto přečíst. Myslím si, že v tomto článku jsou docela logické argumenty,ale to vás stejně nepřesvědčí. To jak bude každý prožívat svojí víru, to je každého věc. Opravdu čím víc studuji učení katolické církve, tím víc se mě stává protestanst, protože katolické učení je opravdu v rozporu biblí. Ať už se jedná o Petra, jako kámen(základ), což je naprostý nesmysl, jediný základ církve je hospodin potažmo Kristusm jako boží syn. Raději nebudu pokračovat,protože bych byl čím dál více naštvaný.




    S pozdravem

    Vojtěch Janoušek

    OdpovědětVymazat
  2. Vážený Vojtěchu,

    na Vaše tvrzení, že apoštolská posloupnost je nesmysl, poněvadž apoštolové mají výsadní, a tedy nepřenosné postavení odpovídám poukazem na to, co apoštolská posloupnost je a o čemž hovořím v prvním odstavci článku. Biskupové nenahrazují apoštoly, nebudou soudit izraelské kmeny. Vaše námitka neobstojí, protože ji zřejmě chápete jinak než katolická církev.

    Tvrdíte, že to, jak každý svou víru prožívá, je jeho věc. Souhlasím pouze částečně, protože uctívá-li někdo něco, co neexistuje, případně se v obsahu své víry mýlí (jeho víra není pravdivá), pak to není jen jeho věc: objektivně není v pravdě.

    K poslednímu, totiž základu církve. Znovu opakuji, že základem církve je pro katolíky Ježíš Kristus, nikoli Petr. Petrovi se dostává vlastního poslání od Krista, o němž evangelia dostatečně hovoří.

    Ohledně Vaší „naštvanosti“ se domnívám, že je zaměřena spíše proti Vašemu mylnému pojetí katolické nauky než proti katolické nauce samé.

    S pozdravem dv

    OdpovědětVymazat
  3. Dobrý den. Myslím si, že má naštvanost, jak jste to nazval nepramení z mylného pochopení, ale naopak ze správného pochopení katolické nauky.
    Třeba otázka zobrazování boha. Docela by mne zajímalo, jaký je třeba v tomo rozdíl mezi námi křesťany a například židy. Pokud se v desateru píše, že nemáme zobrazovat,a ani se dělat tesané sochy, jak je možné, že se toto v katolicismu děje. Myslím si, že je to nesprávné. Zajímalo by mne, jaký je argument pro zpodobení Ježíše Krista na kříži. Myslím si, že toto je také nesprávné. Vis třeba Římanům 1:23

    Zajímalo by mne jaký je argument pro tou skálou na které církev stojí je Petr? Myslím si, a není to jenom výmysl, ale táhne se to celým Písmem Svatým, že jediným kamenem, na kterém církev stojí je jedině Bůh, potažmo Ježíš Kristus, jako Boží syn a nikdo jiný.

    Mám poslední dotaz. Četl jste ten odkaz, který jsem vám dal, a jak jej vnímáte. Prosím Vás o jasné argumenty.


    PS: Moje dotazy pramení z toho, že na jednu stranu beru víru velmi vážně,a na druhou stranu ji beru nevážně. Ta první stránka se samozřejmě katolického učení, zda je správné či nikoliv. Třeba argumenty, které jste uvedl ve svém článku o zobrazování Boha a svatých mi opravdu přijdou, tak jako, že tonoucí se stébla chytá. Tedy velmi nepřesné až naprosto nesmymslné.
    Jistě ve Starém zákoně je toto přísněji posuzováno, ale Ježíš Kristus v NZ říká, že samotná socha je socha, ale modloslužba je samotné uctívání ať už Panny Marie, nebo svatých. V Bibli se totiž píše Je psáno: Budeš se klanět Hospodinu, Bohu svému, a jeho jediného uctívat.“ Myslím si že tento verš naprosto vylučuje jakékoliv uctívání kohokoliv jiného, než je Bůh a jeho syn Ježíš Kristus.

    OdpovědětVymazat
  4. Vážený Vojtěchu,

    kdysi jste mi uváděl, že jste studentem TF JČU. Jako s takovým se také s Vámi jednám: Vaše škola Vás měla naučit teologicky přemýšlet a pracovat. Jako student teologie jste snad schopen číst Řím 1,23 v kontextu, v němž se nehovoří o zákazu zobrazovat Krista, nýbrž o pohanech, kteří slávu Boží vyměnili za modlu v podobě různých stvoření.

    Pokud tvrdíte, že mé argumenty v článku o obrazech a sochách jsou nepřesné a že se chytám stébla, pak musíte být konkrétní, jinak je Vaše tvrzení zcela irelevantní. Žádný argument, proč by mé argumenty byly slabé, jste neuvedl, nemůžete proti tvrdit, že mé argumenty jsou „nesmyslné“ – naopak nesmyslným je bez dalšího toto Vaše tvrzení. Naopak zmatené je Vaše tvrzení, že „Ježíš Kristus v NZ říká, že samotná socha je socha, ale modloslužba je samotné uctívání ať už Panny Marie, nebo svatých.“ Nic takového Kristus v NZ netvrdí. Pokud pak narážíte na jeho odpověď pokušiteli na poušti, totiž „Budeš se klanět Hospodinu, Bohu svému, a jeho jediného uctívat,“ pak předjímáte, že vyhotovení obrazu či sochy je modloslužba, která odvádí od skutečné bohoslužby. Jenže socha/obraz nerovná se automaticky modloslužba. Byla-li by, byl by podle Vašeho uvažování modlou i Kristus, který je „věrný obraz neviditelného Boha“. To snad však tvrdit nechcete; vyplývá z toho ovšem, že Vaše argumentace je chybná a obraz či socha sama o sobě pro Boha žádným problémem není, což dokazuji v článku.

    @Petr: Argumentem jsou slova Kristova v Mt 16, 18: „A já ti pravím, že ty jsi Petr [= Kéfas = skála]; a na této skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou.“ Kristova slova nejsou výmyslem.

    @odkaz: Je velmi dlouhý, proto jsem na každý citát a argument nereagoval: možná byste měl projevit více píle, pokud „berete víru velmi vážně“, a na těchto stránkách si najít, co jsem k tématu již napsal. Krom toho jsem Vám přeci odpověděl, že církev nezpochybňuje, že Kristus je skalou, kamenem či základem a zakladatelem církve. Petrovo postavení s tím není v rozporu, naopak je tomuto tvrzení podřízeno. Proto jsem Vám také napsal, že se nebouříte proti katolické nauce, ale své vlastní představě o katolické nauce, která nikterak nezpochybňuje, že by Kristus byl základem církve a její hlavou. Proto i argumenty odkazu, který posíláte, střílejí do prázdna. Na mnohé námitky Vašeho odkazu odpovídají jednotlivé články v sekci Papež na stránce Církev.

    dv

    OdpovědětVymazat
  5. Dobrý deň...
    ...apoštolská postupnosť podľa mojej skromnej mienky je nebiblický výmysel, prameniaci z autoritárstva a nadradenosti cirkvi nad písmom...aj keby tento princíp platil, to nijako nechráni cirkev od bludu a herézy...
    v dejinách spásy tento princíp nebol nič platný...
    napr. v čase predbabylonského zajatia sa legálne zvolený králi Izraela domnievali, že Boh nedovolí skazu Jeruzalema, veď oni mali ,,postupnosť,, a Boh hovorí cez nich...Boh by podľa nich nedovolil pohromu...
    ešte lepšie to vidno na novozmluvných dejinách...
    rada starších, veľkňazi a zákonníci boli zvolený podľa mojžišovho zákona a boli legitímne zvolení, mali ,,apoštolskú postupnosť,,....a predsa dali urkižovať Krista...k čomu im bola ,,mojžišovská postupnosť???
    to isté platí o RKC...ak by skutočne platilo že dnešní biskupi sú nástupcami Petra, aj tak môže byť celá cirkev v blude a Boh s ňou nepočíta...

    práve to je najväčšia pasca pre RKC...pretože automaticky ráta s tým že Boh musí konať v katolíckej cirkvi, kedže je nástupnícka po apoštoloch...našťastie Boh nie je príjmač osôb a platí to že cirkev je tam kde sa dvaja alebo traja stretnú v jeho mene...určite neplatí to, že cirkev je tam kde je rímsky biskup...

    ivanp

    OdpovědětVymazat
  6. Milý ivanep,

    díky za pokračující diskusi, jakkoli díky mým pracovním povinnostem odpovídám s odstupem. Dovolím si několik poznámek:

    1. Ad „apoštolská postupnosť podľa mojej skromnej mienky je nebiblický výmysel“: Domníváte-li se, že apoštolská posloupnost je nebiblický výmysl, pak pro to musíte uvést nějaké důvody. Navíc, uznáváte-li jako autoritu pouze Písmo, pak tyto důvody musí být z Písma. V současné chvíli je Váš názor nijak nepodložený, a proto není důvod jej přijímat jako pravdivý.

    2. Ad „prameniaci z autoritárstva“: Opět nepodložený názor. Nicméně je dobré si uvědomit, že Kristus svěřuje autoritu svým apoštolům (např. Mt 18, 18; Jan 20, 23), kteří ji vzkládáním rukou předávají dál: v NZ máme příklad apoštola Pavla, který vkládá ruce na Timoteje a Tita. Autorita sama o sobě není špatná, je dokonce chtěná Bohem, pouze její zneužití je špatné a hříšné.

    3. Ad „nadradenosti cirkvi nad písmom“. Církev není nadřazená Božímu slovu. Naopak, jak učí KKC 101-141 (doporučuji prostudovat), církev měla vždycky v úctě Písmo jako samo „tělo Páně“ a považuje je za poklad (KKC 103). Výmluvný je i název slavné knihy kardinála Waltera Kaspera Dogma pod Božím slovem (Praha 1996).

    4. Ad „aj keby tento princíp platil, to nijako nechráni cirkev od bludu a herézy“. Apoštolská posloupnost není totéž, co charisma neomylnosti církve jako celku. Církev je apoštolská, protože je založená na apoštolech (Ef 2, 20), s pomocí Ducha svatého, který v ní přebývá, střeží a předává učení apoštolů a až do Kristova návratu je i nadále poučována, posvěcována a vedena apoštoly, díky jejich nástupcům v pastýřské službě (KKC 857). Garantem neomylnosti církve je Duch svatý.

    5. Ad „rada starších, veľkňazi a zákonníci boli zvolený podľa mojžišovho zákona a boli legitímne zvolení, mali ,apoštolskú postupnosť‘….a predsa dali urkižovať Krista…“: Problém je v tom, že starozákonní starší, velekněží a zákoníci neměli apoštolskou posloupnost, neboť jim Kristovi apoštolové nepředali autoritu, kterou jim svěřil Kristus. Protože to není pravda, není ani pravda, že „to isté platí o RKC“.

    6. Ad „RKC...pretože automaticky ráta s tým že Boh musí konať v katolíckej cirkvi, kedže je nástupnícka po apoštoloch“. Ano, věříme, že Pán je ve své církvi přítomen a působí zde až do konce věků, jak přislíbil. Krom toho Duch vane, kam chce, a katolická církev je přesvědčena, že působí ve všem a ve všech, tedy i mimo katolickou církev.

    7. Ad „určite neplatí to, že cirkev je tam kde je rímsky biskup“: Je-li římský biskup součástí církve a byla-li mu svěřena péče o tuto církev, pak je církev přítomná i tam, kde je on. Ostatně téměř doslova citujete slova biskupa Ignáce z Antiochie, který zemřel jako mučedník na začátku 2. století a kterého biskupem Antiochie, místa, kde se poprvé učedníkům začalo říkat křesťané, ustanovil apoštol Petr. V listě Smyrnenským (8, 2) píše: „Kde je biskup, tam je církev.“

    S pozdravem
    dv

    OdpovědětVymazat
  7. Dobrý deň...
    píšete:
    Domníváte-li se, že apoštolská posloupnost je nebiblický výmysl, pak pro to musíte uvést nějaké důvody. Navíc, uznáváte-li jako autoritu pouze Písmo, pak tyto důvody musí být z Písma.
    ...presne tak...dôvody sú v písme: Kristus ustanovil 12 apoštolov, na ktorých postavil cirkev aj s učením...myslíte si sv. František patrí tiež k apoštolom?...to sotva...je to obyčajný rímsky biskup ktorý je podriadený 12 apoštolom a hlavne apoštolskému učeniu...
    ...to že na neho niekto kládol ruky je síce pekné, ale málo platné...pretože jeho apoštolstvo stojí a padá nie na cirkevnej organizácii ale na jeho vernosti a poslušnosti učeniu apoštolov...alebo si myslíte že ,,ľudí je treba poslúchať za každú cenu, aj keď protirečia apoštolskému učeniu,,?...alebo si myslíte že pápež v stredoveku ktorý si kúpil pápežstvo, mal veľa detí a chválil sa tým že žije v celibáte, bol zloduch a vrah je tiež ,,nástupca apoštolov,,? mohli na neho klásť ruky a ,,tlačiť do neho,, Ducha sv...aj tak nepomohlo...je to raz antikrist aj keď má ,,apoštolskú postupnosť,,...
    ...už pred tým som sa snažil vám vysvetliť že židovskej rade aj s veľkňazom nič nepomohlo že boli riadne zvolený podľa písma...neboli to žiadny samozvanci ale legálne židovské synhedrium...a predsa dali ukrižovať Krista...
    preto je ,,apoštolská postupnosť,, na základe vkladania rúk a cirkevnej príslušnosti nezmysel...
    ...váš kardinálny omyl spočíva v tom že veríte že Boh automaticky pôsobí v rímskej cirkvi a nie ste schopný uznať že katolícka cirkev sa môže ako ,,an block,, úplne mýliť...(to si tiež mysleli v synhedriu v 1.st.)...slepá nekritická dôvera v cirkev môže mať veľmi zlé následky...
    ...točíme sa stále dookola znova sa vraciame k autorite písma, k cirkvi, tadícii...

    ivanp

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milý ivanep,

      díky za odpověď. Škoda, že jste se zde nesnažil držet jednotlivých témat, o nichž jsme hovořili a skáčete jinam: považuji výše uvedené body za vyřešené a snad jasné.

      K tomu, co píšete:

      1. „dôvody sú v písme: Kristus ustanovil 12 apoštolov, na ktorých postavil cirkev aj s učením…“. Ano, a na Kristovo učení, které Pán svěřil apoštolům, se katolická církev také odvolává a považuje je za normativní. Co se apoštolské posloupnosti týče, ta se netýká učení, ale autority v církvi. Písmo naopak na vícero místech ukazuje, že apoštolové svěřují vedení církevních obcí dalším učedníkům a ustanovují je vzkládáním rukou. To Timoteje, Tita a další nestaví naroveň apoštolů, ale přesto je pravda, že jsou jimi ustanoveni a je jim svěřena služba v církvi, která stojí na apoštolech, je apoštolská („jedna, svatá, všeobecná/katolická, apoštolská církev“ jak ji definuje nicejský koncil a jak uznává naprostá většina křesťanů, a to i nekatolických).

      2. „myslíte si sv. František patrí tiež k apoštolom?...to sotva...je to obyčajný rímsky biskup ktorý je podriadený 12 apoštolom a hlavne apoštolskému učeniu…“ Sv. František (1182–1226), zvaný též z Assisi, není současný římský biskup František, ale to je zřejmě jen omyl z nepozornosti. Ani jeden z nich pochopitelně nepatří ke sboru dvanácti apoštolů, který ale stojí na konci řady ustanovení k biskupské službě, která sahá až k apoštolům, jako u každého obyčejného biskupa ostatně. A samozřejmě, že je jeho úkolem chránit apoštolské učení, setrvávat v něm a učit mu. To je katolická nauka.

      3. „pretože jeho apoštolstvo stojí a padá nie na cirkevnej organizácii ale na jeho vernosti a poslušnosti učeniu apoštolov“ To není záležitost organizace, ale církev byla takto ustanovena již v apoštolské době, tzn. i tato praxe patří k apoštolskému učení, a když ji katolická církev zachovává, tak i tím je tomuto učení věrná a poslušná, není svéhlavá.

      4. Hříšnost služebníků církve a papežů nejen středověkých nepopíráme, ale přiznáváme. Jde pochopitelně o diskreditaci hlásání Božího slova, a to závažné. Na druhou stranu, i já jsem hříšník, ale důvěřuji v Boží milost. Apoštol Pavel také nepřestal navzdory své hříšnosti hlásat Boží slovo...

      5. Židovská rada a velekněz. Árónské kněžství bylo dědičné, synagoga není totéž co církev. Stále směšujete řád Starého a Nového zákona. Není to argument, proč mít za to, že „apoštolská postupnosť,, na základe vkladania rúk a cirkevnej príslušnosti nezmysel“. Pak byste musel připustit, že předávání evangelia z generace na generaci křesťany je také nesmysl.

      6. „váš kardinálny omyl spočíva v tom že veríte že Boh automaticky pôsobí v rímskej cirkvi a nie ste schopný uznať že katolícka cirkev sa môže ako ,,an block,, úplne mýliť.“ Já důvěřuji Kristovým příslibům, že dá Ducha svatého své církvi, který ji uvede (a uvádí) do veškeré pravdy, důvěřuji, že Kristus se svou církví zůstává až do konce věků, důvěřuji, že v církvi působí, protože tak slíbil. Kristus není nevěrný. Krom toho i Písmo nazývá církev „sloupem a oporou pravdy“ (1 Tim 3, 14), a těžko si představit, že by Písmo nazývalo sloupem a oporou pravdy něco, co se může mýlit, protože pak by to opora pravdy v žádném případě nebyla. A nemohu považovat za kardinální omyl něco, co je v Písmu a co Kristus slíbil!

      S pozdravem
      dv

      Vymazat

Velmi se těším na Váš komentář.